Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My beautiful miracle - kapitola jedenáctá

BVS

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

My beautiful miracle - kapitola jedenáctáTak je tu slibovaná kapitolka. Něco se tu stane. Co? To neprozradím, to si přečtěte, ale můžu slíbit, že tyhle dvě, tedy jedenáctá a dvanáctá budou zajímavé. Tedy snad. Tak prosím o komentíky, zda se líbí nebo ne :)

30.11.2009 (14:45) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2199×

Jeli jsme zhruba šest hodin. Napadlo mě, že Edward by se měl najíst a tak jsem přemýšlela, kde tady asi může být nějaká restaurace nebo něco takového. Zřejmě poznal, o co se snažím.

,,Pokud hledáš restauraci, tak jedna je kousek odsud.“ Usmál se.

,,Jak to víš?“ Divila jsem se.

,,Kdysi jsme tu bydleli. Jsme v sousedním státě. Jezdíš jako cvok.“ Zasmál se Edward.

,,Pokud je ti to nepříjemný, tak stačí říct a já omezím rychlost, i když nerada.“ Usmála jsem se.

,,Ne to je v pořádku. Jen s tou restaurací je to dobrý nápad. Tady doleva.“ Řekl.

Zatočila jsem tedy doleva a hned naproti mně byla restaurace s obrovským nápisem. The Quake. Napadlo mě, co tam asi vaří. V překladu to totiž znamená zemětřesení. To asi budou výborný jídla. Zastavila jsem a vystupovala z auta. Edward obešel auto a vzal mě za ruku. Usmála jsem se na něj a vyšli jsme směr restaurace.

Sotva jsem vešli ucítila jsem krásnou vůni jídla. Moje výhoda byla ta, že klidně mohu jíst lidské jídlo a nic mi to neprovede. Servírka nás usadila a pořád pokukovala po Edwardovi. Určitě jsem jí někde viděla napadlo mě. Nahlédla jsem jí do hlavy. Takovej krásnej kluk. To se musí nechat, že ta holka má vkus, ale proč je s ní. Já bych byla daleko lepší. A jak by nám to určitě šlo v posteli. Zavrčela jsem. Ona to ale neslyšela. Poznal to jen Edward a to jen proto, že jsem mu víc stiskla ruku. Když jsme se posadili dala nám jídelní lístky, mrkla na Edwarda a odešla.

,,Přece bys nežárlila.“ Zasmál se.

,,Tak ať si hlídá své myšlenky.“ Znovu jsem zavrčela.

,,No tak miláčku, miluju jen tebe.“ Naklonil se a políbil mě.

V tu chvíli přišla zpět ta servírka. Mírně si odkašlala a když jsem se otočila a podívala se na ní, měla na tváři znechucený výraz.

,,Něco se vám nezdá, slečno? To snad nemohu políbit svou přítelkyni?“ Podíval se po ní Edward. Musela jsem se zasmát.

,,Už máte vybráno?“ Zeptala se otráveně.

,,Dám si kuřecí maso s broskví a k tomu hranolky. Díky.“ Řekla jsem první, co jsem viděla na lístku. Bylo to zároveň i mé oblíbené jídlo.

,,Dám si to samé.“ Odpověděl Edward a usmál se na mě. Pak mě pohladil po tváři.

,,A pít nebudete?“ Znovu se zeptala ironicky servírka.

,,Pokud vás to nebude obtěžovat, což už je asi stejně jedno, když tak na vás koukám, tak si dáme Colu, díky.“ Znovu jí odsekl Edward. Netušila jsem, kde se to v něm bere, ale líbilo se mi to.

Ona se šokovaně podívala po Edwardovi a pak se otočila na podpatku a odešla vztekle pryč. Zabouchla za sebou dveře do kuchyně a Edward se začal smát.

,,Čemu se směješ?“ Ptala jsem se ho.

,,Z tvého výrazu soudím, že sem tě svojí reakcí překvapil. Víš, že vypadáš moc krásně překvapená.“ Smál se.

,,Přiznávám, že mě tvoje reakce na ní opravdu překvapila. Nečekala bych to od tebe.“ Řekla jsem. Naklonil se ke mně a jeho dech jsem cítila na svých rtech.

,,Nejsem takový andílek, jak ti možná připadám.“ Usmál se a v očích mu zajiskřilo.

,,Ehm. Dovolíte.“ Ozvalo se vedle nás. Přinesla nám jídlo.

,,Jistě, že ano.“ Usmál se na ní Edward.

,,Přeju dobrou chuť.“ Řekla a zase vztekle odešla.

,,Děkujeme.“ Ještě jsem za ní zavolala.

Začali jsme tedy jíst. Oba jsme měli dost velký hlad. A musím uznat, že ač byl personál otřesný. Nebo alespoň jedna z personálu, jídlo bylo vynikající. Spořádali jsme to oba tak rychle, že se jen zaprášilo a jídlo bylo pryč. Spokojeně jsem se opřela o židli. Edward udělal to samé a i ve stejnou chvíli. To nás rozesmálo. Pak přišla zase ta servírka.

,,Snad vám chutnalo.“ Řekla zase tak ironicky.

,,Ano, kuchař je vážně výborný. Daleko lepší, než obsluha.“ Usmála jsem se na ní. Slyšela to ale celá restaurace a všichni se začali smát.

Bylo na ní vidět jak je vytočená. Pokud by byla pravda, že pohled může zabíjet, tak tu už ležím mrtvá. Pokud bych tedy byla to, co jsem. Otočila se a naštvaně mířila někam do kuchyně. Nechali jsme peníze na stole a spokojení odcházeli z restaurace. Zastavili jsme až u auta.

,,Co takhle se projít. Mají tu nádhernou fontánku a park.“ Navrhl Edward.

,,To vůbec není špatný nápad. Máme čas na procházku.“ Usmála jsem se.

Vzal mě za ruku a vyrazili jsme. Za sebou jsem uslyšela šramot, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Došli jsme až do toho parku a já málem přestala dýchat. Nádherný park a uprostřed nasvícená fontána. Prostě dokonalé. Sedli jsme si na lavičku a jen si užívali své přítomnosti. Pak jsem uslyšela zase šramot. Otočila jsem se tím směrem. Ze tmy vyšla postava a mířila k nám. Edward si mě víc přitiskl. Když byla ta postava asi dva metry od nás, poznala jsem tu servírku. Došla až k nám a něco držela v ruce. Postavila se před nás a namířila na mě pistoli. Až teď mi došlu odkud jí znám. Před půl rokem jsem četla v novinách článek o vraždící servírce. Tehdy jí ale pro nedostatek důkazů neodsoudili.

,,Takhle mě ještě nikdy, nikdo neponížil. To si odskáčeš, navíc pak bude tvůj kluk můj.“ Zasmála se.

,,Neodsoudili tě tehdy, tak to doženeš teď?“ Podívala jsem se na ní. Posunula jsem Edwarda za sebe.

,,Necháme toho a v klidu odejdeme, ano?“ Zkoušel to uklidnit Edward.

,,Ne, tohle si ta tvoje slepička odskáče.“ Zavrčela.

Pomalu jsem se posouvala od Edwarda, aby se mu něco nestalo. Chtěla jsem použít svojí moc. Tím bych jí zneškodnila a byl by klid. Ona kousek odstoupila a zamířila mi na břicho.

,,Tak to skončíme rychle.“ Řekla a pomalu mačkala kohoutek.

Než jsem stihla zareagovat a zmrazit jí vrhl se mi do cesty Edward. Nestačila jsem nic udělat a najednou se Edward válel na zemi a kolem byla krev. Došlo mi, co se stalo. Chtěl mě chránit a skočil tak do rány. Rychle jsem zmrazila tu servírku. Chtěla jsem jí zabít, ale tím bych si nepomohla. Vzala jsem Edwarda a utíkala s ním k autu. Položila jsem ho na zadní sedadlo.

,,Co si to udělal?“ Byla jsem zoufalá.

,,Chráním tě.“ Začal kašlat a já věděla, že nemám moc času.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek My beautiful miracle - kapitola jedenáctá:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře