Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 15. kapitola

12.06.2009 (20:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3029×

Když jsme tam dorazili tak už byla celá rodina v obýváku. Hned jak nás viděli začali se tvářit ještě víc útrpne než předtím. ,, Alice nám všechno řekla. Měla vizi." Informoval nás Emmet. Pak ke mně Alice přiběhla a začala mě objímat. ,, Je mi to tak líto Bello. Kdyby se dalo cokoliv dělat víš, že to udělám ráda, ale tvůj otec je rozhodnutý. Viděla jsem tě ve Phoenixu. Je mi to líto." A znovu mě začala objímat. Pak si všimla mého udiveného výrazu. ,, Co se stalo Bello??" Zněla ustaraně.

,, No já myslela jsem si, že to pro vás nebude takový problém říct mi sbohem." Přiznala jsem. Hned na to vyskočil Carlisle. ,, Jak sis mohla myslet, že to pro nás bude lehké??" Hned za ním Esme. ,, Ano, jak tě to napadlo?? Bereme tě jako dceru a ostatní jako sestru a ty si myslíš, že to pro nás je lehké??" Pak se přidal Emmet. ,, Já souhlasím. Víš jak moc hrozný to pro nás je. Je to jako kdyby odešel Edward nebo kdokoliv jiný z naší rodiny." Rosalie a Jasper jen souhlasně kývali a na tvářích měli ten samý útrpný výraz. ,, Já no já ......já jen......" nemohla jsem pokračovat. Místo toho jsem se opřela Edwardovi o rameno a začal jsem brečet. V tu ránu u mě byla celá rodina. Všichni mě začali utěšovat, ale to nepomáhalo. Dokonce ani Jasper nemohl upravit moje pocity. A tak to zkusil Carlisle. ,, Bello, jak už jsme ti řekli si jako naše dcera a pro ostatní sestra. Nikdy jsme si nemysleli, že si budeš myslet pravý opak. Chceme abys nás taky brala jako rodinu. Pokud to teda tak cítíš." Co jsem na tohle měla říct. ,, Já vás beru jako rodinu. O to těžší je pro mě tahle situace. Představa být od vás všech pryč někde ve Phoenixu a navíc rok nebo víc je příšerná." Pak se už jen všichni objímali jako při nějaké dojemné scéně z románů.

Odjezd byl naplánovaný na pátek. Tak rychle to uteklo, že jsem se ani nenadála a byl čtvrtek a do mého odjezdu zbýval jediný den. I když se to otci nelíbilo, trávila jsem svůj veškerý volný čas s Edwardem a Cullenovými. Nejhorší byla chvíle loučení na konci dne. Ne s Edwardem, protože ten zůstával se mnou pořád. Ale s Cullenovými. Chodila jsem jako tělo bez duše a všimla jsem si, že ani Edward na tom není jinak. Měl stejné pocity jako já, na to jsem nemusela umět číst myšlenky. Stačilo se mu zadívat do tváře.

Z pohledu Edwarda:

Chodil jsem jako tělo bez duše. Od tý doby, co jsem se dozvěděl, že Bella odjíždí, že se stěhuje a bude na míle daleko nesoustředil sem se vůbec na nic. Celá moje rodina z toho byla nesvá. V jejich myšlenkách by jste mohli vyčíst obavy jak to zvládnu, jak to bude dál a pak lítost a soucit. A pak byl čtvrtek. To znamenalo, že před sebou mám poslední den s Bellou. Zrovna byla u nás a chystal sem se jí odvézt domů, jak její otec nařídil. Museli jsme dodržovat večerku. Teď bylo šest a večerka byla až v deset, ale radši jsme vždy chodili dřív. Zrovna jsme se chystali k odchodu, když nás zastavila Esme a Carlisle. ,, Víme, že jste chtěli odejít, ale shání se po vás Alice. Je to nutné tak vás prosí, jestli byste na chvilku za ní nešli." řekl nám Carlisle. ,, No proč ne hodina by nás nezabila." odpověděl jsem po tom co na mě Bella mrkla, že jí to nevadí. Pak sme se vydali za Alice.

Z pohledu Belly:

Esme a Carlisle nám řekli, že nás shání Alice a tak jsme za ní šli. Ještě než jsme došli nahoru slyšeli jsme auto. ,, Edwarde co je to??" Jen se usmál. ,, Asi Carlisle a Esme někam jedou. Možná na nákupy nebo se jen tak projet." Uklidnila jsem se. Když jsme vešli do pokoje Alice se usmívala. Koukla jsem jí do mysli, ale myslela na nejnovější trendy v módě. Podívala jsem se na Edwarda, ale ten byl stejně udivený, co to má znamenat. Asi hodinu jsme s Alice probírali to, že mi chce jako dárek na rozloučenou vybavit nově šatník. Prý aby na mě mohla být ve Phoenixu pyšná. Bylo to od ní moc hezký a i když jsem protestovala, že nechci aby za mě utrácela peníze nedala si říct a trvala si na svém. Kdo by jí odolal, když nasadí ten svůj psí pohled a kouzelný úsmev. Ani jako upírku mě to nepřestane udivovat.

Pak už jsem ale opravdu musela jít. A tak jsme se připravili k odchodu. Dole v obýváku jsme narazili na Edwardovi rodiče. Nevěděli jsme proč se tak usmívali, protože v myšlenkách oba mysleli na to, že už dlouho nebyli na lovu. Rozloučila jsem se tedy se všemi a pak jsme odjeli k nám domů. Tam Edward zůstal jen chvilku, protože mi zbývalo ještě hodně věcí na balení, ale slíbil, že v noci určitě dorazí. Jen co Charlie usne. Když tedy odešel dala jsem se ač nerada do balení. S Charliem sem teď moc nemluvila. Jen když to bylo nutné, protože jinak sem mu nemohla odpustit, že mě bere od mojí druhé rodiny a nejvíc samozřejmě od mého anděla.

Byla asi půlnoc, protože z nedalekých hodin se ozývalo zvonění zvonu. Napočítala jsem dvanáct a právě když odbila dvanáctá objevil se v okně Edward. Musela jsem se zasmát.

,, Perfektní načasování lásko." Začal se taky smát. ,, No Bello tohle je naše poslední společná noc." Usmál se a v očích mu jiskřili plamínky. ,, No tak to bychom toho měli využít." Usmála jsem se a strhla ho k sobě na postel. On se ale odtáhl. ,, Bello pořád ještě nejsi upír, jsi jen poloupír a tak nebudeme nic riskovat ano??" Zase ta jeho přehnaná opatrnost. ,, Neříkáš to jen proto, že mě nechceš?? Když jsem byla člověk nešlo to, teď jsem poloupír a nejde to znovu. Není to trochu divný??" Zvážněl. ,, Bello já se nechci naší poslední noc hádat. Tak co když to uděláme takhle. To, že jsme spolu ještě .........no ty víš co. Tak to má svůj důvod. Chci aby to bylo hezký, nečekaný a ve správnou chvíli. Tak aspoň budeš mít důvod mě chtít vidět znovu, teda aspoň doufám." Šibalsky se usmál. ,, Tak ty si myslíš, že mi s tebou jde jen o to jedno. Myslíš, že mi jde jen o sex??" Tohle přece nemohl myslet vážně. ,, No vlastně asi jo. Když se tak zamyslím možná máš pravdu. Takže asi bude nejlepší když půjdu a svojí poslední noc ve Forks strávím doma u Mikea." Hned na to jsem se zvedla a šla pomalu ke dveřím. Když v tom mě popadli ony známé ruce kolem pasu a ozvalo se tiché vrčení. Chtěla jsem ho poškádlit a tak sem se rozhodla hrát dál.

,, Nemysli si, že na mě tohle tvoje vrčení platí. Jsem teď silnější než ty a když budu chtít hravě si s tebou poradím." Řekla jsem a pak se rychle otočila takže jsem mu teď koukala přímo do obličeje a pak jsem ho hodila na postel. Ani se nerozkoukal jak se tam dostal a už jsem mu seděla na břiše. ,, Vítěz." Tiše jsem zvolala a pak opět zamířila ke dveřím. Znovu mě dohnal. ,, Bello, tohle mi nedělej. Přece nemyslíš vážně to co si před chvílí řekla. Mike Newton?? Ten nejhorší na celém světě. Opravdu to myslíš vážně?" Chtělo se mi smát ale udržela jsem se. ,, No jistě. Už od první chvíle jsem do něj zamilovaná a ty jsi byl jen takové pobavení." Najednou jeho výraz nebyl štastný ale udivený a pak hned smutný a zklamaný. ,, Je něco co bych mohl udělat pro to abych nebyl jenom pobavení a abys neodešla k Mikeovi??" Zeptal se smutně. ,, No tak to nevím." Skoro jsem se smála.

,, Klidně si kleknu na kolena a budu tě prosit abys tady zůstala se mnou pokud si to budeš přát." Chtěla jsem to vyzkoušet. ,, No proč ne. Možná potom zůstanu." Co jsem ale nečekala bylo to, že si opravdu klekl, hlavu dal na stranu a pak řekl: ,, Prosím lásko zůstaň tu se mnou a nechoď nikam jinam. Prosím, prosím, prosím, prosím." To už jsem ale nevydržela. Doběhla jsem k němu. ,, No tak zvedni se." Pomáhala jsem mu na nohy. ,, Bože to bych nevěřila, že to uděláš." Usmál se. ,, Pro tebe cokoliv na světě." Miloval mě víc než jsem si myslela. ,, Kde si se tohle naučil. Vypadal si jako smutné štene." Díval se mi do očí. ,, Nevím, pro tebe sem schopnej se naučit cokoliv jen abys byla štastná." Víc už jsem nechtěla poslouchat. Dotáhla jsem ho na postel. Tam jsme si lehli a líbali se. Ani nevím jak dlouho sme tak leželi, líbali se a hladili, když najednou začalo svítat. Ztuhla jsem. Edward to vycítil, protože se zeptal: ,, Co se děje lásko??" Políbila jsem ho. ,, Nejhorší den mého života začíná."

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 15. kapitola: