Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 25. kapitola

06.07.2009 (08:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2550×

Když jsme dorazili před dům Alice byla jako rozzuřené štěně. ,, Jak si to představujete takhle se zpozdit. Okamžitě běžte dovnitř a musíme hned začít.“ Edward se na ní otočil.
,, Tak zaprvé nekřič na mojí budoucí ženu a za druhé uklidni se. Stihneme to.“ Objala jsem ho a políbila. V tom začala Alice znovu zuřit. ,, No tak vy hrdličky. Na to bude dost času po svatbě tak honem jdeme.“ A už mě táhla od Edwarda. Ten mi ještě rychle, že jsem to skoro nepostřehla strčil lístek do kapsy. To už jsem ale stála s Alice v koupelně. ,, Tak se posaď a já sem hned tady i s Rose a začneme s přípravou. Jakmile odběhla vzpomněla jsem si na ten lístek od Edwarda a tak sem ho vylovila z kapsy. Otevřela jsem ho a bylo tam napsáno. Lásko miluju tě. Už se nemůžu dočkat až si tě vezmu. Sevřela jsem ho u srdce a začala se smát. V tom přišla Alice. ,, Roztomilé že??“ No jistě viděla co se stane. ,, Tak začneme s přípravou. Rose ty vlasy a já make-up. A dali se do práce. Nevěřila jsem, že se to můžu stát ale byla sem pod proudem rozkazů. Občas sem si přišla jako na vojně a ne tak, že za chvilku budu mít svatbu. Stálé rozkazy typu seď rovně, nevrť se, zavři oči, otevři oči, promni pusu a spousta dalších. Alice i Rose byli ve svém živlu. Já ani nevěděla jak vypadám, protože přes zrcadlo dala Alice látku. Asi tak za tři hodiny byli hotové.
,, No tak co ty na to Rose??” Ptala se Alice. Rose jen zářila. ,, Já myslím, že je to jedna z nejkrásnějších nevěst na světě.” Alice se zamračila. ,, Odvedli jsme tak skvělou práci. Kdo může být stejně nádherný jako naše Bella??” Rose se jen zasmála. ,, No přece její sestřičky ne?? V náš svatební den jsme byli stejně krásné jako ona. Proto sem to řekla myslela sem nás tři.” Teď už to Alice došlo a začala se smát. Já se taky neudržela. Pak Alice znovu poručila. ,, Tak Rose ještě šaty. Prosím dones je.” Rose odběhla z koupelny. Otočila jsem se na Alice. ,, Alice sem tak šťastná a smutná zároveň.” Pohladila mě jemně po tváři. ,, Já vím. Neboj se. Až přijdou budeme připravení.” Přesně věděla čeho se tak moc bojím. ,, Teď si ale užij svůj svatební den a nemysli na to.” Objala jsem jí. ,, Ale no tak Alice chceš jí zničit líčení a účes??” Ve dveřích stála Rose a v rukou šaty. ,, Tak Bello teď si opatrně obleč šaty.” Řekla Rose a já poprvé viděla svoje svatební šaty. Byla to taková nádhera, že kdybych potřebovala dýchat pochybuju, že bych to zvládla. ,, Ještě ses neviděla celá. To budeš teprve v šoku.” Zavtipkovala Alice, když viděla můj výraz.

Z pohledu Edwarda
Alice mi vytrhla Bellu z náruče a táhla jí do koupelny. Rychle jsem jí stačil strčit do kapsy lístek. Pak už jsem se za ní jen smutně díval. Nestál sem tam ale dlouho. Přišel totiž Emmett. ,, Tak co bráško. Snad nejsi jako ženský a nepotřebuješ tři hodiny na přípravu. Tak neskočíme si na lov??” Smál se. ,, No proč ne. Chceš si dát závod??” Usmál sem se. Na to reagoval Jasper. ,, Jako malý a to máš svatební den.” S Emmettem sme ho ale moc neposlouchali. ,, Tři, dva, “ odpočítával Emmett, ale na jedna nečekal a vyrazil. Nemohlo mu to ale vyjít, protože i kdybych mu nečetl myšlenky tak jsem byl rychlejší. Vyhrál sem. Samozřejmě. A Emmett se jako vždy vztekal. ,, Tohle tvoje čtení myšlenek by mělo bejt zákonem zakázaný.” S Jasperem jsme se jen smáli. Pak jsme šli lovit. Mě stačila jedna puma, Jasper se spokojil s dvěma srnkama a Emmett ulovil grizzlyho. Asi za dvě hodiny jsme se vraceli domů. I přesto, že sem to nepotřeboval jsem vlezl do sprchy a chvíli na sebe nechal téct osvěžující kapky vody. Pak jsem se oblékl. Moji bratři, kteří tu se mnou byli pak odešli. Já stál oblečený před zrcadlem a přemýšlel o nás s Bellou. Jak bude vypadat naše manželství, náš společný život jako manželů. Doufám, že mě nepřestane milovat a do konce věčnosti zůstaneme spolu. Kdyby to šlo běžel bych za ní hned teď, ale Alice by mě roztrhala na kousíčky. Takhle jsem uvažoval než se vrátili bratři. ,, Tak je čas vás oženit pane Cullene.” Smál se Jasper. Emmett mi nabídl rámě. ,, Prosím slečno.“ Vrhl jsem se na něj. Ale Jasper nás zastavil. ,, No tak za chvíli si vezmeš Bellu a musíš vypadat aspoň trochu dobře. Její kráse se nevyrovnáš to ti říkám na rovinu ale zkus to.” Zabralo. Toužil sem Bellu vidět tak moc, že už jsem na nic jiného nemyslel a vyrazil k oltáři.


Z pohledu Belly

Stála jsem tam tedy oblečená ve svých přenádherných šatech naproti zrcadlu a čekala až ho Alice odkryje. Přitančila k zrcadlu a jemně trhla za látku. Ta se sesunula k zemi a já spatřila tu nejnádhernější osobu na světě. Jemně nalíčená kromě očí. Ty byli zvýrazněné. Vlasy vyčesané s pár nakroucenými pramínky, které byli spuštěné sem tam z vlasů. A pak ty šaty. Prostě nádhernější osobu byste těžko hledali. Dokonce jsem musela uznat, že jsem byla o něco hezčí než Rose. ,, No Bells musím uznat ač nerada, že ti to dnes sluší víc než mě.” Smála se Rose jako kdyby mi četla myšlenky. Zasmála jsem se a pak se ozvalo tiché zaklepání na dveře. ,, Kůzlátka otevřete.” A hned na to ohlušující smích. Kdo jiný než Emmett. Pak otevřel dveře. ,, Jdem se s Jas……“ už to nedořekl. ,, Copak Emme?? Bella ti vyrazila dech??” Smála se Rose. ,, No nezlob se Rose, ale dneska je to ta nejhezčí upírka tady.” Zakřenil se. ,, Sama jsem to uznala. Dneska ti to prominu.” Zasmála se Rose. Jasper se na mě taky díval jak na obrázek. ,, No Bello si opravdu nádherná. Edward má štěstí, že našel někoho tak jako já a Emmett.” Řekl. ,, Děkuju Jaspere. Taky vám to moc sluší.” Pochválila jsem jim jejich smokingy. ,, No teď už jděte. Za chvilku začne obřad a já s Rose se musíme připravit.” Rozkázala Alice. Otočili se a odcházeli jako poslušní pejsci.
,, No Bells jdeme se taky připravit. Zvládneš to tady ještě chvilku sama?? Pak pro tebe zase přijdeme. To už ale půjdeme rovnou k oltáři.” Mrkla na mě Rose. ,, Určitě. Počkám tady nebojte. Nejsem žádná nevěsta na útěku.” Zasmály se a odešli. Já pak zírala na tu krásku v zrcadle a nemohla jsem se dočkat až konečně uvidím svého zatím snoubence. Představovala jsem si jak vypadá a jak tam bude stát. A pak taky o tom jak bude vypadat náš společný život. Jistě už teď spolu žijeme, ale jako manželé ne. Tak mě napadá, co se asi všechno naším manželstvím změní. Doufám, že ho neomrzím ani po letech a že mě bude milovat pořád stejně. Nejradši bych za ním běžela už teď hned, ale to by mě Alice roztrhala na kousíčky. Pak mě ale z mého myšlenkového pochodu a rozplýváním se nad naším společným životem vytrhlo zaklepání nebo spíš zabušení na dveře. Hned na to vstoupili. Sotva jsem je zahlédla myslela jsem, že omdlím.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 25. kapitola: