Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 52

01.01.2010 (07:15) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1993×

52. TÉMĚŘ DOKONALÁ VRAŽDA… MĚ PATŘÍ TŘETÍ RAKEV…

Nebýt nadšený, být nadšený. Myslím, že s tím Edward nesouhlasil, ale jiné východisko nebylo. Promiň lásko. Moc dobře jsem věděla, proč se připravovat natřetí rakev, když znám i toho, kdo v ní bude ležet. Neměla bych spíš říkat tu?

Seděla jsem na místě spolujezdce. Edward mi pevně tiskl ruku a mračil se. ,,Seš tvrdohlavá, hloupá!‘‘ Vrčel na mě a propálil  mě pohledem. ,,Copak vůbec nemyslíš na dítě?‘‘ Bodlo mě u srdce.

,,Edwarde, nic se nám nestane a pokud ano, máš pak nade mnou plnou moc.‘‘Odfrkl si a přibrzdil u semaforu.

,,Není to fér Bell. Já bych tam vešel, udělal bych to a nic by nehrozilo.‘‘

,,Jestli hodláš obrátit to auto a jet zpátky, připrav se na to, že tam vletím za dne, kdy ty nic nezmůžeš!‘‘

,,Bello! Tohle je sebevražda!‘‘

,,Fajn! Jestli do pěti minut odtamtud nevylezu, vleť tam a klidně zfackuj!‘‘

,,Bello, co jsem ti říkal, jestli se ti něco stane, nepřežil bych to! Svět bez tebe není svět!‘‘ Auta za námi začala troubit. Edward nasupeně dupl na plyn a vjel do slepé uličky.

Otočil se prudce ke mně a vpil do očí. Cítila jsem, jak se mi vnukává nápad, poslat ho tam, aby to udělal sám. Po zádech mi přejel mráz, sklopila jsem hlavu a zavřela oči, abych se mohla soustředit.

,,Nepodaří se tě mě zviklat Edwarde, na to jsem se až moc dobře vycvičila.‘‘ Vzal mou tvář do dlaní a donutil mě podívat se na něj.

,,Proč jsi taková Bell, proč riskuješ kvůli slibu? Kvůli pomstě, která se tě ani netýká? To je čistá lidská hloupost!‘‘ Natáhla jsem se k němu a políbila ho.

,,Miloval by jsi mě, kdybych byla klidná holka s blond vlasy, velkým poprsím s pidi mozečkem a nulovou zodpovědností?‘‘

,,Miluju tě za to, jaká jsi, ale mám o tebe strach lásko.‘‘ Přitáhl si mě do náruče a pohladil po vlasech. ,,Bell, stále máme možnost se vrátit domů.‘‘

,,Ne, Edwarde.‘‘ Vysoukala jsem se z jeho náruči a zase si sedla na sedadlo. ,,Máme to do čtvrt hodiny z krku.‘‘ Edward zlověstně vycenil zuby a zavrčel. Usmála jsem se sama sobě a donutila ho dát ruce na volant a dupnout na plyn. ,,Osud lásko nezastavíš.‘‘

Když Edward zabrzdil před velkou tmavou vilou ,s pouze třemi rozsvícenými okny, vystoupil a otevíral mi dveře. Došli jsme až ke kufru a i ten mi otevřel. Nenechal mě na nic sáhnout. S láskou mi podal zbraň a povzdechl si. Zkontrolovala jsem zbraň a pozvedla k němu hlavu, ale on si prudce přitáhl mé rty, zatímco rukou mi vklouzl pod vestu a jemně pohladil bříško.

,,Opovaž se tam přijít k úhoně,‘‘zamumlal v polibku a já se od něj rychle odtáhla a dala si zbraň za kalhoty.

,,Důvěřuj mi trochu.‘‘ Odkašlala jsem si před dveřmi a podívala se nahoru. Druhé patro, třetí dveře a pak poslední dveře po levé straně.

Nasadila jsem koketní úsměv a obešla dům. Měl by tam být vchod pro služebnictvo. Staré oprýskané dveře mě přesvědčily o tom, že jsem na správném místě. Rychle jsem vplula dovnitř a odjistila zbraň.

Mělce jsem dýchala a snažila jsem se udržet chladnou mysl. Pár pramínků vlasů mi vyklouzlo z copu, ale to mě nedokázalo rozptýlit.  Z nákresů a plánků jsem dokonale znala každou místnost. Věděla jsem, kam jít. Vydala jsem se po schodech nahoru, do patra, kde na mě čekala první osoba. Divila jsem se, že si ten pitomec nedal okolo sebe ještě víc bodyguardů. Jeho pověstní ochránci hráli v salónku karty. Z doutníků stoupal dým a z úst jim kromě kouře byl cítit alkohol. Nasadila jsem tiše tlumič a srdce mi bušilo do krku. Konejšivě jsem na moment položila na bříško ruku a hned nato ji dala pryč a otevírala dveře.

Ruce mi cílevědomě, přesně otevíraly a mě se začal objevovat pohled na vyděšeného vraha Savagova syna. Zavřela jsem za sebou a pousmála se. V posteli ležel polonahý muž s bujnými hnědými vlasy a oči se mu semkly do škvírek.

,,Co jsi zač?‘‘ prskal na mě vyděšen. Ladně jsem k němu došla a sedla si na postel.

,,Jestli začneš křičet, tak tvoje okamžitá smrt. Jinak, když už máš na tomto světě končit… Bella… Isabella Maria Swan!‘‘ Přiložila jsem mu hned zbraň ke spánku a stiskla spoušť. Ihned se jeho mozek rozmazal po celé místnosti a já musela jednat šíleně rychle.

Krev mi ulpěla na zbraních, oblečení i na rtu a já si ji zhnuseně setřela. Byl to odporný pohled. Jeho tělo ochable leželo na bílém prostěradle a oči vypoulené, podlité krví stejně jako celý jeho obličej a okolí.

Vyšla jsem z místnosti, zavřela dveře a běžela- no v mém případě klopýtala- ke dveřím bosse. Popadla jsem za kliku a prudce je rozrazila. Hned jsem se zarazila. On tu nebyl! Pablo Tagliani! Boss! Kde je? Za mnou se ozvalo cvaknutí.

,,Ahoj Isabello.‘‘ Levou rukou jsem si pohladila bříško a otočila se směrem k mé smrti. Srdce mi bilo na poplach. ,,Zahoď zbraň.‘‘ Pomalu jsem se skláněla, abych ji dala na zem. Byl to vysoký, mírně širší muž asi po čtyřicítce. Měl klasický sicilský vzhled.

Pootevřela jsem rty a zhluboka se nadechla vzduchu. Měla jsem ho poslechnout! Ach já holka blbá! ,,Odkopni ji za mě, ať tě to neláká.‘‘ Usmála jsem se jeho nedůvěřivostí vůči mě, ale udělala jsem, co chtěl.

,,Tak, copak tu dělá capofamiglia? Už vím, proč jsi nikdy nepřišla osobně. Tvůj tatík věděl, že tvůj šarm dokáže mnoho.‘‘ Vyšpulila jsem rty a snažila se udržet Edwarda v autě i když to šlo ztuha. Chtěl sem. Chtěl ho zabít a mě vzít hodně daleko, aby nás už nic neohrožovalo.

,,A dokážu toho ještě víc.‘‘

,,Jako například?‘‘ Zaklesnula jsem se do jeho uhlových očí. Jemně mi vkládal svou zbraň do ruky, jako milence svou důvěru a já s úsměvem přiložila zbraň k jeho hrudi. Pomalu jsem se snažila dostat ke své zbrani a nutila ho k tomu, aby byl jako k té zbrani přikovaný. Šíleně mě vysilovalo, že jsem musela ovládat dva muže. Rychle jsem se zrakem stále přilepeným na Pabla skrčila a vzala svou zbraň. Pokývnula jsem mu, ať si sedne do křesla.

,,Taglianovci už nic říkat nebudou. My vládneme Pablo a to si zapamatuj,‘‘ šeptala jsem ledovým hlasem a stiskla spoušť. Kulka mu vletěla mezi oči a já honem utíkala chodbou ke schodům a k východu.

,,Hej, chlapi, co se děje!‘‘ zařval jeden a ve mně by se krve nedořezali. Všimla jsem si dvou mužů, kteří roztřesení s bouchačkami v ruce proti mně vyrazili a já honem vystřelila párkrát a vyrazila vchodové dveře. Kulky okolo mě svištěly a Edward mi běžel naproti.

Už-už jsem se k němu blížila, když si mě pět ran našlo.

Prohla jsem se v zádech, bolestně zařvala a poslední, co si pamatuju, byl rozzuřený Edward, chytající mě do náruče a jeho vražedné vrčení.

Když hrozí nebezpečí někomu z rodiny. Někomu, koho milujete, jak by jste se zachovali? Kdyby na něj někdo ukazoval, pomlouval, rodina by vše zapřela a ochránila jedince. Pracuje to stejně jako u mušketýrů: Jeden za všechny a všichni za jednoho.

Věděla jsem, že za svou hloupost si můžu jen sama. Úplně sama. Kdybych nebyla tak blbá, tvrdohlavá, nejspíš bych neohrozila sebe i dítě. Jsem nezodpovědná a Edward měl pravdu. Vždy ji měl.

,,Měl jsem chuť všechny zabít! Všechny! Odnesli to jen ti bodyguardi, co stříleli, ale v tom baráku byly ženy a děti!‘‘

,,Edwarde, uklidni se! Okamžitě pusť ten monitor! Potřebuju vidět činnost jejího srdce! Je to poslední věc, kterou potřebuju zničit!‘‘ Ozvala se rána a já slyšela nepříjemné pípání všude okolo.

,,Proč mi to neřekla! Proč mi neřekla všechno!‘‘

,,Edwarde, Bella je komplikovaná, uklidni se, stůj při ní, protože za chvíli budeš řešit vládní problémy ty.‘‘ Cítila jsem se podivně v pořádku. Čilá, zdravá a bez žádných bolestí. To pípání mi zároveň lezlo na nervy.

,,Vypni to,‘‘zamumlala jsem a hned jsem cítila chladivý dotek na ruce.

,,Bello, Bello…‘‘

,,Já tě slyšela.‘‘ Byla jsem hned drzá. Co na to říct. ,,Co dítě?‘‘ Otevřela jsem oči a podívala se do Edwardových očí. Byly štěstím celé rozzářené.

,,Bell, konečně jsi vzhůru.‘‘

,,Edwarde, co dítě?‘‘ Zkusila jsem znovu.

,,Nikdy víc ti už žádnou takovou pitomost nedovolím udělat.‘‘ Posadila jsem se na posteli a probodla ho pohledem.

,,Edwarde! Sakra! Odpověz! Co naše dítě!‘‘ Hned jsem si sjela rukou k bříšku. Bylo vypoulené.

,,Žije, ale taky kvůli tvojí blbosti nemuselo,‘‘ zašeptal smutně a podíval se na naše propletené ruce.

,,Promiň, Edwarde.‘‘ Carlisle nás takticky nechal samotné v místnosti.

,,Máš obrovské štěstí, že tě zasáhla jen jedna kulka do levé ruky. Ostatní schytala ta vesta, jinak bys byla mrtvá. To si teda ostatní zatím myslí.‘‘ Najednou mě jako blesk praštila vzpomínka.

,,Myslí si stále ostatní mafiáni, že jsem mrtvá?‘‘ Edward přikývl a zamračil se.

,,Vážně?‘‘ Zase přikývnutí. Vypískla jsem a pravačkou si přitáhla jeho rty.

Zase nesouhlasil s mými plány, ale slíbila jsem mu, že po tomhle se už pokusím být hodná holka.

Skousla jsem si spodní ret a zrudla, když mi jeho jemné ruce přejely po bříšku. Ruku jsem měla pořádně zavázanou a Carlisle slíbil, že jediné, co mi po téhle nehodičce zůstane je jizva. Jemně na mě nanášel bílý pudr a moc šťastně se při tom netvářil. Spíš smířeně. Stála jsem před ním tak, jak mě bůh stvořil.

Jeho ruce mi jemně pluly po těle a laskaly každý centimetr. Chtěla jsem, aby mě oblíkl, ale Edward byl tak nepřípustný, že až když jsem ze sebe sundala každičký oděv a založila ruce v bok, tak až pak svolil.  Předstírat mrtvou. Na to byla ta třetí rakev. Oblékal mě do volných tmavě modrých šatů a já při každém setkání naší kůže tiše zasténala.

Musím zemřít pro společnost, pro veřejnost a tak bude Paul oficiálním Donem. Nanášel na mě pudr a lehce doupravoval šaty. Věděl co chci a to mi taky chtěl dát, protože poté se už budu muset já přizpůsobovat.

,,Bello, pokud tam někdo vlítne s bouchačkou, víš jak to dopadne?‘‘ Zavrtěla jsem hlavou. ,,Povraždím je na místě a je mi jedno, že poruším pravidla. Nedovolím komukoliv ohrožovat to nejcennější. Emmett, Carlisle i Jasper budou reagovat stejně. Vrhneme se na hosty a já nechci, abys na to musela koukat. Bell, nedovolím, abys mě viděla bez té kultivované masky. Slibuju.‘‘ Přitáhl si můj obličej a přitiskl na své rty. ,,Nikomu jinému nedovolím, aby se tě dotkl.‘‘

Takže jak to shrnout? Ležím v rakvi. Přecpaná jídlem jako koulička, takže nehrozí, že bych dostala hlad. Vcelku se mi líbily Benátky. Město… vodní město. Zdálo se, jako kdyby na té hladině plavalo. Bylo nádherné, romantické…stejně jako ten kostel.

Slyšela jsem plačící lidi. Slyšela jsem šepot. Paul stejně jako Edward stáli celou dobu vedle mé rakve a nenápadně se mě dotkli kdykoliv jsem se směla nadechnout.

Moje plíce se často dožadovaly vzduchu. Edward vždy věděl, kdy se sehnout a předstírat, že mi šeptá, mezitím co jsem lápala po dechu. Už nikdy tuhle pitomost neudělám. Už nikdy radši nebudu rozhodovat, protože takhle to dopadá.

Zase se mě nenápadně dotkl rukou a já nasála vzduch do plic. Najednou jsem se škubla. Prudká bolest se rozběhla břichem. Edward mě hned přejel pátravým pohledem a já honem zavřela oči dřív, než si toho kdokoliv všiml.

,,Co se děje?‘‘

,,Kope,‘‘ špitla jsem a slyšela, jak zalápal po dechu. Odtáhl se ode mě a znělo to, jako kdyby syčel

. ,,Paule, musíme s ní okamžitě pryč! Jak to co nejdřív ukončíme!‘‘

,,Ještě patnáct minut!‘‘

,,Nedá se to uspíšit?‘‘

,,Ne!‘‘ Edward zavrčel a zdálo se, jako kdyby něco křuplo. Snad to nebyl svícen?

,,Isabello…byla jsi tak mladá děvče.‘‘ Co to sakra je? Jo, oni vlastně teď za mě smutnili. Byl to hrubý mužský hlas. ,,Děkuju ti děvenko… děkuju za tvou pomstu, bůh ti požehnej. Navždy budu ctít vaši rodinu. Stejně jako ji bude ctít i celé podsvětí.‘‘ Pak začal muž šeptat ještě víc a já se vzdala toho, že bych slyšela, cokoliv jiného. Zadržela jsem výkřik, když dítě znova koplo.

Smuteční hudbu prořízl silný úder zvonu. Znovu a znovu…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 52: