Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My angel - 1. kapitola

Když představení skončilo, maminka řekla, že jde něco zaplatit a ať na ní počkám před baletním studiem.

Kývla jsem hlavou na souhlas a utíkala ven.

Sedla jsem si na autíčko, které když tam dáte penízky, tak jako jede, a čekala na maminku.

Najednou přišel nějaký pán s červenýma očima a hodně bledou pokožkou.

Beze slova mě vzal přes rameno a utíkal směrem k lesu. Jen matně jsem viděla mojí maminku, křičíčcí o pomoc...

Seděla jsem jako na trní. Dneska měl přijet ten novej kluk. Angela pořád mlela něco v tom smyslu, že doufá, že bude hezke a že se mu bude taky líbit. Věděla jsem že přijde. Asi pětkrát se mi o tom zdálo. Každou noc mám pocit, že mě někdo sleduje.

A dnes má přijít upír. Zvláštní pocit. Je divné, když máte celé prázdniny pocit, že přijde někdo nový, že vás někdo, spíš něco sleduje, že dneska přijde. Věděla jsem na 100%, že to bude upír.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Kamarád Mike se zatetelil blahem, že bude mít možná nového kámoše. ,,Dále!"

,,Dobrý den! Já jsem Edward Cullen.  Je tohle... ?"

,,Ano, to je Ede. Běž si sednout vedle Mikea, ale jestli to nebude dělat dobrotu, tak Angelu posadíme k Mikeovi a tebe k Belle!"

Ztuhla jsem. Ano, byl to upír. Budu muset říct Angele, aby se od něhoo držela dál. Není tak paličatá jako já, díky bohu! Věděla jsem, že Mike nikdy nesedával moc rád u okna, ale dneska-světe, div se!-udělal výjimku! Ochotně se posadil k oknu a Edwarda nechal, aby seděl v uličce. Takže víceméně stejně budu sedět s ním! Moc díky, kámo! Připrav se, že na fotbale budu fandit vašim protihráčům!

Když si šel Edward sednout, podíval se mím směrem. Na chvilku vykulil oči, ale pak se na mě usmál.

,,Ahoj, já jsem Edward." představil se mi.

,,Bella. Nemyslíš, že je blbost představit se celé třídě a pak ještě jednou každému zvlášť?" a v duch jsem dodala-upíre!

Trochu se zasekl, ale hned se zase vzpamatoval, a usmál se.

Trpce jsem mu úsměv oplatila.

Angela vedle mě mi šlápla na nohu.

,,Kroť se, vole! Takej krasavec a ty jseš na něj hnedka na začátku tak hnusná. Bell, já vím, že ti Fanouš ublížil, vím, že lidem nedůvěřuješ, ale mohla bys prosímtě alespoň jednou udělat vyjímku?"

,,Cha, já nedůvěřuju jenom lidem, a ne, nemohla bych udělat vyjímku! S Fanoušem to nemá nic spolěčnýho, z Phoenixu jsem se odstěhovala před pěti lety! Už jsem na něj skoro zapoměla!"

Edward se na mě jen zvláštně podíval. Dělal, že sleduje výklad Peterový, ale každou chvíli střelil pohledem ke mě. Za chvilku zazvonilo. Jako střela jsem vyletěla ze třídy a v domění, že příští hodinu budeme mít tam, jsem si tam nechala všechny věci a utíkala jsem utíkala do šatny. Musela jsem si vzít prášky na uklidnění a taky pro žiletku. Musím přeci vyzkoušet, jestli vydrží tekoucí krev. Zamkla jsem skříňku a padala ven před školu.

Zhltla jsem prášek a rozbalovala žiletku.

,,Bello?! Kde jsi?"

Schovala jsem žiletku pod fáčovej, vlastnoručně vyrobenej náramej na taháky a zavolala ,,Tady!"

,,Nechala sis tam tašku, Bells."

,,Měl si mi jí tam nechat, budeme mít matiku takže..." takže přejdeme půlku školy, než se do tý učebny dostanem. Já jsem přce pako.

,,Takže?"

,,Takže díky a takže-jsem hovado. Jdeme" řekla jsem kysele, nejlíp, jak jsem dovedla.

Kráčeli jsme mlčky chodbou. Přemýšlela jsem, jestli je to ten upír, co mi zabil prababičku, tetu a popálil barák ve Phoenixu. Může být Fanda taky upír? Do háje, zase na něj myslím-nemůžu na něj myslet. Odjel bez jediného slova. Nerozloučil se. 8 let jsem o něm nic neslyšela. Je možný, že zemřel. Měl problémy se srdc...

,,Áu. Do jáke, Miku! Co to děláš?"

,,Promiň, víš že jsem dřevo, já tě neviděl, kámo!" Mike na mě narazil. Nebyl to moc velký náraz, ale narazil na tu ruku, kde jsem měla nešikovně schovanou žiletku a teď jsem se silně pořezala. Edward se na mě vyplašenýma očima podíval a já zdrhala na toalety.

Vzápětí se zazvoněním na toalety vtrhl Edward.

,,Bello? Jsi v pořádku?"

,,Né, nejsem v pořádku, řízla jsem se a dost to krvácí. Sakra, Edwrade, já vím, co s tebou krev dělá, padej pryč!" zavolala jsem na něj ke dveřím. Nestačila jsem to pořádně ani doříct a už byl u mě. Podíval se mi do očí a chytl mi ruku. Ihned jsem s ní cukla. Do háje, Edwarde, padej, prosím! Vyhaluškuj pryč!

Edward se zasmál. Nechápala jsem, pročse směje.

,,Ty víš, co jsem?" zeptal se. Tuhle otázku jsem nečekala. Myslela jsem si, že se bude snažit svojí identitu skrýt. Ale stejně jsem přikývla.

,,Upír."

,,A víš, co já umím?"

,,Zabíjet, strašit..."

,,Číst ti myšlenky..."

,,Cože? Jak...co...vypadni mi z palice!"

,,Až potom, co přestaneš myslet na toho Fanouše. Co to bylo za zmetka, když jen tak odešel?"

,,A co to bylo za zmetka, kterej zabil mojí prababičku, tetu a podpálil nám barák ve Phoenixu?"

Vyvalil na mě oči a stisk jeho kamenné ruky kolem té mojí zesílil.

,,Au, pusť mě. Pusť mě, vypadni a nepřibližuj se k Angele ani Mikovi!"

,,Mike nemá zrovna nejpočestnější myšlenky s určitou osobou kousek ode mě a Angela není zas tak dobrá kámoška, jak si myslíš. Pořád myslí na to, jak mě sbalit a kdyby jsi se mnou chtěla chodit ty, tak by byla snad ochotná tě i zabít. Takže jedinej, kdo je pro tebe vhodnej kamarád, je tvůj pejsek."

,,To ty jsi mě sledoval?" vybuchla jsem vzteky.

,,Emhm, ne-e. Já ne." I přesto, že jeho hlas zněl přesvědčivě, jeho očí znejistěly.

,,Tak hele, nezvykej si na to, nechoď ke mně domů, mám ráda svoje soukromí. A pusť tu ruku, bolí to!"

,,Já k tobě ale nechodím, jasný! A tu ruku ti nepustím, zase zo začne krvácet!"

Křičeli jsme na sebe, vyměňovaly si vražedné pohledy.

,,Bello, pane Cullene! Kde jste krucinál? Nemáte mít hodinu? Co tu tak řvete? Cuullene, pusť Belle tu ruku, okanžitě!" křičela ředitelka.

,,Paní Crossová, měli jsme jít na matiku, ale Bella zakopla a řízla se. Hodně jí teče krev, ale odmítá jít do nemocnice." Do háje, co to plácá? Vždyť se mě ani nezeptal, jestli nechci do nemocnice! A jo, ty myšlenky, já do nemocnice nechodím moc ráda. Krev, jehly, dezinfekce, nemocniční smrad, bílé, depresivní stěny...

Ne, nemám to tam ráda.

,,Cullene, mohl byste Bellu doprovodit do nemocnice? Nezajímá mě, že se jí tam nechce. Stejně by měla být už zvyklá. Je tam víc než doma. Padejte!"

,,Já nikam nejdu! Edwrade, pusť mi tu ruku!"

,,Ne"

,,Ano"

,,Ne"

,,Přestaňte na sebe štěkat! Oba jedete do nemocnice. A doporučuju i psychiatrii, Bello! Řízneš se do ruky, teče ti krev a půl hodiny tu jen tak stojíš a křičíš na Edyho! Je tu nový a ty jsi na něj zlá! Zapomělas, jaký to pro tebe bylo, když se k tobě takhle choval Thomas?"

,,Já vám dám psychiatrii! Toste přehnala jako!" zařvala jsem na ní a volnou rukou jí vlepila facku.

,,Isabello Marie Swanová! Okamžitě pojedete s Cullenem do nemocnice, jinak zavolám záchranku a ty si s váma poradějí. A tuhle facku nenecháme jen tak. Zavolám Charliemu. Vyloučím vás!"

,,Tak mě vyloučíte. Stejně tu už nebudu dlouho. Nikam nejdu!"

,,Jak to jako.."

,,Klikd paní ředitelko, Bella jde do nemocnice. Odnesu jí k autu. Popovídáte si pak."

Zvedl mě do naruče, odtrhl pěknej kousek toaleťáku a zabalil mi do něho ruku. Podívala jsem se mu na oči. Pomalu, ale jistě začínaly černat. A až budou černé jako noc, jsem zvědavá, jak to bude lidem vysvětlovat. Věděla jsem, že nemá cenu se s ním prát, ale jestli opravdu uměl číst myšlenky, musel slyšet, jak mu v duchu nadávám.