Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 17. kapitola

15.06.2009 (10:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3014×

Ráno mě neprobudil Edward ani dostatek spánku, ale slunce. Zas je tu jeden den, kdy musí svítit ta hnusná žhavá koule, co jí říkají slunce. Někdo se tiše zasmál. Kdo jiný to mohl být než můj miláček, moje všechno. Otevřela jsem oči a viděla ho jak zase seděl v křesle naproti posteli a v rukách držel knížku. ,, Dobré ráno lásko. Jakpak si se vyspala??" Ptal se. ,, Bylo by to mnohem lepší, kdyby můj kluk nečetl a přivítal mě do nového dne." Pak jsem se usmála. Vstal z křesla položil knížku a přišel k posteli. Pak si klekl vedle postele a obličej měl asi dva centimetry od toho mého. ,, Tak tedy dobré ráno miláčku." A hned na to mě něžně políbil. ,, Tak kdybych tušila jak výborně dovedeš popřát dobré ráno tak si nepřeju nic jiného, než celý život vstávat." Zasmáli sme se. Pak jsem se šla obléknout. Když jsem znovu vešla do pokoje postel byla ustlaná a Edward opět seděl v křesle. Byla to chvíle, kdy mě pokaždé když jsem vešla do pokoje přivítal polibkem a nebo objetím a teď nic. Odkašlala jsem si. ,, Ehm ty mě nepřijdeš přivítat??" Jen se podíval a pak se usmál.

,, Nemusím to dělat pokaždé ne??" No tak tohle se mi nelíbilo. Všechno ve mně chtělo aby to dělal znovu a znovu a znovu, pořád dokola. Přikrčila jsem se pak trošku zavrčela. Jen se podíval a usmál. ,, No tak Bello tohle ty nikdy neuděláš. Nejsi tak obratná jak si myslíš." Ááá tak pán se bude posmívat. No počkej Edwarde. Vymrštila jsem se a dopadla na jeho nohy. Seděla jsem teď na něm obkročmo. A než si stačil všimnout posunula jsem mu hlavu a pak ho kousla do krku. Když jsem se odtrhla bylo poznat, že tohle sem trochu přehnala. Nenapadlo mě, že se to může stát když mají upíři tak dokonalou kůži a taky tak odolnou a hned se zahojí. No přesto všechno měl teď Edward na krku cucflek. Seskočila jsem z něj a on nechápal. Jen moje ruka mu ukázala směrem ke koupelně. Vstal a šel se tam podívat. Když se vracel byl ohromně pobavený. ,, Tak to se snad nikomu nepovedlo. Upír a cucflek, ty mě snad nikdy nepřestaneš udivovat." Vzal mě kolem pasu hodil na postel a pak mě kousl do krku tak jako já jeho. Jistě i já teď měla značku. Trochu se to zvrtlo v menší bitku a tak naše krky a klíční kosti byli plné červených fleků. Oba jsme se ale výtečně bavili a tak nám to nevadilo. Pak jsem se ale vzdala. Moje síla totiž vyprchávala a já už tak snadno Edwarda nepřemohla. Můj krk totiž vypadal trochu hůř než ten jeho. Pak jsme už jen leželi a užívali si svojí přítomnosti navzájem a ticha. Pak ale Edward promluvil. ,, Dneska je hezky a tak nikam nemůžeme tak si aspoň zajdeme na lov co ty na to??" To se ale pletl. ,, No vy Cullenovi nikam nemůžete. Se mnou je to trochu jiné. A navíc já na lov ještě nepotřebuju. Vůbec necítím žízeň a ani moje oči nezměnili barvu takže já půjdu až tak za týden. Ty ale klidně jdi. Já už se tu nějak zabavím." Pokýval hlavou. ,, No dobrá tak pojď půjdeme říct ostatním kdo půjde se mnou." Vzal mě za ruku a šli jsme dolů.

Když nás ostatní viděli s těží skrývali úsmev. Emmet jistě chtěl říct nějakou vtipnou poznámku ale po zavrčení Rose byl radši tiše. A tak Edward začal mluvit. ,, No já bych pomalu měl jít na lov tak sem se chtěl zeptat jestli někdo nepůjde se mnou?? Bella ještě nepotřebuje a tak zůstane tady." Nakonec to dopadlo tak, že jeli skoro všichni až na Alice a Jaspera. Ti totiž mířili k jezeru na louku kam nikdo nechodí. Vše bylo připraveno k odjezdu. Loučila jsem se s Edwardem. ,, Buď opatrná a nezlob broučku." Usmála jsem se. ,, Vrať se mi brzo lásko moje." Pak jsme se políbili a hned nato všichni odjeli. Zůstala jsem tam stát sama a vůbec nevěděla co budu dělat. Chvilku jsem se tedy procházela domem. Zkusila uklízet, ale nic mě nezabavilo na dlouho. Pak mě napadlo, že sem dlouho nebyla venku ve městečku a tak bych se tam mohla zajít podívat. Oblékla jsem si tedy džíny a krátké tričko a utíkala. Když jsem probíhala kolem hřiště všimla jsem si, že se tam něco děje a tak mě přepadla zvědavost. Byl to zápas amerického fotbalu. Sedla jsem si tedy na lavičku a dívala se. S touhle hrou jsem byla obeznámena otcem tak jako baseballem a fotbalem a spousty dalšími sporty. Zůstala jsem až do konce zápasu což bylo asi hodinu. Po zápase který vyhrálo družstvo Forks jsem se chystala domů. Vyskočila jsem a mířila k východu. Pak sem ale zpozorovala, že mám rozvázanou tkaničku u boty. Rozhodla jsem se si jí zavázat až vyjdu ven, ale když jsem vzhlédla zpět vzhůru bylo už moc pozdě na odvrácení katastrofy, která byla téměř nevyhnutelná. Než byste stačili mrknout narazila jsem do nějakého chlapce z družstva. Oba dva jsme skončili na zemi. Po chvilce mi ale ten kluk pomáhal na nohy. ,, Ehm promiň měla jsem koukat na cestu." Zkoušela jsem se omlouvat. ,, Ne to vůbec nevadí byla to moje chyba." Řekl ten kluk a pořád se na mě divně díval. ,, No nezlob se ale už půjdu. Děkuju za pomoc zpět na nohy." Usmála jsem se. ,, Počkej." Zaznělo mi za zády. Následovalo tedy moje otoční zpět. ,, Nejsi náhodou Bella Swanová??" To mě zarazilo odkud mě sakra znal. ,, No ano jsem proč??" Usmál se. ,, Já jsem Jacob. Jacob Black. Pomatuješ si mě?? Hráli jsme si jako děti, když si sem jezdívala k otci. Náčelníkovi police panu Swanovi." Udivovalo mě jak si pamatoval mého otce a mě. Pak jsem si ale vzpomněla. ,, No jistě ten malej kluk s dlouhýma černýma vlasama. Teď už si vzpomínám. Hodně si vyrostl a taky už nemáš dlouhé vlasy."

,, No to víš změna je život." Zazubil se. Pak jsme si sedli na lavičku a dlouho si povídali. Přestala jsem úplne vnímat čas a taky jsem si nevšimla, že se počasí změnilo. Už nebylo slunečno ale zataženo jako každý jiný den ve Forks. To mi ale nevadilo, protože sem znovu obnovila přátelství s Jacobem. Bylo nám spolu výborně. Mluvili jsme hodiny a pořád bylo o čem. Hodně jsme se spolu nasmáli a vzpomínali na časy, kdy jsme oba byli malé děti. Pak mě ale najednou někdo popadl za rameno. Rychle jsem se otočila. ,, Edwarde co tu děláš??" Vypadlo ze mě v tom údivu. ,, Přišel jsem tě zachránit od nudy, ale koukám, že se náramně bavíš." Znělo to dost ironicky. ,, Edwarde tohle je můj kamarád od dětství Jacob Black a Jacobe tohle je můj přítel Edward." Podali si ruku, ale vycítila jsem, že by nejraději jeden druhému tu ruku ukousl. ,, No Bello pokud ti to nebude vadit tak já se půjdu vysprchovat a převléknout. Uplně jsem na to zapomněl při tom povídání s tebou. Pak se ještě uvidíme." Řekl a odešel. Já jen kývla. Pak následovalo mé otočení k Edwardovi. V očích měl něco, co jsem tam ještě neviděla. ,, Proč si tu s ním seděla?? Myslel jsem, že budeš potřebovat zachránit. Málem jsem se zbláznil, když jsem přišel domů a ty nikde. Zas mě napadlo tisíc myšlenek a věř mi ani jedna nebyla hezká. A pak tě najdu tady jak se náramně bavíš s tím pitomcem Jacobem Blackem." Tehle jeho tón se mi vůbec nelíbil. ,, Co si teď myslíš, že děláš?? Tak za prvé Jacob není pitomec a za druhé na žárlení nemám náladu." Zněla jsem opravdu rozčíleně, ale aspoň poznal jak se opravdu cítím. ,, Jo je to úplne jiné o žárlení číst a pak to prožívat. Promiň ale já s tímhle nesouhlasím. Nechci abys s ním trávila čas." To se mi ale nelíbilo. Představa zákazů bylo jako mít tady zase otce. ,, Můžeš mi říct alespoň jediný důvod proč s ním netrávit čas jako s kamarádem??" Nejdřív se vykrucoval ale pak mi vyprávěl jakousi pověst o tom, že celá jeho rodina pochází z rodu vlkodlaků. A protože o Cullenových je to pravda tak je to pravda i o jeho rodině. A pak o tom, že upíři a vlkodlaci jsou přirození nepřátelé. ,, Víš Bello je to jako když chceš spřátelit kočku s myší." Musela jsem se usmát té formulaci. ,, I to se dá. Ale už se o tom nechci bavit. Až někdy jindy. Radši mi řekni jaký byl lov a proč jsem se nedočkala přivítání??" Usmál se a já věděla, že jsem vyhrála. ,, Lov byl výborný. Dvě pumy a ostatní je měli taky krom Emma ten si samozřejmě dal jeho oblíbeného medvídka jak sám říká." Zasmáli jsme se, protože Edward uměl imitovat svého bratra dokonale. ,, A co se týká přivítání tak se moc omlouvám. Mohl bych to ještě napravit." Řekl a začal se sklánět k polibku. Ucukla jsem. To se mu nelíbilo. ,, Proč mi tohle děláš??" Řekl a znovu se pokusil mě políbit. Moje reakce ale zůstala stejná a já znovu uhnula. ,, Tohle není hezké takhle mě týrat. Budu tvůj vězeň nebo tvoje hračka na hraní klidně věčnost za jeden polibek." Tohle se mi líbilo. ,, Tak vězeň říkáš hmm." Zasmáli jsme se. Pak jsem se ale naklonila a políbila ho. Jakmile zapojil jazyky věděla jsem, že teď v tuhle chvíli bych souhlasila s čímkoli. Když jsme se od sebe odtrhli usmívali jsme se a naše menší hádka byla dávno zapomenutá.

,, Edwarde, proč ty vlastně nehraješ taky americký fotbal?? Postavu máš úžasnou a vsadím se, že by to nebyl problém." Zasmál se. ,, No Bello nevím jestli by bylo dobré odrážet protihráče mojí sílou. Mohl bych je zranit. Nepamatuješ na sebe, když si ještě byla člověk?? A pak jak bych vysvětloval že nehraju pokaždé když jen trochu svítí slunce? A vsadím se, že jiskřícího hráče ještě neměli." A opět se rozesmál. To už jsem se ale smála taky. ,, Než nahodím upíří mozek úplne asi to ještě chvilku potrvá." Řekla jsem a pak opět vyhledala Edwardovi rty. Líbali bysme se ještě dlouho kdyby nás nevyrušil můj nový kamarád Jacob. ,, Ehnm pardon, že ruším, ale přišel jsem se jen rozloučit." Vstala jsem a došla k němu. Vzala jsem ho za ruku. ,, Mám velkou radost, že jsme znovu obnovili naše přátelství." Pak se usmál. ,, Já taky a moc. Chyběla si mě Bello." Objal mě a odešel. Slyšela jsem jak Edward zavrčel. ,, Ale no tak lásko. Kolikrát ti mám říkat, že opravdu nemusíš vrčet pokud mi chceš dát najevo jak moc mě miluješ." Zavtipkovala jsem. Omluvně se usmál a pak mě políbil.

Celý týden pak probíhal už normálně. S Alice jsme zařizovali náš pokoj s Edwardem, který byl teď krásnější než předtím. Měla jsem v plánu jít v pátek na zápas na který mě pozval Jacob, když jsme se náhodně potkali. Jen sem netušila jak bude a tak zatím Edward moje plány neznal. Skoro jsem na to ani nemyslela takže opravdu netušil vůbec nic. Jenže mi bylo jasné, že mě samotnou nikam nepustí. A i když mu to neřeknu tak mu to vyzvoní Alice. Nebylo tedy vyhnutí a já mu to musela říct. Zrovna jsem byla v obýváku a on byl nahoře a tak jsem šla pomalu za ním a přemýšlela jak mu to asi řeknu. V půlce schodů mě ale chytil do náruče. Taky mi šel naproti.

,, Ahoj kampak jdeme co?" Usmála jsem se. ,, Hledala jsem jednu osobu kterou miluju a chci se jí na něco zeptat." Pobaveně se podíval. ,, No a znám toho, kterému podle tebe patří tvoje srdce??" Aha tak mi si hrajeme. No dobrá. ,, No nevím jestli ho znáš. Jmenuje se Edward Cullen. Je hodně opatrný ale taky milej a ochotnej no a taky docela hezkej." Pak mě zvedl do náruče a běžel se mnou do svého pokoje. Tam mě položil na postel. ,, Já ti dám docela hezkej. Tak tohle si vážně neměla říkat. Pomsta bude sladká." Ani jsem se nestačila vzpamatovat a už mě líbal a rukama mě hladil po těle. Já mu ale musela říct to o mém nápadu na výlet a věděla jsem, že to nevezme moc dobře. Tak následovalo moje odtažení a jak sem čekala přestal mě líbat a podíval se mi pátravě a nechápavě do očí.

,, Víš jak jsem řekla na schodech. Chci tě o něco požádat, ale nevím jestli budeš souhlasit." Začala sem váhavě. ,, Každé tvoje přání se budu snažit splnit." No dobrá to mi trochu dodalo odvahy a tak jsem se zeptala. ,, Co říkáš tomu, že bychom zítra šli na zápas v americkém fotbale??" To s čím sem ale nepočítala byla jeho reakce.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 17. kapitola: