Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj život je sázka 7. Kapitola

22.07.2010 (10:30) • bamby • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1008×

Edward:

Můj pokoj byl temný, nerozsvítil jsem si. Tma mi přinášela zvláštní uklidnění a prostor pro mé vlastní myšlenky. To bylo přesně to co jsem potřeboval po tomhle zvláštním výletu - trochu si zapřemýšlet.

Jak mi pomalu docházelo, koho jsem to potkal v lese, začalo mi to zapadat do sebe. Každý kousek její tváře mi byl povědomý, její vůně mi motala myšlenky v hlavě. Jenomže ona byla něco víc. Nedovolila mi na sebe přestat myslet.

Trochu mě hryzalo svědomí. Jasper se sice nakonec docela ovládl, ale musela se uhodit do hlavy… Hledal jsem záminku, abych si dovolil jít se na ni podívat. Snažil jsem se přesvědčit sám sebe, že je to TO správné.

Takže jsem nakonec sebral všechnu svou odvahu a rychle vystřelil do tiché tmy. Stromy kolem mě letěly neuvěřitelnou rychlostí jak jsem proběhl kolem nich. Jako by za mnou zůstalo všechno ostatní a přicházela nová budoucnost. Nový smysl.

Bez toho, abych se zadýchal jsem tiše proskočil oknem do jejího pokoje. Okamžitě mě pohltila její vůně která byla všude okolo. Nebylo to tolik nepříjemné, ale touha po její krvi mě bodla do krku.

Ovládal jsem se a pozorně si ji prohlížel ze spaní. Byla ještě půvabnější, než jak jsem si ji pamatoval z předchozího dne - jestli něco takového vůbec bylo možné. Její levandulová víčka se lehce chvěla a rty měla trochu bledší než je zdravé. To mně vylekalo.

„Ach!“ vydechla Bella ze spaní a zmateně se posadila na postel.

V mžiku jsem vyklouzl z okna a připadal si přistižen při činu. Zaposlouchal jsem se, jestli si mě nevšimla, ale nic jsem neslyšel. Když jsem se po pár minutách rozhoupal se vrátit do jejího pokoje, zase klidně ležela na posteli ponořená do spánku.

V přízemí vrzla podlaha, a ten zvuk mě vytrhl z mého zamyšlení jak mně Bella okouzlila. Trhl jsem sebou při tom zvuku a potichu sešel schody dolu. Ač jsem nerad opouštěl její pokoj, dole mě čekalo překvapení. V tuhle chvíli mi vůbec nepřipadalo příjemné.

„Jaspere,“ pozdravil jsem svého bratra.

„Co tu ksakru děláš?“ Zkřivil se mu obličej nesouhlasem. Bylo pro něj těžké se ovládat po včerejší noci. Vyčítal si to.

„Potřeboval jsem ji vidět…,“ přiznal jsem.

Jasperovi myšlenky se točily v kruhu. Cítil, že mě to k ní táhne stejně silně jako já, a cítil dokonce i to, jak na mě působí její krev. Hlasitě polkl, ale nepřestával analyzovat všechny mé pocity.

„Ta podoba,“ vzdychl jsem sotva slyšitelně. „Je přesně stejná jako Nella! Všiml sis ji vůbec včera?“ Vypadlo ze mě přesně to, čím jsem se celý den zabýval. Konečně jsem to řekl nahlas.

Jasper zmateně přemýšlel a vracel se ve vzpomínkách k té samé dívce, která ležela nahoře v pokoji, jen o 17 let dříve. Porovnával malinké detaily které je dělaly odlišné. „Ty její oči,“ zavzpomínal Jazz.

V tu chvíli zaduněla podlaha, jak se na ní svalilo tělo v bezvědomí. Okamžitě jsem stál nahoře vedle Belly která omdlela na schodech. V krku mi vyschlo strachy a touhou po krvi, po její krvi. Rychle jsem zamrkal a zvedl ji z podlahy do svého náručí.

Dlouhou dobu jsem si lámal hlavu s tím, co je správné a co ne, až jsem to přehlédl. Jejich podoba tloukla do očí už na dálku, a to mě přimělo vzpomínat na jeden večer v mé daleké minulosti – jeden nezapomenutelný večer.

Pozdní večer toho léta byl neobvykle teplý. Letní vánek mě doprovázel po pláži na Aljašce, kde jsme tou dobou pobývali už skoro 3 roky. A dnes to bude něco přes 17 let, co jsem se setkal s tak nádhernou ženou, že mi to až vyrazilo dech. Přestože se její tvář křivila zděšením a bylo vidět, jak se klepe strachy, byla půvabná.

Zdálo se však, že má přichystaný jiný osud, než který bych pro ni vybral já. V jejích myšlenkách bylo něco sobeckého, dokonce i zákeřného, ale hlavní myšlenka převládala – strach. Nebála se o sobe, spíš o to nevinné stvoření které držela v náručí.

Moc dobře věděla, že tenhle den přijde, že přijde trest za opovážlivost. Zdálo se, že věděla mnohem víc než měla – nebo spíš tušila. A to ji zpečetilo její dny. Doplatila na pravdu které chtěla porozumět.

Jediným jejím cílem bylo uchovat svoji dceru v bezpečí. Jak zmateně pobíhala po ulicích a snažila se ji schovat, spatřila i mě v té jedné vteřině zděšení. Nejdříve ji ovládla beznaděj, protože si myslela, že jsem jeden z nich, ale když viděla, že za ní neběžím, její pohled se změnil.

V duchu mě prosila abych ochránil tu malou, jako by věděla že ji rozumím. Okamžitě položila to malé stvoření ve své náruči do košíku, který se povaloval na rohu jednoho z domů. Něžně své dceři něco pošeptala, políbila ji na čelíčko a zmizela v další z ulic.

Můj jemný sluch nepřeslechl tichý vzlyk, který se jí vydral z úst jen o minutu později. Byl to zvuk který říkal, že už se nevrátí.

Opatrně jsem došel k místu, kde se nervózně vrtěla její holčička ze spaní. Bezmyšlenkovitě jsem ji vzal a donesl ke Carlislovi. Mé srdce těžklo s každým krokem. Ale asi ze strachu jsem se té malé nedíval do tváře. Prostě jsem udělal, co si Nella přála – schoval jsem Bellu do bezpečí.

Autor: bamby (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj život je sázka 7. Kapitola: