Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj Jasper 7

24.06.2010 (17:30) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5006×

Pohled Belly

Hned mi to bylo jasné. Jsem opravdu pitomá. „Já… já…“ nedokázala jsem ze sebe vydat jinou hlásku, proto jsem se otočila a zmizela v lese.

Běžela jsem, jak zběsilá. Nechtěla jsem se zastavit. Bylo mi špatně a to jen ze mne samotné. Za žádnou cenu jsem se ani neohlížela. V ten moment mě napadlo, že by mne mohl někdo sledovat, ale když jsem se nadechla – přišla úleva. Nikdo. Byla jsem jen já a les, který tišil mou bolest. Který naslouchal mému mrtvému srdci. Po pár hodinách bezmyšlenkovitého běhání po lese, mne napadlo zastavit.

Doběhla jsem někam do Kanady. Ani vlastně nevím, kde to jsem. Ale nějak mi to bylo úplně jedno. Hlavní bylo, že jsem tu byla sama a mohla jsem si všechny myšlenky utřídit. Utřídit a zamyslet se nad Edwardovým chováním.

„Bello,“ zaslechla jsem volání. Chviličku jsem poslouchala, ale volání jsem už nezaslechla. Přičítala jsem to své fantazii. Ale přede mnou se objevil Jasper.

„Co tu chceš?“ vyjela jsem po něm.

„Šel jsem se po tobě podívat. Z domu jsi vyletěla jak raketa…“ větu nechal doznít a díval se do země. Za tohle jsem mu byla vděčná. Nikdy se moc nevyptával. Většinou jen poslouchal.

„Omlouvám se, ale už dál nemůžu!“ řekla jsem s vinou na srdci. Při tom si ke mně sedl a rychlým pohybem jsem byla opřená o jeho rámě.

„To Edward?“

„On? Nikdy…“

„Bello, je to na tobě vidět. I Esme si toho všimla.“ Byl tak nějak… zklamaný. Jako by mu právě něco došlo.

„Jako opravdu?“

„Hmm.“

„Myslím, že je na čase si konečně vyrazit!“ Jakmile jsem to dořekla, jeho oči se rozsvítily.

„Také si myslím,“ vyhrkl ze sebe radostí. Já se už malinko nenuceně usmála a vstala jsem. „Takže jdeme?“

„Ano. Jsem oblečená. Jestli chceš, můžeme vzít i Emmetta.“

„Tak fajn.“ Vzal mne za ruku a táhl zpátky do domu. S blížícím se domem jsem si uvědomila jeho blízkost.

„Edward tady není,“ oznámil mi, když si všiml, že se moje nálada změnila.

„Ach tak…“ řekla jsem malinko zklamaně. Jen ve skrytu duše jsem cítila úlevu. Úlevu, že se mu nemusím podívat do očí. „Hned jsem tady,“ oznámila jsem Jasperovi a letěla k sobě do pokoje.

Tam jsem si vzala něco víc sexy a letěla zpátky za Jazzem. „Teda Bello,“ řekl ohromený Jazz.

„Beru to jako kompliment.“ Usmála jsem se a udělala psí oči. „Emm, jde taky?“

„Ano, hned tu je.“ Ani to nedořekl a byl vedle mne.

„Takže jdeme?“ Podívala jsem se na oba a ukázala ke dveřím. Oni se jen usmáli a Emmett mi přidržel dveře. „Dík. Holky nejdou?“

„Zbláznila ses? Stačilo mi to minule, když Rosalie málem utrhla hlavu klukovi, který ji nemístně balil.“ Já se uchechtla, protože tahle představa se mi moc líbila. Rosalie a brutální Nikita.

„Budu řídit,“ zavelel Emmett a já si automaticky sedla dozadu. Tam jsem měla klid. Jasper seděl vedle Emma a pořád se pošťuchovali. Chvilku jsem zapomněla na okolní svět a přiměla se myslet na tu zábavu, co mě čeká.

Notnou chvilku jsem koukala z okna. Bylo nádherně. Svítilo sluníčko, tak nám nezbylo nic jiného, než na sebe navléknout smetanové hábity. Ostatní na to byli už zvyklí. Takže jsme si nepřipadali tak divně.

„Jsme tady,“ oznámil Emmett, když pomalu zajížděl na místo, které bylo poslední volné.

Já jsem zpozorněla a nahodila svůj nejlepší výraz, který jsem momentálně zvládla. „Takže… jdeme se bavit lidi…“ zavelela jsem já a vylezla z auta. Kluci mne bez odmlouvání následovali a já se cítila tak… zvláštně, žádaná, ale zároveň odmítnutá.

Vešli jsme jako trojice neohrožených kupředu a rozhodovali kam se posadit, protože naše obvyklé místo bylo zabrané. Já se ale nechtěla znovu stěhovat k jinému stolu tak jsem šla tam, kde jsem byla zvyklá.

„Ahoj, omlouvám se, ale tohle je naše místo,“ řekla jsem sice omluvným, ale zahanbeným tónem. Pár se na nás podíval a koho bych tam nečekala.

„Je mi líto, ale napřed si sundej tu kápi, ať vím, s kým mám tu čest.“ Opovážlivec jeden. Ví to moc dobře…

Pomalým pohybem jsem si sundala plášť a pohlédla na něj rozzuřeným pohledem. „Ahoj, Edwarde,“

„Bello,“ řekl až překvapeným tónem.

„Takže si najdeme něco jiného. Omlouvám se, nebudeme rušit…“ řekla jsem už né tak veselým hlasem a otočila se k odchodu.

„Bello, počkej,“ zakřičela neznámá dívka, která tam byla s ním. Já se otočila a ukázala omluvný výraz. Bylo mi z ní špatně, ale nechtěla jsem Edwardovi nahrát. On mne na kolena nedostane,  a  už vůbec ne do náruče. „Přisedněte si k nám. Prosím,“ řekla myslím, že upřímně. Ale proč mi to znělo tak falešně?

No… i když nerada, ale mávala jsem na kluky. Ve vteřině stáli oba u mne. „Ahoj, Edwarde,“ řekl téměř výsměšným tónem.

„Ahoj, kluci. Tak si sedněte.“

„Vynesete nám tu spaní,“ řekla velmi vtipně slečna, která mi vadila hned od pohledu. Měla na sobě rudě vyzývavé šaty, zelené lodičky… Což by mne ve snu nenapadlo… ale co mě hned zchladilo, že to byla blondýna. Takže, co od ní čekat. A ještě to byl člověk.

No všichni jsme se posadili a kluci se zatím bavili mezi sebou. Připadala jsem si tam jako páté kolo u vozu. Několikrát jsem se podívala směrem k Edwardovi, ale to, co jsem viděla mě bolelo. Dokonce víc, než jsem si dokázala připustit.

„Můžu prosit?“ zeptal se Jazz… Ale byla jsem zabraná do svého přemýšlení, že jsem ho neslyšela. „Bello,“ zopakoval a šťouchl do mě.

„Co?“ vyjekla jsem.

„Můžu prosit?“ zopakoval znovu s lehkým úsměvem.

„Ach tak. Promiň, jistě.“ Vstala jsem a podala mu svou ruku do dlaně. Periferním viděním jsem viděla, že nás Edward pozoruje.

Jasper, byl tak galantní, že mě uvedl jako ze středověku. Na Emmettův požadavek začali hrát nějaký ploužák. Velmi krásný a já se uvolnila. Konečně jsem si připadala jako ženská, která nic nepotřebuje.

„Bello,“ otázal se Jazz.

„Copak?“

„Víš, zajímalo by mne… Ne je to hloupost…“ Nechal větu odeznít, ale já jsem byla moc zvědavá na to, abych to nechala být.

„Tak mluv,“ pobízela jsem ho.

„Zajímalo by mne, jak líbáš.“

„Jazzy… Co by na to řekla Alice? Nedej bože kdyby to zjistila.“

„Je mi to jedno.  Ona mi odpustí. Beru to na sebe, kdyby něco,“ řekl a usmál se. V ten moment mi to bylo jedno, cítila jsem se ublížená, zrazená a bezcenná. Pomalým pohybem jsem se k němu přiblížila a naše rty spojila. Zapomněla jsem na všechno. Po pár minutách našeho veřejného tajemství se k nám přihnal Edward.

Shrnutí - Další

Líbilo? Prosím o komentíky. :)

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj Jasper 7: