Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 27.kapitola

09.07.2009 (12:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2750×

Pozdě k ránu se oslavy chýlily ke konci. Já byla s Edwardem buď na parketu nebo venku v altánku. Nehnuli jsme se od sebe ani na krok. Najednou jsme zůstali sami. Všichni se s námi postupně loučili až tam nikdo nezůstal. Mamka a taťka slíbili, že se ještě určitě dorazí podívat jak nám manželství prospívá. Poslední odcházeli Cullenovi. Jak jsem tam tak stála s Edwardem v objetí napadlo mě co bude dál. Co se bude dít až si pro mě přijdou, jak to zvládneme, jak strašné to bude a spousta dalších otázek. Zapomněla jsem ale na svého manžela, který mi celou dobu četl myšlenky. ,, Jak jsem řekl všechno zvládneme.” Řekl a pohladil mě po zádech. ,, Pokud nebudeš proti rád bych tě teď někam vzal.” Usmál se na mě. Nevěděla jsem kam to bude ale bylo mi to jedno. Šla bych kamkoli jen když bude se mnou. Políbil mě a rozběhli jsme se.

Doběhli jsme k autu a já nechápala kam až asi pojedeme. ,, No tak si nastupte paní Cullenová.” Smál se Edward a pomohl mi do auta. Kdyby to bylo jeho volvo pochopila bych to, ale jelo se autem Emmetta. Na co potřebujeme jeep?? Vůbec jsem nechápala kam mě bere. Edward jednou rukou řídil a druhou držel tu mojí a palcem mi kreslil uklidňující kolečka. Zabralo to, protože já se začala věnovat jeho kráse. Nahnula jsem se políbila ho a rukou mu přejela po dokonalé hrudi. Jeho dokonalá soustředěnost byla ta tam a mi málem skončili v kmeni jednoho stromu. Musela jsem se smát. ,, Tohle mi nedělej. Nám by se asi nic nestalo, ale Emmett by mě zabil kdybych mu jeho milovaný jeep vrátil jako hromádku šrotu.” Smál se. ,, Neboj ochránila bych tě. Přece bych si nenechala zabít manžela.” Smála jsem se. Edward se začal smát taky. Asi tak za půl hodiny prohlásil.
,, Tak vystupovat jsme na místě.” Pomohl mi z auta a mě se málem podlomila kolena. Stála jsem před tou nejúžasnější horskou chatou. ,, Co - co - co tady děláme??” Koktala jsem. Edward se jen usmál. ,, No nemůžeme jet na opravdovou svatební cestu. Tu necháme až po tom, co nás čeká. To ale neznamená, že nepojedeme aspoň na dva dny někam od rodiny.” Nezmohla jsem se ani na slovo. Edward mě vzal za ruku a vedl dovnitř. Jestli byla dokonalá zvenku tak nevím k čemu přirovnat tohle. Všechno bylo vybavené ve stylu Cullenů. Všechno moderní a dokonale sladěné. Nechyběla nejmodernější elektronika a celkové vybavení. ,, Líbí??” Ptal se mě Edward. ,, Moc a moc. Je to to nejkrásnější místo kam si mě mohl vzít lásko.” Odpověděla jsem a pak ho políbila. Šibalsky se usmál a v očích mu plály jiskřičky. ,, A to si ještě neviděla ložnici lásko.” Musela jsem se zasmát. ,, No tak proč si mě tam ještě nevzal??” Pochopil to popadl mě do náruče a nesl směr ložnice. Cestou mě líbal. Naše ložnice byla dokonalá. Vkusné vybavení, elektronika ale celé místnosti vévodila nádherná postel, která byla mimochodem tak velká, že by se tam v klidu vyspalo tak 5 lidí. ,, No já nemám slov.” Edward se usmál. ,, To je na to jak dokonalé líbám nebo na to jak je ti se mnou krásně??” Smál se. ,, Hlavně mi neříkej, že to patřilo tomu pokoji.” Musela jsem se zasmát. ,, No víš broučku od každého trochu.” Pak jsem ho políbila.

Strávili jsme tam krásný dva dny. Divila jsem se, že to celý dům vydržel. Nikdy jsem Edwarda takhle vášnivého neviděla. Měli jsme naplánováno zůstat tam déle. Aspoň tak týden. Druhý den večer ale někdo rozrazil dveře. Ležela jsem na gauči v Edwardově náručí a hrozně jsem se lekla. ,, Sakra Alice neděs takhle mojí manželku.” Vtipkoval Edward. Alice se ale tvářila jako kdyby právě viděla ducha. ,, Bello, Edwarde oni přijdou dřív. Už za dva dny. Změnili názor a nechce se jim tak dlouho čekat.” Edward vrčel a já se tak hrozně bála, že jsem nebyla schopná slova. Jako první se probral Edward. ,, Jedeme domů. Musíme se připravit na boj.” Alice se okamžitě vrhla na balení našich věcí. Ani ne za dvě minuty jsme měli zabaleno a seděli v autě.

Když jsme dorazili domů v obýváku čekala celá rodina jako obvykle když se něco hrozného dělo. Všichni upřeli oči na mě. ,, Bello prosím snaž se uklidnit. Ani moje moc na to nestačí. A já to cítím dvakrát tolik než ty.” Prosil mě Jasper. ,, Já se pokusím.” Pokývala jsem hlavou, ale sama sem tomu moc nevěřila. ,, Co budeme dělat??” Ptal se Carlisle. Edward začal. ,, Mají v plánu přijít za dva dny a tak je strávíme trénováním. A vymýšlením taktiky. A Alice bude skrz vidění zkoumat, co změnili nebo, co mají v plánu.” To se zdálo být dobré. Všichni pokývali a pak se rozběhli na louku kde se hraje baseball. Cestou jsem s Edwardem mluvila o tom, co nás čeká. ,, Lásko já mám strach. Jestli se vám něco stane tak si to nikdy neodpustím a nebudu chtít dál žít.” V tu ránu zastavil. Protože jsme se drželi za ruku s trhnutím jsem musela zastavit taky. ,, Tak tohle už nikdy neříkej. Nic se nestane a všechno zvládneme.” Pak mě políbil. Nešlo tomu odolat. ,, Když chceš dovedeš být velice přesvědčivý.” Usmála jsem se. Pak jsme se rozběhli aby na nás ostatní nečekali. Celé dva dny jsme strávili tréninkem a i já musela uznat, že mi to docela jde. Taky sem cvičila svojí schopnost, která by se nám v boji mohla hodit. Až přišel ten den. Alice říkala, že přijdou na baseballovou louku asi kolem deváté večer. Už jsme tam na ně čekali. Bylo to jiné než jsem čekala. Já počítala s maximálně 6 upíry ale tady jich bylo nejmíň 16. Tak hrozně nevyrovnané. Tak jasný konec. Jeden z nich vystoupil a začal mluvit směrem ke mně. ,, Víme o tvé schopnosti. Jsi tak vyjímečná, že tě chceme k nám.” Zavrtěla jsem hlavou. Nebyla jsem schopná slova. Pokynul rukou jedné upírce a ta mávnutím ruky zvedla Edwarda a ten se vznášel asi dva metry nad zemí. Pak znovu promluvil. ,, No teď můžeme tvého přítele hodit na skálu nebo ho upálit. Můžeme si s ním dělat cokoli. Tak je na tobě jak a jestli vůbec zemře. Pokud se k nám přidáš všechny ušetříme. Pokud ne pak všechny zabijeme. No tak se rozhodni děvče.” Podívala jsem se na mojí rodinu. Všichni byli odhodláni bránit mě až do posledního ,, dechu ,, . Pak můj pohled skončil na Edwardovi.
,, Opovaž se. Nikdy. To radši zemřu. Nikdy ti nedovolím aby ses k nim přidala.” Zuřil. Já ale neměla na výběr. Chtějí jen mě a když svolím dají ostatním pokoj. ,, Bello opovaž se. Jako tvůj manžel ti to zakazuju.” Znovu zuřil Edward. Já se ale už rozhodla. ,, Dobrá půjdu s vámi, když slíbíte, že mojí rodině neublížíte.” Pokýval hlavou. ,, Dobrá, dobrá tak prosím pojď. Řekl a pokynul mi rukou. Udělal jsem první krok a byla si jistá, že kdyby byl Edward na zemi tak by mě vlastnoručně roztrhal. ,, Bello jestli to uděláš tak si tě najdu ať budeš kdekoliv a věř mi, že i kdyby to trvalo století tak to dokážu a pak si tě poddám sám.” Musela jsem jít dál bylo to pro jeho dobro. Došla jsem tedy až k nim a když jsem byla na jejich straně ten muž pokynul rukou a Edward stál na zemi. ,, Teď odcházíme a nepokoušejte se nás sledovat jinak skončíte špatně.” Vyhrožoval. Naposledy jsem se otočila na Edwarda a věděla jsem, že kdyby mohl tak by brečel.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 27.kapitola: