Jak to dopadlo ten den s Bellou a Jasperem? Prosím o komentíky. Vaše Toren
13.07.2010 (12:30) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4025×
Ahojky, je tady další dílek. Není moc dlouhý, ale jsou prázdniny a já nestíhám psát. Omlouvám se... Po prázdninách se to zase zlepší. Prosím o komentíky...
Má se Bella vrátit? nebo odejít na čas pryč? Tohle je na Vás!
Vaše Torenc
Pohled Belly
„Nemluv o nich. Jsme teď my dva. Proč si to kazit,“ řekl tak sladce, že jsem se vrhla po jeho rtech. Nemohla jsem se ho nabažit, ale v hlavě mi bleskla vzpomínka.
***
Už pár desetiletí chodím kolem tebe po špičkách. Už mě to unavuje. Víš moc dobře, že k tobě něco cítím. Ale ty? Jsi stále jen s Jasperem!
***
Proč mi přišlo na mysl zrovna tohle? Lehkým klepnutím do hlavy jsem ji vyhnala ven a věnovala se dál Jazzovi. S ním jsem byla vždy tak… uvolněná, svá nemusela jsem si na nic hrát. On věděl, jaká jsem, to jen ostatní to nechtějí vidět.
Jeho polibky mi vdechovaly nový život, který se zdál být neskutečný. Neskutečný, protože byl jako z pohádky, která za nedlouho skončí.
„Jazzy,“ hlesla jsem mezi polibky. On se jen nechápavě odtáhl a zkoumavě se na mne díval. „Tohle nejde… já nemůžu. Co na to řekne Alice? Bude jí to bolet… Zatím to ví jen kluci a ta coura, ale Edw…“ nestačila jsem doříct, co jsem chtěla, protože jeho dlaň se přesunula na můj ret a mne tak umlčel.
„Bello, neřeš to. Jestli vážně nechceš – necháme toho. Ale, jak sama dobře víš, věčnost je dlouhá. Ona by mi odpustila.“ Oči mu posmutněly, ale bylo v nich pochopení. Pohlédla jsem mu do očí a vtiskla poslední polibek.
„Nemůžu! Promiň…“ zašeptala jsem. S těžkým srdcem, protože tohle jsem nechtěla udělat, ale Alice… Nesmím. Vystoupila jsem z auta a namířila si to rovnou do lesa, kde jsem zmizela v korunách stromů.
„Bello,“ zavolal na mne Jazz… Nevnímala jsem, ale pokračovala v cestě. Kdybych mohla, plakala bych, ale nešlo to. Ze rtů mi vycházely vzlyky, které byly plné bolesti, trápení. Moje nohy zpomalovaly, protože jsem neměla sílu pokračovat v cestě. Věděla jsem, že když se vrátím domů – všichni to o nás budou vědět. Stála jsem před těžkým rozhodnutím… zůstat nebo odejít?
V kapse mi zazvonil mobil. Vyndala jsem ho a podívala se na display… Edward? On se ještě obtěžuje volat mi? Můj prst se nemohl rozhodnout… přijmout hovor nebo odmítnout…
Ale zvědavost byla silnější…
„Bello,“ ozvalo se z druhého konce…
„Co chceš?“ vyštěkla jsem. V mém hlase bylo slyšet menší opovržení, nenávist… Ale ve skrytu duše jsem ho stále milovala.
„Nesmíš odejít!“
„Cože?“ Byla jsem překvapená, ale tohle musela mít na svědomí Alice.
„Víme to… Esme by to zabilo. A ostatní taky. Bello, já to nikomu neřekl. Ani Emmett!“
„O to nejde! Ty to nechápeš!“ na poslední větě se mi zlomil hlas. Bylo slyšet, že semnou není vše v pořádku.
„Já ti nerozumím!“ Uvnitř mého těla se začala vařit krev, která tam už ani nebyla.
„Fajn! Řekl sis o to sám. Ty… vyznáš mi lásku, políbíš mne. A pak si dotáhneš to lidské plemeno a trápíš mě?! Nechápu tě, Edwarde Cullene,“ vysoukala jsem ze sebe a zavěsila. Nechtěla jsem slyšet jeho obhajobu. Protože by si zase něco vymyslel, ale tohle přiznat – bolelo!
Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla nedaleko skálu… Nečekala jsem ani minutu a rozeběhla jsem se tam. Podívat se… ale když jsem tam došla, něco mně napadlo. Pár dní tu zůstanu a odpočinu si. Potřebuju být chvilku sama.
Postavila jsem se proti zdi a vyhrabala jsem si tam… takový malý byt. Nábytek jsem nepotřebovala, takže byl klid. Posadila jsem se na okraj skály a sledovala dění okolo sebe.
Mobil mi zavrněl v kapse… znovu jsem se podívala, kdo jiný než Edward. Tentokrát jsem ho odmítla… Nebyla jsem zrovna v náladě mluvit. Telefon jsem zahodila i s mikinou na druhý konec a svou hlavu jsem si schovala do dlaní. V hrudi mi píchlo… Lekla jsem se, ale nevšímala si toho. Bylo to v mé hlavě a mé srdce se rozpadlo na malé kousíčky. Tiché vzlyky se prolínaly se zvukem stromů a zvířat okolo žijících. Kolem proběhla malá srnka, která se zastavila. Podívala se na mne a lehla si. Ležela pár minut a odešla. V mysli jsem věděla, že i ona tohle jednou zažila. Každý si to prožije. Ale proč proboha teď? Měla jsem spoustu času a mne se to stane zrovna s Edwardem… Jeho mít nemůžu tak si začnu s jeho bratrem… ještě ke všemu zadaným? Bože! Kam jsem se to dostala. Až jednou, jestli vůbec – zemřu. Ať s pomocí Volturiových nebo jiného predátora – odejdu a neohlédnu se!
Pár chyb, co jsem udělala… Bych nikdy nezopakovala.
Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj Jasper 9:
Podle mě by Bella měla chodit s Jasperem
Bylo by hrozně hezké,kdyby chodila s Jasperem...Bylo by to dokonalýý!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!