Edward se rozešel s Bellou, jenže neodjel, jako v knížce, ale zůstal. Jak se s tím Bella vyrovná? Nebo spíš, co udělá?
20.06.2010 (19:00) • Lucie7 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2769×
1. kapitola
„Nemiluju tě, takže tě opouštím. Ta hra na člověka mě nebaví, ale jsme tu teprve krátkou dobu, takže já a moje rodina tu zůstáváme. Doufám, že v tom nebude problém. Nashledanou Bello." A zmizel.
Měla jsem pocit, jako by mě někdo polil nejdřív studenou vodou pravdy a já teď zmrzla. On mě nemiloval? Nemohla jsem ani dýchat a svezla jsem se na zem, protože moje nohy odmítaly poslušnost. On mě nemiloval?! Byla jsem jenom hra! Opřela jsem se o strom a snažila jsem se dýchat. Nádech, výdech, nádech, výdech. Bože, on mě nemiloval! Slzy mi tekly po obličeji, ale já je vnímala jen okrajově.
Když jsem se trochu probrala, všimla jsem si, že je noc. Charlie bude mít starost, blesklo mi hlavou. Vstala jsem, jako zombie z nějakého filmu. Byla jsem blízko od domu, takže doma budu za chvíli a nehrozí mi, že se ztratím. Tyhle všechny myšlenky přicházeli přirozeně, ale neuvěřitelně pomalu. Můj mozek přemýšlel pomalu, protože se ještě nedokázal vzpamatovat s tou informací. Zahlédla jsem světlo. Dům. Otevírání dveří. Vyděšený Charlie, který mě hned objímá.
„Bello, kde jsi byla? Víš, jak jsem se o tebe bál?" Objímal mě a hladil po vlasech.
„Bello tohle mi už...," zarazil se. Nejspíš kvůli tomu, jak vypadám. Určitě jsem nevypadala nějak zvlášť dobře.
„Bello co se stalo?" Starostlivě se mi díval do očí a přitom mě hladil po vlasech.
„On… on mě opustil," rozbrečela jsem se a svezla jsem se na zem. Charlie si sedl vedle mě a snažil se mě utěšovat, ale já jsem ho nevnímala. Vnímala jsem jenom svoji bolest.
Probudila jsem se. Je noc a na budíku je jedna hodina. Ležela jsem bez hnutí a přemýšlela jsem. Co teď budu dělat? Budu s ním chodit do školy a tvářit se, že se nic nestalo? To nezvládnu. Možná zvládnu se přetvařovat, ale nedokážu se na něj dívat a přetvařovat se. Jaké by to bylo teď? Ignoroval by mě, našel by si jinou přítelkyni? Alice by se mi vyhýbala? Rosalie, dokonalá Rosalie, by se chovala jako vždy, ignorovala by mě. Emmett by si vymyslel nějaký hloupý vtip? Co Carlisle a Esme? S mojí šikovností určitě někdy Carlisla potkám v nemocnici. Jak se k němu mám chovat? A jak se on bude chovat ke mně? Esme… Bude mě utěšovat nebo se objeví její druhá stránka? Stejně jako u něho.
Někdy nad ránem jsem se rozhodla, pro něco jiného. Nebudu přemýšlet nad tím, jak se zachovám. Prostě se jim vyhnu.
Vstala jsem a šla do kuchyně udělat Charliemu snídani. Budu na něj mít velkou prosbu, ale podle mě to udělá. Udělala jsem vajíčka se slaninou a čekala jsem, až se vyspí.
Uslyšela jsem šoupání nohou a potom jsem slyšela, jak jde Charlie dolů. Když Charlie vešel do místnosti a měl nervózní obličej a asi nevěděl, co má dělat. Zvedla jsem se a dala jsem na talíř vajíčka a dala jsem všechno na stůl.
„Děkuju Bello," začal jíst, ale šlo vidět, že byl strašně nervózní. Já jsem ho toho chtěla ušetřit a hlavně jsem si chtěla lehnout a být sama.
„Charlie, mám prosbu." Charlie se na mě podíval a měl v obličeji vyděšený výraz.
„Charlie chtěla bych jít do jiné školy. Chtěla bych jí do La Push."
Autor: Lucie7, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Musím jít dál 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!