Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 32. kapitola

21.07.2009 (20:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2874×

,, Já opravdu nevim jak můžu odčinit to, co jsem tam prováděl a co říkal. Moc mě to mrzí. Víš že bych ti nikdy neublížil, jen mě vyděsila ta představa znovu vidět mého bratra mrtvého. Znovu už bych to neunesl. Moc se omlouvám.” Pak si klekl na kolena a svěsil hlavu. Už to nebyl ten Emmett kterého jsem znala. Samá sranda a zábava. Byl teď vážný a vůbec se nesmál. Byl to smutný a zklamaný Emmett. Chtěl sem aby vstal, ale než jsem to stačila říct přerušil mě Jasper. ,, Bello já cítím to samé co Emmett. Je mi to tak strašně líto. Kéž bys mohla cítit emoce tak jako já. Jsi ten nejbáječnější člověk ehm upír na světě. Máš plné právo se zlobit, zuřit a nebo nás dokonce nechat zmlátit a nebo se okamžitě odstěhovat, ale cítím, že ty se ani nezlobíš, nemáš vražedné sklony a ani se nechceš stěhovat. Po zbytek věčnosti mě bude mrzet a nehorázně štvát to, co jsme předvedli tam nahoře. Taky jsem nechtěl znovu vidět svého bratra znovu jak tam leží, ale to samozřejmě neomlouvá moje chování. Udělej co musíš.” A pak si klekl vedle Emmetta. To už ale byla v obýváku celá rodina která to samozřejmě všechno slyšela. Kdyby Esme mohla tak by plakala a Carlisle stejně jako Rose a Alice sledoval co udělám. Edward se na mě podíval. ,, Bello lásko ty se opravdu nechceš stěhovat??” Začala jsem mluvit. ,, Já vím, že tohle bylo poněkud přehnané. Všechny naše reakce. Ale když to všechno pominu tak jediný důležitý je, že si zase zpátky. Tady s námi, co tě máme rádi. Nechci se stěhovat od rodiny, která mě sice chtěla zabít, ale kterou miluju víc než svůj nekonečný život.” Pak jsem se otočila na Emmetta a Jaspera. ,, A vy dva vstaňte. Prostě zapomeneme na to, co se stalo. Edward je tu a já se postarám o to, aby to tak taky zůstalo. Navždy. Takže co bylo bylo. A to je všechno prostě tečka.” Načež jsem se usmála. Edward mi chtěl oponovat. ,, Já ale . . . . .” Nechtěla jsem se dohadovat o dalších věcech. Tak jsem se Edwardovi otočila v náručí a políbila ho. Jak sem čekala okamžitě se přestal soustředit na okolí a věnoval se jen mě. Stoupla jsem si na špičky abych náš polibek prodloužila. Pak si někdo odkašlal. ,, Úplně jsem zapomněl, že tu nejsme sami.” Zasmál se Edward. Emmett s Jasperem ho odstrčili, no spíš odhodili a vrhli se na mě. Oba dva mi děkovali a pořád mě objímali jako dva šílenci. Ostatní se smáli a na všech byl vidět ten klid, co nastal. To už byl ale zpátky Edward. Tak rychle, že jsem to ani já neviděla mě popadl do náruče. ,, No tak dejte mojí manželce už pokoj.” Usmíval se a pak mě políbil. Všichni odešli. Chtěli nám nechat soukromý. ,, Tak moc si mi chyběl. Nedovedeš si představit jak. Bylo to jako bych umřela s tebou. Už se to nikdy nesmí stát.” ,, Taky už to nikdy nedovolím.” Odpověděl mi. ,, A teď se chci na něco zeptat.” Usmála sem se. ,, Chceš mě znovu požádat o ruku.” Taky se zasmál. ,, Klidně si tě vezmu znovu každý rok, měsíc, týden. Kdykoli budeš chtít.” Pak mu v očích zaplály plamínky a on si přede mě klekl. ,, Bello Cullenová pojedeš se mnou na naší svatební cestu??” Musela jsem se zasmát. ,, Ano ráda.” Smáli jsme se oba. Edward pak vstal a políbil mě. Potom jsme zavolali celou rodinu. ,, Odjíždíme na svatební cestu rodinko. Což je tak trochu po mém. Odpočineme si od vás, ale vrátíme se.” Smál se. Alice okamžitě začala bláznit. ,, Nákupy, musíme na nákupy.” A už utíkala do pokoje sepisovat seznam, co všechno budeme s Edwardem potřebovat. Za chvíli ale byla znovu dole. ,, No tak do auta a jedeme. Bello šup.” Edward se škodolibě usmál. ,, Bratříčku moc se nesměj a nastupuj taky. Pro tentokrát se tomu nevyhneš ani ty.” Edward se hned přestal smát. Svěsil hlavu a podíval se po mě. ,, Já ti tentokrát nepomůžu. Jen pojeď trpět se mnou.” Usmál se, vzal mě za ruku a odcházeli jsme k autu. Než jsem poznala Alice měla jsem nákupy docela ráda, ale nákupní maratón, kdy vás někdo zavře do kabinky a zasype haldou oblečení není zrovna moje. Tak to vypadalo i dneska. Alice zbystřila první obchod pro muže i ženy a hned nás táhla dovnitř. Edwarda zavřela do jedné kabinky a mě hned vedle něj. Pak nám začala nosit hordy věcí. Zkoušela jsem si nějaké tričko a kalhoty. Dneska už asi po sté, když Alice zakřičela. ,, Jdu sehnat něco dopředu. Myslím, že sem tam viděla pánské i dámské plavky. Tak tu počkejte.” Pak bylo slyšet cupitání od kabinek a postupně sláblo. ,, Lásko si tam??” Ozvalo se z vedlejší kabinky. ,, To víš že jo. Dostala jsem rozkaz zůstat tak vyčkávám.” Smála jsem se. ,, Mě je tu samotnému smutno.” Zkoušel se nesmát, ale moc mu to nešlo. ,, Já tu ale nejsem sama.” Škádlila jsem ho. Ani jsem to nepostřehla a najednou mě zezadu objímali něčí ruce. Rychle jsem se otočila. ,, Takhle už mě nikdy neděs.” Kdo jiný než Edward. ,, Já jen vtipkovala. To snad víš. Ale vlastně jsi moc roztomilej když žárlíš.” Smála jsem se. ,, No počkej.” Řekl jen a hned na to mě začal líbat. Nejdřív na pusu a pak postupoval dál na krk. ,, No tak, no tak pane Cullene. Nechte si to na doma.” Smála jsem se. Než stačil reagovat vracela se Alice. Rychle jsem ho políbila a zaběhla do jeho kabinky. ,, Tak jsem zpátky. První dostanete plážový oblečení a pak ty plavky. Tak šup oblíkat.” Křikla na nás. Poslala jsem Edwardovi myšlenku. Lásko obleč si to a pak se ukaž Alice. Bude legrace. Hned na to mi poslal myšlenku Edward. Jen když uděláš to samé lásko. Musela jsem se zasmát při představě Alice. ,, Tak se mi ukažte. Šup.” Řekla a čekala před kabinkami. Když jsme vylezli myslela jsem, že umřu smíchy. Edward tam stál v plážových šatech a já v šortkách a košili. Oba sme se váleli smíchy. Alice to tak vtipné nepřišlo. ,, Ha ha vtipálci. Okamžitě se prohoďte.” Museli jsme poslechnout. Za zhruba 4 hodiny jsme se vraceli domů. Kdybych byla člověk byla bych unavená jako kotě. Sotva jsme ale dorazili domů přihnala se Alice. ,, Tak honem začneme balit. Ráno vám letí letadlo.” Nedala nám vydechnou a začali jsme balit.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 32. kapitola: