Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj sen 3. kapitola

15.03.2010 (21:30) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3371×

Byl listopad a s Erikem už to začalo být docela vážné. Jeho rodiče mě měli velmi rádi. S Erikem jsme se znali už sedm měsíců a já jsem se začala pomalu podvolovat jeho lásce, i když jsem ho pořád nedokázala milovat. Dovedla jsem si, ale představit náš společný život. Erik měl přijít odpoledne ke mně. Když došel, tvářil se smutně a ustaraně. Sedl si v jídelně na židli a čekal, až si taky sednu. Vůbec jsem netušila co se mohlo stát.

„Tak,“ začal a já jsem byla netrpělivá, „moje matka dnes ráno zemřela.“ Dořekl a já viděla, že jen stěží potlačuje slzy. Vypadal tak zranitelně. Měla jsem chuť ho obejmout a utěšit, ale samozřejmě jsem to neudělala.

„Ach to je mi opravdu líto. Já ani nevěděla, že je vážně nemocná.“  Byla jsem překvapená a nevěděla, co víc bych mu k tomu mohla říct.

„Ani doktoři přesně nevědí, co se stalo. Jen říkají, že to mohla být porucha srážlivosti krve. Když jí našli, byla celá od krve, ale neměla na sobě žádné známky bodnutí nebo zastřelení. Takže zřejmě vykrvácela,“ odmlčel se „ale chtěl jsem vás poprosit, jestli byste mi pomohla s pohřbem. Otec je velmi pracovně zaneprázdněn, tak jsem se mu nabídl, že to zařídím.“ Dokončil a prosebně se na mě podíval.

„Určitě vám pomůžu, o tom vůbec nepochybujte. Na mě se můžete přece vždycky spolehnout.“ Erik byl sklíčený a mě ho bylo opravdu líto. Byla to velká nespravedlnost, aby tak slušný muž musel trpět, ale s tím jsem nemohla nic udělat.

„Víte, co si matka vždycky přála?“ zeptal se.

„Ne to nevím, copak?“ ale ve skutečnosti jsem tušila, co mi chce říct. Zhluboka se nadechl.

„Chtěla, abych se jednou usadil a vzal si vás. Víte, že vás měla vždycky ráda.“ Řekl a podíval se na mě.

„Ano to vím a myslím, že bych dokázala splnit její přání,“ dořekla jsem a viděla, jak se mu rozšířily oči překvapením.

„Opravdu? Takže teď jste souhlasila se svatbou?“ řekl a rychle vytáhl z kapsy zásnubní prsten.

„Ano, souhlasila,“ stačila jsem to doříct a už jsem měla na prsteníčku prsten. Byl krásný, ze zlata a uprostřed měl vybroušený diamant ve tvaru srdce, který na světle blýskal miliony barev.

„Ach, ten je opravdu nádherný,“ vydechla jsem.

„Patřil mé matce. Dala mi ho předtím, než umřela.“ řekl a trochu se zachmuřil.

Věděla jsem, že bych si ho neměla brát, když ho nemiluji, ale na druhou stranu jsem si říkala, že už nemám co ztratit. Když jsem Erika vyprovodila ven ze dveří, sundala jsem si prsten, který mě tížil na prstě. Dům byl tichý a prázdný. Rodiče na pár dnů odjeli z města a služebnictvo už tu v tuhle dobu nebylo. Nebála jsem se být v domě sama. Samota mi vůbec nevadila a já přemýšlela, jestli ho znovu uvidím. Šla jsem do svého pokoje, kde jsem si lehla oblečená na postel. V duchu jsem se usmála, kdyby mě tak viděla matka, asi by šílela. Teď jsem začala litovat svého rozhodnutí, vzít si Erika. Co když se Edward vrátí a bude zklamán tím, že jsem nedokázala počkat na něj? Ne tím se nesmím trápit. Sám odešel a nechtěl mně vzít sebou. Po delší době se mi začalo chtít spát.

Naráz jsem byla velmi unavená a ani jsem neměla sílu na to, abych se převlékla do noční košile. Oční víčka se mi zavřela a já uvítala tu tmu za něma. Pomalu jsem začala usínat. Byla jsem v lese. Všude byla tma a jen někdy jsem uviděla měsíční svit mezi větvemi stromů. Chtěla jsem utéct, ale jakoby mě les nechtěl pustit ven. Zakopávala jsem o kořeny stromů a několikrát spadla na zem. Byla jsem celá poškrábaná a vyděšená. Konečně jsem vyběhla z lesa na nějakou louku.

Bylo tam dost světla, abych se mohla porozhlédnout po okolí. Všude okolo byli rozkvetlé květiny, které jsem nedokázala pojmenovat. Byla to krása a já jsem se cítila po dlouhé době šťastně. Na sobě jsem měla jen bílou noční košili. Naráz ze stínu stromů někdo vyšel. Hned jak se dostal na měsíční svit, poznala jsem Edwarda. Byl nádherný a jeho kůže slabě zářila jako diamanty v měsíčním svitu. Vypadal, jako překrásný anděl tím jsem si byla jistá. Byla jsem zaskočená a nebyla schopná se pohnout z místa.

Pomalu ke mně přistupoval a já cítila vzrušení z jeho přítomnosti. Zastavil se u mě a já jen zvědavě čekala, co se bude dít. Vzal mě za ruku. Jeho dlaň byla velmi studená, ale já neucukla.

„Prosím tě, neber si ho.“ Vyhrkl a jeho prosba mě velmi překvapila. Jak vůbec věděl, že se mám vdávat?

„Proč mám čekat? Já jsem dala slib a nemůžu ho vzít zpět,“ vyhrkla jsem a cítila, že si slzy našli cestu, ven z mých očí.

„Počkej na mě,“ řekl a sklonil se k mému obličeji a chtěl mě políbit. Cítila jsem, že mi vzrušením roztřáslo celé tělo. Už byl u mých rtů, ale než se jich stačil dotknout svými, vyšel z jeho hrdla skoro nelidský výkřik.

„Nemohu to udělat! Ne!“ zakřičel, rychle se mi vytrhl a utekl zpátky do stínů v lese. Chvíli jsem tam v šoku stála.

„Počkej, nenechávej mě tady samotnou!“ vykřikla jsem za ním, ale už mě nemohl uslyšet. Začala jsem za ním utíkat, i když jsem věděla, že ho už nedohoním. Upadla jsem a zůstala ležet na zemi. Vzlykala jsem a nevěděla, co budu dělat. Cítila jsem v srdci strašlivou bolest, která mě užírala zaživa. Zavřela jsem oči a už je nechtěla nikdy otevřít.

Prosím zanehte mi v komentářích pozitivní i negativní kritiku. Děkuji :)

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj sen 3. kapitola: