Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My beautiful miracle - kapitola osmá

16.11.2009 (19:45) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1856×

Potřebovala jsem vypadnout z domu. Vstala jsem z gauče a utíkala ke dveřím. Ještě za mnou doběhla máma.

,,Kam si myslíš, že jdeš? To chceš jít za tím člověkem?“ Ptala se.

,,Chci vypadnou z tohohle baráku. Prostě chci jít ven a hotovo.“ Byla jsem nekompromisní.

,,Pokud se dozvím, že si byla s tím Cullenem, věř mi, že se vdáš hned zítra!“ Vyhrožovala.

,,Prostě se jdu projít, ať se ti to líbí nebo ne.“ Štěkla jsem. Nic dál neříkala a tak jsem vypadla z domu.

Utíkala jsem, jak nejrychleji jsem dovedla. Potřebovala jsem ze sebe dostat tu zlost. Proboha. Já a Alec? Svatba? To snad není pravda. Nedovedu si představit svůj život po boku Aleca. Chci ho strávit s Edwardem a ne s nejlepším kamarádem. Chci lásku a ne přátelství a uznalost. Já chci manžela, který mě bude milovat a ne jen mít rád. Nejen tyhle, ale dalších tisíc otázek mi běhalo hlavou. Ani jsem si nevšimla, kde to vlastně stojím. Stála jsem asi 200 metrů od domu Cullenových. Co dělám tady? Proč jsem doběhla až sem? Já vůbec nechápala, proč stojím zrovna tady. Něco jsem uslyšela. Instinktivně jsem se přikrčila a čekala, co bude dál. Pak jsem spatřila postavu, která se přibližovala ke mně.

,,Co tu děláš, lásko?“ Ten andělský hlas bych poznala všude.

,,Edwarde.“ Vykřikla jsem a vrhla se mu kolem krku.

Pevně mě objímal a kolébal mě ze strany, na stranu. Hladil mě po vlasech a zádech a já se cítila v bezpečí. I přesto, že Edward byl jen člověk. Nechápala jsem proč. Kdyby někdo zaútočil nejspíš by mě neochránil a přesto jeho náruč byla tak uklidňující.

,,Co se stalo?“ Ptal se mě.

,,Nic, vážně. Jen jsem se chtěla proběhnout.“ Nechtěla jsem, aby se cítil jako já.

,,Belli, ty nejsi moc dobrá lhářka. Tak mi prosím řekni, co se děje.“ Naléhal.

,,Půjdeme na naši louku?“ Ptala jsem se, protože bylo pozdě a on je člověk, takže by měl spát.

,,Jistě.“ Usmál se a vzal mě za ruku. Hned na to jsme vykročili do noci.

Celou cestu bylo ticho. Jen jsme se drželi za ruce a užívali si přítomnost toho druhého. Já o to víc, protože jsem věděla, že tohle může být naposledy. Že pak už svého anděla nemusím vidět. To mi drásalo mé srdce.

,,Belli, co se děje?“ Ptal se, když jsme došli na louku a posadili se u kamenů.

,,Má matka mě chce provdat za Aleca.“ Řekla jsem a málem jsem se rozbrečela.

,,Cože? Jak? Proč? Kdy?“ Byl v šoku a ptal se na tisíc otázek.

,,Nevím proč. Včera přišla domů a prostě mi to oznámila. Svatba má být za měsíc a prý se tak dohodli s Arem. Myslím, že proti tomu nic nezmůžeme.“ Sklonila jsem hlavu.

,,No tak, lásko. Neboj něco spolu vymyslíme. Nikdy si tě nenechám vzít. Miluju tě.“ Díval se mi hluboko do očí. To bylo poprvé, co mi řekl, že mě miluje.

,,Já si ho nechci vzít. Chci zůstat s tebou. Navždy. Miluju tě.“ Odpověděla jsem.

Pomalu se ke mně skláněl a pak se naše rty setkali. Bylo to snad ještě lepší než minule. Tak něžné a opatrné. Jako kdyby se bál, že mi ublíží. Bylo to prostě dokonalé. Seděli jsme tam opření. Tedy on byl opřený o kámen a já v jeho náručí o něj. Byla to dokonalá chvíle. A o tohle mám přijít? Nikdy! Jenže jak to vymyslet, aby se nestalo to, co matka slibuje. Jak se neprovdat za Aleca? Musím s ním mluvit. Zeptat se ho jak mi to mohl udělat. Navíc byl čas jít. Edward musel být unavený. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.

,,Čas jít, já vím.“ Usmál se.

,,Ano. I když nerada, musíš být unavený.“ Pohladila jsem ho po tváři. Podržel mojí ruku na své tváři a pak mě znovu políbil.

,,Tak půjdeme.“ Pomalu mě zvedl.

Šla jsem před ním a napadlo mě na chvilinku se kouknout do jeho mysli. Jen abych věděla, co si o téhle situaci myslí a jak na něj působí. Bylo mi to protivné, ale musela jsem vědět zda to myslí vážně a opravdu mě chce tak moc.

Budu jí ochraňovat před celým světem, i když jsem jen obyčejný smrtelník. Člověk. Nikdy si jí nenechám vzít a bude-li potřeba sám půjdu za Arem a řeknu mu, jak moc jí miluju a, že chci aby byla jen moje. S Bellinkou jsem poznal to, co po celý svůj život ne. Lásku. A tak moc jí miluju, že se občas bojím, že mě to zabije.

Té formulaci jsem se zasmála. Bál se, že ho zabije láska ke mně. Ne mě, ne Ara, ne upírů, ale toho, že ho zabije jeho láska ke mně. Byl tak roztomilý až mi to bralo dech.

,,Čemu se směješ?“ Ptal se.

,,Ne to nic. Jen jsem si na něco vzpomněla.“ Usmála jsem se.

,,Ehm, četla si moje myšlenky?“ Ptal se znovu.

,,A kdyby, vadilo by to?“ Tvářila jsem se provinile.

,,Lásko. Nic z toho, co děláš mi nevadí.“ Usmál se a políbil mě.

,,Takže ty se nebojíš, že tě zabijou upíři. Bojíš se, že tě zabije láska ke mně?“ Usmála jsem se.

,,Nikdy jsem k nikomu necítil to, co cítím k tobě. Hrozně moc tě miluju, lásko.“ A znovu mě políbil.

,,Miluju tě, Edwarde. Tak jak nikdy nikoho.“ A políbila jsem ho zase nazpátek.

Pomalu jsme došli až k jejich domu. Věděl, že půjdu za Alecem. Řekla jsem mu, co mám v plánu. Probrali jsme to dokonce společně a vymysleli jak na něho a co mu říkat. Na co se ptát a tak dál.

,,Slib mi, že budeš opatrná.“ Držel mě v náručí před jejich domem.

,,Slibuju. Nic se mi nestane, neboj.“ Usmála jsem se na něj.

,,Miluju tě, Belli.“ A políbil mě.

,,Miluju tě, miláčku.“ Řekla jsem a políbila ho taky.

Když jsme se rozloučili naposledy jsem se ohlédla a zamávala mu. Poslal mi vzdušný polibek a nádherný úsměv. Otočila jsem se a běžela směrem k sídlu Volturiových. Nechtěla jsem nic víc než vysvětlení od Aleca. Po dnešku s Edwardem jsem při myšlence na to, že bych byla jeho ženou doslova zuřila.

Doběhla sem k nim. Vyšplhala do jeho okna a rozrazila dveře z balkonu do jeho pokoje. Seděl na posteli a jak mě uviděl seskočil a šíleně se lekl. Hned na to přiběhla do pokoje Jane. Stála jsem u balkonových dveří, přikrčená a mírně jsem vrčela. Jane a Alec byli doslova šokovaní. Pokud tedy upír může být.

,,Bello, co se děje?“ Ptal se Alec.

,,Nevíš, co se děje? Nevíš, že nás naši rodiče, tedy tvůj otec a má matka chtějí vidět jako manželé Volturiovi?“ Jak odporně to zní, pomyslela jsem si.

,,Vím, ale prosím nech si to vysvětlit.“ Přibližoval se s rukama nad hlavou.

,,Bello, posaď se a o všem si promluvíme. Prosím.“ Prosila Jane.

,,Dobrá.“ Posadila jsem se na křeslo. Alec si sedl na křeslo naproti a Jane vedle mě.

,,Tak začni vysvětlovat.“ Řekla jsem Alecovi.

,,Je to takhle.“ Začal vyprávět.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My beautiful miracle - kapitola osmá: