Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 22

05.11.2009 (12:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2875×

22. ROZHODNUTÍ KVŮLI SNU

Otoč se takhle, otoč se onak, jo, takhle zůstaň… Booože! Je šíleně těžké Edwarda dát do pořádné sexy antické pózy! Vzdávám se! Ještěže Esme už zařídila vše okolo domu... Já bych to nezvládla.

*

Padli jsme na postel. Měsíc se zlověstně vznášel na obloze a Edwardovy ukojené oči se na mě, s přenádherným úsměvem, podívaly. Unaveně jsem se schoulila vedle jeho těla a tiskla se k němu, jako kdyby mě dokázal zahřát.  Skousla jsem si spodní ret nad jeho zkoumavým pohledem, který mi plul po siluetě a nadechla se.

,,Naučíš mě to.‘‘

---

,,Co?‘‘

,,Naučíš mě hledat potravu?‘‘ Božsky se zasmál.

,,Jistě.‘‘ Pohladil mě po tváři a zavřel oči. ,,Spánek je jen na dvě hodiny mimochodem.‘‘ Šeptl, jemně přikryl látkou mé nahé, stále rozpálené tělo a ve společném objetí usnuli.

Pomalu jsem otevřela víčka a zírala do očí Edwarda. Nic. Nemrkl, nepohl se…Byl strnulý… Moje hruď byla přetížena neznámými závažími. Moje ruce byly horké… někdo na ně lil snad vodu? Ne, bylo to hustší…. Čokoládu? Pomalu s námahou jsem zvedala svou ruku a zírala na… karmínově červenou!

,,Á!‘‘ Začala jsem pištět jako šílená. Krev! Krev! Všude okolo jen krev! Edward měl v hrudi zaražený dřevěný kůl, v puse měl nacpaný česnek a jeho vytřeštěné černé oči zíraly na těla. Těla na mé hrudi! To byla ta tíha!

Začala jsem ze sebe strhávat ta zkrvavená těla. Třásla jsem se strachy a nemohla jsem dýchat. Bledá, tuhá, ledová těla s dvěma rankami na krku. Kvílela jsem, omylem nehty zasekla do nějakého z těl a škrábla. Sotva jsem se osvobodila, rychle jsem se postavila a běžela.

Bylo mi jedno, že mi mezi prsty u nohou zasychávala krev.Bylo mi jedno, že mrznu díky mé nahosti.

Ledové stěny okolo mě se zbarvovaly krví z mých dlaní a zanechávaly viditelnou stopu. Z hrdla se m vydral děsivý výkřik bezmoci. Pomalu mi to začalo docházet. Edward! Je mrtvý! To ne… Je mrtvý, mrtvý, mrtvý! Kůl…česnek! Nééé! Padla jsem na  kolena a další prudká bolest mi zachvátila hruď. Kolena jsem měla odřená, ruce podrápané a… a… v hrudi…Ruce jsem si přitiskla k ní a zírala na dřevo v ní. Při sebemenším pohybu se pohla a způsobovala bolest.

Tři páry děsivých půlnočních očí na mě zíraly… Edward? Ne… to nemůže být on! Ne to nesmí být Edward! Vedle něj… vedle něj… Aro a poslední… krásou, dech beroucí  blondýna. ,,Rose, dohraj si.“ Zašeptal Aro a-

,,Bello!Bello!Přestaň!“ Někdo mě chytil za ruce a já se probrala. Panebože… to byl sen!

,,Edwarde!“ Vydechla jsem a skočila mu kolem krku.

,,Pšt Bell, jen sen...byl to jen sen…“

---

,,Musíme se přestěhovat.“ Zašeptala jsem, když jsme seděli. Já na klíně Jaspera i Edwarda, opřená o Edwardovo čelo.

,,Proč?“

,,Jaspere, já tu nemůžu zůstat… nemůžu!“ Vydechla jsem bolestně vzpomínajíc na odporný sen.

,,Klid Bell,klid.“ Konejšil mě Edward.

,,Ne! Já se prostě uklidnit nemůžu! Buď zticha! Musím to nějak vymyslet.“ Vyskočila jsem z jejich objetí a s prásknutím vyšla z pokoje.

,,Esme? Esme, kde jseš!“ Běžela jsem ohromnými místnostmi a bodyguardi se mě snažili dohonit, aby mě mohli hlídat.

,,Nechte mě o samotě!‘‘ Vykřikla jsem na ně a zrychlila své tempo, takže už neměli šanci mě dohonit. Zamířila jsem do tátovy pracovny a sotva jsem tam vlítla už jsem viděla Esme. Seděla v tátově křesle s knihou v ruce a nohama na stole. Pousmála jsem se tomu.

,,Už jsem ti dokonce našla ten dům Bell.‘‘ Pousmála se  a otočila ke mně malý notebook. ,,Vážně? Kde to je?‘‘

,,Amerika. Evropa je pro nás celkem nebezpečná…‘‘ Pak už moje oči bloudily po tom domě.

,,Páni… kdy je to k mání?‘‘

,,Zítra nám letí letadlo. Nábytek, všechno už tam je. Ostatní stráže už to ví, jen tři lidé mi chyběli- tedy vlastně ty, Jasper a Edward. Kdepak ses mi flákala?‘‘ Usmála se na mě a já jí jen skočila kolem krku.

,,Esme! Ty jsi dokonalá!‘‘

,,Mě nic neříkej.‘‘

,,Vždyť víš, kde jsem byla a co se dělo.‘‘

,,Jistě.. mimochodem, mezitím, co jsi byla v jeho pokoji, tak jsem ti sbalila věci- vím, co bys postrádala, Jasperovy jsou dávno zabalené a Edwardovi je zabalím, mezitím, co mu to budeš oznamovat. Krvavý steak máš na stole, všechno už je vymyšlené.‘‘ ,,Víš jak krásně mi všechno usnadňuješ?‘‘

,,Jo, ale i tak budeš mít dost práce.‘‘

,, Oh, ano… zaplatit?‘‘ Obrátila oči v sloup.

,,Ne, Bello, ne… to už je dávno zaplaceno. Nacpat pár desítek bodyguardů do tryskáče! To je úkol. Teď se jdi najíst, pošlu za tebou kluky.‘‘ Už se obracela, když jsem si vzpomněla na jednu maličkost.

,,Esme? Proč na tebe Edward tehdy, když se objevil Aro začal vrčet?‘‘ Podívala se chvíli zase na počítač a vypnula ho.

,,Jdeme?‘‘ Chytla mě kolem ramen a vedla chodbami.

,,Vyhýbáš se tématu.‘‘ Konstatovala jsem a ona si jen povzdechla.

,,Všechno se časem dozvíš, Bell, ale dnes to nebude.‘‘

---

,,Bože, ten módní časopis je tak nudný!‘‘ Povzdechla jsem si a tiché bzučení tryskáče to lehce utlumilo.

,,Tak si vem tuhle knížku, už jsem ji dočetl.‘‘ Podal mi Jasper něco a já se podívala na obal.

,,CHERUB? Nováček? Co to je?‘‘

,,Děti od pěti let- sirotci- až do sedmnácti pracují pro tajnou agenturu Cherub. Vycvičují je pro tajné mise proti různým bossům mafie, těm, kteří jsou už hodně dlouho hledaní. To si musíš přečíst Mel!‘‘

,,Dobře, dobře…‘‘ Povzdechla jsem se a ponořila do čtení.

,,Prý máme ještě sedm hodin letu, vzadu mají bodyguardi lůžka.‘‘ Vešel Edward z úsměvem z pilotní kabiny a mrkl na mě. Pak jeho výraz zvážněl a otočil se k bodyguardům. ,,Můžete jít, my dokážeme uchránit jednu osobu.‘‘ Všechny pohledy se trapně otočily ke mně.

,,Jděte.‘‘

,,Nejsi trochu drzý?‘‘ Otočila jsem se k jeho sebevědomému, pokřivenému úsměvu na rtech. Poslední bodyguard z dvaceti zmizel za dveřmi a Edward se na mě překvapeně otočil.

,,Já? Ne, nikdy!‘‘

,,Jistě, to ti tak budu věřit.‘‘  Přivřela jsem oči do škvírek.

,,Nechte toho hrdličky. Láska a mír.‘‘ Zvedl dva prsty a naznačil mezinárodní znak míru.

,,Slyšíš? Láska…‘‘ Pomalu ke mně došel a klekl si přede mnou. ,,Copak to čteš?‘‘ Chytl za kraj knihy a lehkým tlakem donutil, abych si ji složila na klín.

,,Jasper mi půjčil knížku.‘‘ Pousmála jsem se na Jazze a stočila pohled zpátky na Edwarda.

,,Odkdy má paní čte?‘‘

,,Od té doby, co se naučila písmenka!‘‘ Vydechla jsem pohoršeně. Vážně má o mě tak nízké mínění?

,,Teď jsi ji urazil!‘‘

,,Jdu se podívat na bodyguardy.‘‘ Vzdal se Jasper. Od té doby, co odešel Aro se mi zdál být nějaký… jiný. Smutnější… ,,Hlavně to tu nerozbijte.‘‘ Zašeptal a zavřel za sebou dveře.

,,Co je s Jasperem?‘‘ Otočila jsem se na Edwarda a on se během mžiku objevil vedle mě a přetáhl si mě na klín.

,,Nevím, taky mi dělá starosti… už ani nemá zájem s náma spát…‘‘ Rýpla jsem ho loktem do žeber.

,,Au! Co jsem ti udělal?‘‘

,,Neurážej Jaspera! Mám ho ráda jako bratra.‘‘

,,Nebo ho miluješ jako milence? Stále nosíš na prstě ten prsten.‘‘

,,A stále taky nosím ten náramek od tebe, jestli jsi nezapomněl.‘‘

,,Oh, jistě.‘‘ Pousmál se a zatahal za pramínek vlasů.

,,Ty si nedáš pokoj, že?‘‘ Zavrčela jsem tiše a odhodila knížku. Otočila jsem se čelem k němu a prudce ho povalila na opěradlo. ,,Jsi šíleně nevychovaný! Měl bys mít nad sebou nekonečně dlouhý dozor a ne ho dělat zcela vychované dívce!‘‘ Nevěřícně se na mě díval, pevně chytil za paže a odtáhl od sebe.

,,Bello?‘‘

,,Jsem to já, není to žádný jiný monstrum.‘‘

,,Ne, ty… děsíš mě… mluvíš jako z 18. století!‘‘ V jeho očích se zračila ta hrůza.

,,Navrátila jsem se ze světa mrtvých! Muhaha!‘‘

,,Dobře, myslím, že tohle jako částečná předehra stačilo.‘‘

,,Jaká předehra?‘‘ Hrála jsem blbou. Začal se otřásat tlumeným smíchem a přitáhl se ke mně. Než mě ale stihl políbit položila jsem mu prst na rty.

,,Dnes taky? Nenecháš mě ani se pořádně rozkoukat?‘‘

,,Co?‘‘ Přetočil nás, takže já jsem teď seděla, ale on pomalu vstával z křesla. ,,Přesně tak. Pokračuj až na druhou stranu- ne! Počkej! Hoď mi papír a tužku.‘‘ Zamračil se, stále nechápajíc, co to po něm chci

,,Bello, co zamýšlíš?‘‘ ,,Uvidíš.‘‘ Začala jsem se potutleně smát a skousla si spodní ret. ,,Dobře, teď sundej bundu… tričko… pásek… kalhoty…‘‘ Postupně sundával každou část oblečení. ,,Vem si to prostěradlo.‘‘ Hodila jsem po něm bělostnou látku a on si ji ovinul okolo sebe. ,,A co ty trencle?‘‘ Ukázala jsem trošku níž.

,,Ty taky?‘‘ Ukázal na své dokonalé, černé spodní prádlo kopírující jeho pozadí.

,,Ano.‘‘

,,Jestli sem někdo vlítne, tak chci vědět, co si o nás budou myslet.‘‘ Tím mi vnukl zajímavý nápad.

,,Můžu ještě zavolat Jaspera, ať se k tobě přidá!‘‘

,,Ne!‘‘ Zarazil mě. Automaticky mu ruce vyletěly vpřed, ale tak upustily prostěradlo.

,,Pěkný…‘‘ Zamumlala jsem si pro sebe. Hned se sehnul, aby si ji vytáhl na intimní partie. ,,Lehni si na pohovku- na bok.‘‘ Vstala jsem z křesla a došla k němu. Něžně plula po jeho těle a upravovala jeho polohu jak se mi líbí. Jednou rukou si opíral hlavu a druhou měl podél délky. Spodní nohu měl lehce přikrčenou a horní narovnanou. Látka mu splývala podél beder a zakrývala nejnutnější.

,,Až skončíš, kreslím tě já! Nebudu s tebou mít slitování!‘‘ Oznámil mi ďábelsky než nasadil božský, uklidňující výraz a ustrnul.

Pokračování až za dostatečného množství komentářů a kritiky!

Snad se dílek líbil...

Držte palce, ať nerupnou nervy a tahle povídka nejde do ... na jedno nelibé místo

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 22: