Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 35. kapitola

15.08.2009 (17:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2361×

,,Takže Bello. Řekni mi jak se cítíš a co se s tebou dělo." Zjišťoval Carlisle.

,, No nejdřív nic a pak z ničeho nic se mi udělalo špatně. Zvracela jsem a motala se mi hlava. No a pak ty bolesti břicha." Podíval se na mě jako když mi něco uniká.

,,Jak hrozné jsou ty bolesti břicha. Popiš mi intervaly."

,, No je to jako když tě bodnou nožem a pak to přestane. Dost nárazová bolest a krátkodobá." Nevěděla jsem jak líp to popsat. Znovu pokýval hlavou ale výraz údivu se nezměnil.

,, Carlisle tak co se to s Bellou děje??" Ptal se Edward.

,, Raději ještě udělám pár vyšetření. Bello mohla bys prosím jít sem." Ukázal na úzké lůžko a já poslušně vyskočila nahoru. ,, Nelekni se musím ti dát na břicho trochu gelu a pak uděláme ultrazvuk břicha."

Pokývala jsem hlavou.

Edward se mezitím přemístil. Stál mi teď vedle hlavy a držel mě za ruku. ,, Neboj lásko všechno bude v pořádku." Usmála jsem se.

,,Já vím. S takovým odborníkem jako je Carlisle se ani bát nemusím."

,,Děkuji Bello." Usmál se na mě Carlisle. Pak pustil ultrazvuk. Jakmile jsme viděli obraz a slyšeli zvuk všichni jsme strnuli.

,,Co to je Carlisle??" Zeptali jsme se s Edwardem dvojhlasně.

Bylo slyšet ozvu třech srdcí místo jednoho a pak takové dva menší obrysy.

Carlisle se na nás podíval a nahlas polkl. ,, Můžeš slézt a obléknout se." Pak se zamyslel. ,, No víš Bello ty jsi těhotná." Prohlásil nakonec. To už jsem stála na zemi vedle Edwarda.

,,Co co co že jsem????" Ptala jsem se zmateně.

,,Ano slyšela si správně. Jsi těhotná a čekáš dvojčátka."Těhotná a dvojčátka ke všemu???

,, Ale jakto upíři nemůžou mít děti." Ptal se Edward.

,, No ano. Upíři ne, ale Bella je jen poloupírka. Je to jiné. Takže je to možné. A také se to stalo. Prostě vy dva teď čekáte dvojčátka." Otočila jsem se na Edwarda abych zjistila jak se tváří. Byl zmatený. Já oproti tomu neskonale šťastná. Čekala jsem miminka s tím nejúžasnějším mužem, ehm upírem na světě. Skočila jsem mu kolem pasu a jak jsem čekala začal mě objímat. Bylo to spíš abych nespadla ale mě to bylo jedno. Postavil mě na zem.

,, Lásko bude mít miminka. A rovnou dvě. To je nádhera. Já jsem tak neskonale šťastná." On se ale šťastně netvářil. ,, Co je ti??" Utrápeně se na mě zahleděl.

,, Bello to nemůžu dovolit. Je to moc nebezpečné. Četl jsem o pár případech, kdy měl upír dítě s obyčejnou ženou a ty ženy vždy zemřely. To nemůžu dovolit." Co to právě říká?? On není šťastný že se spolu čekáme rodinu??

Podívala jsem se na něj. ,, Edwarde je mi líto, že jsi zklamaný a nemáš radost, že čekáme rodinu, ale já ty děti chci." Pak jsem se zarazila. ,, I kdyby to znamenalo, že tě budu muset opustit." Byla jsem tvrdá, ale zasloužil si to. Hned na to jsem sklonila hlavu k zemi. Bolelo mě to víc než jeho.

Opatrně mi zvedl obličej a podíval se mi do očí. ,, Dáváš mi víc než si zasloužím Bello. Nikdy jsem nesnil o tom, že budu mít rodinu. Manželku a děti a to všechno kolem. A ještě k tomu s ženou kterou miluju jako nic na světě. Tolik štěstí si ani nezasloužím. Jak ti mám za to všechno poděkovat. Jen moje láska za to všechno nestačí. I přesto je to moc nebezpečné." I přes ta slova si stál za svým.

,, Zvládneme to lásko uvidíš a nechci slyšet odmluvy. " Nechtěla jsem ustoupit.

,, Hm takže mi dva budeme mít miminko." Usmál se na mě.

,, Ne mi dva bude mít dvě miminka." Usmála jsem se taky.

Popadl mě do náruče a začal se mnou točit.,, Děkuju lásko děkuju, děkuju, děkuju." Byl najednou jako šílenec, ale já byla taky tak moc šťastná.

,, Není za co. Je to zásluha nás obou." Usmála jsem se.

,, Miluju tě." Odpověděl.

,, Miluju tě." Zněla i má odpověď. Pak mě znovu chytil do náruče a začal mě líbat.

Zhruba po dvou minutách nás přerušil Carlisle. ,, Ehm no možná bychom to mohli oznámit i ostatním."

,, To je výborný nápad." Křikl Edward.

Jakmile jsme sešli dolů Alice mi skočila kolem krku. ,, Bello já to ostatním neřekla ale moc vám to přeju a sem hrozně šťastná. Edwarde bráško." A už objímala Edwarda. Smáli jsme se ale ostatní nechápali.

,, Řekne nám někdo co se stalo tak skvělého??" Ptal se Emmett.
Podívala jsem se na Edwarda. ,, Nechám to na tobě lásko. Je to hlavně díky tobě."

Políbila jsem ho.

,, No víš Emmette nevim jestli budeš rád ale bude z tebe strýček. Chtěli bychom vám s Edwardem oznámit, že čekáme miminko. Lépe řečeno dvě. Dvojčátka." Dokončila jsem svojí řeč. Všichni stáli omámení.

,, Jak je to možné??" Ptala se Rose.

,, Bella je jen poloupírka a tak je to možné." Vysvětlil Carlisle.

Pak se přihnal Emmett. Sehnul se mi k břichu a začal šišlat. ,,Já budu ten nejlepsí stlejda na svete vy moje majinkatý miminka."

Musela jsem se smát. A přidal se ke i Edward a pak celá rodina. Všichni mě začali objímat a kdyby mohli snad by i štěstím brečeli tak jako já a Edward když jsme to zjistili. Emmett se postavil mezi mě a ostatní členy rodiny a trochu je odstrčil.

,, Co to zas provádíš Emmette??" Ptala se Esme. ,, Já jen nechci aby někdo z vás umačkal ty nejlepší děti na světě. Když to nedělá jejich otec tak já musím Bells ochránit před vašima nenechavýma rukama a vašima objetíma."

Všichni se jako na povel opět rozesmáli. ,, Neboj bráško nikdo je neumačká. Navíc já myslím, že teď budu mít až moc klidu." Edward mě objal kolem pasu a mírně mě stiskl.

,,Já vím na co narážíš a máš naprostou pravdu." Povzdychla jsem si. ,,Dovedu si to představit. Už žádný lov, žádný adrenalin. Od teď jen pořád dávat pozor že??"

Usmál se. ,, Já vím jsem ten nejlepší manžel na světě."

Musela jsem se zasmát. Asi si to vyložil jinak protože se zamračil. ,, Ale no tak lásko já to myslela dobře. Jsi ten nejlepší manžel na světě. Nikoho lepšího jsem si nemohla přát." A na důkaz jsem ho políbila. Ale on se ani nehnul. Byl jako socha. Co jsem řekla?? Nebo provedla?? Vykroutila jsem se mu z objetí a odcházela. ,, Omluvte mě." A už jsem si to zamířila nahoru. Než jsem ale vkročila na schody někdo mě zezadu objal kolem pasu.

,, Kampak jdete paní Cullenová??" Edward.

,, O to se nestarejte pane Cullene." Neznělo to vtipně ani vesele. Nebyla jsem veselá když mi tohle dělal.

,, No tak miláčku. Jen jsem chtěl vidět tvojí reakci. Pomatuješ taky si mi to párkrát udělala." Aha tak to byla zkouška.

,, Jo tak trochu jo." Usmál se. ,, Tak zaprvé pane Cullene nehrabte se mi v hlavě. Za druhé to nebylo vtipné. A za třetí pojďte blíž." Sklopil hlavu a přistoupil blíž. Vzala jsem ho za bradu a zvedla mu hlavu. Pak jsem pocítila chuť ho políbit. Ten polibek byl vášnivý a naléhavý zároveň. Trvalo pěknou chvíli než jsme se odtrhli. ,

, To byl trest??" Ptal se mě.
,, Asi ano." Usmála jsem se.

,, Tak to bych tě měl pokoušet častěji." Zasmál se. V tom se v obýváku ozval telefon. Carlisle ho zvedl.

,, Ano jistě. Hned to bude vydržte prosím." Přišel k nám.

,, Bello volá ti tvůj tatínek." Bože můj otec. Až teď mi došlo, že už tu měl dávno být a že se jeho cesta protáhla mnohem ... mnohem déle než měla. Jak mu mám tohle všechno vysvětlit. ,, Bells měla by si jít k tomu telefonu." Řekl Carlisle.

,, Ano to bych měla." Odpověděla jsem a šla přímo k telefonu. K přístroji který mi za pár chvil změní život.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 35. kapitola: