Tak je tu další dílek a už mám napsanej další ale ten sem dám až zítra..nakonec sem se rozhodla napsat jich celkem 42 takže vás čekají ještě 2 kapitolky ;) Děkuju za nápady se jménama jedno jsem si vybrala .. nechte se překvapit jaké :)) Té dotyčné děkuji taky jsem nad ním přemýšlela ;-) Už nebudu zdržovat přeju hezký čtení a děkuju předem za komentíky ;)
10.09.2009 (22:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2232×
,, Belooooooooooo. Néééééé." Křičel zoufalý Edward.
,, Carlisle co se stalo??" Ptal se hned poté. Ucítila jsem na sobě něčí ruce ale už mi nepřišli studené jako předtím. A pak odpověď na otázku.
,, Řekl bych, že přeměna byla dokončena. Jen nechápu proč se Bella neprobouzí. To je divné, raději udělám pár vyšetření." Všechny hlasy jsem slyšela a ač jsem se moc chtěla podívat na všechny v místnosti a říct jim, že jsem při vědomí, nešlo to. Nemohla jsem vůbec nic než jen poslouchat. A v té chvíli jsem slyšela hlas nejkrásnější ze všech. Hlas který by mě vyvedl z temnoty pekel, věčného zatracení, prostě hlas mého anděla.
,, Lásko slyšíš mě? Kdybys mi tak mohla říct co ti je. Co tě trápí. Ležíš tu už čtvrtý den. Bez pohybu, bez dechu, bez tlukotu srdce. Ale mrtvá nejsi to vím, cítím to." Pak pokračoval.
,, Miláčku naše děti na nás čekají. Chtějí vidět maminku a tátu společně. Prosím lásko vzbuď se mi. Neopouštěj mě. Bez tebe jsem nic. Ty jsi světlo mého života, když nejsem s tebou jsem neúplný.Miluju tě tak, že se to ani nedá popsat pouhými slovy. Dala jsi mi toho tolik. Lásku, děti, rodinu. A já tě o tolik připravil. Nezasloužím si to všechno. A teď tu skoro umíráš. A všechno je to moje vina." Pak jsem cítila něco mokrého na obličeji. Hned na to bylo slyšet vzlyky. Edward plakal?? Je možné aby andělé mohli plakat?? Stiskl mi ruku a políbil mě na rty. Pak byly vzlyky mnohem zřetelnější. To už jsem nevydržela, musela jsem mu říct jak moc ho miluju já a co všechno díky němu mám.
,, Ještě jednou řekneš, že si nezasloužíš to co máme nebo že jsi mě o něco připravil tak si tě tvoje manželka vážně vezme do parády." Usmála jsem se. Nejen nad těmi slovy, ale i nad tím, že jsem to zvládla. Hleděla jsem teď na svého manžela, který měl tvář krvavou od slz které mu tekly z očí. Jako mě tehdy. Rychle zvednul hlavu.
,, Bello, Belli, lásko moje." Víc říkat nemusel. Vzala jsem jeho obličej do dlaní a přitáhla ho k tomu svému. Teď už jsem nepotřebovala dýchat takže mohl trvat do skonání světa. Kdyby se ovšem neotevřeli dveře.
,, Sestřičko." Zakřičela Alice a Emmett současně. Oba se ke mě hnali když si přede mě Edward stoupnul a roztáhl ruce v ochraném gestu.
,, Bella se teď probrala. Nejdřív se na ní koukne Carlisle." Oba se zatvářili naštvaně, ale hned jak se znovu podívali na mě jejich výraz se opět změnil na šťastný.
,, Páni jsi teď ale ještě krásnější než předtím krásko." Pronesl aspoň Emmett. A já se tomu od srdce zasmála. Když už ke mě mířil Carlisle přiběhla do místnosti Esme. Rovnou si to zamířila ke mě. Edward už otvíral pusu aby jí řekl něco ve smyslu, že nejprve Carlisle, ale Esme ho utnula než stačil cokoli říct.
,, Edwarde Cullene neopovažuj se mi poroučet co smím a ne." A usmála se. Pak došla až ke mě. Opatrně se posadila na postel a když viděla, že i já se usmívám začala mě drtit ve svém objetí.
,, Jsem tak ráda že ses nám probrala Bellinko." Tiskla jsem se k ní stejnou silou. Byla to moje druhá maminka. ,, Ach tak ráda vás zase vidím." Pak přistoupil Carlisle.
,, Ehm Esme mohla bys prosím." A pokynul rukou aby kousek odstoupila.
,, Že jsi to ty můj drahý." Usmála se a kousek popošla.
,, Takže Bell bolí tě něco?? Nebo je ti špatně?? Cítíš nějaké pocity?" Začal s výslechem.
,, Kdepak nic mě nebolí, špatně mi není už vůbec. No a pocity. Ehm cítím.......cítím spoustu lásky a taky no trochu pálení v hrdle." Popsala jsem přesně svůj stav. ,, Ano dlouho si nebyla na lovu. Tak tedy Edwarde vezmi Bell na lov." Poprosil Carlisle mého manžela.
,, Já chci vidět své děti. Kde jsou??" Dožadovala jsem se.
,, Jen klid lásko. Jsou s Rose a Jasperem proto tu ti dva nejsou. Ale je to jen teď. Emmett a Alice je totiž jinak nikdy nespouštěli z očí a nikomu je nepůjčovali." Odpověděl mi Edward a mě to zarazilo.
,, Nikomu ani tobě??" Ptala jsem se. Jen si odkašlal. ,, No ehm já .... já je ještě neviděl." A sklonil hlavu. Vzala jsem mu obličej do dlaní a donutila ho tak se mi dívat do toho mého.
,, Proč ne??" Ptala jsem se.
,, Chtěl jsem počkat na tebe." Řekl prostě.
,, Lásko." Řekla jsem já a přitáhla si jeho obličej abych ho políbila. Pak mě napadlo.
,, Alice, Emme jaké jsou naše děti??" První se slova ujal Emmett, jak jinak.
,, Jsou to ty nejúžasnější děti na světě. Představ si mohou jíst jak lidské jídlo tak pít krev. Tu potřebují sice také jako my všichni ale stačí jim opravdu jen malé množství. Tak srnečka dvakrát za měsíc." Zašklebil se.
,, Na sluníčku nezáří jako my. Jejich kůže je teplá jako kůže lidí. Ale nerostou ani tak rychle jako upíři ani jako lidské děti. Je to mezi tím. Srdce jim ale tluče a můžou spát a plakat slzy jako lidé. Krásně si to rozdělili. Chlapec je podobný Edwardovi a holčička tobě. A mají schopnosti. Každý dvě. A je až zvláštní jak moc se mají rádi. Když jeden brečí což se stává jen když chtějí vidět vás a nemůžou, tak ten druhý je nešťastný také." Vyprávěla Alice.
,, Já je chci vidět prosím." Prosila jsem je.
,, Belli to není nejlepší nápad. Jsou to z části lidé. A ty jsi novorozená." Odpověděl mi Edward. To mě mírně naštvalo.
,, Myslíš že bych ublížila svým dětem." Byla jsem překvapená svou reakcí. Trochu jsem totiž přitom zavrčela a odskočila od Edwarda. Ten si z toho ale nic nedělal. Rychle přešel ke mě a objal mě.
,, Ne lásko. Jistě že ne." Pak promluvil Carlise.
,, No ale Bella už byla poloupírka takže by to neměl být takový rozdíl a navíc děti jsou lidé jen z jedné čtvrtiny. Bell jak moc je to jiné oproti poloupířímu stavu?" Ptal se Carlise.
,, No trochu víc zaostřené, rychlejší reakce a tak dál. Je to ale spíš zlepšení než nové." Odpověděla jsem prostě.
,, A v krku tě pálí víc??" Ptal se znovu.
,, Ne." Prostá ale výstižná byla moje odpověď.
,, Pak tedy pojď ať poznáš své děti." Řekl Carlisle a ani netušil jako radost a štěstí rozpoutal pouhou jednou větou. Podívala jsem se na Edwarda.
,, Tak na co čekáme. Už se nemůžu dočkat až uvidím naše miminka. Naše děti." Řekl a to naše vždy zdůraznil. Než jsme vyšli z pokoje stačili mě ještě Alice a Emmett pořádně obejmout a párkrát vyhodit do vzduchu. Pak už jsme se smíchem vcházeli dolů do obývacího pokoje kde byli naše děti.
Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 40. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!