Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 23

06.11.2009 (22:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2790×

23. SRUB?

Ach, jak krásně slastná je ta minulost. To ticho v tom lese, když jsem poprvé vstoupila na jeho povrch. Konečně jsem se cítila… obyčejná…

*

,,Až skončíš, kreslím tě já! Nebudu s tebou mít slitování!‘‘ Oznámil mi ďábelsky než nasadil božský, uklidňující výraz a ustrnul.

---

Sotva jsem mu dodělala poslední stín na nohou stál vedle mě a nakukoval mi přes rameno. ,,Už to máš?‘‘ Odtáhla jsem tužku od papíru a otočila se k němu.

,,Už.‘‘

,,Ukaž!‘‘ Hned mi vyškubl papír zpod ruky a potěšeně se sledoval. Myslím, že se mi povedl. ,,Je to nádherný, Bells…‘‘ Sklonil se a splatil mi to nádherným polibkem. Hned, jak se ode mě odtrhl mě zvedl do náruče. Kdybychom nebyli v letadle, nejspíš bych tolik nevyváděla.

,,Okamžitě mě polož! Edwarde!‘‘ Vřískala jsem.

,,Uklidni se, něco mi dlužíš.‘‘ Začal se smát a položil mě na sedačku. ,,Kreslím tě přeci teď já.‘‘ Nasadila jsem nasupený výraz. ,,Dobře, asi tě upravím sám…‘‘ Začal mě svlékat a já se zmohla jen na pouhé spadnutí brady a prapodivný, poťouchlý úsměv. Vždy se jemně dotékal mé pokožky a když se mi z jeho ledových rukou objevila na kůži husina, políbil to místo a pak se dál věnoval svlékání mé maličkosti.

,,Asi usnu, než mě upravíš…‘‘ Povzdechla jsem si po chvíli.

,,Nezlob, Bello.‘‘ Zamumlal a dával mi jednu ruku pod hlavu, která navíc svírala cíp prostěradla.

,,A já jako mám být celá odhalená?‘‘ Vyhrkla jsem po chvíli, když se na mě mlsně podíval. Pozvedl jedno obočí a koukal na mě, jako kdybych spadla z Marsu.

,,Nehýbej se, za tohle bude pak odměna.‘‘ Zašeptal zamyšleně a chvátal rychle na křeslo. Připadala jsem si… trapně. Ležela jsem tam jen tak… bez ničeho. Jednu ruku za hlavou, spodní s látkou přidržovala hlavu, takže mě začínala po chvíli brnět.

Rozpustil mi vlasy a lehce jimi překryl moje ňadra… sice ne dostatečně, protože nebyly tak dlouhé, ale alespoň jsem za to byla ráda. Oči mu stále jiskřily a jeho ruka plula ladně po papíře.

Začala jsem se stahovat do svých myšlenek… jak dlouho to mohlo trvat? Hodinu? Půlhodinu? Minutu? Ach ne, určitě jen sekundu… Užívala jsem si ten pocit, kdy si jeho mysl hrála s mou. Cítila jsem to. Způsoboval mi chvění… Jeho neviditelné prsty mi jezdily po siluetě a já pootevřela rty, abych mohla slastně vydechnout.

,,Už to skoro bude.‘‘ Pousmál se a někdo vtrhl do dveří.

,,Panebože!‘‘ Vyhrkl Jasper a rychle zavřel za sebou dveře, kde se všichni ostatní bodyguardi snažili zjistit, co se děje.

,,Edwarde, co to tu provádíš?‘‘

,,Kreslím!‘‘ Začal se vykrucovat. Jasper mu to očividně nevěřil a s nevěřícným pohledem přilepeným na mě se k němu přibližoval. Nahlédl mu přes rameno a nevěřícně zíral.

,,Ty umíš kreslit?‘‘ Trošku jsem si zívla.

,,Hele! Začala si s tím sama Bella! Podívej!‘‘ Hned jsem vyskočila na nohy a klopýtala k ním, snažíc se mezitím si okolo sebe obmotat tu látku a zastavit Edwarda.

,,Opovaž se mu to ukázat Edwarde! Opovaž se!‘‘ Než jsem k nim ale doskočila už se Edward vychloubal jak nádherně vypadá na tom obrázku.

,,Dobře, radši mi ukaž Bellu, nakreslila tě až moc dobře, ale stále mám jaksi radši ženy…‘‘Zasmál se po chvíli a ve stejnou chvíli se rozezněl hlas pilota. ,,Budeme přistávat.‘‘ Jistě, co víc Fred potřeboval říct? Teplota je bla, bla, bla… během letu bylo sice pár turbulencí, ale nespadli jsme, či… vemte si prosím všichni papír a tužku, napište na něj své pravé jméno, nacpěte papír do úst, aby vás pak záchranáři mohli lépe identifikovat, když vás budou seškrabávat ze zbytků tryskáče.

Rychle jsme se s Edwardem oblékli a hráli si na znuděnou šéfku a její dva bodyguardy.

,,Odměna.‘‘ Edward mi do ruky vrazil čokoládu a já se na něj s úsměvem podívala.

,,Konečně něco nezdravýho!‘‘  Rozesmáli jsme se a já do sebe cpala tu sladkou, hnědou dobrotu. Jasper se lehce pousmál, ale v oku jsem stále viděla tu smutnou jiskru.

,,Ach…‘‘ Povzdechl si najednou Edward, když jsme přistávali a kola tryskáče se dotkla asfaltu.

,,Co se děje?‘‘ Otočila jsem se na něj.

,,Alice.‘‘ Jasperovi světly oči a vyskočil. Oba jsme na něj s Edwardem koukali a až pak mi to došlo… dva milenci skončili… už je jen jeden… Edward.

*Ne až tak vzdálená budoucnost*

Už to tak nějak bude. Když si myslíme, že všechno je dokonalé jedním škobrtnutím se to změní a všechno jde do koše. Zase jsem se rozjímala ve své malé/velké cele. Malá byla proto, že jsem nemohla hnout víc než dva kroky- obzvlášť díky řetězům, jinak bych si tu běhala do kolečka maratóny a kopala do lebek na zemi, a velká… můj tok myšlenek… vzpomínky, to vše se tu vešlo… to vše jsem tiše našeptávala stěnám, stejně jako tobě. Tobě, co právě nejspíš sleduješ řádky, které jsou napsané v knize života-neživota.

Tohle není něco, co bych si osobně vybrala. Kdybych měla možnost, vybrala bych si být zase malá… Hrát si s Dereckem a Paulem a smát se šťastným, zvonivým smíchem na celý palác mého otce…

Zaklonila jsem hlavu a podívala se na okno nad mou hlavou. Vycházelo odtud malý proužek světla, ale nemohlo mi to poskytnout to, co jsem chtěla… po čem jsem toužila. Oblohu… slunce, měsíc, mraky a hvězdy…

Prudce jsem s sebou škubla, když jsem slyšela křik z vedlejších místností. Panebože…

,,Pusťte mě!‘‘ Zakřičela jsem chraplavým hlasem.

,,Copak je Isabello?‘‘ Pousmál se výsměšně můj dozorce.

,,Pusť mě!‘‘ Začal se smát a v jeho obrovských černých očích se objevil humor.

,,Děláš si ze mě legraci kočičko? Ne, ne, ne, ty budeš na řadě jako další.‘‘ Najednou se za ním objevila malá osoba a já viděla její ďábelský úsměv.

,,Už je čas, za chvíli se vrátí, Jaspere.‘‘

,,Oh! Má nejsladší hrdlička se vrátí!‘‘ Zatleskal jako malé děcko. Tolik jsem ho nenáviděla!

Nenáviděla jsem JE! Všichni byli lháři!

,,Ha! Jen co jsi dostal, co jsi chtěl, tak jsi mě zavrhl, že jo?‘‘ Křičela jsem, když už chtěl zavřít dveře. Všimla jsem si v té tmě, jak se zarazil.

,,Počkej na mě, ano Jane?‘‘  Vešel do místnosti a pomalu ke mně šel. ,,Bello, ty víš, že to byl rozkaz, že on si to tak přál…‘‘ Zašeptal sotva slyšitelně.

Plivla jsem mu do obličeje. ,,A ty mu to splníš! Copak si nepamatuješ, co jsme si spolu prožili? Co jsme se nasmáli, co jsi mě naučil? Co jsi s námi zakusil? A to už nemáš respekt ani k mému otci?‘‘

Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. ,,Něco se pokusím vymyslet… Ale nedoufej, malá Jane dokáže být pomstychtivá… zabila jsi jí bratra Aleca, tím sis jí znepřátelila. Musím se k tobě chovat takhle, jinak bych se dostal taky sem a nemohl sehnat pomoc.‘‘

Malá mrcha. Pomyslela jsem si trpce. Když jsem se jednou podvolila její moci, začalo mi v hlavě neuvěřitelně pískat. Neuvěřitelná bolest. Hlava se mi málem rozskočila. ,

,,Za dva dny má přijet tvůj bývalý kamarád- jestli si pamatuješ toho hromotluka ze srubu.‘‘

,,Emmett?‘‘

,,Jo.‘‘

,,Co on tady bude chtít?‘‘

,,V každém případě podle toho, jaký je Aro a jeho snacha, tak se dostane do tvé cely.‘‘

,,Bezva.‘‘

,,Dávej si pozor co říkáš Bello, jsem jediný na tomhle hradě, kdo je schopný ti kromě Esme pomoct. Chudák…‘‘

,,Počkej, to byla ona!‘‘ Pochopila jsem ten bolestný křik. Přeběhl mi mráz po zádech.

,,Aro ji nesnáší… ještě že její mučitel je bývalý doktor- tedy, když byl člověk, tak se něčím takovým živil. Dává jí mnohem menší rány, než by to udělal jiný upír. Jen ji poprosil ať křičí víc, ať to není podezřelé.‘‘

,,Jak to víš?‘‘ Žasla jsem a sykla, když se mi kus železa zase zaryl do zápěstí.

,,Mám své cestičky.‘‘

*Zpátky v přítomnosti*

Limuzína zastavila až v zeleném houští. Nemusela jsem se moc divit. Bylo to uprostřed lesů.

Náš nový domov se nacházel v Great Smoky Mountains National Park. Jen díky Esme jsme se sem dostali ‚živí‘.

Vybrala jsem si pět nelepších bodyguardů a ostatní po dlouhém Jasperově a Edwardově přemlouvání nechala, aby se vrátili ke svým rodinám. Dala jsem jim dostatečný peněžní obnos a mile se s nimi rozloučila.

Vytáhla jsem nožku z limuzíny a nechala se Edwardem lehce vytáhnout na nohy. Všude bylo nezvyklé ticho. Tohle něco bylo pro mě… novinka. Většinou jsme žili na neskutečně hlučném místě, ale teď… ticho.

Lehké cvrlikání ptáčků, šustění listí a jehličí. Tichý šepot větru, kdesi kousek v hlubokém smaragdovém bludišti zurčící potůček…

,,Je to tu celkem hezké.‘‘ Zašeptal Jasper a Edward přikyvoval.

,,Takové ticho…‘‘ Zašeptala jsem ohromeně, jako kdybych se bála, abych někoho nevzbudila. Podívala jsem se ke svému bydlišti…

Obrovský, v základech kamenný dům s dřevěným druhým patrem. Horní patra měla snad dvoumetrová okna, která jsem začala hned od pohledu milovat.

Schody na verandu- dřevěné, zábradlí- dřevěné… přes okna jsem si všimla, že i celý interiér bude sladěný do světlého dřeva. Konečně změna po mramoru…

Esme se na mě usmála, když jsme k ní a jednomu obrovskému muži omámeně kráčeli pokukujíc stále po domě.

,,Meliso, tohle je  zdejší myslivec, údržbář a něco jako policista- Emmett.‘‘

,,K vašim službám slečno.‘‘ Natáhl se a s úsměvem mi potřásl rukou. Byl tak obrovský! Jeho velikost byla snad oproti mě dvojnásobná. Velké svaly se mu pod tričkem rýsovaly, bicepsy, prsní svaly, břišní svaly… na to všechno nejspíš pohlížel s pýchou, nebo to byla prostě zásluha za usilovnou práci, kterou tu vykonával. Bylo ale neuvěřitelný, jak byl vypracovaný.

,,A to jsou její hlavní bodyguardi- Edward a Jasper.‘‘ Představovala nás Esme dál.

,,Skupinka těch pěti krčících se s černými brejlemi- to jsou taky?‘‘ Ukázal na zbytek, kteří se tvářili nejistě. Pousmála jsem se. Má smysl pro humor.

,,Emmette! Každý nemá tolik svalů!‘‘ Esme mu dala lehký pohlavek.

,,Vy se znáte déle?‘‘ Zeptala jsem se a nechápavě.

,,Jo, jsem samotář, dobrodruh a svéhlavej- skoro jako Esme, viď?‘‘ ,,Pomohl mi v dobách, kdy jsem byla malá.‘‘

,,Takže jste skoro stejně staří?‘‘

,,No… úplně. Když mě přeměnili, byla jsem asi o tři roky pozadu oproti Emmettovi.‘‘

,,Vůbec nevěděla, co se děje.‘‘ Pochechtával se.

,,Můžeme se o tom bavit uvnitř Emmette? Oni ostatních 5 netuší, co je Bella zač.‘‘ Zašeptala k němu Esme káravě a tahala dovnitř. Sotva jsem ale vlezla dovnitř, oněměla jsem nad tou krásou, sladěností a dokonalostí… pá-áni! Začala jsem se uvnitř smát. Tak tohle je i na bohatou dceru mafiána moc!

Komentíky, kritiku..

Snad se tenhle dílek vydařil...

Prosím, zajímá mě váš názor na to...

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 23: