Alice příjme tu smlovu, ale nastanou i větší komplikace. Alice udělá velké rozhodnutí.
25.08.2010 (14:30) • Angee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2619×
Motto: Život mi splnil… Najednou dvě přání.
„No to je úžasné!“ vykřikla Bella.
„Ticho!“ okřikla jsem ji.
„Já to říkal…“ opáčil Emmett.
„Eh, co?“ nevěděla jsem.
„Říkal jsem, že z tebe bude zpěvačka,“ dořekl.
„Hmm, no jo no.“ Pak už jsme jenom si tak povídali. Když jsme odešli, nasedla jsem do svého auto a jela na uvedenou adresu. Jela jsem až do Port Angeles. Byla to velká budova. Nešla přehlédnout. Ach jo. Zhluboka jsem se nadechla, vystoupila z auta a zamkla ho. Šla jsem dovnitř budovy. Našla jsem správné dveře a vešla dovnitř. Už tam čekal.
„Alice Cullenová,“ oslovil mě.
„Ano, to jsem já,“ odpověděla jsem mu.
„Tak můžeme jít podepsat smlouvu?“ zeptal se.
„Jistě,“ řekla jsem a on si sedl za stůl a já před něj.
„Tak tady jsou papíry, řekl a podal mi je. Nahlédla jsem dovnitř a pročetla jsem si je. Zarazilo mě až to jméno.
„Jen bych chtěla změnit to jméno,“ začala jsem.
„Ale jistě. Na jaké jméno?“ zeptal se.
„Ali,“ řekla jsem. On to tam přeškrtal a napsal. Pak jsem už jen tu smlouvu podepsala. Řekl mi podmínky alias blá blá blá. Pak už jsem se mohla vydat domů. Cestou jsem si zpívala písničku společně s rádiem:
There comes a time
When we heed a certain call
When the world must come together as one
There are people dying
And it’s time to lend a hand to life
The greatest gift of all
We can’t go on
Pretending day by day
that someone, somehow will soon make a change
We are all a part of
God’s great big family
And the truth, you know love is all we need
We are the world
We are the children
We are the ones who make a brighter day
So let’s start giving
There’s a choice we’re making
We’re saving our own lives
It’s true we’ll make a better day
Just you and me
Send them your heart
So they’ll know that someone cares
so their cries for help
will not be in vain
We can’t let them suffer
no we cannot turn away
Right now they need a helping hand
Nou se mond la
We are the Children
We are the ones who make a brighter day
so lets start giving
There’s a choice we’re making
We’re saving our own lives
It’s true we’ll make a better day
Just you and me
When you’re down and out
There seems no hope at all
But if you just believe
There’s no way we can fall
Well, well, well, well, let us realize
That a change can only come
When we stand together as one
We are the world
We are the children
We are the ones who make a brighter day
So let’s start giving
Got to start giving
There’s a choice we’re making
We’re saving our own lives
It’s true we’ll make a better day
Just you and me
We are the world
We are the children
Its for the children
We are the ones who make a brighter day
So lets start giving
There’s a choice we’re making
We’re saving our own lives
It’s true we’ll make a better day
Just you and me
We are the world
We are the children
We are the ones who make a brighter day
So let’s start giving
There’s a choice we’re making
We’re saving our own lives
It’s true we make a better day
Just you and me
We are the world
We are the children
We are the ones who make a brighter day
So let’s start giving
[Jamie Foxx imitating Ray Charles]
Choice were making
saving our own lives
It’s true we’ll make a better day
Just you and me
We all need somebody that we can lean on
when you wake up look around and see that your dreams gone
when the earth quakes we’ll help you make it through the storm
when the floor breaks a magic carpet to stand on
we are the World united by love so strong
when the radio isn’t on you can hear the songs
a guided light on the dark road your walking on
a sign post to find the dreams you thought was gone
someone to help you move the obstacles you stumbled on
someone to help you rebuild after the rubble’s gone
we are the World connected by a common bond
Love the whole planet sing it along
CABARETT
Everyday citizens
everybody pitching in
Nou se mond la
nou se timoun yo
You and I
You and I
Uh, 12 days no water
whats your will to live?
we amplified the love we watching multiply
Feeling like the Worlds end
we can make the World win
Like Katrina, Africa, Indonesia
and now Haiti needs us, they need us, they need us
Ayiti, Ayiti, Ay, Ay, Ay, Ay, Ay
Ayiti, Ayiti, Ay, Ay, Ay, Ay, Ay
Ayiti, Ayiti, Ay, Ay, Ay, Ay, Ay
No, podle mě už jsem zešílela. Už jsem konečně byla ve Forks. Jela jsem až k domu, kde už všichni byli. A toho jsem se bála. Třeba když to dám, stihnu utect do pokoje dřív, něž mě umačkají. Ještě jednou jsem to v hlavě promyslela a došla jsem k výsledku, že se tomu nevyhnu. Ach jo. Tak jsem sebrala všechnu odvahu a vydala jsem se nahoru. Počkat ale, když to vezmu přes kuchyň, tak se jim vyhnu. Super! Tak jsem to tedy vzala přes kuchyň.
„Mně neutečeš,“ ozval se Emmett. A sakra. Rozeběhla jsem se do pokeje a zamkla jsem se.
„Stihla sjem to!“ radovala jsem se.
„Ne, nestihla,“ ozvalo se za mnou.
„Sakra! Co ty tu?“
„Nic.“
„No to vidím. To je ale velké nic,“ řekla jsem a odložila batoh ke stolu. Vytáhla jsem pár papíru ze školy a ten dopis. Sedla jsem si na židli a pročítala ty pitomé papíry. Jasper ke mně došel a obejmul mě pažemi.
„Rodině se stejně nevyhneš,“ zašeptal.
„Když bude nutné budu skákat z oken,“ odpověděla jsem.
„No to těžko,“ řekl.
„Vsadíš se?“
„Klidně… Tedy ne!“
„Srabe,“ odfrkla jsem si.
„Vsaď se s Emettem. Ten bude v sedmém nebi,“ řekl a pustil mě. Otočila jsem se na židli směrem k němu.
Jak jsem tu mohla být?
Točila jsem se kolem tebe a ty jsi tam byl
Nemyslela jsem dvakrát a neodůvodnila si to
Protože jsem něco věděla
To bylo víc než jen chemie (záhadný proces)
Myslím, že jsem věděla, že jsi na mě milý
Ale já byla také melancholická, to je pravda
Řekla jsem, že mě soužíš, kde je teď ten zádrhel
Nenajdu osamělý mrak na nebi
Pomoz mi, než si zvyknu na toho kluka
Říkají, že dobrá věci si dávají načas
Ale skutečně skvělé věci se stanou v mžiku
Myslím, že šance potkat někoho jako jsi ty
byla milion ku jedné
Nemůžu tomu uvěřit
Jsi jeden z milionu
Celou tu dobu jsem hledala lásku
Pokusy udělat tu ;práci
Nebyly až do teď dost dobré
Myslela jsem, že už jsem u konce,řekla jsem HOTOVO
A narazila jsem na náruč někoho jiného
Rozesměješ mě i tím nejhloupějším nesmyslem
Řekl, že jsem jeho klenot
Když jsem do tebe zblázněná
Přijdeš s tvými sametovými doteky
Nemůžu uvěřit, že mám takové štěstí
Nikdy jsem se necítila tak šťastná
Pokaždé vidím ty jiskry ve tvých očích
Říkají, že dobrá věci si dávají načas
Ale skutečně skvělé věci se stanou v mžiku
Myslím, že šance potkat někoho jako jsi ty
byla milion ku jedné
Nemůžu tomu uvěřit
Jsi jeden z milionu
Celou tu dobu jsem hledala lásku
Pokusy udělat tu; práci
Nebyly až do teď dost dobré
Myslela jsem, že už jsem u konce,řekla jsem HOTOVO
A narazila jsem na náruč někoho jiného
Řekla jsem, že mě soužíš, kde je teď ten zádrhel
Nenajdu osamělý mrak na nebi
Pomoz mi, než si zvyknu na toho kluka
Říkají, že dobrá věci si dávají načas
Ale skutečně skvělé věci se stanou v mžiku
Myslím, že šance potkat někoho jako jsi ty
byla milion ku jedné
Nemůžu tomu uvěřit
Říkají, že dobrá věci si dávají načas
Ale skutečně skvělé věci se stanou v mžiku
Myslím, že šance potkat někoho jako jsi ty
byla milion ku jedné
Nemůžu tomu uvěřit
Jsi jeden z milionu
Jeden z milionu
Jsi jeden z milionu
Sedla jsem si k němu a políbila ho. Polibek mi oplatil. Vzal mě do náruče a šel dolů.
„Ne, to neuděláš?“
„Já ti říkal, že se tomu nevyhneš.“
„Jestli mě nepustíš…“ Pozdě, už jsme byli dole. Ach ne. Sedla jsem si na pohovku a budu držet bobříka mlčení. Když jsem byla malá, vydržela jsem to i dva týdny. Pak už mě to nebavilo. Koukala jsem se kam jen to šlo a všechny otázky jsem ignorovala. Pak mě to přestalo bavit.
„Necháte už toho?!“ okřikla jsem je a v tu ránu byli ticho.
„Je to jak předtím! Pořád mi někdo organizuje život! Na tu univerzitu pujdu už teď! Ať se vám to líbí nebo ne!“ A to bylo moje rozhodnutí! Hned jsem šla do pokoje a zrušila tu smlouvu. Odpověděla jsem na ten dopis z univerzity, že natoupím hned. A to bylo moje konečné rozhodnutí. Vypnula jsem mozek a už se nedalo nic dělat. Byla jsem připravená na všechno. Na to, že opustím rodinu, na to, že opustím člověka, kterého miluji.
Doufám, že se vám povídka líbila. Trošku jsem se v téhle rozepsala, douám, že se vám líbila.
Autor: Angee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj rytmus života 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!