Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My beautiful miracle - kapitola čtrnáctá

27.12.2009 (17:45) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1690×

 V dálce jsem ucítila srnky a pár medvědů. Zastavila jsem se tedy a Edward zastavil také.

,,Co se děje, lásko?“ Ptal se.

,,Zkus začmuchat, miláčku.“ Zasmála jsem se.

Edward zavětřil a otočil se na mě. V očích otazníky. Pochopila jsem tedy, že asi nic necítí. Musela jsem mu trochu pomoct. Otočila jsem ho směrem, odkud byla vůně nejsilnější.

,,Teď cítíš, lásko?“ Ptala jsem se ho.

,,Ano, pár zvířat, že?“ Ptal se a v očích jiskřičky, že to poznal.

,,Jistě. Dvě srnky a asi 4 medvědi.“ Usmála jsem se.

,,Půjdeme je chytit?“ Smál se.

,,Jistě, jak si přeješ, miláčku.“ Také jsem se zasmála.

Vyrazili jsme tedy tím směrem. Nečekala jsem, že Edward poběží tak rychle. Než jsem se stačila rozkoukat už byl u jedné ze dvou srnek a bleskově jí zlomil vaz. Sledovala jsem, jak se jí zakousl do krku a sál tu horkou tekutinu, která nenahradí tu lidskou, ale je taky dost dobrá. Když skončil ohlédl se na mě.

,,Bylo to špatně?“ Ptal se.

,,Ne, vůbec ne. Naopak bylo to úžasné.“ Divila jsem se.

,,Bylo to tak instinktivní.“ Smál se.

,,Tak půjdeme ještě na lov a pak najdeme tvou rodinu?“ Ptala jsem se ho.

,,To beru.“ Usmál se a vyrazili jsme na lov.

Když jsme skončili podívala jsem se na Edwarda. Čekala jsem, že bude trochu špinavý nebo tak, ale neměl na sobě ani kapku krve nebo bláto. Neměl roztržené oblečení nebo rozcuchané vlasy. Byl stejně dokonalí, jako když jsme začínali.

,,Proč si mě tak prohlížíš, miláčku?“ Usmíval se na mě.

,,Zajímavé, nejsi ušpiněný ani nic jiného.“ Smála jsem se.

,,A, co jsi čekala? Že mě budeš muset vyprat od hlavy až k patě.“ Smál se.

,,Tak nějak.“ Znovu jsem se začala smát.

Chytil mě do náručí a začal mě líbat. Líbali jsme se asi deset minut, když jsme za sebou uslyšeli hluk. Rychle jsme se otočili.

,,No tak hrdličky, jdeme.“ Smál se Emmett a Edward jen zavrčel.

,,Ehm, pardon, já nevěděl, že jako to.“ Znovu se křenil Emmett.

,,Tak snad radši půjdeme ne?“ Ptal se Edward a smutně se po mě podíval.

,,Myslím, že to bude nejlepší.“ Usmál se Carlisle.

Pak jsem si, ale něco uvědomila. Otočila jsem se na Edwarda a zadívala se mu na rty. Jak jsem předpokládala, měl je celé spálené.

,,Edwarde, tvoje rty.“ Pokárala jsem ho.

,,Zhojí se to, neboj. A za to líbání mi to vážně vůbec nevadí.“ Usmál se na mě.

,,Až zjistíme, jak nás vyléčit užijeme si líbání až, až.“ Smála jsem se.

,,Tak půjdeme tedy?“ Smál se Emmett.

,,No jistě, že půjdeme.“ Odpověděl Edward.

Otočili jsme se tedy a vydali se k autům. Najednou se ale Carlisle, který běžel první zastavil a rozhlížel se kolem sebe.

,,Děje se něco?“ Ptal se Emmett.

,,Bello, rychle utíkej, jde si pro tebe matka.“ Chytila mě Alice.

,,Co? Jak nás našla?“ Ptala jsem se vyděšeně.

,,Bell, na to teď není čas. Seber se a rychle utíkej. Když to bude nutné, zdržíme je.“ Řekl Emmett.

,,Jdu s tebou.“ Řekl Edward.

,,Ne.“ Než jsem, ale stačila pokračovat, zarazil mě.

,,Víš, že v tomhle na mě nemáš vliv, lásko.“ Usmál se a já věděla, že víc nemá cenu debatovat.

,,Tak už rychle jděte, za chvilku jsou tady.“ Varovala nás Alice.

,,Nebojte, najdeme si vás. Máme přece radar.“ Usmál se Emmett a objal Alice.

,,Děkuju.“ Objala sem všechny ještě rychle. To samé udělal Edward.

Pak jsme jim ještě naposledy zamávali a běželi. Kam? To nevíme ani my. Potřebovali jsme úkryt a navíc Emmett slíbil, že si nás najdou. Máme se tedy i přesto bát? Co bude dál? Najdou nás? Zdrží je? Nestane se jim nic? To ukáže až čas.

Z pohledu Carlisleho

,,Alice, jak dlouho ještě?“ Ptal jsem se.

,,Asi dvě minuty a budou tady.“ Zadívala se Alice před sebe.

A opravdu za dvě minuty tu byli. Matka Belly, Aro, Alec, Jane a otec Belly v čele a za nimi ještě zhruba deset dalších, kteří Volturiům slouží. Něco jako stráže asi. Doběhli až k nám a Aro se hned vrhnul ke mně.

,,Rychle mi řekni kde jsou, Carlisle, ale rychle.“ Zkoušel to Aro.

,,Nevím o kom to mluvíš, Aro.“ Musel jsem dělat hloupého.

,,Neříkejte, že nevíte. Ten váš povedený synáček mi moji dceru unesl. Donutil jí k útěku a teď jí nutí schovávat se přede mnou, aby nebyla svatba tady s Alecem.“ Vztekala se matka Belly.

,,Rebeco!“ Pokáral jí otec Belly.

,,No, co. Přece jí chceš taky najít, Jacku.“ Ptala se.

,,Jistě, že ano, ale proč právě Cullenovi by měli být ti špatní? Proč myslíš, že jí právě oni unesli. Za to, že Bella utekla si můžeš sama. Vlastně si jí vyhnala ty. Tou zpropadenou svatbou s Alecem. Copak nevidíte, že jí ani jeden nechce? Že má Bella Edwarda a Alec tu svojí. Vážně nevidíte, že je tou svatbou ničíte oba? S tímhle já nic nechci mít. Ničte si jim život sami, jestli vám to za to stojí.“ Dořekl Jack a otočil se na ostatní.

,,Jde někdo se mnou? Zpátky domů.“ Díval se na ně.

,,A jak rádi.“ Pronesli Jane a Alec společně.

Všichni se otočili a zůstali tam jen Aro a Rebeca. Dívali se na nás a zřejmě přemýšleli, co by tak mohli říct. Jako první promluvila Rebeca.

,,Najdeme je, ať si Jack říká, co chce.“ A otočila se k odchodu.

,,A až je najdeme stejně bude svatba. To si pamatujte.“ Řekl výhružně Aro a také se rozběhl zpět domů.

,,No aspoň, že na chvilku máme klid.“ Řekl Emmett.

,,Ale na jak dlouho?“ Ptal jsem se skepticky.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My beautiful miracle - kapitola čtrnáctá: