Ahojky, je tady další dílek. Dílek, který všechno obrátí vzhůru nohama. Co se stane ve Volteře? A co Edward...? Prosím komentíky. Vaše Torenc
25.11.2010 (12:30) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2462×
Ahoj, na začátek příběhu, bych se chtěla zeptat, jestli máte o tuto povídku zájem. V první sérii bylo přes 30 komentářů, ale teď? Pouhých 18... Takže se sama sebe ptám, co dělám špatně? Povíte mi to, prosím. :(
Díl, který nese název: Promiň!
Pohled Belly
Esme se usmála na Arese. Došlo mi to. „Ty ses napřed ptal jich?“ vyštěkla jsem laškovně a jedno obočí nadzvedla.
„Omlouvám se, ale byl jsem tak vychovaný!“ řekl Ares a vzal mou ruku do své. V ten moment jsem uslyšela lehké vrčení.
„Edwarde, co tady děláš?“ vyštěkla jsem. Vystoupil a podíval se mi do očí. Jeho pohled byl smutný, bolestný, ale přesto mi to nebylo jedno. Něco jsem k němu cítila. Jak je to možné. Odešla jsem a dlouho ho neviděla. Občas mi přijde na mysli, že nejsem normální. Napřed Edward, Jasper a teď Ares. S tou výjimkou, že k Aresovi něco doopravdy cítím. Musím si ucelit myšlenky. Mám toho nějak dost.
„Tvůj snoubenec nás pozval všechny. Bez ohledu na to, kdo přijde.“ Podívala jsem se na Arese a nestačila koukat. On všem napovídal, že jsem řekla ano?
„Ehm… Tak aby bylo jasno! Aresovi jsem ano neřekla. Vdávat se nebudu! V hlavě mám opravdu už zmatek. Takže na nějaký čas odcházím,“ dořekla jsem větu. Ares si mně přisunul blíž a zkroušeně se mi díval do očí. „Lásko, je mi to líto, ale já si potřebuju svoje city dát dohromady. Poslední dobou toho na mě bylo trochu moc!“ vysoukala jsem ze sebe a na Edwardovi bylo vidět, že má radost. Nevím proč, ale v sobě jsem cítila zvláštní klid.
„Bello, neodcházej. Můžeš zůstat tady. Nebudu se ti plést do cesty,“ říkal posmutnělým hlasem.
„Omlouvám se všem. Řekni Melanii, že se mi po ní bude stýskat,“ pípla jsem a otočila se k odchodu. Mou ruku někdo stáhl zpátky. Než jsem jakkoliv zareagovala, něčí rty líbaly ty moje. Naléhavě, bolestně a se strachem. Ochotně jsem se zapojila taky, protože to byl ten muž, který mě dostal z průšvihu. Ani o tom nevěděl. Po několika minutách jsem se odtrhla. Nechtělo se mi pryč, ale přítomnost dvou mužů, ke kterým jsem asi něco cítila na jednom pozemku se mi moc nezamlouvalo.
„Aresi, omlouvám se.“ Pohlédla jsem mu do očí, vzala ho za ruku. „Ale potřebuju čas. Moje pocity jsou smíšené a já nevím, co chci v tuhle chvíli,“ vypravila jsem ze sebe a skutečně se otočila na podpatku a odešla.
Cítila jsem pohledy všech, co stáli na místě jako přikovaní a ani se nehnuli.
„Bello, neodcházej!“ vyřkl naposledy Ares. Kdyby mohlo moje srdce utíkat, rozeběhne se a skočí mu do náručí. Milovala jsem jeho, ale i u Edwarda stále něco bylo. Nevím co, ale to právě musím zjistit.
Vběhla jsem do svého pokoje a zabalila si nejnutnější věci. Naházela jsem je tam ledabyle a zavřela. Naposledy se rozhlédla a vykročila si to k odchodu. V myšlenkách jsem si představovala, že mi Ares zabrání odejít, ale po otevření dveří se mé představy rozplynuly.
Upíří rychlostí jsem se rozeběhla a vyběhla z hradu. Nepoužila jsem ničí moc. Dokonce ani tu Edwarda. Ale to, co si každý myslí, by se mi celkem hodilo. Poslední pohled na okna, která mířila do hlavního sálu a hurá pryč.
Pohled Edwarda
„Bello, neodcházej!“ křičel muž, který mi sebral to jediné, co jsem kdy miloval. Bylo mi z něj špatně. Co má on a já ne? Jediné, co mi přichází na mysl jsou peníze a moc. Moc, která pramení ze staletí vymáhaných pravidel. Utlačování, donucování a vraždění.
„Miluju tě!“ promluvil jsem v myšlenkách k Belle. Nepřišla žádná odezva. K mé smůle. Její odchod zapříčinil, že jsem toho bídáka nesnášel ještě víc. Kdybych věděl, že je Bella šťastná, přežil bych to. Ale v domění, že je nešťastná – vraždil bych. Poslední slovo, které by mi zbylo na rtech, než by přišla moje smrt – by bylo její jméno. Moje oči posmutněly, když mi došlo, že znovu opustila naší rodinu.
„Edwarde,“ špitl Ares. Jeho hlas se mi hnusil. Bylo mi z něj špatně. Jen pomyšlení na to, co s ní dělal – zvedá se mi žaludek. I když žádný nemám. Otočil jsem se a pohlédl na něj.
„Co chceš?“ řekl jsem vražedně.
„Můžu s tebou mluvit o samotě?“ kývl jsem na souhlas. On se rozeběhl a já ho následoval.
Zastavil se u jabloně, která měla usekané větve. Nechápal jsem, co po mě vlastně chce. „Tak co chceš?“ obořil jsem se na něj.
„Edwarde, před pár hodinami jsem požádal Bellu o ruku,“ zatajil dech.
„Tak mluv. Co je mi vůbec do toho!“ Jeho začátek mi způsobil černo před očima.
„Jak víš, řekla ne. Můžu se na něco zeptat?“ Pohlédl na zem a čekal, co odpovím.
„Zkus to,“ špitl jsem a pokrčil rameny.
„Co se stalo ve Forks. Než ji Felix přivedl…?“
Líbilo se? Omlouvám se za délku, ale jsem zvědavá, co si vymyslíte, že mu Edward řekne. Prosím komentíky. Minulý díl shlédlo 196 lidiček... Opravdu je těžké dát kritiku nebo jen smailíka...?
Těm, co čtou od začátku - ze srdce děkuji. :)
Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj Jasper II - 5. kapitola:
berry23, musíš číst taky mezi řádky, ne jen to, co je napsané.
Hezký,ale proč se to jmenuje Můj Jasper když tam o něm není ani slovo?
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!