Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 3. kapitola

29.05.2009 (12:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4074×

Edward mě chytil za ruku se slovy: ,, Prosím zůstaň, neodcházej. Já ......já nechci abys odešla." Když viděl jak se dívám okamžitě mi ruku pustil. Najednou ve mně cosi začalo křičet, aby mě zase chytil. ,, Nevyděsil jsem tě moc??" zeptal se medovým hlasem. ,, Upřímně trochu jo, ale teď už je to ok." na víc jsem se prostě nezmohla no. Sedli jsme si nedaleko od toho jezera a opřeli se o kameny, které tam byli. ,, Takže jak si se dostala až na tohle místo" zeptal se najednou. ,, No jen jsem se tak procházela lesem až jsem narazila na tohle místo. Je to tady nádherné, nikdy jsem nic takovýho neviděla" řekla jsem. Takhle jsme si povídali ještě asi dvě hodiny. Zjistila jsem dost věcí o jeho rodině, o sourozencích, o tom co má a nemá rád, o jeho zálibách a tak všem okolo. To samé zjistil on o mě. Pak jsem se osmělila a musela se zeptat na věc na kterou jsem nemohla zapomenout. ,, Edwarde chci se zeptat........." radši jsem ale ztichla. V tu chvíli mi to přišlo pitomý. Jeho to ale zjevně zajímalo a tak mě pobídl:,, Ne jen pokračuj, ty se můžeš zeptat na cokoli." No dobrá tak se zeptám. ,, Víš dneska u oběda čemu si se zasmál hned po tom co si se na mě podíval??" Odpověděl bleskově: ,, Žárlivost ale proč ani ho neznám......víš když jsem slyšel co sis myslela bylo to hodně vtipné." Tak moment, co to právě řekl????????? Když jsem slyšel, co sis myslela???? Jak je to možný?? Musela jsem se zeptat: ,, Ty čteš myšlenky nebo co??" Najednou se zarazil: ,, Ou všimla sis té formulace hmm.........jo no ......ano dovedu číst myšlenky." No pááááni tak tohle jsem nečekala. Najednou se ale zvedl silný vítr a strom, který byl nad kameny se začal klátit. Zcela jistě by dopadl na mě, kdyby si Edward nestoupl nade mě a strom nechytil. Strom poté zahodil daleko do lesa. Pane bože.........co to sakra bylo. Asi sem vypadala vyjeveně, protože jen stál a čekal co se bude dít. Začala sem si skládat různé kousky dohromady. Čte myšlenky, u oběda nikdy nejí, pohybuje se hrozně rychle, zahazuje stromy, jeho oči mění barvu a jeho ruka je opravdu chladnější než ruce ostatních. O můj bože. Ne to není pravda jsem jen paranoidní. Nic takového neexistuje Bello, uklidni se. ,, A co když existuje, co by si potom dělala?? Okamžitě se dala na útech?? Bylo by to pochopitelné" řekl najednou Edward. ,, Tak za prvé přestaň se mi hrabat v hlavě a za druhé jsou to jen domněnky. Žádné důkazy, tak proč tomu věřit" řekla jsem. V tom vstal a v mžiku byl na druhém konci jezera. Jak to udělal??? Přeskočil ho nebo oběhl?? Než jsem to stačila domyslet byl zase u mě. Pak vzal jeden obrovský kámen a hodil až někam daleko do lesa. Slyšela jsem jen, jak se rozbíjely stromy. Hned byl zase u mě. Můj srdeční tep se zrychlil o sto procent a Edward to asi slyšel. ,, Neboj se neublížím ti ......radši asi půjdu už tak si dost vyděšená." Ne to jsem nemohla dovolit. Byla sem vyděšená, ale chtěla jsem aby se mnou zůstal a tak sem musela jednat chytila jsem ho za ruku, jako to udělal on a řekla: ,, Já ale nechci aby si odešel. Chci abys tady se mnou zůstal. Nebojím se, že mi ublížíš. Kdybys chtěl udělal bys to už dávno. Prosím zůstaň Edwarde." Zřejmě to zabralo zase se posadil, ale bylo to dál než před tím, což se mi vůbec nelíbilo. Zase jsem začala já:,, No takže ty jsi teda u......up...no upír??" Ta formulace mi nešla na jazyk. ,, Bohužel pro tebe ano." odpověděl a já se zarazila mnohem víc. ,, Proč bohužel pro mě??" Musel mi odpovědět a tak začal:,, No víš já se zcela jistě dostanu do pekla, tohle je naprosto nepřípustné, jsem ten nejhorší upír na světě." Vůbec jsem nechápala a tak sem se musela zeptat:,, Proč tohle říkáš??" A to co řekl mi zastavilo srdce. ,, Víš Bello já ......no já ......já jsem se do tebe zamiloval. Na první pohled. Nemůžu to ovládnout. Musim ti být pořád na blízku a to i přesto, že mě tvoje vůně dohání k šílenství." Bože on mi právě nepřímo řekl, že mě miluje. Musela jsem reagovat, viděla jsem jak čeká se svěšenou hlavou, jako kdyby se právě přiznal k vraždě. ,, Edwarde já ......já jsem se do tebe taky zamilovala. Neodvratitelně a bezhlavě. Taky to byla láska na první pohled, proto taky ta žárlivost." Jen odpověděl:,, I přesto všechno spolu být nemůžeme Bello. Je to pro tebe moc nebezpečné. Trefíš domů sama??" Tahle otázka mě zarazila, ale odpověděla jsem:,, Ano pomatuju si cestu opravdu dobře." Nechápala jsem, ale po tom co řekl mi to došlo. ,, Potom se tedy omlouvám. Měj se hezky Bello. A nezlob se na mě pokud to jde. Sbohem." A zase byl pryč.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 3. kapitola: