Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 31. kapitola

20.07.2009 (18:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3025×

Dostihla jsem svojí rodinu. Carlisle mě chytil za ruku a podíval se mi do očí tak jak to dělával Edward. ,, V pořádku??” A já odpověděla. ,, No myslím, že……….” Víc jsem ale nestihla. Z dálky jsem zaslechla. ,, Bello.” Takové slabé volání. Zatřepala jsem hlavou a otočila se znovu na Carlislea. Pak to ale bylo slyšet znovu. ,, Bello.” Podívala jsem se po nich ale zdálo se jako když nic neslyšeli. ,, Slyšeli jste to volání??” Dívali se na mě jako na blázna. ,, Bello nikdo nevolá a ani nevolal.” Díval se na mě Emmett. Já to ale slyšela znova.
,, Bello lásko.” Ach můj bože. To byl hlas mého Edwarda. Vyděsila jsem všechny když lesem zazněl můj výkřik. ,, Edwardéééé.” Přitančila ke mně Alice. ,, Bello to bude dobrý. Všem nám chybí ale musíme se s tím srovnat.” Já ale zaslechla ten hlas znovu. ,, Lásko prosím pomoz mi.” Můj manžel mě potřeboval a mě napadla šílená myšlenka. Utíkala jsem k jeho hrobu a celá rodina Cullenů za mnou. Jakmile jsem tam doběhla začala jsem hrabat hlínu z jeho hrobu pryč jako šílená. Nešlo to ale tak dobře. Následovalo tak moje ukázání na místo vedle mě. ,, Rakev.” Všichni nevěřícně vydechli. Já chtěla strhnout víko ale Jasper a Emmett mě chytili za ruce. Esme se dívala a vypadala jako když každou chvíli upadne do šoku. ,, Sakra nech toho. Nech ho aspoň po smrti v klidu.” Křičel na mě Emmett. ,, Co si proboha myslíš že děláš Bello. Okamžitě přestaň nebo se o tebe s Emmettem postaráme.” Vyhrožoval Jasper. Chápala jsem je. Byl to jejich bratr a mě tak dlouho neznali. Strach mi ale ani jeden nenahnal. ,, Pusťte mě. Edward mě potřebuje.” Křičela jsem taky. Odtáhli mě od jeho rakve. ,, Okamžitě se uklidni.” Křičel Emmett. Já ale neměla čas. Můj manžel mě potřeboval a já věděla, že to není jen halucinace. Použila jsem všechnu svojí sílu a odrazila od sebe jak Emmetta tak Jaspera. Utíkala jsem pak rychle k rakvi. Měla jsem teď dost času protože všichni koukali jako blázni a nebyli schopní něco udělat. Vzala jsem víko od rakve a odtrhla ho od zbytku. To co se stalo pak mě málem zabilo. ,,Já věděl, že mě uslyšíš a přijdeš mi pomoc. Lásko tolik sem se bál. Nebyl jsem mrtví. Bylo to něco jako spánek nebo co. Viděl sem se nad svým tělem a cítil jak mě to táhne pryč. Pak ale uviděl tebe. Jak ležíš u mě a z očí ti tečou ty krvavé slzy a prosíš mě ať se vrátím. Nevím jak se mi to povedlo ale toužil sem být znovu s tebou. Objímat tě a zůstat s tebou po zbytek věčnosti jak jsem slíbil u oltáře. Miluju tě.” Pak pomalu vstal a čekal co bude dál. Já ale na nic nečekala. Okamžitě jsem mu skočila do náručí. Trochu sykl bolestí, protože nebyl úplně zahojený ale držel mě tak pevně, že i když jsem upír bála sem se aby mi něco nezlomil. Pak mě začal líbat. Tak jako nikdy. Tak naléhavě a vášnivě jako kdyby to byl náš poslední polibek. A co já?? Já mu na to odpověděla dvěma nejprostšíma a zároveň nejkrásnějšíma slovama. ,, Miluju tě.” Pak se k nám přihrnula celá jeho rodina. Všichni bláznili jako opravdoví šílenci. Objímání a vzlyky štěstí nebrali konce. A pořád dokola ta samá otázka. Jak je tohle možné. To vysvětlil až Carlisle. ,, Je to možné. Jednou jsem se s tím setkal. Kdysi, krátce po mé přeměně. Láska toho páru byla tak silná, že slyšeli jeden druhého přes půl světa. A když ta žena umírala po těžké nehodě její partner jí prosil ať se mu vrátí a neopouští ho. Za dva dny se uzdravila. Prostě je to láskou. Tak silnou že tě přivede i ze smrti zpět.” Já pak navrhla. ,, Nebylo by lepší jít domů z tohohle proklatého místa??” Všichni samozřejmě byli pro. Jakmile jsme dorazili domů Carlisle Edwarda vyšetřil. Vytahal mu stehy a konstatoval, že je v naprostém pořádku. ,, Tak synu je to v pořádku. Dokonce v tom nejlepším. Znovu se hojíš jako upír.” Usmál se. Edward rozevřel svou náruč a já na nic nečekala. Pak jsme šli do obýváku. Tam jsme se posadili. Seděla jsem vedle Edwarda. ,, Málem ztratíš manžela a teď si jen tak sedneš vedle něho??” Usmál se a posunul si mě na klín. Políbila jsem ho. Přerušil nás Emmett s Jasperem, kteří přišli do pokoje. Edward na ně začal vrčet. ,, Co se děje lásko??” Ptala jsem se. ,, Já slyšel úplně všechno. To jak ti vyhrožovali, že se o tebe postarají taky.” Byl opravdu rozčílený. Objala jsem ho. ,, No tak lásko měli o tebe jen strach. Chtěli pro tebe to nejlepší a to podle mého bláznivá upírka není.” Smála jsem se. U něj to ale nezabralo. ,, To nic nemění na tom, že vyhrožovali mé manželce.” Pak se zamyslel. ,, Odjedeme a hned. V rodině kde chtějí zabít mojí manželku být opravdu nechci.” Ten konec věty už křičel. Jak ho ostatní slyšeli tak seběhli dolů. První se slova jako vždy ujal Carlisle. ,, Edwarde měl by sis to rozmyslet. Já uznávám, že se nikdo z nás nechoval dobře, ale zkus to pochopit. Dovedeš si snad představit jaký jsme o tebe všichni měli strach.” Myslím, že nedovedl. ,, Jak si to mám k sakru představit.” To bylo poprvé, co jsem ho slyšela mluvit takhle a ještě tak moc naštvaného. Najednou se přikrčil a začal vrčet. Přistoupila k němu Alice. ,, No tak bráško. Uklidni se trochu. Nikdo z nás to nemyslel zle a věř mi, že Jaspera a Emmetta to hrozně moc mrzí.” K mému překvapení ze svého postoje neustoupil a ani ve vrčení nepolevil. ,, Řekl jsem, že to pochopit nedovedu a vyhrožování lásce mého života smrtí je tak odporné, že nedovedete vy pochopit, co já teď cejtim.” A začal vrčet mnohem víc než předtím. Alice k němu natáhla ruku, ale jeho reakci snad nikdo nečekal. Alice to jistě viděla, protože uskočila stranou a tak Edward který po ní skočil skončil na zemi. To už jsem ale nemohla jen tak koukat. Otočila jsem se na Edwarda, který už stál a znovu přikrčený vrčel na Emmetta a Jaspera. Všichni byli vyděšení. ,, Edwarde okamžitě přestaň !!!!!! Co to do tebe vjelo.” A pak ani bych chtěla mi ujelo. ,, Pojď okamžitě sem.” Ale to bylo tím, že vyjel po Alice, která mu nic neudělala. Edward ale hned přišel ke mně. Stál vedle mě se sklopenou hlavou a smutnýma očima. Kvůli tomu, že mě zklamal. Vzala jsem ho za bradu a donutila se podívat na sebe. ,, No tak lásko. Já se přece nezlobím. Chceš mě chránit já vím, ale ne na úkor tvé rodiny. Alice ti nic neudělala, je to tvoje oblíbená sestra a ty po ní vyjedeš. To mě mrzí nejvíc. Emmett a Jasper by si to zasloužili, ale ne Alice.” A hned pak jsem se začala smát. Ostatní se chtěli smát taky, ale snad se báli nebo co, protože bylo ticho. ,, Myslím, že bysme tuhle situaci a to, co se stalo měli zapomenout. A už se k tomu nevracet.” Navrhla jsem. To mi ale nevyšlo. Emmett a Jasper přišli k nám, v očích smutek a zklamání. ,, Chceme s vámi mluvit. Teda hlavně s tebou Bello.” Oznámil nám Emmett. Edward zavrčel. ,, Vypadněte od Belly pryč.” Pohladila jsem ho po tváři. ,, No tak lásko nech je říct to, co chtějí.” A Edward pokýval. ,, Pro tebe cokoliv lásko.” Omotal kolem mě své paže a Emmett začal mluvit .

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 31. kapitola: