Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 14

*

---

To ne! Jak? Jak to ví! Se svým rozhodným úsměvem se dal do pohybu zpátky k posteli. Nemohla jsem se na to dívat, když najednou…

,,Ne, taky jsem tě hledal.'' Šel ke dveřím a detailně stejně jako já si ho zkoumal. Je stále krásný, dokonalý a bohužel oblečený. Všiml si mého pohledu: chci- tě- tak- moc- až- to- bolí.

,,Ahoj Bell, jak ses vyspala?'' Mohl si odpustit ten ďábelský úsměv!

,,Málo, ale stejně nádherně.'' Zvedl posměšně jedno obočí.

,,Mě by zajímalo, kdes spal ty Edwarde!'' Zavrčel Jazz.

,,Proč, chtěl ses ke mně přitulit?'' Jasper zuřil.

,,Uškrtit tě.'' Zasyčel pro sebe dost nahlas.

,,Šel jsem se večer trochu projít, vyvětrat mozek na procházce, protože jsem měl konečně čas hledat místo na svá rozjímání.'' Kdybych nevěděla s přesností, kde v noci byl, uvěřila bych mu to. Je skvělý lhář.

,,A našel jsi ho?'' Teď jestli řekne, že mezi stehny jedné poddajné slečinky, tak ho uškrtím místo Jazze.

,,Ano, ale budeš se muset spokojit s tím, že ti to neřeknu, to bych pak musel hledat nové a to se mi nechce, protože tohle se mi obzvlášť zalíbilo.''

,,Končím!'' Zavrčel Jasper.

,,Co?'' Zašeptala jsem. Nechápala jsem nic z toho, co se děje.Edward se zamračil.

,,To ne, snad ne před Bellou.''

,,To je jedno!'' Zavrčel Jazz a doslova se na Edwarda vrhl. Jejich tváře byly najednou z posměšných vážné.

,,Ne! Nechte toho!'' Křičela jsem, když jsem viděla, jak se oba perou.

,,Nechte toho!''

Jasper srazil Edwarda na zem a tlačil se k jeho hrdlu. Zpod jeho trička vypadl křížek na stříbrném řetízku. Edward se vyděsil. Cítila jsem k tomu svatému předmětu najednou… odpor!

Edward začal vrčet, všimla jsem si, jak byl překvapený. Jako kdyby měl míň síly, než doufal. ,,Já to věděl! Jsi Satan!'' Vrčel na něj Jasper. Rychle jsem zabouchla dveře, nikdo to poslouchat nemusel.

,,A ty jsi co? Svatoušek? Nevypadáš na to! Co tady děláš!'' Řvali na sebe.

,,Bello! Chytej!'' Křikl na mě Jasper a hodil něco vzduchem. Stihla jsem si všimnou Edwardova pohledu, ale to už bylo příliš pozdě. Ruka mi vystřelila k předmětu.

,,Áhr!'' Zavrčela jsem a s lehkým cinkotem mi z ruky vypadl jiný. Kříž. Jsem netvor! Z mé ruky stoupal bělostný kouř, jak ten předmět propálil do mé kůže svůj obrys. Pulzovala mi tam bolest. Jako kdyby mě chtěla upozornit na hříchy, které zatím nebyly spáchány.

Jasper se na mě bolestně podíval.

,,To už jsi stihl i ji zničit! Ty hajzle!'' Zařval a do očí se mu draly slzy. Padla jsem na kolena. Rána zlostně syčela a já ji probodávala pohledem. Zatnula jsem zuby, abych nezačala křičet. ,,Já jsem musel!'' Obhajoval se můj temný anděl a Jasper napřáhl paži a udeřil. Ozvalo se křupnutí.

,,Jak to myslíš! Zničíš jedinou, která byla krásná, hodná a hlavně člověk!'' Řval a bušil do Edwarda. Propadl melancholii- stejně jako já. Z očí mi skapávaly slzy. Pomalu mi klouzaly tváří, přes hranu čelisti, krk a zajely do výstřihu.

Měl pravdu. Netušila jsem, kdy jsem tvář položila na zem, pažemi si objala kolena, schoulila se do klubíčka a začala vzlykat. Byla jsem prokletá. Celá má minulost propletená bolestmi… byla jsem netvor. Už od narození, ale teď to bylo ještě umocněno. Objaly mě dvě paže a přitiskly ke své hrudi. Bylo mi jedno, kdo mě objal, protože v té náruči jsem se cítila maximálně v bezpečí.

,,Pšt, neplač moje srdce, nikdo ti tu neublíží.'' Šeptal mi do ucha sladký hlas. V dáli jsem zaslechla syčení. Položil mě něžně do postele a skulil se vedle mě. Sklopila jsem pohled a viděla u nohou postele Jaspera jak se na mě přeplněný strachem kouká.

,,On nám neublíží, postarám se o tebe.'' Dodal a líbl na špičku nosu. Bylo to, jako kdyby nás zavřel do velké bubliny, kde okolní svět zmizel.

,,Jak jsi jí to mohl udělat?'' Vydechl Jasper a cítila jsem, jak si položil tvář na mou paži. Byla o tolik teplejší než já sama! A to mi nebyla zima, nic… ,,Jak jsi to mohl udělat anděli? Tak krásné a nevinné…'' Horká slza mi dopadla na ruku.

,,To byl její osud, tvůj je podobný.'' Jako kdyby jejich nenávist klesla. Jako kdyby se soustředila jen přese mě a já ji přebírala, aby si nemohli ublížit. Jako síto.

Zase jsem si vzpomněla na ten večer, kdy jsem mezi nimi ležela, nacpaná jako sardinka, protože stejně jako tehdy mě objaly zezadu stejné paže.

,,Uděláš to i mě.'' Zašeptal přese mě a já otevřela oči. To myslej vážně!

,,Cože?'' Zašeptala jsem nevěřícně.

,,Kousni mě.''Pokračoval dál. Edward tomu zřejmě nemohl uvěřit stejně jako já.

,,Ale…''

,,Žádný ale!'' Zavrčel a Jasperovi se ohrnul horní ret vztekem.

,,Doufám, že nejsi stále…ehm, však víš.'' Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne menší teplo.

,,Ne, už ne.''

,,Nedělej to Jaspere!'' Vyhrkla jsem a rychle se obrátila na něj.

,,Je pevně rozhodnutý Bells, už to ani ty nezměníš.''

,,Ale proč!''

,,Bello, tam kde jsi ty, tam je i moje místo.'' Zašeptal.

,,Ne! Ty nemusíš!'' Zakřičela jsem a přetočila se tak, abych jim oběma viděla do tváře. ,,Proč! Můžeš mít normální život!'' Nechtěla jsem, aby zažil tu bezmocnost jako já.

,,Nepanikař Bell.'' Pohladil mě po tváři a otřel mi tak slzu.

,,Já po tom doslova toužím.''

,,Ještě před chvílí mě napadl s křížem okolo krku a teď chce být stejný jak já, to opravdu je nad moje chápání.'' Zamručel si Edward. ,,Bude toho víc, co ode mě nepochopíš.''

,,Kdy?'' Zašeptal po chvíli.

,,Ne! Tak to ne! Okamžitě toho oba nechte! Edwarde! Nesmíš to udělat! Jazzi! Ne, tohle mi nedělejte!'' Třásla jsem s nimi.

,,Hned!'' Vydechl Jazz, nevšímajíc si mých slov. Edward se posadil a protáhl se. Zavřel oči, jako kdyby se chtěl soustředit.

,,Ne! Na to zapomeň!'' Zařvala jsem, skočila na něj a povalila ho zpátky do postele, aby si lehl.

,,Belli, tohle si necháme na večer, tomu se nevyhne. Buď já nebo moje sestra. Jeden z nás to udělá.''

,,Ale-'' Nemohla jsem už nic namítat, protože spojil naše rty. ,,Není nic na tom, že bych to zkazil- to se nestane lásko, slibuju.'' Pousmál se na mě láskyplně a přesunul vedle sebe. ,,Doufám, že už jsi se rozloučil se svým minulým životem.'' Zamumlal k Jazzovi.

,,Jako kdyby žádný nebyl. Začal až poté, co jsem ji viděl.''

,,Pedofile.'' Zamumlal Edward a otočil se ke mně.

,,Bell, pořádně se nadechni, zacpi si noc, zavři oči a pokus se nevnímat nic okolo.'' Další slza mi vyjela z oka.

,,Jazzi…'' Vzlykala jsem.

,,Jsem tu Bells, jen…'' Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a snažila se, jak řekl Edward, nevnímat. Bylo to k ničemu. Dokázala jsem slyšet snad všechno. Jako kdyby prokousl něco slizkého. Další slza mi unikla i přes zavřená víčka. Slyšela jsem jak Jazzovo srdce bije, jako kdyby se chtělo bránit před tím, co ho čeká. Dokázala jsem vnímat svoje pomalejší, jak se třese… Zatnula jsem pevně nehty do dlaně. Bolelo to. Sykla jsem a uvolnila pravou… s vypáleným křížem.

,Nic nebude jak bylo, nic není takové jak se zdá. Svět se mění Bello a ty s ním. Nic se nedá změnit. Nemůžeš ošálit smrt, nemůžeš změnit svou budoucnost, protože TY ji Bello neznáš. Neznáš ji ani ty, ani nikdo, kdo je v téhle místnosti přeplněné strachu.

Vím, že nás čeká úkol! Mnohem složitější a proto jsi byla vyvolena stát se tím, čím se staneš. Mluvím v otázkách, co bys čekala! Tvé podvědomí… hah, jak blbě zní moje zařazení, ale je to tak. Neznám odpovědi, ale zanedlouho je poznáme. Věř nám. Spolu jsme, ale já jsem věčná… jsem jako duše. Nesmrtelná, neměnná, ale ty se mi přizpůsobuješ.' Mlč! Chtěla jsem na sebe zařvat.

Objaly mě pevné paže.

,,Teď bude pár hodin mimo.'' Zašeptal a vyhnal tak vlezlý hlas mého nitra. Otočila jsem se na něj.

,,Zvládne to?''

,,Proč by to nezvládl?'' Usmál se a odhalil tak svoje ostré špičáky, které mě dlouho předtím uchvacovaly.

,,Mám takový pocit, že tohle všechno mělo být jinak.'' Sklonil se a políbil na nos.

,,Všechno je jak si osud přál.''

,,Kde jsem to jen slyšela.''

,,Pokud se mě budeš chtít na něco zeptat, musím ti říct, že to asi nepůjde…''

,,Proč?''

,,Mám to zakázané.''

,,Kdo ti to zakázal?'' Zamyslel se chvíli.

,,Vyšší postavený.''

,,To je?''

,,Máš ponětí, že bych, kdybych ti to řekl, porušil pravidla?'' Zamručela jsem a všimla si jak Jasper drtí v dlaních moje prostěradlo.

,,Pojď do mého pokoje, myslím, že by byl radši sám se svými pocity.''

,,Jak to můžeš vědět?'' Zamračil se.

,,Mám na tohle mozek.''

Zamručela jsem. Proč mi tohle dělají! Tolik otázek a žádná odpověď! Ach! Chci si urvat hlavu, protože tohle není možné!¨

Objal mě kolem pasu a došli jsme ke dveřím balkónu.

,,Co chceš dělat?''

,,Skočit.'' Zazubil se na mě. ,,Jo a mimochodem. Doporučuju ti vyhýbej se sluníčku, jeho dotek bolí.''

,,Bolí?''

,,Pálí má Krásná.''

Pustil mě a ladně se rozeběhl. Odrazil se od země, přes zábradlí a zmizel mi.

,,Edwarde?'' Sykla jsem a rozběhla se k zábradlí.

,,Chytám tě.'' Ozval se odspoda. Překlonila jsem se přes kamennou ochranu a podívala se dolů. Stál tam on, krásný jako vždy a naposledy jsem se podívala do svého temného pokoje a poslala vzdušný polibek. Odrazila jsem se od zábradlí a vzduch kolem svištěl… Padala jsem… poddávala se tomu, že jsem… volná… svobodná… neobyčejná…

POKRÁČKO AŽ TU BUDOU KOMENTÍKY A KRITIKA!!!