Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musíš trpět, Edwarde! - 5. kapitola

22.08.2013 (13:00) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1205×

„Hola, hola - škola volá!” zacvrlikal mi Edward do ucha. Bohužel ani jeho překrásný hlas téhle neviňoučké větičce neubral na otravnosti. Škola pro mě byla důležitá a měla jsem v plánu odmaturovat a poté možná nastoupit na vysokou, pokud nebudu mít oheň v krku a nebušící srdce.

„Tak to típni,” zamumlala jsem dostatečně unaveně, protože spát celou noc na břiše není kdovíjak pohodlné.

„A kdo se za tebe bude učit?”

„Přece ty!”

„A proč zrovna já?”

„Protože jsi úplně nejchytřejší na světě.” To ví přece každý!

„Já jo? Tak to mi musíš vysvětlit,” zakřenil se na mě a já se namáčkla na jeho tvrdé tělo. Ano, strašně moc ho nesnáším, ale té jeho božské vůni se nedá odolat! A taky ho pořád miluju, takže...

„Jsi upír - detektor lži a navíc čteš všem lidem, upírům, vlkodlakům a já nevím komu ještě myšlenky.

„Ale existuje výjimka.” Puntičkář jeden.

„Ale ta jedna jediná výjimka je úplně nepodstatná.”

„Pro mě ale není ta osmnáctiletá výjimka, které se nechce do školy, nepodstatná, víš?”

„Jasně, jasně... Tak mi pomoz vstát,” vzdala jsem to a udělala na Edwarda psí oči.

Očekávala jsem, že mě vezme za ruce a zatahá, ale on mě megarychlým pohybem postavil na nohy. Páni... Ti upíři mají tolik výhod a pořád si stěžují na svůj „příšerný” neživot. Co já bych za to dala! I svoji duši, proti čemuž Edward protestuje.

V naší společné šatně jsem na sebe hodila odrbané džíny, černé tričko a mikinu, u které mi byly krátké rukávy. Edward se zase oblékl pohodlně, ale naprosto sexy. Další bod - upíři jsou nesmírně překrásní. Edward mi (kromě Rose) připadal jako nejhezčí upír ze všech, takže mě zajímalo, jak krásný asi byl, když jeho tělesná schránka byla zničitelná - lidská. Určitě to byl nejkrásnější mládenec ve městě.

Edward nás chtěl odvést Volvem, ale protestovala jsem s tím, že pojedu sama náklaďáčkem. Já končila o dvě hodiny později a nechtěla jsem Edwarda otravovat kvůli takové prkotině. Navíc pro mě - pro dospívajícího teenagera - byla samostatnost velmi důležitá, ale o to mi vlastně nešlo. Chtěla jsem se do školy dostavit s čistou hlavou, protože jsem po svém tři dny trvajícím výletu nechtěla okamžitě dostat pětku. To by mě Charlie od Edwarda dostal i jeřábem, kdyby to bylo nutné. Na parkovišti jsme se s Edwardem vzali za ruce a společně překročili práh vzdělávací budovy. První hodinu jsme měli společnou, a ať už jsem s ním byla na chodbě nebo vyučování, můj výraz říkal - Koukejte se, kdo je zpátky. Edward Cullen! Sama jsem si ho sem dotáhla a dokonce mu zachránila život, protože se chtěl kvůli mně zabít! Tak moc mě miluje, takže si k sobě žádnou jinou ani nepustí, takže se schovejte zpátky do temných koutků, děvčata!

Nikdy jsem nebyla sobecká a i teď se mi to příčilo, ale byla jsem tak ráda, že toho upíra mám zpět po svém boku. Sice ho jedna moje část nenáviděla za ten odchod, ale citu jménem Láska jsem se taky nemohla ubránit. A ani nechtěla.

Vyučování bylo snadné, nudné a pro dnešek jen mírně vyčerpávající. Právě byla pauza na oběd, po které Edward končil. Ani jsem ho nemusela nutit, aby tam se mnou šel. Potřebovala jsem ho jako oporu, protože bez jeho přítomnosti by do mě Mike nejspíš hustil moudra o tom, jaký je Edward idiot a zmetek. Což nebyl. Vždycky jsem ho viděla jako toho nevinného chlapce s křídly a svatozáří, kterému se nepoštěstilo.

Ke svým přátelům jsem přicházela s pitomým úšklebkem na obličeji a zajisté jsem vedle neutrálního Edwarda vypadala hloupě. To mi ovšem radost nezkazilo. Chtěla jsem se ho pustit, běhat po jídelně, skákat ze stolu na stůl, každého umačkat v objetí a křičet: „Vidíte toho boha, který se mnou přišel? Támhle stojí a je to Edward Cullen! Ten nádherný a chytrý Edward Cullen, který by mi dal i modré z nebe. A on se vrátil a já už nejsem smutná! Dokonce mu trochu kurvím existenci, s prominutím. Ale jsem šťastná jak blecha. Haha. A já ho mám a vy ne a to je úplně super!”

Nakonec jsem se ovládla a pokusila se o poker face. Jessica měla bradu až na zemi, Mike se zmohl akorát na mračení, ale ostatní se tvářili jako vždycky - úplně v pohodě. Dokonce se Angela vřele usmála, když si povšimla, jak jsem šťastná. Ale buďme upřímní - Kdo by si té bláznivé parodii na úsměv nevšiml, že?!

„Ahoj, lidi. Můžeme si přisednout?” optala jsem se mile a poněkud klidně na to, že jsem málem nadšením nadskakovala.

„Samozřejmě,” usmála se Angela a kývla na dvě volné židle. Teprve teď jsem zaregistrovala, že tu nebyl Eric. 

„Kde je Eric?” zajímala jsem se a nedůvěřivě sledovala věc před sebou, kterou jiní nazývali jídlo.

„Onemocněl,” odpověděla Jessica a přisunula se blíž k Mikeovi. Už dávno přestala na Edwarda dělat oči, protože pochopila, že to nemá cenu. Sice ke mně nebyla lhostejná, když Cullenovi odešli, ale věděla jsem, že mi (dalo by se říci) vztah s Edwardem závidí. Nevyčítala jsem jí to. 

Zbytek oběda byl velmi tichý. Angela se miloučce usmívala, ale ostatní se chovali celkem... normálně. Byla jsem ráda, že je zase všechno ve starých kolejích. Skoro všechno.

„Nemám pro tebe přece jenom zajet?” ptal se mě Edward už po sté, když nastupoval do auta. A moje odpověď byla opět stejná - ne.

„Bello,” zaskuhral. 

„Edwarde, jsem si plně vědoma toho, že přitahuju nehody jako magnet, ale sedni si doma k televizi a doufej, že na mě nespadne meteorit, nezajede mě tank a neposere pták, ano?” usmála jsem se a pohladila ho po tváři.

„Dobře, ale slib mi, že až pojedeš ze školy, zavoláš.”

„Slibuju,” souhlasila jsem, naposledy ho políbila a pustila. 

Edward

Chodil jsem sem a tam, sem a tam, sem a tam. Bella měla teď končit a ještě mi nezavolala. Zkusil jsem to sám, ale byla nedostupná. Asi si nezapnula mobil.

Ten můj ale zazvonil.

„Co potřebuješ, Alice?”

„Já nic. Ale co se děje s tebou? Pořád tě vidím, jak se procházíš po místnosti a nemůžeš se rozhodnout, co dělat. Drásá mi to nervy, bráško.”

„Promiň, Alice, ale Bella si zřejmě zapomněla zapnout mobil a já se jí nemůžu dovolat,” žaloval jsem.

„Proboha, Edwarde! Bella je dospělá, takže jí laskavě přestaň dělat chůvu!”

„Já jí nedělám chůvu! Jen...”

„Jen co, Edwarde? Od té nehody ses změnil a rozhodně ne k dobrému. Třeba šla někam s kamarády, nebude navěky zavřená v domě.”

„Nehody, to myslíš vážně? Nejdřív ji Jasper málem zabije, pak se pokusí zabít ona... To mi nepřijde jako nehoda a navíc... Počkej, musím končit, někdo tu je,” vyhrkl jsem a zavěsil. Alice na mě bude naštvaná.

Nevěděl jsem, o koho se jedná, nepoznal jsem to podle myšlenek a dům byl tolik nasáklý Belliným pachem, že jsem se jen těžko soustředil na jiný.

„Zdravím, Edwarde.”

„Victorie.” Přikývla. „Co chceš?!” zavrčel jsem na ni a postavil se do bojového postoje. 

„Tohle si schovej pro někoho jiného - nehodlám bojovat... Pravda, nejprve jsem chtěla Bellu krutě zabít před tvýma očima, ale změnila jsem plán. Viděla jsem ji, jak trpěla, když jsi odešel. A teď vidím, jak trpíš ty, přestože o tom sám nevíš,” pronesla tajemně a mě napadlo - co? 

„Já netrpím.”

„Ale ano, drahý Edwarde, ty trpíš. Upíři jsou jako vytesaní z kamene, ale když dovolí ukázat své emoce, bije to každého do očí. Patrné - pro člověka ovšem neviditelné - kruhy pod očima, svěšená ramena a ztrhaný výraz... Trpíš.”

„Já ale ne... O co tu jde?” vyštěkl jsem zmateně, protože její myšlenky mi nic neprozradily. Viděl jsem v nich akorát svůj odraz a vypadal jsem přesně tak, jak to popsala. Ale teď to byla naštvanější verze.

„Neboj se, nemám nějakého komplikace, který teď tu tvou Bellinku trhá na kusy. To by bylo moc snadné a tak... trapné. Chtěla jsem tě zničit její smrtí.”

„Ale?” zeptal jsem se. 

„Ale ona sama tě zničí. To si pamatuj, Edwarde!” A s těmi slovy zmizela v lese.

Moc se omlouvám, že jsem tam tahala tu Victorii, ale když tenhle příběh začal stejně jako Stmívání a Nový měsíc. Nesměla chybět. A taky se chci omluvit za to, že to tak trvalo. Prostě jsem se nedokázala vymáčknout. No... snad se vám kapitola líbila a já vám moc děkuji za komentáře. Vaše KPT... ;)

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Musíš trpět, Edwarde! - 5. kapitola: