Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 20

03.11.2009 (09:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2840×

20. ZASE ZPÁTKY VE SVÉM REŽIMU

Faleš, touha… to jsem já. Žiju totiž ve světě, kde se tyhle vlastnosti cení. V podsvětí žít a stále do kolečka to stejný mlít.

*

,,Je to Adam Volturi, chce se o něčem… přesvědčit.‘‘

,,Tak sem s ním.‘‘ Pousmála jsem se.

,,Ale-‘‘

,,Žádné ale! Já jsem tu šéf, tak mlč a budeš dělat, co já chci!‘‘

---

Po chvíli muž přikývl a natáhl se k obrovské klice, aby ji mohl zatáhnout a otevřít.

,,Bell, co je ti?‘‘ Zašeptal ještě jednou Edward a já jim oběma s Jasperem pokynula, aby si stoupli na stejnou úroveň, jako byl stupínek přede mnou.

Dovnitř vkráčely dvě osoby. Už jsem je viděla. Už jednou jsem je přeci viděla! Podívala jsem se na Jaspera- zamračeného- a pak na Edwarda. Ten na rozdíl od Jazze reagoval jinak. Ztuhl a nevěřícně zíral před sebe. Esme za mnou lehce zasyčela. Nevěděla jsem, co se děje. Rozhodla jsem se proto zanechat ledový výraz.

,,Odkdy používáš falešné jméno, Aro?‘‘ Vedle jeho postavy se s lehkým nádechem baletky kolébala Alice. ,,Alice.‘‘ Přikývla jsem a oba se usmáli.

,,Zdá se, že Melisa nezapomněla. Už je to snad rok, že? ‘‘ Ozval se Arův hlas a Alice zase vedle něj nečinně stála a mrkala krásnými onyxovými kukadly. ,,Kdopak je tvá krvooká přítelkyně Meliso?‘‘ A ukázal na osobu v koutě. Proč asi Esme zasyčela? Možná mi to teď vysvětlí. Esme vyšla ze stínu a pomalu ukázala svou tvář. V tuhle chvíli bych slyšela na zem spadnout i hřebík.

,,Aro, tohle je-‘‘ Aro udělal krok ze svého místa a překvapeně na ni koukal.

,,Esme…‘‘ Vydechl.

,,Aro.‘‘ Pokývla hlavou a dělala jakoby nic. Šokovaně jsme se všichni na sebe podívali, jen Edward vypadal unuděně.

,,Co se tu doprčic děje!‘‘ Zahřměl po chvíli.

,,Pomáhám Mel a její rodině!‘‘ Postavila se ochranitelsky přede mě a já se vydrápala z křesla na nohy.

,,Ty máš být mrtvá!‘‘ Už zuřil.

,,Ale nejsem, jsi snad zklamaný?‘‘ Edward se vedle mě přikrčil a vrčel. Nevrčel ale na Ara! Nýbrž na Esme!

,,Ne…‘‘ Zašeptal najednou a moje uši si na to musely přivyknout. Esme se navlas stejně jako já zamračila. Edward přestal vrčet a propaloval sebevědomého Ara pohledem.

,,Cože?‘‘ Zmatek, to bylo jediné, co mi hlavou prolétalo.

,,Ne, nejsem zklamaný, jsem celkem šťastný, že jsi tu, protože za nějakou dobu tě konečně trumfnu!‘‘

,,O čem se tu bavíte!‘‘ Zavrčela jsem skoro pro sebe.

,,Ji z toho vynech Aro!‘‘

,,Ne, to se mi zrovinka nechce, ona je důležitá postavička v šachovnici, pokud bych tě chtěl porazit.‘‘

,,Jako kdyby ti nestačili ti tvoji poskoci!‘‘ Syčela.

,,Jsi držena slibem mlčenlivosti, moje zlatá …‘‘ Šibalsky se usmál.

,,Ne na dlouho!‘‘

,,Tak dost! Cos chtěl, Aro?‘‘ Nervy mi jednoduše ruply. Neměla jsem už náladu být ta, co ví nejmíň! Otočil ke mně pomalu zrak a přejel mě jím od hlavy k patě.

,,No přece se přesvědčit, kdo to tu má na starosti.‘‘  Slyšela jsem tlukot svého srdce tak hlasitě, že jsem si jasně povšimla jak se Edward s Jasperem cukají očima mým směrem. Nevěřila jsem Arovi a teď jsem začala zčásti pochybovat i o Esme. Periferním pohledem jsem si všimla, jak se Alice pomalým tanečním krokem vydává ke mně. Zastavila se ale u Edwarda.

,,Alice.‘‘ Zašeptal.

,,Neboj se bratře, za chvíli… za chvíli.‘‘ Objala ho kolem pasu a přitiskli se k sobě…bratr a sestra…není to taky lež? Došla k Jasperovi a taky ho- šokovaného- objala. Po chvilce se od něj odlepila a dvěma galantními skoky mi skočila kolem krku. Její ledové tělo se přitisklo k mému a její prapodivný parfém mě zalechtal v nose. Byla to směsice nejkrásnějších vůní a ve společném propletení mi motaly hlavu svou dokonalostí. ,,Už brzy.‘‘ Vydechla mi u ucha.

Moje hrdost mi nedovolila nijak dát na povrch znát svůj strach z jejích slov.

,,Alice!‘‘ Zahřměl Aro a pokývl jí. Ještě jednou objala po cestě Edwarda a mrkla na něj.

,,Už se tě nemůže dočkat, doufám, že jsi koupil nějaký dárek na přivítanou.‘‘

Komu? Co? Ach! Proč nic nechápu? V mém nitru to vřelo. Jak já nesnáším být… pozadu.

Aro ke mně opatrně došel a zblízka se mi začal dívat do očí. ,Klekni červe!‘ Pomyslela jsem a jasně viděla chvění v jeho koleně.

,,Imponující. Stále víc a víc mě překvapuješ zlatíčko…‘‘ Začal se pochechtávat a odstoupil zpátky kde byl.

,,Už jsi se srovnala? Se smrtí tvého otce?‘‘ Au! Proč mi to Aro dělá! Zhluboka jsem se nadechla. ,,Ano. Dokonce jsem už plně schopná to po něm převzít.‘‘

,,Co, To?‘‘

,,Dokážu se o všechno postarat dokonale Aro a teď jestli by vás to neurazilo, musím si ještě něco zařídit.‘‘

,,Sbohem Meliso Isabello Marie Swanová, dcero Charlieho a odednes až na věky mafiánský bosse.‘‘ Bleskově se otočil a zmizel. Všem projelo tělem mravenčení. To je jeden z nejvíce nejnepříjemných mužů. Jen jsem toho hodně nepochopila.

,,Esme, jestli ti to bylo nepříjemné.. můžeš jít do tá- mé pracovny, ale já potřebuju do svého pokoje.‘‘

,,Budu čekat.‘‘  Otočila jsem se na všechny bodyguardy okolo.

,,Vypadněte! Zmizte! Jen vy dva zůstaňte.‘‘ Ukázala jsem na Edwarda a Jazze se svěšenými hlavami a tím nejsmutnějším výrazem. Oba se hned na sebe nevěřícně podívali a zavřeli za ostatními. Celý sál byl ztichlý. Jen můj a Jasperův tlukot srdce byly věci, které to ničily. Majestátně jsem se postavila a prozkoumávala temné, stinné zákoutí místnosti. Nikde nikdo. A i kdyby… uslyšela bych to.

Prstem jsem jim kývla ať se vrátí ke mně. Konečně jsem se začala zase uvolňovat. I přes tajemství, která vůči mě určitě oba skrývali jsem cítila, jak ledová skořápka mého srdce měkne a láme se.

,,Bell?‘‘ Lehce jsem se spiklenecky usmála. ,,Nebo ti máme taky říkat paní?‘‘ Klekli si přede mě na kolena jako kdybych byla královna.

Jistě, možná jsem tak vypadala. Nevšimla jsem si totiž do čeho mě Esme oblékla, když jsem byla u ní v podzemí- promáčená a zmrzlá.

Lehké jako noční vánek, jemné jako pavučinka se na mém těle vznášely nádherné šaty. Dokonale mi zvýrazňovaly křivky a mé nedokonalosti zahalovaly. Okolo ramen jsem měla rudý plášť s zlatě vyšitými iniciálami mého jména a na nohou zlaté sandály.

,,Stoupněte si.‘‘ Přes mé srdce se najednou přelila vlna vzteku a skořápka se zase zacelila. Jak se mohli tak rychle vzdát? Jak mohli oba tak rychle podlehnout! Podlehnout nejistotě! Nejistotě ve mně! Napřáhla jsem se a oběma vlepila facky. Cítila jsem, jako kdybych mohla uzvednout i slony.

,,Jak jste mohli? Co jsem udělala tak moc! Hm! Vzdáváte se! Moc rychle jste se vzdali! To je jako kdyby jste mě vůbec neznali!‘‘ Vřískala jsem na ně a z očí mi vytryskly slzy. Zírali na mě jako na cvoka- novinka! Taky jsem se tak cítila. ,,Slečinky! Měla bych snad klečet na kolenou? Křičet na vás, že jsem to stále já!‘‘ Chytla jsem je oba pod krkem.

,,Bell!‘‘ Vyhrkl Edward a Jasper se mlčky vzpíral mým pažím.

,,Pusť!‘‘ Sykl bolestně Jasper-zesinalý dušením.

,,Ne!‘‘

,,Bello, Jasper…‘‘ Pustila jsem Jazze na zem. Chytl se rychle za krk a sípavě kašlal. Na to jak jsem byla malá a na pohled křehká jsem měla sílu a vůli. Ale Edward se nebránil. Jako kdyby byl smířený s tím, že bude takhle viset. Jemu to, konec- konců, snad ani nevadilo. Nemůže se udusit.

,,Musím jít na toaletu,‘‘ vyhrkl Jazz a držel si ruku před ústy. Běžel k tajnému vchodu a zmizel.

Edward se propaloval svými krásnými, věčně černými, očima do mých a jako kdyby i na tu dálku ze mě vysával energii…

Ruka mě začala brnět. Pustila jsem Edwarda a cítila jsem, jak se už nedokážu udržet na nohou. Moje síla ochabovala. Ochabovala hrozně rychle.

,,Sakra!‘‘ Sykla jsem. Klesala jsem na zem,ale on mě rychle zachytil. Jak rychle se to vyvíjelo. Jeho silné paže mě pevně držely kolem pasu a jedna na týlu. Roztřeseně jsem sledovala jeho starostlivé oči jemně plující po mé tváři až ke klíční kosti.

,,Edwarde?‘‘ Zašeptala jsem a vnímala v kostech šílenou spalující bolest. Ďábelsky se pousmál. Panebože! On mě zabije! On mě nechá zemřít! Ani to pitomý pomoc jsem nemohla vykřičet! Shodil mi plášť z ramen a položil do křesla.

,,Takhle brzo se to stát ještě nemělo, ale jak se zdá, nedokážeš ovládat své emoce, Bell…‘‘ Bolestně jsem s sebou škubla a jeho ruce mi začaly rozvazovat šaty za krkem.

,,Ááá!‘‘ Jako ostří nože do mého nitra se zabodávaly neviditelná mučidla! Tolik to bolí! Zatnula jsem zuby pevně do svých rtů a čekala jen příval bolesti.

,,Tohle bude ještě jednou Belli, takže se moc neraduj. Ještě doufej, že přestanu sát dřív, než ti srdce ohluchne.‘‘

,,C..aá!!‘‘ Semkla jsem pevně víčka, bolest pulzovala celým mým tělem a brala si každou součástku mého já.

,,Už je zase čas, lásko.‘‘ Zašeptal tajemně a jeho zuby mi projely hrdlem.

Vnímala jsem… každou molekulou jsem cítila, jak se moje duše odděluje od těla, jak se loučí a dává poslední polibek mému tělu. Sledovala jsem svou nehybnost a strnulost Edwarda. Vyčítal si to alespoň? Do místnosti vtrhl Jasper a sledoval v Edwardově náruči…mě…

,,Pitomče!‘‘ Moje tělo škublo pod Edwardovými pažemi, které mě položily úplně na křeslo. Už mě přece nepotřeboval podržet hrdlo u jeho chtivých rtů. Vrhl se na Edwarda a srazil na zem.

,,Ne, Jaspere!‘‘ Vrčel a překulil se nad něj. Jedním úderem ho na chvíli umlčel. Všechno v místnosti jako kdyby se zastavilo. Zírali hněvivě na sebe a Jasper sledoval Edwardovu paži, zatímco on… malý potůček krve, která mu začala ztékat z koutku rtů.

KOMENTÁŘE, KRITIKU, URÁŽKY

VZDÁVÁM SE...

VŠECHNO ZÁLEŽÍ JEN NA VÁS...

(Pokud někdo má nějaká podezření, cokoliv, napište...)

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 20: