Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 38

05.12.2009 (14:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2299×

38. KŘUP?

Pohled zabodlý na zádech, dech vanoucí na krk, nepříjemné mravenčení, které mě pronásleduje na každém kroku. Dokud mi Paul neobmotal ruku okolo pasu a já si s úsměvem uvědomila jednu důležitou skutečnost.

*

,,Ach! Jistě, dobře… takže na nákupy?‘‘ To bude moje smrt. Nákupy jsem z jistých důvodů zcela nesnášela. Jeden z nich byl- vzpomínky.

,,Bude sranda, věš mi.‘‘ Zazubila se na mě mile Eli a tahala za ruku, abych se převlékla. ,,Paul jde s námi!‘‘ Zasmála se a strkala i jeho do pokoje. Bála jsem se, že ví něco, co my ne. Mráz mi proběhl tou představou přes záda a já se zatřásla.

,,Mamá! Pospěš! Slimáku!‘‘

----

Byla tak nadšená. Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce, zatímco jeden z řidičů nastartoval auto. Moje- jak jí Eli s radostí říkala- právnická uniforma mě lehce škrábala na boku, ale nebylo to tak špatné, jako nepříjemné, vysoké lodičky, které na každém kroku vydávaly nepříjemné: ,Klap‘.

Paul s Eli seděli poslušně vzádu- no, nedá se říct, že poslušně. Když první potvora piští, že už jí nudí jízda a ta druhá se jí snaží utišit…

,,Mě to v tom autě tak nebaví! Šlápněte na to! Mami! Prosím!‘‘ Žadonila a sepjala ruce. Otočila jsem se k řidiči a lehce se naklonila.

,,Vemte to delší cestou.‘‘

,,To je zrada mami! Já to slyšela!‘‘ Začala mě obviňovat a otočila se na Paula.

,,Udělej s tím prosím něco!‘‘ Vědecky se zazubil a stočil pohled z okna.

,,Zrádce…‘‘ Sykla sama pro sebe a měřila si nás oba nasupeným pohledem. Když jsme dojeli před centrum s povzdechem jsem vystoupila a nato mě už tahala dovnitř. Byla neuvěřitelná. Vešla hned do prvního obchodu a natahovala se na špičkách pro barevné oblečení.

,,Dobře, vůbec ji neumím pochopit, má jí být sotva pět let a už je tak otravně chytrá.‘‘ Zasteskla jsem si, zatímco jsem čekala s Paulem po boku na Eli. Objal mě kolem ramen.

,,A to si představ, až bude starší.‘‘ Zašeptal mi do ucha. Zamrzla jsem. Ne, tak to bude katastrofa. Bez debaty. Ta holka pokud jí nějak nevysekám z radosti nákupů bude moje smrt.

,,Ten kluk vedle tý matky je prostě boží, doufám, že ti nebude vadit, že to na něj budu zkoušet?‘‘ Slyšela jsem skoro těsně za sebou. Zamračila jsem se a podívala se na Paula. Ten se tvářil jako kdyby zadržoval nevolnost.

,,Paule, lásko…‘‘ Řekla jsem dostatečně nahlas, aby to ty fifleny se slepičími mozky slyšely a objala ho kolem pasu. Jeho ruka sklouzla níž po páteři až na zadek.

,,Sakra, to jsme to posraly Ginny.‘‘ Sykla jedna ze slečen a hned bylo ticho. Naklonila jsem se k Paulovi.

,,Mám nápad, budeme tu hrát manžely s dítětem. Jen musíme na moment v tom případě do nějakého krámku s make-upem.‘‘

,,Proč?‘‘ Otřel se rty o můj lalůček a mě přes záda přejel mráz.

,,Vyhneme se tvým nadšeným příznivkyním a mým pronásledovatelům, má lásko.‘‘ Vydechla jsem omámeně, když se ve stejnou dobu ozvalo hlasité tříštění skla. Oba jsme se rychle obrátili a Paul si stoupl ochranitelsky přede mě.

,,Co se děje?‘‘

,,Kdo to byl?‘‘ Ozývalo se odevšad. Zahlédla jsem jednu známou tvář a vedle ní hned další dvě.

,,Alice…‘‘ Vydechla jsem až moc tiše nato, aby mě někdo slyšel, ale i tak to znělo spíš jako otázka. ,,Paule, nic se neděje. Umím se uchránit sama.‘‘ Eli vykoukla z kabinky. ,,Mami, co jsi zase vyvedla?‘‘ Otočila jsem se na ni. ,,Nebuď drzá, Eli, oblíkni se, vybrala sis věci drahoušku? Jo, jdeme.‘‘ Bylo mi jedno, že se ještě chtěla podívat na tisíc věcí. My museli rychle z tohohle obchodu, aby nás na moment ztratila Alice.

Šla jsem vedle Eli a Paul mě držel kolem pasu a stále se mračil. On si chtěl tu ruku odtáhnout, ale to jsem zatím dovolit nemohla.

Svoje oči jsem stále měla přilepené na něm, aby vyhnal ten tik dávat si ruku pryč. Jako zmagnetizovaná se zase vždy přitáhla zpátky ke mně.

,,Jdeme sem?‘‘ Usmála jsem se a vtáhla je oba do jednoho obchodu. Eli si hned našla zábavu v hledání dalších hadrů, zatímco já jsem narazila Paula na stěnu.

,,Co se to tu děje?‘‘ Sykla jsem a chytla jeho tvář.

,,Bell, já-‘‘

,,Pšt! Slyšíš to? Neslyšíš? Je to jako-‘‘ Zamračila jsem se. Z dálky se ozýval zvuk, jako kdyby něco křupalo. Podpatky? Rychle jsem pohledem střelila ke svým a s úlevou zjistila, že jsou celé. Další křupnutí. Klouby. Docvaklo mi a pak už jen pár černých očí, které se zabodávaly do mě.

Paul se zamračil. Nebyl na všechno okolo natolik vnímavý, ale já ano. Chytla jsem se ho rychle a sledovala všechno okolo. Hned nato se ozvalo tříštění skla. Všichni se začali shlukovat před obchody a hledali viníka.

Z kabiny vykoukla Elina hlava. ,,Mami, co jsi zase provedla?‘‘ Otočila jsem se na ni a  spražila ji pohledem. ,,Tak promiň.‘‘ Obrátila oči v sloup a vyšla hned nato z kabinky. ,,Chytla jsem jí za krkem a vedla k pokladně, kde složila nesmyslné množství oblečení.

,,Mám nápad Eli, příště budeš platit ty a já si budu vybírat oblečení. Uvidíme, kdo se dřív zblázní.‘‘

,,Platí! Vyhrkla a podala ruku.

,,Ne, tak to v žádném případě!‘‘ Zastavil nás Paul a káravě se ně mě podíval. ,,Bello, sice už jsi vyspěla- očividně- ale nijak se nezměnilo tvé myšlení.‘‘

Andělsky jsem se usmála a podala slečně za pultem obnos, který po mě chtěla.

,,Zbytek si nechte.‘‘ Zašeptala jsem a šla k Paulovi, zatímco prodavačka zápasila s věcma a snažila se je narvat do tašky. Stoupla jsem si před Paula. ,,Radši budu děcko, než dospělá a smutná.‘‘ Objal mě v pase, přesně tak, jak jsem očekávala a já mu dala hlavu na hruď. ,,Díky,‘‘zašeptal. ,,Díky, že jsi mi osvětlila pár věcí. Doma ti taky něco vysvětlím.‘‘

Přikývla jsem a Eli mě zatahala za sako, které jsem měla na sobě.

,,Jdeme?‘‘ Zdálo se mi to, nebo zněla nasupeně?

Vyšli jsme z krámku a všímala si překvapených lidí, kteří sledovali bodyguardy, hledající toho nebo tu- jednoduše burana, který rozbil vitrínu.

Stále jsem cítila na zádech něčí pohled a upřímně, začalo mě to deptat. Snažila jsem se ovládat alespoň instinkt obrátit se, ale nešlo to tak lehce. Paul byl z toho nervní a Eli taky, protože jsem se nevěnovala tomu, co říkala. Zabodla jsem pohled do svých černých lodiček a broukala si nějakou melodii. Další prasknutí něčeho.

Rychle jsme zapluli do knihkupectví.

,,Dobrý den.‘‘ Pozdravila nás mile paní a pak se zase vrátila k prozkoumávání novin.

,,Eli, jdi se podívat po nějakých knížkách.‘‘ Popohnal ji Paul a táhl mě k regálům.

,,Bello, co se děje? Proč se celá třeseš?‘‘ Přitiskl mě k jednomu z regálu a přiblížil se ještě víc ke mně.

,,Cítim je. Cítim je tu a bojím se. Bojím se, že se něco zvrtne, že najednou vyskočí z rohu a napadne vás. Tebe i Eli miluju, ne, prostě nesnesla bych pocit, že tu nejste.‘‘Rozplakala jsem se a přitiskla k němu.

,,Pojď, tady už nemáme co dělat, vezmeme nějakou knihu, zaplatíme a jedeme domu. Eli!‘‘

,,Už jsem našla něco!‘‘ Zasmála se a přiskočila k nám. Paul to zaplatil, zatímco jsem s Eli za ručičku vyšla ven a opřela se o zábradlí. Koukala jsem dolů. Do té propasti. Lidi se klidně procházeli, užívali si nákupy. Byli tak… vyvážení, bezstarostní… šťastní.. proč já nemůžu být?

Cítila jsem, jak mi někdo odhrnuje vlasy. Jak něčí rty putují přes mou šíji. Rychle jsem zamrkala. Nikdo okolo mě nebyl! Stiskla jsem pevně Elinu ručku a ohlížela se.

Je tu! On je tu!

Znova jsem cítila, jak něčí rty putují po mém hrdle a jako kdybych oslepla. Nic jsem nemohla vnímat. Byla jsem mimo. Chtěla jsem křičet, ať toho nechá, ale nemohla jsem. Snažila jsem se ho vyhnat z hlavy.

,Bello, jen mě vyslechni lásko.‘ Slyšela jsem jeho hlas.

Ne!

,Bell, dej alespoň šanci, miluju tě, proč to nedokážeš pochopit? Prosím! Jsi vším! Bez tebe nejsem nic! Jsem v prázdnotě! Prosím! Slibuju, že tě už nikdy nezklamu! Vždyť já bez tebe zemřu! Budu se před tebou plazit na kolenou a celou věčnost ti dokazovat svou lásku! Prosím!‘

To sis měl rozmyslet dřív, než jsi mě dal do cely. Nenávidím tě! Mlha zmizela. Paul se mnou lomcoval a snažil se mě probrat. ,,Už jsem v pořádku!‘‘ Vyhrkla jsem rychle a ve stejnou chvíli se z druhé strany zábradlí ozval dušený vzlyk a rána.

,,Pojď, musíme zmizet.‘‘ Zašeptal a vedl mě rychle k východu. Tašky chrastily v jeho ruce a cítila jsem, jak se mi o bok tře jeho zbraň. Ohlédla jsem se za sebe a viděla jen Alici, která se snažila zvednout ze země anděla, který vypadal, jako kdyby umíral. Třásl se, oči měl zavřené a ona se tvářila nešťastně.

,,Promiň, Alice, já ale nemůžu…‘‘ Zašeptala jsem a utíkala za Paulem a Eli do nastartované limuzíny.

Možná bych zavinila jeho smrt. Možná, kdybych smazala veškeré jeho naděje na to, že by mě mohl mít zpátky, povedlo by se mi se ho konečně zbavit, ale jak bych to mohla udělat? Při všem, co miluju? Ne… nedokážu zabít někoho, komu jsem dříve darovala srdce, i když k tomu nemám daleko.

Jen plakáty, které jsem viděla rozvěšené mě mírně vyvedly z míry. Jistě, byl to můj nápad, ale že jsou všichni tak rychlí a pilní? To mi jaksi uniklo.

,DISCO! COME AND HAVE A FUN!‘

Bella a Ed spolu? Nebo Bella a Paul? Stále se nějak nemůžu rozhodnout... co to třeba nechat na podivné trojce? xD Třeba jako to bylo za časů, kdy do ní byl blázen i Jazz? Ano? Ne? Dobře, končím, nebo ze mě ještě zešílíte.

Komentíky, kritiku- jen do toho- mám kapitolky zkrátit? Nebo vyhovuje tahle délka? xD To víte, snaha je snaha...

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 38: