Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Muj vrah 11

13.10.2009 (19:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3539×

11. VÁLKA MEZI KUSY MÉHO SRDCE

Jedno přiznání o lásce jsem dostala v nádherné podobě a to druhé v ještě krásnější… tím, že jsem propadala úvahám, kterému dát přednost jsem ale nestihla jednu… důležitou věc…postřehnout válku mezi nimi.

*

,,Dobrou noc lásko.‘‘ Zašeptal a já s nádherně hřejivým pocitem usínala.

Okolo pasu se mi obtočila Jazzova ruka. Pousmála jsem se. Nechtěně jsem přivodila lásku dvoum mužům, kteří se správně mají zajímat o mé bezpečí a schopnost, naučit se na své budoucí povolání- mafiánský boss.

---

Když jsem se ráno probudila, spočívala moje hlava na Jasperově hrudi a ten se na mě potěšeně díval.

,,Dobré ráno, promiň, ale…‘‘ zavrtěla jsem hlavou a zívla. Bylo mi to jedno. Pomalu jsem vstala a podívala se na gauč. Stále tam jako boží zázrak spal Edward…

Sotva jsem se na něj dívala minutu už otevíral své černé oči.

,,Mel! Volá tě tvůj otec!‘‘ Klepal jeden z jiných bodyguardů na dveře. Povzdechla jsem se a Jazz mi pomohl na nohy, zatímco ho Edward probodával pohledem.

Nevěděla jsem, jak silná je jejich láska ke mně. Tehdy jsem si myslela, že je to jen zamilovanost.

Rychle jsem si vzala na sebe plášť a tím zakryla taky noční košili.

Edward si oblékl rychle košili a já si smutně povzdechla. Líbilo by se mi, kdyby chodil po hradě polonahý. Jazz si jen narovnal košili a oba přikývli.

Otevřela jsem dveře a všichni tři jsme spěchali dál. Jazz mě zezadu chytl za ruku. Lehce jsem ji stiskla, ale on ji stále nepouštěl…

Musela jsem si přiznat, že mi to nevadilo. Bylo to… něco zakázaného a zároveň i správného. Kdyby náhodou někdo viděl, jak jsme s Edwardem spojeni v polibku a hned nato s Jazzem… Došli jsme až k velkým skleněným dveřím s matným sklem, takže jediné, co by člověk mohl vidět byly nejisté tvary obrysů jednotlivých těl. Sotva jsem vešla setkala jsem se s otcovým pohledem, ale před ním klečel nějaký muž.

,,Ach, tady je.‘‘ Jeho tvář už nebyla jako včera… vyděšená, ale plná autority, pýchy a radosti.

,,Jsem tu pane.‘‘ Ještě víc se pousmál. Nikdo přece nemusel vědět, že má i můj otec dceru- slabý článek ve svém srdci.

,,Copak si myslíš o tom muži?‘‘ Ukázal na krčícího se chlapíka před ním. Vypadal jako Francouz.

,,Ještě nevím, neměla jsem tu čest si s ním promluvit.‘‘ Usmála jsem se andělsky. Byla to naše stará hra s otcem. Musela jsem silně ovládat svůj výraz, abych nepropukla v smích. Charlie se postavil a šel ke dveřím, zatímco já se postavila před toho muže. Jasper stál těsně za mnou a Edward taky.

,,Já to zvládnu, nic mi neudělá. Slibuju.‘‘ Zašeptala jsem jim a natáhla paži. Chtěla jsem, ať se odtáhnou a oni to kupodivu pochopili.

,,Jak se jmenujete?‘‘

,,Jean Pierre Le Sachs.‘‘ Hned mi vyjel jeden z mnoha obrázků mafiánů, které jsme s tátou prohlíželi.

Byl to zajímavý den. Bylo mi asi 14 a táta mi řekl, ať si sednu něj, že se spolu na něco podíváme. Když jsem si sedla, vytáhl obrovský album a dal mi ho na klín, koukal mi přes rameno a ukazoval fotky různých mužů. U některých měl červenou tečku a u druhých černý kříž.

,,Bell, ty červený tečky znamenají, že jsou nebezpeční a černý kříž, že jsou…‘‘ Přikývla jsem, věděla jsem, že je pro tátu těžký o tom mluvit.

,,Mrtví.‘‘

,,Ano, tohle je třeba Velkej Strejda. Hledá ho interpol. Je sice níž než my, ale vychytralý.‘‘

,,Není to on, co vyloupil Bostonskou banku?‘‘ Zašeptala jsem.

,,Ano, jsi šikulka.‘‘ Líbl mě do vlasů. A takhle jsme pokračovali.

,,Tohle je Jean Cukrový, nebo taky Jean Pierre Le Sachs. Nemá sice rodinu, ale nadevše si cení svého koně. Je to nějaký čistokrevný běžec.‘‘

,,Takže to je jeho slabý článek?‘‘ Zeptala jsem se.

,,Jo, má u něj pět stráží.‘‘ Usmál se lišácky táta a pokračovali jsme dál.

,,Tady tahle paní.‘‘ Ukázal prstem na celkem pohlednou ženu s černými vlasy a sebevědomým úsměvem.

,,Říká se jí Črná vdova.‘‘

,,Černá vdova? Jako ten pavouk?‘‘

,,Kdo tě to všechno učí?‘‘ Podíval se na mě a v jeho očích byla pýcha.

,,Slečna Emes. Je moc milá.‘‘

,,To ano, to je. Měla by si už ale myslím najít nějakého muže, protože mi začíná dělat starosti.‘‘ Zamračil se. Vždycky hodně dbal o svoje podřízené.

,,No nic, jedeme dál.‘‘ Usmál se zase a popotáhl z doutníku. ,,K naší branži se dostala díky tomu, že si našla pokaždé milence, hezky z něho dostala všechny peníze a pak chudáčky zabíjela. Měla zálusk i na mě, ale já měl tvoji maminku až moc, moc rád.‘‘ Usmál se a líbnul na tvář.

Vrátila jsem se do reality.Tolik toho bylo jiné tehdy, když jsem byla menší. Mými hlavními strážci byli Dereck a Paul… Paul… ach, proč jsi to jen udělal? A Dereck… ten řekl, že potřebuje na jistou dobu… pauzu.

,,Copak jste udělal pane?‘‘ Začala jsem se soustředit na jeho oči. Snažila jsem si nevšímat těch šedin a plešky, které mu rašily na hlavě a nezajímat se o vějířky okolo jeho kontur.

Oči měl lehce zakalené a poddajně se soustředily na ty mé.

Ach ty pýcho, proč se všude cpeš? Zase jsem se zaměřila na ty kukadla. Dříve černé oči teď měly našedlou barvu, ale to bylo u těch starší normální.

Viděla jsem mu snad až do morku kostí. To je to, co jsem dlouho postrádala. Ostatní jsou na tom o něco líp, mají až moc dobrou vůli a tak se hůř poddávají.

,,Padni na kolena.‘‘ Zavelela jsem a muž klesl ještě níž, než byl. Byl ohromený. Koutkem oka jsem postřehla tátův úsměv.

,,Kolik toho dlužíš a nahlas to zakřič!‘‘

,,Padesát miliard!‘‘ Přejel mi z toho mráz po zádech.

,,Určitě jsi měl jistou stanovenou dobu.‘‘ Začala jsem uvažovat o variantách odplaty.

,,Dva roky.‘‘ Takže… drogový dealer… ten to zvládne do roka  minimálně.

,,A propásl jsi to.‘‘ Zašeptala jsem mu do ucha, jako kdyby mi toho by to bylo líto.

,,Neboj se Pierre, neřeknu Bossovi, ať tě zabije, ale nějak si přece musíme vynahradit tvůj dluh.‘‘

,,Vemte si cokoliv chcete!‘‘ Vydechl odevzdaně, ale věděla jsem, že by to normálně neřekl. Jen byl… omámený, abych řekla pravdu.

,,Ještě se uvidíme.‘‘

Postavila jsem se od něj a pousmála se. Tohle bude zábavné. Se spěchem se rozloučil a utekl.

,,Otče?‘‘ Zašeptala jsem a položila mu hlavu na ramena.

,,Copak holčičko?‘‘ Nevšímala jsem si, že za námi je dalších deset bodyguardů.

,,Co si o něm myslíš?‘‘

,,Dala jsi mi možnost vidět jeho slabosti.‘‘

,,Koníček?‘‘ Odjakživa jsem měla averzi vůči lichokopytníkům.

Táta mlčky přikývl. Luskl prsty a tři muži přistoupili. To, co se dělo dál jsem vědět nemusela. Povzdychla jsem si.

,,Je to všechno tati?‘‘

,,Jo, mimochodem dnes otevírají nějaké nové nákupní středisko a chtěl bych, aby sis tam něco vybrala.‘‘ To né! ,,A bez pěti věcí se nevracej!‘‘

,,A musím?‘‘

,,Musíš.‘‘ Přikývl. Zamručela jsem a s dupáním odešla. To je tak nefér!

,,Bello, nebuď nabručená!‘‘ Volali za mnou Jasper s Edwardem. Zabouchla jsem jim před nosem  a spadla na postel, obličej zabořila do polštáře. Nákupy byla jedna z mála věcí, která mi na tomhle světě šíleně vadila. Na posteli mi už leželo oblečení. Utřela jsem si slzy, které mi mimovolně přetekly přes okraj.

Přejela jsem prstem po té tkanině. Hedvábí… jak jinak. Bylo to krásné modré tričko a bílé džíny, které se mi jaksi…lepily na tělo. Skousla jsem si ret, ale nic jsem radši neříkala. Na zemi ležely černé botasky. Konečně mi necpali vysoké boty na podpatku. Navlékla jsem to na sebe a upravila si svoje neposedné vlasy. Byly lehce zkudrnatělé, ale stejně když jsem vyšla tak z toho ani jeden nebyli dvakrát nadšení. Sice se na mě dívali jako na boží znamení, ale pak řekli, že mě musí vylepšit. Ouč, bolestivě jsem si sedla před toaletku, kterou jsem tu měla i přes protesty.

,,Ty asi nevíš, co je make-up, že ne Bell? A co ty vlasy!‘‘ Povzdechli si oba jako dvojčata. Jasper mi jemně procházel po vlasech, zatímco Edward mi něžně zavřel oči a lechtal na obličeji. Nevím proč, ale doteky jich obou mi způsobovaly šílenou rozkoš. Přála bych si, abych si mohla mezi nimi vybrat.

,,Tak a teď se na sebe podívejte krásko.‘‘ Oba pýchou málem praskali. Podívala jsem se na sebe a nemohla uvěřit tomu, co vidím.

Moje vlasy byly jako vlasy lvice. Krásné, divoké… nespoutané… Moje líčení napovídalo o tom, že ještě večer mám práci… v diskotéce. Oči jsem měla silně- opravdu silně- zvýrazněné a hlásaly- kráskaOba zvedli obočí, ale sotva zamířili pohledy k sobě nenávistně se se sykotem otočili ke mně.

,,Kam mě hodláte ještě potáhnout? Hm?‘‘ Vyšpulila jsem rty a zkoumavě si je měřila.

,,No přece jsme jen slíbili tvému otci něco, ale to uvidíš až po nákupech.‘‘ Protočila jsem oči. Zase můj táta… kam se všude on nepřiplete!

Narvali mě do auta a Edward si sedl za volant. To znamenalo… Jasper se ‚obětoval‘ sedět potupně vzadu. Sotva jsem si sedla Edward dupl na plyn. Jistě, byl naštvaný, že musí řídit.

Osobní řidič  byl nemocný.

Jasper se lehce začervenal a začal si vzadu hrát s mými prsty. Nevadilo mi to. Chtěla jsem si dát pár facek, ale ne…nechtěla jsem, aby přestal. Líbilo se mi jak s takovou… nervozitou se mě dotýká. Díval se mi do očí a já nemohla uvěřit nesobeckosti v těch jeho. Střelil pohled do přední části limuzíny a pousmál se. Podívala jsem se.

Okýnko k řidiči bylo… zavřené. Na jednu stranu jsem byla šťastná, ale na druhou i zklamaná.

Buď chce, aby mě měl radši Jasper, nebo si je tvrdohlavě jist, že se nic nestane.

,,Bell, já…‘‘ Povzdechla jsem si a sklopila hlavu. Bude to tak pro něj jednodušší. ,,Miluju tě…‘‘ Zavanul mi jeho dech do uch a palcem mi zvedl tvář, věděla jsem, co bude následovat. Zlehka přitiskl své rty na mé, poznávaly se a moje srdce jelo jako o závod.

Byl to jiný polibek než ten Edwardův, ale zároveň si byly až nebezpečně podobné. Jako vejce vejci. Jeho polibky byly romantičtější, jemnější, sladší a…nevím co… nemůžu si vzpomenout na to slovo. Radši. Tiskl své na mé a já se nezmohla na nic jiného, než ho chytnout okolo zátylku a držet si ho. Nemohla jsem uvěřit tomu, jaká jsem- s pardonem- děvka.

Ale mé srdce bylo rozpolcené. Jednu část jsem nevědomky darovala Jasperovi a druhou Edwardovi. Přerývavě jsem dýchala, tahala ho za světlé vlasy a dravě oplácela polibky.

Ale někdy to muselo skončit.

Edward prudce dupl na brzdu. Slezla jsem z Jazzova klínu, kam jsem ,omylem‘ vylezla a rychle si rty natřela leskem, který se mi setřel…

,,Jsme tu.‘‘ Řekl, ale z hrudi mu unikalo prapodivné zvířecí vrčení. Přiskrčila jsem se. Pomohl mi ven z auta a nasadili jsme si zase brýle. Jak jinak. Podal mi černou koženou bundu, co měl na sobě i on s Jazzem a mohli jsme vyrazit. Všichni se za námi otáčeli a já se jim nedivila. Přece jen holka, která ovládá dva muže… to je sen každé ženy.

Hned mě zatáhli do obchodu. Koukala jsem, až mi málem oči vypadávaly, ale nic jsem neviděla. Pro lásku nic nevidím a ještě k tomu když jsou dvě… ach…

,,Mel?‘‘ Zašeptal sametový hlas, zatímco jsem dala Jasperovi, ať si něco vyzkouší.

Kolem pasu se mi obtočily dvě paže a rty mi putovaly po krku.

,,Víš, jak se mi stýskalo? Nemohl jsem uvěřit tomu, že musím řídit.‘‘ Vydechl. Zaklonila jsem hlavu a natočila ji tak, abychom mohli spojit rty. Lehce se dotkly, ale Edward se odtáhl.

,,To ne… slíbal bych ti lesk.‘‘ Jeho ruce okamžitě zmizely z mého pasu, ustoupil o krok a ve stejnou chvíli Jasper roztáhl závěsy  s neutrálním výrazem se na nás podíval. Vsadila bych cokoliv, že by se hádali, kdybych tu nebyla.

,,Jdeme dál?‘‘ Zeptala jsem se jakoby nic. Rty se oběma stáhly do tvrdé linky a přikývli.

,,Mel, já jen potřebuju něco koupit.‘‘ Zašeptal mi Edward do ucha když jsme vycházeli a já si povzdechla.

,,Musíš? Co to blábolím, nejsi můj majetek, jen běž. Doufám, že se alespoň do úplňku vrátíš.‘‘ Chytaly mě divné nálady.

,,Nebuď tak melodramatická, za dvě minuty jsem zpátky, musím koupit něco jedný holce, která se mi líbí.‘‘ Cože! To byla podpásovka. Tolik to bolelo! Ach, proč mi to udělal! Zadržovala jsem slzy. To mě jen využil? Byla jsem jen náplast na bolavé srdíčko? Sotva se vzdálil tahal mě Jasper do kavárny.

,,Skvělý nápad, už mě bolely nohy.‘‘ Povzdechla jsem si a pousmála jsem se. Kupodivu to nebyl jeden z těch falešných, žalostných úsměvů, ale skutečný… ze srdce.

,,Počkáme na něj tady, ne?‘‘ Přikývla jsem.

,,Co si dáte slečno?‘‘ Ozvalo se za mnou a objevil se tam číšník.

,,Ehm…pomerančový džus, děkuji.‘‘

,,A vy pane?‘‘

,,Nic, děkuju.‘‘ Pousmál se Jasper a pohrával si s brýlemi, které si sundal.

,,Jaspere, co to má znamenat? Víš, že je to zakázané! Kdyby to někdo věděl.‘‘ Vrtěla jsem hlavou. On si jen pohrával s malou krabičkou ve své ruce.

,,Ale… víš, někdy je složité pochopit lidské city, zvlášť co se týče lásky. Od té doby, co je tu ten… Edward… jako kdyby se mi někdo hrabal v hlavě a snažil se přeřídit moje city! Ale je to nemožné!‘‘

,,Co mi tím chceš naznačit?‘‘ Zavrtěla jsem nechápavě hlavou a on natáhl svou ruku. Chytl mě jemně za zápěstí a dal si ho na koleno. Nic jsem nepobrala,dokud…dokud mi do ruky nevložil tu krabičku.

,,Chtěl jsem ti to dát už dávno…Miluju tě…‘‘ Došeptal a já s třesoucíma rukama zvedala víčko… jemné víčko, které mi příjemně hřálo prsty.

Uvnitř na krásném bílém sametu…

SNAD SE TENHLE DÍLEK LÍBIL

PROSÍM KOMENTÁŘE A VRAŽEDNOU KRITIKU

S ÚCTOU...Niki311

< >

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Muj vrah 11: