Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 7. kapitola

02.06.2009 (11:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2752×

Neusmíval se jen ten blonďák, co vypadal jako když ho něco opravdu trápí. Jako první se slova ujal Edward. ,, Rodino tohle je moje Bella." Líbilo se mi, jak řekl to moje Bella. Zamilovaně sme se na sebe dívali. Ale vyrušil nás Edwardův otec. ,, Moc mě těší Bello, já jsem Carlisle a tohle je moje manželka Esme." Hned na to ke mně Esme přišla a objala mě. ,, Moc mě těší Bello. Ani nevíš jak jsem štastná, že si Edward po takové době konečně někoho našel." Edward si jen odkašlal a zatvářil se uraženě. Jen sem se musela usmát. Najednou ke mně přiskočila ta menší dívka se slovy: ,, Ahoj já se jmenuju Alice. Myslím, že budeme nejlepší kamarádky." Hned poté mrkla na Edwarda, ale já netušila proč. Pak následovala další dívka. Blodnýnka, která se jmenuje Rosalie mě také objala a s úsmevem přivítala do rodiny. A za ní šel její přítel Emmet. Jak se ke mně dostal, vyhodil mě do vzduchu se slovy: ,, Vítej moje nová sestřičko" a začal se šílene řehtat. Museli jsme se smát všichni. Poslední kdo se mi nepředstavil byl ten blonďák. Stál ode mne asi 3 metry a nevypadal, že by se chtěl přibližovat. Ze svého místa ke mně promluvil:,, Ehm ahoj já se jmenuju Jasper. Těší mě, že tě poznávám." Nevěděla jsem proč nejde blíž, ale zkoumat se mi to nechtělo. ,, Ahoj já jsem Bella a taky mě moc těší Jaspere." Chvíli sme na sebe jen koukali a pak promluvil Carlisle. ,, Možná bys mohl Belle ukázat zbytek domu Edwarde." Ten jen pokýval hlavou. ,, To je dobrý nápad." Popadl mě za ruku a táhl mě na prohlídku jejich domu. Nejdřív mi ukázal přízemí, pak následovalo první patro a potom druhé patro. Na domě mě asi nejvíc zaujaly některé stěny, které byli celé prosklené. Když jsme se dostali do Edwardova pokoje, který byl ve druhém patře zůstala sem zírat ve dveřích.

,, Překvapená, že tu nejsou žádní pavouci, rakve ani obětní oltáře??" zasmál se Edward. ,, Ne jen je to tu tak prostorné, kontrastní a obrovské. Je to tu zkrátka nádherné." Znovu se zasmál. Pak mě napadl dotaz: ,, To je nádherná postel Edwarde. Na té se ti musí spát úplne úžasne" pěla jsem chválu na postel. To co řekl mě ale zarazilo. ,, Víš Bello já nespím. Nikdy. My upíři to nepotřebujeme." Můj výraz byl udivený. ,, Cože?? To ty jako nespíš vůbec nikdy?? A co teda děláš celou noc??" Usmál se: ,, To radši nechtěj vědět." Můj výraz zůstal. Zase údiv. Pochopil a tak zase začal vysvětlovat: ,, No víš já ......já se chodil dívat jak spíš." Cože, co to právě řekl?????? ,, Počkej jak dlouho už?? Díval se jako šteně:,, No od té doby, co jsem tě poprvé potkal na louce." Usmál se zase. ,, No to je hezký a já o tobě nevěděla." Podíval se udiveně:,, A, co by se na tom změnilo, kdybys věděla, že jsem u tebe v pokoji." Zasmála jsem se:,, Rozhodně bych nemrhala čas s tebou spaním." Pak mě ale něco napadlo. ,, Když teda nespíš, tak proč tu potom máš tak velkou postel??" Bleskově odpověděl:,, To není jen moje postel, to je naše postel." Zadívala jsem se mu do očí: ,, Edwarde, lásko opravdu si myslíš, že mě u tebe někdy nechá Charlie spát??" Usmál se a odpověděl:,, No možná časem ano, ale teď je pátek a my máme čas do neděle ne?? A pokud sis vážně myslela, že tě dneska večer nechám doma samotnou tak si se musela zbláznit." Tvářila jsem se uraženě:,, Nejsem mimino, nepotřebuju, aby mě někdo hlídal." Edward se ale tvářil vážně:,, To já samozřejmě vím a jsem moc rád, že nejsi mimino, ale jsi teď to nejdůležitější co mám a tak nečekej, že tě nechám bez ochrany samotnou doma. Dneska se vyspíš u nás, u mě a ráno tě zavezu domů." Viděla jsem, že s jeho rozhodnutím nehnu. ,, Kde, ale budeš spát ty, když já budu spát tady na té posteli." Z tváře jsem mohla vyčíst jeho údiv a musela jsem se pro sebe zasmát. ,, No já si lehnu na zem nebo budu celou noc sedět tady v křesle a nebo půjdu někam jinam v domě." Objala jsem ho a políbila na tvář. Okamžitě se otočil a vyžadoval polibek na pusu. Tak se i stalo. Jako vždy měkký a jemný polibek. Bralo mi to dech. ,, Nechci abys ležel na zemi jako nějaký pes, nechci abys seděl v křesle a už vůbec nechci abys odešel z pokoje." Znovu se usmál. ,, Chci, aby sis lehl vedle mě." Ale potom řekl něco, co mě vyvedlo z míry.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 7. kapitola: