Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj rytmus života 5. kapitola

08.08.2010 (11:00) • Angee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1688×

5. kapitola:

Motto: Narodili jsme se jako originál, tak neumírejme jako kopie.

V pokoji mě čekalo překvapení.

„Co tu chceš?“

„Chci něco zkusit.“

„Nejsem pokusný králík.“

„Nemel a sedni si,“ řekl a já jsem si s velkou nechutí sedla na postel. Koukala jsem na něho s velkým podezřením.

„Nehýbej se,“ poručil mi. A začal se ke mně naklánět. Udělala jsem to samé.

„Ani hnout," řekl a já jsem se usmála a nehýbala jsem se a on se ke mně přiblížil… A pak mě políbil. Moje srdce s rozbušilo na sto honů.

Jazzovy rty mi daly na výběr, za prvé jsem se mohla odtáhnout nebo se za druhé zapojit do té hry taky. Beru tu druhou možnost. Polibky jsem mu oplácela s velkou radostí. Sice byly jeho rty studené, ale mně to nevadilo. Byl to velice příjemný pocit, až velice nádherný. Ale po chvilce se odtáhnul. Ach jo.

„Hm. Krásně voníš,“ řekl a usmál se.

„No to je svátek, když mi někdo řekne jak chutně voním,“ opáčila jsem.

„Máš takovou silnou květinovou vůni. Jako růže a lilie,“ řekl.

„Super,“ vzpomněla jsem si na písničku kterou jsem napsala před pár dny. No dobře, bylo to myslím, že včera.

„Teď pojď se mnou,“ řekla jsem a táhla jsem ho k piánu. Měla jsem tam pořád sešitek. Nalistovala jsem si písničku a začala hrát.

Jak jsem tu mohla být?
Točila jsem se kolem tebe a ty jsi tam byl.
Nemyslela jsem dvakrát a neodůvodnila si to,
protože jsem něco věděla.
To bylo víc než jen chemie (záhadný proces).
Myslím, že jsem věděla, že jsi na mě milý.
Ale já byla také melancholická, to je pravda.

Řekla jsem, že mě soužíš, kde je teď ten zádrhel?
Nenajdu osamělý mrak na nebi.
Pomoz mi, než si zvyknu na toho kluka.

Říkají, že dobré věci si dávají načas.
Ale skutečně skvělé věci se stanou v mžiku.
Myslím, že šance potkat někoho jako jsi ty,
byla milion ku jedné.
Nemůžu tomu uvěřit.
Jsi jeden z milionu.
Celou tu dobu jsem hledala lásku.
Pokusy udělat tu práci
nebyly až do teď dost dobré
Myslela jsem, že už jsem u konce, řekla jsem hotovo.
A narazila jsem na náruč někoho jiného.

Rozesměješ mě i tím nejhloupějším nesmyslem.
Řekl, že jsem jeho klenot.
Když jsem do tebe zblázněná.
Přijdeš s tvými sametovými doteky.

Nemůžu uvěřit, že mám takové štěstí.
Nikdy jsem se necítila tak šťastná.
Pokaždé vidím ty jiskry ve tvých očích.

Říkají, že dobré věci si dávají načas.
Ale skutečně skvělé věci se stanou v mžiku.
Myslím, že šance potkat někoho jako jsi ty.
byla milion ku jedné.
Nemůžu tomu uvěřit.
Jsi jeden z milionu.

Celou tu dobu jsem hledala lásku.
Pokusy udělat tu práci.
Nebyly až do teď dost dobré.
Myslela jsem, že už jsem u konce,řekla jsem hotovo.
A narazila jsem na náruč někoho jiného.

Řekla jsem, že mě soužíš, kde je teď ten zádrhel?
Nenajdu osamělý mrak na nebi.
Pomoz mi, než si zvyknu na toho kluka.

Říkají, že dobré věci si dávají načas.
Ale skutečně skvělé věci se stanou v mžiku.
Myslím, že šance potkat někoho jako jsi ty,
byla milion ku jedné.
Nemůžu tomu uvěřit.

Říkají, že dobré věci si dávají načas.
Ale skutečně skvělé věci se stanou v mžiku.
Myslím, že šance potkat někoho jako jsi ty,
byla milion ku jedné.
Nemůžu tomu uvěřit.
Jsi jeden z milionu.
Jeden z milionu.
Jsi jeden z milionu.

Čekala jsem na Jasperovy vyznání, ale nic se nedělo.

„Jestli něco s tím je, tak to můžu předělat," začala jsem.

„Ne. Líbí se mi,“ řekl a jeho oči si něco četly. Ach ne!

„Díky.“

„Nemáš zač,“ odpověděla jsem mu a on mě políbil. Bylo… No chtělo se mi nějak spát. Už to i naznačovalo to zívání.

„Půjdu si lehnout,“ oznámila jsem a šla do svého pokoje. Šel za mnou jako poslušný pejsek. Lehla jsme si a Jasper si lehl vedle mě. Asi patnáct minut šeptal, jak moc mě miluje od té doby, co mě uviděl.

Ale asi to půl hodině mě to přestalo bavit.

„Tak hele! Jestli nepřestane kecat, tak ti narvu ten polštář do pusy!“

„Na to si počkám,“ pokračoval. Tak to ne! Vzala jsem polštář a rožek jsem mu nacpala do pusy.

„Líbí?!?“

„Jo.“

„No to snad ne!“

„Ale jo.“

„Jsi neskutečný.“

„Děkuji za lichotku. Byla to lichotka, že jo?“

„Bože!“ hodila jsem po něm polštář.

„To bylo za co?“

„Za co? Ty se ptáš za co?“

„Jsem blbec.“

„Jo to jsi.“

„Opravdu?“ řekl a podíval se na mě zpod řas.

„Ne! Nedělej to! Už zase!“

„Co?“

„Ani nevíš, jak moc mě ten pohled svádí.“

„Opravdu?“

„Jo asi takhle,“ řekla jsem a začala zpívat.

I was searching; you were on a mission,
Then our hearts combined like a neutron star collision,
I had nothing left to lose, you took your time to choose.
Then we told each other with no trace or fear that.

Our love would be forever.
And if we die, we die together.
and lie, I said never.
Cause our love, would be forever.

The world is broken, and halos fail to glisten.
We try to make a difference but, no one wants to listen.
Hell the preachers Fake and proud, there answering will be cloud.
Then they'll disappear like snowflakes in an ocean.

Love is forever.
And we'll die, we'll die together.
and lie, I said never.
Cause our love, can be forever.

Now, I've got nothing left to lose, you take your time to choose,
I can tell you now without a trace of fear that.

My Love, will be forever.
And we'll die, well die together.
And live, I will never.
Cause our love, will be forever.

Když jsem dozpívala, řekl něco jako Narodili jsme se jako originál, tak neumírejme jako kopie.

doufám, že s evám opožděná pátá kapitola líbila. Brzy napíšu další prepáč už jsem doma. Takže teď bude každý den nová kapitola. doufám. Prosím vás o komentáře. Vaše Anette

6.kapitola

Autor: Angee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj rytmus života 5. kapitola: