Alice má velkou vášeň. A to je zpěv. Miluje ho. Ale život jí moc nepřeje. Rodiče jí totiž v pěti letech umřeli. Od té doby se Alice nedokáže vyjádřit nijak než písněmi. Dokonce začala hrát i na klavír. Ale jedno přátelství s člověkem, neboli upírem, jí změní doslova život. Možná z toho bude i něco víc.
09.07.2010 (20:00) • Angee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3031×
Prolog:
Ahoj, jsem Alice. Mou velkou vášní je zpěv a hra na klavír. Už od malička mám ráda zpěv, ale moji rodiče to nikdy nepoznali. Když mi bylo pět let, moji rodiče zemřeli při autonehodě. A mě tu nechali samotnou. Začala jsem hrát na klavír, abych se vyjádřila. Nedokážu se totiž se vyjádřit bez písní.
Tady je můj příběh...
1. kapitola
O devět let zpátky
„Alice! Vstávejte!“ zavolala na mě ošetřovatelka z dětského domova. Ano, je to pravda. Je mi sedmnáct a jsem v dětském domově. Dneska nám začíná nový školní rok na střední škole ve Forks. Chodila jsem tam už minulý školní rok, ale teď budu muset na zahájení i zpívat. Ano, typli jste dobře. Já budu zpívat. Taky jsem to nechtěla, ale učitelka mě přinutila. Tenhle rok má přijít do školy nějaká nová rodina.
Budou ve stejném ročníku jako já. To znamená, že budou taky v druhém ročníku. Tedy já se na ně upřímně těším. Víte, já nejsem andílek, nýbrž jsem si na škole vysloužila pověst největší průserářky.
Tedy rozhodně jsem nebyla nějaký snílek, ale pokud jde o zpěv, jsem jako beránek. Hodná a nikdo mě v tu dobu nepoznává. Asi se na tenhle rok těším více než předtím. Nejdříve jsem si dala sprchu, namalovala jsem se a oblékla. Vzala jsem si takové černé šaty, které mi sahaly do půle lýtek. A ty boty na podpatku. Ach jo.
********************
Ve škole jsem šla do velké tělocvičny. Všichni tam už byli. Šla jsem pozdravit s Mixie, Jess, Angelou, Erikem a Mikem. Samozřejmě i s dalšími přáteli. Rychle jsem pak ještě šla za učitelkou a sjela jsem si písničku, kterou jsem měla zpívat. Doufala jsem, že to zvládnu. Brzy došli i rodiče ostatních studentů. Mezi nimi jsme dokázala poznat i ty nové bylo jich pět… Tedy sedm.
Byli strašně krásní. Byli bledí a měli kruhy pod očima, jako kdyby měli za sebou bezesnou noc. Také byli spárovaní. Ta blondýna byla s takovým vysokýma svalnatým chlapcem.
Nabušenec, pomyslela jsem si. Ta malá černovlasá holka jejíž vlasy byly rozježené do všech stran. Stála vedle též vysokého kluka s bronzovými vlasy. Pak tam stál plavovlasý... To musel být jejich otec. Vedle něho stála tmavovlasá žena. Za chvíli k nim přišel ještě jeden kluk. Byl blonďatý. Usmíval se. Všichni byli nádherní. Až je uvidí Jenny, tak praskne žárlivostí. Jo, Jenny si myslí, že je královna školy. Je strašně povrchní.
„Alice, je čas. Připrav se,“ řekla mi učitelka. A já jsem kývla jsem na souhlas.
„Drazí studenti a drazí rodiče,“ začal ředitel svůj proslov. „Jsem rád, že jsme se tu mohly všichni sejít po dvou měsících. A můžeme nastoupit do nového školního roku ve zdraví. Doufám, že bude tenhle rok stejně úspěšný jako předchozí. Chtěl bych přivítat nové studenty! Rosalie Haleová, Edward Cullen, Isabella Cullen, Emmett Cullen a Jasper Hale,“ řekl a došli na podium a ředitel jim předal pamětní listy.
Jasper. Ach… To jméno, no úžasné.
„Prosím, přivítejte naši Alici Brandonovou, aby zahájila svou písní školní rok,“ řekl a všichni začali tleskat. Sedla jsem si k piánu, a když se rozlehl první tón celé obecenstvo ztichlo. Zpívala jsem písničku od Gréty Smidt Bella´s Lullaby. Zpívala jsem a celou dobu bylo ticho. Bylo to nádherné. Tohle jsem si vždy přála, zpívat, a aby bylo ticho. Byl to krásný pocit.
Když jsem dozpívala, publikum vstalo a tleskalo. Koukla jsem se na Jaspera.
Díval se na mě. Uklonila jsme se a šla za oponu. Učitelka mi pogratulovala stejně jako ředitel. Měli jsme jít do tříd. Tak jsem tedy šla jsem k našemu třídnímu.
Sedla jsem si na své obvyklé místo. Musela jsem sedět sama, jak si to učitelé vydupali. Za chvilku se nahrnuli do třídy ostatní studenti. Mezi nimi i Jasper. Učitel ho posadil vedle mě. Když se posadil, po tajnu jsem mu koukla do očí. Měl je… zlaté. Páni.
„Máme mezi sebou nového studenta," řekl učitel. „Mohl byste se nám představit," řekl poklidně.
„Jsem Jasper Hale. S rodiči jsme se přistěhovali z Aljašky. Na školu chodím společně se sourozenci," řekl a sedl si vedle mě.
„Ahoj,“ pozdravil mě.
Nevěřícně jsem se na něho podívala a řekla: „Ahoj,“ a usmála jsem se.
„Jsem Jasper Hale a ty jsi Alice.“
„Jo Alice,“ podotkla jsem. Zrovna začal učitel vykládat, co nás vše čeká. Dělala jsem si poznámky. Dostali jsme učebnice. Bylo jich tolik. Když zazvonilo, šla jsem si dát učebnice a věci do skříňky. Co udělat nějaký průšvih? Hmmm, jenže co udělat. Vzala jsem svou výbavičku a šla jsem urychleně do třídy. Byl tam jenom Jasper. Položila jsem věci na stůl.
„Co jdeš dělat?“zeptal se.
„Uvidíš. Chceš mi pomoct?“ zeptala jsem se.
„Jasně,“ řekl. Připevnili jsme kýbl s vodou na skoro téměř neviditelnou šňůrku. Ještě jsme připevnili spouštěč na židli a všechen nepořádek uklidili a sedli si na místo. Pak všichni znovu došli do třídy a s nimi i učitel. Netrpělivě jsme čekali. A pak… Si sedl! Já a Jasper jsme chytli záchvat smíchu. Mokrý učitel nás pak okřikl.
„Brandnová! Hale! K řediteli!“ zakřičel a oba jsme šli k řediteli. Vytáhla jsem gumičku a stáhla jsem si vlasy do obvyklého ohonu na temenu hlavy. Zástupkyně nás hned ohlásila a šli jsme dovnitř.
„Á slečna Brandonová. Jako obvykle a tentokrát i pan Hale. Byl jsem už seznámen, co jste udělali. No máte štěstí. Tentokrát půjdete bez trestu,“ řekl s úsměvem.
„Cože? Ne! Ani náhodou!“ řekla jsem.
„Bello, pojď a nemel,“ řekl Jasper. Když jsme byli za dveřmi, vyjela jsem na něho.
„Já chci ten trest. Ty to nechápeš. Já jsem největší průserářka na škole,“ řekla jsem mu. Jen se zasmál. „Co je tu k smíchu?“ zeptala jsem se.
„Ty.“
„Hele, moje ségra pořádá párty na začátek roku. Přijdeš?“ zeptal se.
„To zní jako rande.“
„Když myslíš.“
„Já nemyslím, já to vím. A jsem si úplně jistá.“ Podíval se do mých očí. A nikdy jsem nečekala, že se to stane, ale …
Doufám, že se vám první dílek líbil. Já vím, moc vás napínám, ale sama nevím, kdy bude další dílek. Prosím o komentáře, snesu i kritiku. Z Bely jsem udělala upírku, doufám, že vám to nevadí.
Vaše Angee
Autor: Angee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj rytmus života prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!