Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj život je sázka 4. Kapitola

25.01.2010 (08:45) • bamby • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 949×

Bella:

Ráno jsem se probudila trochu zmatená svými vlastními myšlenkami. Posadila jsem se na postel a protáhla se jako kočka. Musela jsem se usmát, v pokoji bylo dneska obzvlášť příjemně. Že bych dneska nešla do školy? Balamutila jsem sama sebe.

Přece jen jsem vstala a šla do koupelny, než tam bude chtít jít i Charlie. Jen co jsem si vyčistila zuby, šla jsem se převléct. Dneska si vezmu jenom něco obyčejného, třeba moje oblíbené tmavě fialové tričko a nějaké pohodlné džíny. Zašklebila jsem se na sebe do zrcadla, pročísla si vlasy a seběhla dolů na snídani.

Nebyla jsem hladová, tak jsem si uvařila kafe, aby mě náhodou nepřemohla únava a namazala si rohlík marmeládou.

Snědla jsem svojí snídani, kopla do sebe trochu té povzbuzující černé tekutiny a nasedla do auta. Rozlil se ve mně pocit radosti a takové zvláštní touhy.

Dupla jsem na plyn. Do školy jsem přijela hned po Mikovi, ale aniž bych s ním promluvila, vletěla jsem do třídy. Sedla jsem si vedle Jess a začala vyprávět o Mikovu překvapení.

„Představ si, že mně Mike chce vzít někam na celý víkend,“ cukrovala jsem vesele.

„Tak to je paráda! A kam jedete?“ Sdílela mé nadšení i Jessica.

„To je to, co mi nechce říct,“ přiznala jsem po chvíli.

„To já si to zjistím,“ špitla si spíše pro sebe Jessica.

„Ale neboj se, až přijedeme, povím ti úplně všechno,“ slibovala jsem.

Nadšeně přitakala a mně se vybavila věta, co mi říkávala maminka – Sliby jsou chyby!

Vždycky byla hodně jiná než já, vlastně jsem na nás moc společných věcí neviděla. Byla jsem spíše po tatínkovi. Měla jsem ho i radši, ale nikdy bych to nepřiznala nahlas.

S mojí nejlepší kamarádkou jsme se loudaly na oběd, když jsme zahlédly Mika.

„Ahoj!“ Křičela Jess už z dálky.

Rozběhla se za ním a něco mu šeptala do ucha. Potutelně se při tom usmívala a koukala na mě, jako na tu poraženou. Věděla jsem, že z něho chtěla vytáhnout, kam pojedeme. Nesnášela překvapení, byla stejně nedočkavá a zbrklá tak jako já.

Po chvíli jsem k nim došla a společně jsme prošli jídelnou k našemu stolu. Mike mi galantně donesl oběd. Byl poslední dobou takový všímavý, až mě to udivovalo.

Po poslední hodině jsem si to štrádovala domů, abych se převlékla. Každou chvíli by pro mě Mike měl přijet.

„Ahoj, tak jsi připravená na vše?“ Rozesmál se Mike, když k nám dorazil.

„To já vždycky, znáš mě.“ Vyplázla jsem na něj žertovně jazyk a přisedla si k němu do auta.

„Takhle by to nešlo, je to až moc tajný,“ pošeptal mi něžně do ucha a zavázal mi oči i přes můj chabý protest, ale šátek jsem si nakonec nesundala.

Cestou jsem málem usínala. Nebylo to nepříjemné, ale to, že jsem nic neviděla, mě hodně znervózňovalo. Cesta byla kamenitá a auto s námi drncalo. Přemýšlela jsem, kde bychom mohli asi tak být? Nevypadalo to, že by mě vezl do nějakého města. Spíš jako kdyby to byl les. Zavětřila jsem nenápadně u otevřeného okýnka – ano, byl to les.

Auto najednou zastavilo, až jsem se lekla. Mike vystoupil a obešel auto směrem ke mně. Otevřel mi dveře a políbil mě láskyplně na tvář.

„Tak jsme tady zlato,“ oznámil mi s pyšným hlasem.

Byla jsem už z toho šátku zdeptaná. „Můžu si to už sundat?“ Žadonila jsem.

„Ne, já ti to sundám, až bude čas.“ Vzal mě do náruče a pomohl mi vystoupit z auta.

Jen, abych hned nemusela do nemocnice, říkala jsem si v duchu. Já s tou mojí šikovností. Buď teď zakopnu, nebo budu každých pět minut objímat jiný strom. Už se znám.

„Víš,“ začala jsem se malinko zadrhávat, „asi to není tak dobrej nápad. Znáš mě, jak jsem šikovná,“ blekotala jsem, jenom, abych se ušetřila těch modřin a velkého trapasu, který jsem vycítila z té situace.

Mike mě vzal do náručí. „Neboj se, princezno, já si tě ochráním,“ pronesl zcela vážně.

V jeho náruči jsem se cítila klidná a v bezpečí. Bylo tak příjemné být mu tak blízko. Hlavu jsem si opřela o jeho prsa a vychutnávala si ten slastný okamžik.

Neochotně jsem se postavila, když mi Mike řekl, že jsme na místě. Vzala jsem ho za ruku, abych nespadla, kdyby ještě někam šel a nervózně jsem vyčkávala.

Dívala jsem se tam, kde jsem si myslela, že má Mike obličej.

Všude okolo nás něžně šuměl les a foukal mírný vánek. Pak jsem ale na své tváři ucítila horký vzduch. Mikeův obličej se přiblížil k mému. Jeho teplý dech mi ovanul tvář příjemnou žvýkačkovou vůní, div se mi nepodlomila kolena.

Pak už jeho rty slastně splynuly s mými v žádoucím polibku. Horlivě se jazykem dral do mých úst a jeho ruce bloudily po mých zádech.

Neochotně se mě pomalu pouštěl a rozvázal mi šátek. Otevřela jsem oči plná očekávání a spadla Mikovi do náruče.

„Ach, to je nádhera! To je tak krásné místo, že to nedokážu ani popsat. To slunce, jak má krásnou zlatavou barvu,“ rozplývala jsem se nad pohledem, který se mi naskytnul.

Překrásný západ slunce. Poslední paprsky se rozlévaly po okolí a něžně stínily větvím stromů. Ve Forks nebývá často krásně, a už vůbec ne navečer. Tohle byla pohádka. Usmála jsem se.

Byla jsem tak nadšená, že jsem Mika objala kolem krku a tentokrát jsem začala s horoucím polibkem já. Nechala jsem se pohltit krásou okolí.

„Zlato, chci ti ještě něco ukázat,“ zašeptal mi do ucha můj vysněný.

Oddálila jsem naše rty a šla neochotně za ním hloub do lesa.

Mezi stromy jsem zahlédla malou mýtinku, na níž stál stan.

Tak tohle tedy bylo to překvapení? Mohlo mě to napadnout. Ale to bych si to asi zkazila.

Dojatě jsem zamrkala. „To je pohádka,“ vydechla jsem.

„Doufal jsem, že udělám dojem.“ Zase ten jeho samolibý podtón. Kazil mi to tím, ale já si to nechala pro sebe. Místo toho jsem si vzala věci a došla ke stanu. Bylo to romantické místo.

Hlavou mi probleskl rozhovor s Charliem. Možná měl Mike v plánu něco víc, než strávit dva překrásné dny na tomto místě. Přesněji řečeno, asi měl jinou představu o tom, jak je tu stráví.

Zase mě začalo hryzat svědomí, že nejsem v tomhle vztahu ta upřímná. Tohle mě dohánělo, k šílenství. Chtěla jsem mu tu jeho laskavost něčím oplatit.

Pomalu se stmívalo a moje tělo začalo protestovat proti tomu chladu. Rozdrkotaly se mi zuby.

„Je trochu chladno, co?“ Zeptal se Mike, když viděl, jak se klepu.

„Malinko…“ Odpověděla jsem nesměle. „Já si pudu vzít bundu, jo?“ Nechtěla jsem ještě jít spát. Stačí se přiobléct.

Vzduch byl nasycen napětím. Nedokázala jsem říct, co mě znervózňovalo. Nikdy jsem se tmavého lesa nebála. Jen dnešní noc mi naháněla hrůzu.

„Donesl jsem trochu dříví, nechceš si rozdělat oheň? Nebo se ti už chce jít spát?“ Mike byl připravený opravdu na všechno.

„Jo, to je dobrej nápad, ještě chvilku bych tu poseděla,“ špitla jsem.

Šla jsem trochu stranou ke kraji lesa. Musela jsem jít na záchod. Zalezla jsem si do roští, a když jsem se vracela sebrala jsem cestou pár větších klacků.

Vrátila jsem se a oheň už hořel. Přihodila jsem do něj pár klacků a zbytek hodila na hromadu. Přisedla jsem si k Mikovi, a ten mě starostlivě zabalil do deky. Koukali jsme na ty poskakující plamínky a šeptali si. Cítila jsem se nádherně. Hlavu jsem mu položila do klína a klimbala. Nechtěla jsem usnout, ale noc mě přemáhala. Oheň pohasínal.

„Lásko, nechceš už jít do stanu?“ Staral se o mě Mike.

„Tak jo, dneska byl dlouhej den,“ přiznala jsem a zvedala se z kmene stromu, na kterém jsme seděli.

Pomalu jsem se loudala do stanu, rozepnula jsem plachtu a vlezla dovnitř. Nebylo tam takové teplo jako u ohně, ale ani zima mi nebyla.

„Už jdu za tebou,“ slyšela jsem Mika zvenčí.

Posadila jsem se na matračku a čekala na něj.

„Jsem tu.“ Vlezl do stanu, zapnul za sebou zip a usmál se na mě takovým zvláštním úsměvem.

Naklonila jsem hlavu na stranu a zhluboka se mu podívala do očí. I přes tmu jsem zahlédla, jak mu v nich zajiskřilo vzrušením.

Po čtyřech přilezl až ke mně a já se položila na matraci. Mike mě objal a začal mě vášnivě líbat. Ty polibky měly chuť neskutečného chtíče.

Prohrábnul moje dlouhé vlasy, které se mi rozprostřely po zemi a nepřestával mě líbat. Malinko se poodsunul, aby mě mohl líbat po celém krku. Naskakovala mi z toho husí kůže.

Zase jsem si vzpomněla na to, jak mě Charlie varoval, ale teď mi to bylo jedno.

Mike mi opatrně rozepnul bundu, sundal mi i mikinu a jeho ruce zabloudily pod mé tričko. Ani on nebyl pozadu a měl na sobě už jenom to sexy bílé tílko, co jsem na něm zbožňovala.

Začala jsem ho hladit po zádech a cítila jsem, jak se mi zrychloval dech. Nebyla mi zima. Jeho tělo bylo tak rozpálené, že jsem chtěla, aby mě svlékal dál.

Naše těla byla trochu rozpačitá a nešikovná. Byla jsem z toho nervózní. Nevěděla jsem, jestli mu to mohu dovolit.

Mé tělo bylo již skoro nahé a moje polibky se nechaly inspirovat těmi jeho. Zlíbala jsem mu celý krk až jsem se dostala k jeho hrudi. Moje rty prozkoumávaly jeho tělo.

Vzduch byl hutný a jiskřivě naladěný.

Slastně vzdychnul pod náporem mých polibků a spojil naše těla v jedno.

Mým tělem náhle projela jemná bolest. Nečekala jsem to. Byla jsem vyděšená, ale nemohla jsem na sobě dát nic znát. Prudce se ve mně pohyboval. Nebylo to bolestivé, ale ani příjemné. Nemyslela jsem si, že to bude takové, takové bezvýrazné. Snažila jsem se, aby si to užíval alespoň on. Za nic na světe bych nepřiznala, že mně to nebavilo. Připadala jsem si divně.

Mike vybuchl rozkoší a lehnul si vedle mě. Byla jsem šťastná, že už to skončilo!  Mikova rozkoš mě utišila natolik, že jsem nad tím víc nepřemýšlela. Třeba to je takhle napoprvé vždycky.

Rychle jsem si navlékla tričko a zabalila se do deky.

Napadlo mě, že jsem byla tak nešikovná. Trochu mě to zarmoutilo. Bála jsem se, že by mě Mike mohl pustit k vodě. Někde uvnitř jsem cítila, že by to nikdy neudělal, ale já si za to musela nadávat.

Teď už vím, jak to myslela maminka, když mi říkala, abych neslibovala, co nemusím. Tohle Jessice říkat rozhodně nebudu.

Snažila jsem se usnout, ale nešlo mi to. Ještě jsem cítila divné tlaky v břiše a cítila se divně. Koukala jsem na plachtové stěny a na stíny, které se od ní tvořily.

Mike už dávno pochrupoval vedle mě.

Přemýšlela jsem a rozhodla se jít trochu projít. Třeba s čerstvým vzduchem odvanou i moje myšlenky, doufala jsem. Nechtěla jsem s ním být ve stanu, trochu jsem se za sebe styděla.

Šla jsem tam, kde mi Mike ukazoval ten nádherný západ slunce. Zastavila jsem se na cestě a koukala na nebe.

Jedna věc, která mi tuhle noc došla – miluji ho. Udělala bych pro něj cokoliv, aby byl šťastný. Milovala jsem, jak byl roztomilý, když chrápal. Jak dokázal zrudnou vzteky, ty jeho vrásky na čele, když se mu něco nelíbilo. Milovala jsem jeho vůni, jeho náruč, ve které jsem vždy byla v bezpečí. Milovala jsem na něm každý kousek jeho těla, i s celou jeho povahou.

Zasněně jsem pozorovala nebe. Lehký vánek mě příjemně studil na holé kůži.

V jednu chvíli mě však zamrazil. Na těle se mi objevila husí kůže. Rozechvěla jsem se a spolu s vánkem, který mě ovál se mě zmocnil obrovský neklid.

Koutkem oka jsem zahlédla něco mezi stromy. Mihlo se to tak rychle, že jsem nevěděla, jestli to bylo skutečné, nebo se mi to jenom zdálo.

Postupně jsem se začala cítit silně nervózní a nemohla jsem se přesvědčit, abych se hnula z místa. Dostala jsem strach.

Zase se v dáli něco mihlo a já měla pocit, jako by se to přibližovalo. Upřela jsem oči do dálky a snažila se rozeznat stromy od čehokoli jiného.

Stála jsem jako přimražená na místě. Mé oči si už trochu přivykly na tmu, ale nemohly rozpoznat, co jsem to viděla. Že by nějaké zvíře?

Zase mě ovál ten ledový vítr. To už jsem propadávala panice.

Věděla jsem, že tam něco bylo. Byla jsem si tím jistá. Zavřela jsem na okamžik oči, promnula si spánky a zase je otevřela přesně v okamžik, kdy mi něco přelítlo před obličejem.

Zmateně jsem se rozhlédla, když v tom jsem ucítila něčí  přítomnost.

Jako na povel jsem se rozeběhla, k mojí smůle směrem od stanu. Ale i kdybych běžela k Mikovi, asi by mi nedokázal pomoc.

Utíkala jsem, co mi nohy stačily a moje nešikovnost se projevovala. Co chvíli jsem upadla na zem, nebo se málem srazila se stromem. Větvičky suchých smrků mě šlehaly do tváře.

Jako znamení, že to nemá cenu se přede mnou zase něco mihlo. Vycítila jsem, že někdo stál za mnou. Chytil mě zezadu pod krkem. Zděšením jsem se nedokázala pohnout. Kupodivu to moc nebolelo, ale zem se mi ztrácela pod nohama. Něčí ruce mě vyzdvihly do vzduchu. Zamotala se mi hlava. Prudce jsem zavřela oči a neviděla jsem nic než tmu. Omdlela jsem.

Když jsem se probrala, byla pořád tma. Z dálky jsem slyšela něčí hlas. Pomalu jsem otevřela oči a v záři měsíce spatřila anděla. Byl to nejnádhernější kluk, kterého jsem kdy viděla.

Jeho bledá tvář vypadala kamenně, měděné vlasy plné jemných prstýnků v neposlušném rozcuchu se mu jemně vlnily v nočním vánku. Ale nejdokonalejší byly jeho oči. Tak krásně sametově medové. Takhle hluboké oči jsem ještě nikdy neviděla. Jako bych se v nich utopila. Pohltily mě do sebe a já nevnímala nic jiného přes všechen ten předešlý strach.

Zmizel.

Zmateně jsem se rozhlížela okolo sebe, kam se poděl, ale nikde nikdo. Teda skoro nikdo. Z dálky na mě volal Mike. „Bello, proboha kde jsi?“ Doběhl až ke mně.

„Co si tu proboha dělala? Můžeš mi říct, proč nespíš?“ Zděšeně vytřeštil oči. Musel na mě být opravdu smutný pohled. Ležela jsem v jehličí, hlava mi třeštila. Byla jsem vykulená stejně jako Mike a vůbec jsem nechápala, co se stalo.

Mlčky jsem na něj zírala, neschopna odpovědi. Snažila jsem se v hlavě urovnat, co tu dělám.

Mikův tón v mžiku zněžněl. „Pojď, pomůžu ti.“ Vzal mě něžně do náruče jako princeznu. Nesl mě tak opatrně, jako by se bál, že mi něco udělá.

Donesl mě do stanu. Sundal si mikinu, oblékl mi ji  a zabalil mě do spacáku. Chvíli mě starostlivě pozoroval, ale únavou se mu klížily oči,tak si taky lehnul a usnul.

Před očima jsem měla jedinou věc, které mě v tento moment nenechala v klidu – oči toho anděla.

Se vzpomínkou na neznámého muže jsem usnula.

Po probuzení mě čekal šok.

Šílená bolest mi prostřelovala spánky. Měla jsem veliký hlad a byla mi zima. Přesto, že jsem měla Mikovu mikinu se mi rozdrkotaly zuby.

Jediné, co jsem si dokázala z mé noční procházky vybavit byly ty oči. Pamatovala jsem si je živě.

Všechno ze včerejšího večera se mi smotala do jedné velké motanice a já nedokázala rozeznat, co jsem doopravdy viděla.

Další - Předchozí

Autor: bamby (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj život je sázka 4. Kapitola: