Jak víme, ples se blíží a tím se pro Alici stává jinačí. Dostává nové úkoly. Ale jeden je uplně jinačí než ostatní. Je... Divný! Tento díl je uzávěrem první série. Připravila jsem k němu i video. Udělám i další na začátek nové série. Vaše Angee.
01.10.2010 (09:30) • Angee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1562×
Dva dny před plesem
Cullenovi
Bella
V hale už byly naskládané kufry a vaky s věcmi na ples. Dneska odjíždíme do Itálie. Moc se mi ale nechtělo. Volturiovi jsem neměla zrovna v lásce. Myslí si, že ten ples bude katastrofa. Ale tím, že mám ráda oslavy, tak jsem si to nemohla nechat ujít.
„Rodino! Jedeme!“ zavolala jsem na ně, když už bylo všechno v autech naskládané, tak jsme konečně mohli jet. První, koho jsem viděla tak to, že šla Esmé, Carlisle, Edward, Rose a Jazz.
„A Emmett?“ zeptala jsem se.
„Nekomunikuje. Že prý nepojede,“ odpověděla mi Rose.
„Hmmm, tak to tedy ne! Pojede! A povinně!“ podotkla jsem. Šla jsem do obýváku. Jak jsem předpokládala, Emmett seděl u televize a koukal na baseball. Potichu jsem k němu zezadu došla. Uměla jsem jít strašně potichu. Přiblížila jsem se k jeho obličeji.
„Emmette!!!“ zakřičela jsem.
„Co? Jo, už jdu!“ vystrašeně vypnul televizi a odešel do garáže.
„Super sestřičko,“ řekla mi Rose.
„Děkuji. Já vím, že jsem geniální,“ pochválila jsem se, nasedla do auta a všichni jsme jeli směr letiště.
Volterra
Alice
Za tu dobu, co tu sem, jsem se stala Arovou pravou rukou. Začala jsem vykonávat tresty. A to díky mému druhému daru, který mám. Nejen, že vidím vize v budoucna, ale tak i jsem získala dar, můžu zabít upíra, člověka pouhou myšlenkou! Jane je na mě naštvaná. Takže se s ní nebavím. Byla jsem celé dny s dvojčaty Jessicou a Jasonem. Velice jsme s sblížili za posledních pár dní. Zrovna jsem se chystala něco říct Jess, když v tom okamžiku vešla… Tedy spíše vrazila Jane.
„Alice?! Aro chce s tebou mluvit,“ řekla tím svým naštvaným hlasem.
„Dobře. Děkuji,“ odpověděla jsme jí a šla za Arem. Jak jsem předpokládala, byl ve své pracovně. Vešla jsem dovnitř. Já jediná jsem mohla vcházet bez klepání.
„Ano?“
„Alice. Určitě víš, že se nám blíží ples.“
„Ano vím.“
„Přijede jedna rodina. No, přejdu rovnou k věci. Jsi podobná jedné dívce, která kdysi byla členem jejich rodiny.“
„Z toho vyplívá?“
„Moc se před nimi neukazuj a nos, prosím, plášť. Měli by dojet zítra,“ řekl mi. Já jen přikývla a odešla. Rovnou jsme si to namířila k piánu. Sedla jsem si a mé prsty se rozeběhly po klaviatuře.
Ten kluk patrně v uších špunty má,
a v duchu jinde být se zdá,
někde, kam já dojdu stěží,
ten kluk, si chce klid svůj užívat,
a že si svoje vlasy mám, chuť rvát,
na tom málo záleží.
Ty a já si blízko jsme pořád však tak vzdálení.
Jsme jak oheň a déšť
(jak:jak oheň a déšť),
někdy vážně mě štveš
(někdy vážně mě štveš),
ale zlost je stav, co dlouho netrvá.
Jsme Venuše a Mars
(jsme Venuše a Mars),
jsme horko a mráz
(jak horko a mráz),
ale ladíš s každou písničkou, co znám.
A tak stejný cíl mám dál.
Chci prostě vždycky na vrch mít,
a já chci jenom hudbou žít,
trvá si na svém, jenže já se nezměním.
Proč, snaží se jen do mě vžít.
Náš čas to je věc přísně soukromá,
tohle všichni říkají.
Ty a já si blízko jsme, pořád však tak vzdálení.
Jsme jak oheň a déšť
(jak oheň a déšť),
ty někdy vážně mě štveš
(ty někdy vážně mě štveš),
ale zlost je stav,co dlouho netrvá.
Jsme Venuše a Mars
(jsme Venuše a Mars),
jsme horko a mráz
(jak horko a mráz),
ty ale ladíš s každou písničkou, co znám.
A tak stejný cíl mám dál.
Když chci jít, chce stát.
Když počkat chci, on pospíchá.
Jsme bezvadní i vadní, jenže já s tím nechci hnout
Néééé
Jsme jak oheň a déšť
(jak oheň a déšť),
ty někdy vážně mě štveš
(ty někdy vážně mě štveš),
ale zlost je stav,co dlouho netrvá.
Jsme Venuše a Mars
(jsme Venuše a Mars),
jsme horko a mráz
(jak horko a mráz),
ty ale ladíš s každou písničkou, co znám.
A tak stejný cíl mám dál.
Moje zlost je stav co dlouho netrvá
Jsme Venuše a Mars
(jsme Venuše a Mars),
jsme horko a mráz
(jak horko a mráz),
ty ale ladíš s každou písničkou, co znám.
A tak stejný cíl, stejný cíl mám...dál.
„Něco tě trápí, viď?“ ozvalo se zamnou?
„Jo. Jo, máš pravdu,“ řekla jsem a objala ho kolem pasu. Objal mě též.
„Co po tobě chtěl Aro?“ zeptal se.
„Jen pár maličkostí ohledně jedné rodiny, co má dojet,“ podotkla jsem mu.
„Aha. Ale něco v tom přece bude,“ vzal mě za bradu a pozdvihl můj obličej. Takže jsem se mu teď dívala do očí. Jeho oči mě totálně pohltili. Byla jsem stále pohlcená. I když naše oči měly stejnou barvu. Jeho byly zvláštní, měly svůj jistý půvab.
„No, tak fajn! Aro nechce, abych se před nimi moc ukazovala, protože jsem podobná jedné dívce! Stačí?“ vyhrkla jsem na něho.
„Ou, tak to mění situaci,“ řekl.
„To víš až teď?“ zeptala jsem se.
„Hmmm, nech mě přemýšlet. Ne?“ řekl a úsměvem na tváři.
„Lháři!“ okřikla jsem ho a bouchla do ramene. „Víš to už jakou dobu, že mi to řekne!“ dodala jsem.
„Tak jo, vím to už celkem dlouho. Neměl jsem ti nic říkat, ale jak vidím, tak už ti to Aro řekl,“ podotkl. Začala jsem si broukat neznámou melodii. Přicupitala jsem ke klavíru a zahrála jsem si ji. Pak jsem si ji hned zapsala do sešitku.
Jak víte, tenhle díl nám uzavřel první sérii. Prosím o komentáře. Vaše Angee
Autor: Angee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj rytmus života 14. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!