Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My beautiful miracle - kapitola devatenáctá

17.02.2010 (19:15) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1932×

Jakmile jsme s Alice zaběhli do předem připravené místnosti na mojí úpravu, dala se do práce. Začala s vlasy a pak make-up a šaty, ale to moc předbíhám. Jen vlasy jí totiž trvaly snad dvě hodiny. Byla jsem stále nedočkavější a nedočkavější. Nemohla jsem se dočkat toho okamžiku, kdy se stanu Bellou Cullenovou. A čím víc blíž to bylo, tím víc vzrůstala má nedočkavost. Navíc představa Edwarda v tom krásném černém obleku mě doslova nutila být nedočkavá a napjatá. Alice postupovala jak nerychleji uměla a mě to stejně připadalo jako celé roky. Když v tom mi konečně oznámila.

,,Tak je na čase vzít si šaty.“ Zaradovala jsem se. Konečně poslední část.

,,No hurá. Nemůžu se už dočkat.“ Zasmála jsem se a Alice se mnou.

Poslední úpravy i s šatama proběhly a já se konečně mohla vydat na cestu tou krásnou uličkou. Tou uličkou na jejímž konci čekala moje láska, moje všechno. Tou uličkou na jejímž konci se stanu paní Cullenovou a tak i nejšťastnější ženou na světě.

,,Tak rychle nebo zmeškáš vlastní svatbu. Pořád netrpělivá a teď najednou má času dost.“ Smála se Alice.

Zasmála jsem se taky a rychlými kroky jsem mířila ke dveřím. Venku už nikdo nebyl. Všichni čekali v kostele. Došla jsem až ke dveřím a Alice zaklepala na dveře. Ty se otevřeli a stál tam Carlisle a můj táta. Carlisle se usmál a zase zavřel a tatínek mi nabídl rámě a když jsem se do něj zavěsila zamířili jsme k oltáři, kde čekala ta nejkrásnější bytost na světě. Můj budoucí manžel. Došli jsme až k Edwardovi. Tatínek se usmál a otočil se na nás.

,,Přeju vám jen to nejlepší, děti moje.“ Mě políbil a Edwarda poplácal po rameni.

Pak už začal samotný obřad. A když došlo na samotné ano, musela jsem se držet, abych nezačala plakat štěstím a mohla jsem pořádně odpovědět. Edwardovo ano znělo tak krásně, že to moje oproti tomu bylo jako skřípání dveří. A pak nás od uzavření celého manželství dělil jen první manželský polibek. Musím říct, že to byl ten nejúžasnější a nejromantičtější polibek, jaký jsem od Edwarda kdy dostala.

,,Gratulujeme.“ Přáli nám jako první Alice a Emmett.

,,Ať jste spolu pořád šťastní.“ Přál nám Carlisle.

,,Belli, Edwarde, já vám přeji jen samé radosti a žádné starosti.“ Objal nás tatínek.

,,Moc vám děkujeme, Jacku.“ Děkoval Edward tátovi.

,,Děkujeme za nejkrásnější den v našem životě.“ Usmála jsem se na Edwarda.

Úsměv mi oplatil a já věděla, že to cítí stejně jako já. Oči mu také zářili štěstím a bylo poznat, že na tento den nikdy nezapomene tak jako já. Byl to prostě můj dokonalý manžel. Jak krásně to zní, pomyslela jsem si. Já a můj manžel. Edward je můj manžel. A to napořád.

,,Není vůbec za co, děti moje.“ Usmál se na nás taťka.

Pak se rozrazili dveře a my všichni jsme se s trhnutím otočili. Možná se to dalo čekat, možná ne. Jak asi správně tušíte, objevila se tam moje matka a Aro. S nimi také Alec s přítelkyní a Jane s přítelem.

,,Tak dooooost!“ Zařvala matka.

,,Co se to tu ksakru děje?“ Ptal se Aro.

,,Řekl bych, že jsme bohužel přišli pozdě.“ Říkal posměšně Alec. Jen jsem se na něj usmála.

,,Ty buď zticha. A vy mi řekněte, co se to tu děje.“ Znovu zvedl hlas Aro.

,,Jak vidíte, právě jsme se s Bellinkou vzali. Je trochu pozdě paní Swanová.“ Usmál se Edward na mojí matku.

,,To není možné.“ Zařvala matka.

,,No jak vidíš tak je, maminko.“ Usmála jsem se ironicky.

,,No já myslím, že tady už nejsme třeba.“ Usmál se Alec a vzal okolo pasu svou přítelkyni.

,,Jsem stejného názoru, bratříčku.“ Usmála se na mě Jane.

,,Tak to nikdy! Ty si vezmeš Aleca a hotovo.“ Řval Aro.

,,Ani se neopovažujte řvát nebo jakkoli útočit na mojí manželku.“ Stoupl si přede mě Edward a výhružně zavrčel.

,,A ty se ani neopovažuj nám vyhrožovat.“ Zavrčela nazpět moje matka.

,,Nebo s tebou skoncujeme.“ Dodal Aro. To ale neměl říkat.

,,Nebudete tady vyhrožovat mému manželovi.“ Ukázala jsem na matku a Ara prstem.

,,Do toho se nepleť!“ Otočila se na mě matka.

,,Nemám se do toho plést? Nemám se plést do toho, že už dost dlouhou dobu se snažíš ničit mi život a musím uznat, že se ti to doopravdy daří. Zničila jsi všechno, co šlo. Ničíš mě, Edwarda, celou jeho rodinu, taťku. Jak dlouho v tom ještě hodláš pokračovat?“ Ptala jsem se jí. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale otočila jsem se i na Ara.

,,A vy se taky zamyslete. Ničíte život svým dětem a ještě ke všemu se montujete do vztahu v další rodině? Nestačí vám, že ničíte tu vaší, musíte mi ničit mojí?“ Všichni zírali, ale nejvíc matka a Aro.

,,Tak se kruci už vzpamatujte a žijte si své životy a mě, Edwarda, Aleca a Jane nechte žít proboha. Jsou to naše životy a to, co s nimi uděláme je naše věc. Můžete radit, ale ne nás nutit do něčeho, co ksakru nechceme ani jeden.“ Skončila jsem svou řeč a vrátila se do náruče svého manžela.

Stáli a zírali. Nikdo nevěděl, co na to říct, co udělat. Každý přemýšlel nad tím, jak to bude dál ,co dál dělat a jak nás možná přesvědčit. Pak, ale to protivné ticho narušil Alec.

,,Myslím, že máme jasno. Jdeme.“ Usmál se na svou přítelkyni. A přišel ke mně.

,,Moc děkuju, Belli. Kdybys něco potřebovala tak kdykoli, kdekoli a cokoli. Pamatuj si to. Edwarde.“ Usmál se oba nás objal a otočil se k odchodu.

,,Taky ti musím poděkovat, i když je pravda, že na svojí svatbu jsi mě pozvat mohla.“ Usmála se na mě Jane.

,,Snad se brzy uvidíme, Belli. Edwarde, počítám i s tebou.“ Usmála se na nás.

,,O tom nepochybuj.“ Usmála jsem se a Edward pokýval hlavou. Objaly jsme se a Jane také odešla.

Dalo se jen čekat, co bude dál. Co vymyslí Aro a má matka nového. To, co se stalo jsme snad neočekávali nikdo.

,,Aro Volturi. Okamžitě toho nech.“ Všichni se otočili za krásným a přesto káravým hlasem ženy.

,,Beth?“ Ptal se Aro udiveně.

,,Odjedu na pár dní a ty už se pleteš do věcí, do kterých ti nic není?“ Dívala se rozlobeně.

,,Ale já.“ Začal Aro.

,,Dost bylo zbytečných řečí. Okamžitě domů. Vám se moc omlouvám, mě totiž na rozdíl od manžela a tady paní Swanové jde o štěstí našich dětí. Omlouvám se.“ Usmála se a my se usmáli nazpátek.

Pak už si Ara odváděla se skloněnou hlavou domů. Čekali jsme dokud nezašli a nebyli již vidět.

,,Tak pan Aro je podpantoflák.“ Začal se smát Emmett a my se museli přidat. Až na mou matku.

,,Nevím jak se omluvit. Až tvou řečí mi došlo, jak moc jsem tě ničila a nedopřála ti to, co opravdu miluješ. Belli, Edwarde dokážete mi odpustit?“ Dívala se na nás.

,,Myslím, že to nějakou dobu potrvá.“ Jen jsem pronesla.

Pokývala hlavou. Nečekala ani nic jiného. Pak se otočila na tatínka a sklonila hlavu. Bylo vidět jak moc lituje toho, co se za posledních pár dní stalo.

,,Nejvíc se ale omlouvám tobě, Jacku. Pochopím, když už mě nikdy nebudeš chtít vidět.“ Dořekla.

,,Neumím bez tebe žít, jsi pořád ta moje malá čarodějka do které jsem se zamiloval a kterou jsem si i přes všechny nástrahy a dohady s ostatníma vzal. Miluju tě.“ Vzal jí do náručí.

,,Bože Jacku. Miluju tě.“ Vydechla matka a schoulila se tatínkovi v náručí.

V tu chvíli už nebylo co dodat. Byl klid a to konečně na pořád. Tedy alespoň s mojí matkou a Arem.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My beautiful miracle - kapitola devatenáctá: