Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My beautiful miracle - kapitola dvanáctá

10.12.2009 (17:45) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1772×

,,Co si to udělal?“ Byla jsem zoufalá.

,,Chráním tě.“ Začal kašlat a já věděla, že nemám moc času.

,,Edwarde, ty mě nechráníš, umíráš.“ Byla jsem vyděšená.

,,Belli, miluju tě.“ Zasípal a stiskl mi ruku. Jeho život končil. Oči vyhasínali. Byl to konec.

,,To nedovolím. Sakra Edwarde, snaž se. Neumírej mi. Lásko. Miluju tě.“ Nemohla jsem ho nechat odejít.

,,Belli, nemá to cenu. Kulky zůstaly uvnitř. Jednou se možná shledáme miláčku.“ On to vzdával.

,,Přestaň s tím, ty mi neumřeš!“ Rozčílila jsem se. Pak mě něco napadlo.

,,Miláčku, zůstaň v klidu. Já tě uzdravím.“ Musela jsem to udělat.

Stiskla jsem mu hlavu a začala se soustředit pouze na sílu. Jako bych viděla to pouto mezi námi. Cítila jsem, jak moc mě to vysiluje, ale Edward začal dýchat lépe. Musela jsem tak vydržet ještě asi 2 minuty. Dvě nekonečné minuty, které jsem ale pro mojí lásku ráda vytrpěla. Pak už jsem jen cítila, jak z jeho těla vylezly kulky a zacelovaly se rány. Pak se najednou napjal a zase spadl zpátky.

,,Edwarde?“ Lekla jsem se.

,,Jsem v pořádku. Nic mi není. Jak si to udělala?“ Ptal se dokola.

,,Jsem tak šťastná miláčku můj.“ Děkovala jsem bohu. A pak jsem spadla.

,,Lásko, co je ti?“ Edward byl vyděšený.

,,To nic, jen mi dej pár minut.“ Uklidňovala jsem ho. Ale já sama jsem věděla, že moc času nemám. Potřebovala jsem krev a hodně rychle.

,,Neříkej, že nic. Co mám dělat. Mluv miláčku.“ Byl vyděšený stále víc.

,,Já to zvládnu.“ Uklidňovala jsem ho znovu.

,,Kruci, Bell. Co potřebuješ. Řekni mi to a hned.“ Začínal být rozčílený.

,,Potřebuju krev.“ Řekla jsem tiše.

,,Seženu nějaká zvíře. Nebo dojdu pro nějaké krvavé maso.“ Nabízel mi.

,,Lásko, já potřebuju lidskou krev.“ Hlesla jsem. Edward na mě zíral.

,,Já nemůžu najít nějakého člověka a zabít ho.“ Sklonil hlavu.

,,Já to po tobě ani nechci lásko moje. Zvládnu to.“ Tvrdila jsem mu, ale přitom pomalu umírala.

,,Napij se ze mě.“ Řekl prostě.

,,Nikdy. Rozumíš, nikdy.“ To bych nikdy neudělala.

,,Bello. Teď nebudeš odporovat a napiješ se ze mě!“ Přikazoval mi.

,,Edwarde, nemůžu. Nemusela bych přestat a mohlo by se něco stát. Nepřipravím tě o život miláčku.“ Vzlykala jsem bez slz.

,,Nepřipravíš. Lásko já ti věřím. Teď pij.“ Řekl a nastavil svůj krk.

Nic jsem nedělala. Děsila mě ta představa, že bych nemusela přestat. Ale i když přestanu nemusí to přežít. Kdykoli to může být víc a už nikdy ho neuvidím. Mám ztratit to, co tolik miluju jen kvůli tomu, že jsem upír. To sem nemohla dovolit. Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou.

,,Nenechám tě zemřít. Slyšíš. Nenechám.“ Křičel Edward.

,,Vyměnili jsme si role.“ Z posledních sil jsem se usmála a snažila se odlehčit tu těžkou situaci.

,,Prostě se ze mě napij, lásko, prosím.“ Prosil mě Edward.

,,Nikdy, nikdy, nikdy.“ Odporovala jsem.  Vzal mi hlavu do rukou a přitáhl si jí na svůj krk.

,,Prostě pij.“ Řekl a přitiskl mi pusu na svůj krk tak pevně až ho moje zuby řízly.

V ústech jsem cítila jeho krev. Tak sladká a nádherná chuť. Nemohla jsem ho ale vysát. Pralo se ve mně pokušení s tím, co je dobré. Na jednu stranu jsem chtěla pít dál, ale na druhou jsem věděla, že bych ho tím mohla zabít. Pila jsem asi minutu. Pak zvítězila láska. Odtrhla jsem svá ústa a zírala na Edwarda, jak se svíjí v bolestech. Co jsem to k sakru provedla? Edward se měnil v upíra. Nenáviděla jsem se. Nenáviděla jsem, že jsem z něho pila. Hnusila jsem se sama sobě. Ty pocity mě mučily víc, než pomalá smrt. Vzala jsem ho, položila na znovu na zadní sedadlo. Pak už jen rychle ujížděla do nejbližšího hotelu.

Objednala jsem tam pokoj a donesla Edwarda dovnitř. Položila jsem ho na postel. Věděla jsem, že proměna bude trvat tak tři dny. Tři dny jsem ho musela chránit a skrývat se, aby nás nenašla moje rodina, která mě jistě hledala. Pak mi došlo, že jsem se neozvala otci. Zamkla jsem Edwarda v pokoji a rychle si šla zavolat. Čekala mě ale jen hlasová schránka. To jsem nemohla riskovat. Mohl by si to poslechnout každý. Vrátila jsem se tedy do hotelu. Edward se pořád zmítal v bolestech. Jak moc jsem se nenáviděla.

Ty tři dny ubíhaly hrozně pomalu. Ale nakonec nastal třetí den jeho proměny. Edwardovi proměny v upíra. Ve tvora bez duše. Už nikdy nevezmu zpátky, co jsem provedla. Nikdy nedostane šanci na normální život smrtelníka. Sebrala jsem mu duši jen kvůli své záchraně. Uvažovala jsem pořád dokola. Z mých myšlenek mě vytrhlo až posunutí Edwarda. Pohnul rukou. Pak bylo ještě slyšet pár úhozů jeho srdce a pak ticho. Ticho, které už bude v jeho hrudi navždy. Zamrkal očima a díval se na mě.

,,Z čeho si tak smutná? Jsi ještě krásnější, lásko moje.“ Usmíval se na mě.

,,Sebrala jsem ti duši, jen kvůli záchraně svého života. Jestli se to tak dá říct. A podívej, co se z tebe stalo. Tohle jsem nikdy neměla dopustit, Edwarde. Nenávidím se za to.“ Nadávala jsem si.

Položil mi ruku na ústa a díval se mi do očí. Připadalo mi, že mi vidí až na dno duše. Pak najednou ucukl rukou a vyděšeně mě sledoval.

,,Co se stalo?“ Ptala jsem se ho.

,,Já nevím.“ Řekl a otočil na mě ruku. Měl jí celou spálenou. Nikdy jsem nic podobného neviděla.

,,To jsem nikdy neviděla, nezažila, nikdy jsem nikoho neproměnila.“ Sklopila jsem hlavu.

,,Miláčku.“ Řekl a vzal mou hlavou do dlaní. Pak, ale opět rychle ucukl.

,,Lásko, co se děje?“ Ptala jsem se vyděšeně. Otočil na mě dlaně, které měl hrozně popálené a pak pronesl větu, která mě málem zabila na místě.

,,Belli, já se pálím o tebe. Jsem na tebe alergický.“

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My beautiful miracle - kapitola dvanáctá: