Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 30

25.11.2009 (12:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2106×

30. HNĚV

Odtrhli mě od života, odtrhli mě od Eli, od lásky a mé srdce bylo sprostě vyříznuté z hrudi. To jsem to dopracovala… omlouvám se otče, že jsem nebyla opatrnější…

*

,,Ne! Alecu! To jsou z topolu osiky! Zabije tě to!‘‘ Ale to už  ho držel chlapec v ruce namířený proti vlastnímu srdci. Stále jsem hypnotizovala a hypnotizovala, když se ozvalo cinknutí a neotevřely se dveře výtahu.

,,Alecu!‘‘ Ozval se dětský holčičí výkřik a pak…

----

Kůl se zabodl chlapci do hrudi a dívka ho v mžiku držela v náruči.

,,Cos to udělala Bello!‘‘ Vyděsil se Edward.

,,Eli se mi ani nedotknou, nikdo se jí nedotkne!‘‘ Syčela jsem.

,,Ty jedna zpropadená…!‘‘ Křičela malá dívka a vzlykala beze slz. ,,Ty jsi ho zabila! Zabilas mi bratra! Za to zaplatíš! To ti slibuju!‘‘ Křičela jako pominutá a vyskočila. Nechápala jsem,co se děje. Z Aleca tekla téměř černá tekutina, sípal, zatínal zuby a kůl v jeho srdci syčel a stoupal z něj kouř. Během pár vteřin se cukl, zvrátil oči a jeho tělo se rozplynulo na prach.  Ten kůl… už jen sama pověst, že se na něm oběsil Jidáš… už samotné seriály prozrazovaly jeho moc zabíjení upírů…

,,Nééééééé!!!‘‘ Jane padla na kolena a hlava se  jí zvrátila dozadu.

,,Jane, dýchej, dýchej!‘‘ Přiřítil se velký svalnatý upír a podepřel ji. Byl to blonďák. Jeho krátké rusé vlasy se ježily do všech stran a vypadal docela přísně.

Edward mě hned chytl za ruce a na oči mi nasadil brýle. Obyčejné brýle s klasickým sklem. Snad z okna? Snažila jsem se je setřást, ale on mi je umně uvázal okolo hlavy.

,,Bello, prostě ne, pokud chceš přežít, tak ne.‘‘

,,A co když nechci!‘‘ Zacpal mi pusu a malá Eli se mi v náruči probudila.

,,Edwarde, odveď ji za-‘‘

,,Jasně Demetri, odvedu ji, nikdo se nedotkne té malé, řekni to všem.‘‘

,,Ano, pane.‘‘ Přikývl upír. Proč mu říká pane?

,,Dej do pořádku Jane.‘‘ Zamumlal a vedl mě i s Elisabeth v náruči.

,,Dej mi ji.‘‘ Zašeptal, když jsme se zastavili před ocelovými dveřmi.

,,Jak ti můžu věřit po tom všem.‘‘ Smutně si povzdechl.

,,Prostě mi věř. Nic jinýho ti nezbývá Bells…‘‘ Sklopila jsem hlavu. Měl pravdu.  Vzal si z mé náruči s láskou Eli a já ji políbila na čelo. Z oka jí ukápla slza, její obrovské oči se mi vpíjely do mých, ale… mlčela…

,,Chováš se jako kdybys byla její pravá máma.‘‘

,,Možná je to proto, že se tak cítím…‘‘ Podívala jsem se mu do očí a tam probleskla jiskra.  Rychle se sklonil a spojil naše rty. Odtrhla jsem se od něj a zamračila se. ,,Tohle už nikdy víc nedělej!‘‘ Zavrčela jsem a najednou se mi na pažích objevily okovy.

,,Promiň, tohle je nutnost.‘‘ Omluvil se a otevřel dveře.

Ten sál byl tak obrovský! Oválná místnost. Z každého koutku sálalo nebezpečí, ale zároveň mě to fascinovalo. Bílé antické sloupy se zlatými ornamenty květů… no, vlastně celé to tu bylo v takovém antickém duchu. Až na to… že okna nebyla žádná.

Úplně na protější straně proti dveřím byl obrovský trůn z černého mramoru, posázený drahokamy, rubíny, safíry a diamanty… mělo by to nevyčíslitelnou hodnotu, kdyby se to dostalo do rukou lidí.

Vedle trůnu stály dvě vysoké vázy s černými květinami. Nikdy jsem nic takového neviděla. Ty květy dokonale kontrastovaly s bledým okolím… stejně jako trůn.

Vedle trůnu byly další dva, podstatně méně zdobené, ale stejně úchvatné. Na opěradle, podle toho, jak to vypadalo, tak přesně nad hlavami upírů, kteří tam sedí je něco jako ‚svatozář‘ a na vršku malé zdobné písmenko. R, A a E. RAE. Unikal mi tam zčásti ten význam. Podlaha byla také bílá. Z bílých dlaždic s řeckými ornamenty moře s lehkým nádechem modré na jednotlivých vlnkách. A přesně pod schodem, kde se tyčily tři trůny byl malý kruh utvořený z těch dlaždic. Jako kdyby to měl být terč.

Najednou se ozvalo cosi, jako rychlý záblesk vichřice.

Hlava se mi otáčela za těmi zvuky a vždy se po okrajích místnosti objevily minimálně dvě osoby v rudo-černém plášti a kápí, která zakrývala jejich tvář.

Pomalu jako přízraky od neznáma vypluly dvě osoby. Jedna vysoká, se širokými rameny a jedna, celkově nižší a zpod kápi jí vyklouzl zlatý pramen vlasů, který se jí zvlnil až pod prsa. Málem mi vypadly oči z důlku, protože jsem nikdy neviděla tak krásnou blonďatou barvu… Obě osoby byly oproti ostatním v purpurových pláštích. Už zdálky to vypadalo na pravé hedvábí…

Nižší postava se postavila před trůn úplně nalevo a druhá, vyšší postava vedle ní uprostřed. Jedním ladným pohybem jim sklouzly kápě a já zírala vyděšeně na Ara. On zřejmě nebyl až natolik překvapený mou přítomností. Už jsem nedýchala nosem, ale ústy, které se mi překvapením otevřely. Pohled mi přejel po druhé osobě.

Byla to blondýna. Její krása oslepovala. Ano… přesně jak Edward popsal. Byla…dokonalá. Oči mě pálily slzami, které chtěly ven. Já jí nemůžu ani v nejmenším konkurovat. Oči měla v barvě onyxu. Magické, bez hloubky, ale s prazvláštním zábleskem radosti a touhy.

,,Edwarde!‘‘ Usmál se Aro a roztáhl paže. Edward se mnou došel až do toho kroužku na podlaze a tam mě zastavil. Střelil po mě prosebným výrazem a já se zamračila. Jestli tady nezemřu, bude to zázrak…

Edward se před ním uklonil a pak se pousmál. Roztáhl taky paže jako Aro a objal ho. ,,Synu, věděl jsem, že nezklameš.‘‘ Synu? Syn! Syn! Syn! Co? Jak? Proč? Ne, tohle musí být noční můra. Nemůžou být příbuzní, vždyť…

Zalápala jsem po dechu a padla na kolena. Všichni se na mě nechápavě podívali, když se dveře do místnosti rozrazily.

Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis - Krutá lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce… Pomyslela jsem si trpce.

,,Alice! A to je kdo?‘‘ Ukázal prstem na Jaspera, kterého držela za ruku a vypadali jako dvě hrdličky.

,,To je můj přítel, otče.‘‘ Usmála se a pro mě to byla další rána pod pás. Zaskučela jsem bolestí, že jsem celou dobu byla zahrnována lží. Nic víc, než lež neexistovalo…

Ta dokonalá blondýna se postavila a ladně, pomalým krokem došla k Edwardovi. Podívala se mu do očí a mě každá taková sekunda trhala nitro. Ruce jsem si honem obmotala okolo trupu a scvakla zuby.

Ty brýle mi bránily jakkoli zasáhnout a moje vůle klesala pod bod mrazu.

Když jsem znova zvedla hlavu, další kulka mi prorazila srdce. Ta bohyně se lehce dotkla svou ručkou Edwardovy tváře a klouzala po ní, jako kdyby se snažila zapamatovat si její tvar. Edwardův výraz netečnosti se nezměnil, ale pomalu jako kdyby začalo na něj působit něco jako opojení krásou.

,,Tys ji dovedl? A bez jediného škrábnutí…‘‘ Pousmála se a její hlas lehký jako vánek, sladký jako nejchutnější čokoláda se rozezněl sálem.

,,Ano, Rosalie, je to ona.‘‘ Pomalu se otočili směrem ke mně a Aro se v trůně zatvářil nanejvýš spokojeně. Alice s Jasperem se protáhli okolo mě a stoupli si za Ara.

,,Je opravdu nádherná. Nikdy jsem netušila, že by člověk, ubohý člověk mohl disponovat, oplývat krásou danou nám. Myslím, že už není nutné, zadržovat zasnoubení, Aro…‘‘ Otočila se na něj a Arova hruď se pýchou vypnula.

,,A kdopak je ta malá rozkošná?‘‘ Otočila se k Eli, ale v jejím hlase zazněl podtón hořkosti.

,, To je Elisabeth, moje dcera.‘‘ Prohlásil Edward a Aro, Rose i všichni se na něj překvapeně otočili a pak na mě.

,,Isabella ji našla v lese, matka byla mrtvá, otec je zřejmě taky mrtvý, tak se o ni postarám já.‘‘ Zdálo se, jako kdyby všem spadl kámen ze srdce.

,,Dobře synu.‘‘ Arovy oči byly ve škvírkách.

,,Myslím, že je zcela zbytečné připomínat, že se jí nezkřiví ani vlásek na hlavě.‘‘ Dodal Edward a všichni v sále tiše zavrčeli. Aro je všechny stišil a obrátil se ke mně.

,,A teď k tobě, Isabello. Můžu ti říkat Bello?‘‘ Zeptal se Aro a pousmál se. Smutně jsem přikývla. Horší, ani lepší to už být nemůže.

,,Ty jsi mi jedna velice talentovaná poloupírka…nářek Jane slyším až sem, věř, že ses nejspíš stala jejím budoucím terčem, ale…‘‘ Významně se odmlčel. ,,Pokud by ses rozhodla k nám přidat, sloužit mě, Rose a Edwardovi, být po boku jako naše ochránkyně, nebude problém tě uchránit.‘‘ Vstal ze svého křesla a došel ke mně. Jeho dlouhé, odporné prsty vzaly do dlaní mou tvář a zvedl mi obličej k němu. ,,Co ty na to říkáš? Dítě?‘‘ Pomohl mi se postavit.

Můj horní ret se ohrnul nad zuby, zlostně jako zvíře jsem zavrčela a plivla mu do tváře.,,Nejsem ničí služka!‘‘

Všichni si začali mumlat něco mezi sebou. Aro si utřel tvář a prudce mě praštil. Spadla jsem na zem a začala se dávit. Vykašlala jsem trošku nafialovělé tekutiny a když jsem přejela jazykem po zubech, měly taky pachuť krve.

,,Nikdy! Opakuji ti nikdy na mě nebudeš mluvit tímhle tónem!‘‘ Malá Eli vykřikla a chtěla se rozběhnout ke mně, ale Edward ji zastavil, chytl ji do náruče a i když ho kopala, kousala, škrábala, nedovolil jí se ke mně přiblížit.

,,Mama!‘‘ Pištěla a natahovala s pláčem ručičky ke mně. Rosalie zatínala zuby a ohrnovala nos nad Eli.

,,Edwarde, odveď to pištící děcko pryč!‘‘ Zařval Aro.

Sotva zmizel, Aro mi uštědřil další ránu. Celý můj obličej pulsoval bolestí. Chuď rzi a soli mi plnila ústa.

,,Rose, víš co, teď ji jdi upravit podle svého vkusu na drzé, nevychované služky! Pak ji můžeš znova přivést!‘‘

,,Jistě.‘‘ Pousmála se a přiskočila ke mně. Chytla mě za okovy a tahala za sebou. Aro zasyčel, když jsem okolo něj prošla.

,,Zdálo se mi, že jsi mi trošku znejistěla Edwarda.‘‘ Zpívala během cesty. Tahala mě za sebou jako nějakýho psa a švitořila si sama pro sebe. ,,Chudáček můj nejistý, ale teď už jsme zasnoubení… ukážu ti pak prstýnek, myslím, že se ti bude líbit. Sotva nás oddají, tak Aro se rozplyne jako Alec a já pak budu královnou upírů! Nejkrásnější královna upírů…navěky. Edward a já, jako nehynoucí pár… myslím, že svatební noc bude… nezapomenutelná…‘‘Ani nehlesla a už jsem padala na zem. Slzy mi začaly unikat z očí. Nejen nad fyzickou bolestí, ale zároveň i nad bolestí zlomeného srdce…

Měla jsem chuť začít křičet co nejvíc to jde. ,,Vstávej, tahat za sebou tě nebudu.‘‘ Usmála se a zacukala s pouty. Zařezávaly se mi do kůže a jasně jsem viděla, jak malý, lehce nafialovělý potůček mi vytekl zpod toho kovu. Lidé mají krev červenou… upíři černou… já fialovou… Zvedla jsem k ní zrak. Stále tam stála s povýšeným výrazem.

Postavila jsem se a ona mě zase tahala za sebou. Dokud jsme nedošli k obrovským, zlatým dveřím. To se k ní hodí.

,,Ty dveře mi tu nechal udělat Edward, nejsou nádherné?‘‘ Už mě tím začala pořádně štvát. Vtáhla mě dovnitř a zavřela. Radši jsem se nerozhlížela po pokoji, protože vše, co bych tu viděla, by mi nejspíš způsobilo kolaps srdce a já nechtěla, aby mě takhle někdo viděl.

Posadila mě na židličku ve své obrovské koupelně a odněkud vytáhla nůžky.

,,Potom si oblečeš tohle, myslím, že Alice má dobrý vkus na oblečení pro služky, které během pár let stejně mizí z našeho nekončícího života.‘‘ Nůžky mě polechtaly na krku a zároveň ostří se o něj otřelo… další teplý pramínek začal vytékat z rány a ve stejnou dobu…

Doufám, že teď už je atmosféra dostatečně hustá... xD Takže... myslím, že už jen jeden dílek a jsme přesně tam, čím začínal prolog... xD Konečně, že? Tajemství se začnou pomalu ujasňovat, jen mi pls napište, nad čím jste nejvíc dumali a co vás nejvíc zajímá, teda krom toho, koho vlastně Ed miluje, protože to je o něco složitější...

Komentáře, kritiku prosím...

O to dřív bude pokračování...

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 30: