Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj Jasper 5

15.06.2010 (14:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4258×

Omlouvám se za pozdní přidávání, ale o víkendu nebyl čas. Už se jezdí na chatu a u mne tomu není jinak. Doufám, že se nezlobíte a přijmete alespoň tenhle delší dílek, jako omluvu.

Tentokrát znovu žadoním o komentáře, protože mě to moc těší. Baví mě psát, hlavně když vidím, že se to líbí.

Pohled Belly

Edward někam na chvilku zmizel, ale zase se vrátil s čistými botami. „Tady je máš.“ Podal mi je do dlaně a pořád se usmíval.

„Děkuju, ale je tady něco k smíchu?“ řekla jsem malinko rozhořčeně.

„Já nevím, a je?“ potutelně na mě zamrkal.

Na hlas jsem vzdychla a úplně rezignovala. V hlavě už mi šrotovalo, co mu provedu příště.

Jeho otázku jsem nechala vyznít do prázdna. Nechtěla jsem na ni odpovídat, ale každopádně on věděl, proč jsem tak reagovala.

„Tak… já jdu, jestli sis na mě nepřipravil něco jiného,“ řekla jsem úsměšně a odešla z koupelny.

„Myslím, že o ničem nevím, ale radši si dávej pozor,“ odpověděl, mrkl na mě a zmizel ve svém pokoji.

Připadala jsem si tak nějak zvláštně. Celých sto let jsem nepoznala nikoho, kdo by mne dokázal přelstít… A teď to dokáže jeden z Cullenových. Moje lavička začala vymýšlet něco, co by ho nachytalo.

Lehce jsem se usmála a promnula si ruce. „Jaspere,“ zavolala jsem svého nejoblíbenějšího brášku.

Ten během chviličky přiběhl a zákeřně se usmíval. „Tak povídej. Cítím z tebe… nadšení,“ vyhrkl nedočkavě.

U dveří jsem si vzala batoh s obsahem na další akci, chytla Jazze za rukáv, malinko se usmála a táhla ho ven. „Poběž za mnou,“ pobídla jsem ho. Nečekal ani minutu a věrně mě následoval. Jak jsem znala Jazze, uměl se ovládat, protože radši nedýchal, ale tohle bych radši neriskovala. Když jsem po dvaceti minutách doběhla na místo, zastavila jsem.

„Co je,“ vyštěkl, když do mě narazil.

„Já myslela, že upíři nemohou mít bouračky,“ zakňourala jsem si pro sebe. Jasper se jen usmál, protože slyšel mou průpovídku. „Nikdo mi nebude věřit, když nebudu mít důkaz.“

„To mám jako vytáhnout foťák?“ vyhrkl překvapeným tónem.

„To byl vtip.“ Plácla jsem ho po rameni a začala větřit svůj plán.

„Haha. Tak o co jde tentokrát?“

„Bráško… ty jsi tak nedočkavej.“ Neotočila jsem se, ale hledala svůj cíl. Po pár chvilkách jsem ho našla.

„Mám ho!“ zajásala jsem. Jasper si všiml, že sleduju pumu, která zrovna loví.

„Já myslel, že jdeme dělat pasti na Edwarda a ne lovit,“ prohodil nechápavě.

„Jasně, že pasti. Ale to je ono!“ Šťouchla jsem do něj, ale nějak mu to nedošlo. „Bráško, máš nějaké dlouhé vedení. Hmm?“ Podrbal se na hlavě, ale pořád mu to nedocházelo. „Upír a je úplně mimo. To se mi ještě nestalo,“ řekla jsem uštěpačným tónem.

„Nějak mi to fakt nedošlo!“

„Fajn. Puma má krev, co vábí Edwarda… Větší část krve, vypumpujeme do téhle nádobky. Já nafouknu tuhle pumu.“ Vytáhla jsem gumovou pumu, která vypadala jako pravá. „A polijeme ji,“ dořekla jsem svůj plán.

Jasper se začal smát, ale bylo vidět, že se mu můj nápad líbí. „Fajn. Ale myslím, že tohle Edík nerozdejchá.“

„Tak… jdeme na to?“ pobídla jsem ho a usmála se. Můj plán skvěle vycházel, protože Jasper, byl ten nejlepší kumpán na světě.

„Jasně,“ řekl tak rychle, že by ho normální člověk nepostřehl.

„Takže nafoukneš to nebo bereš krev?“ zeptala jsem se, ale odpověď mi byla jasná.

„Jestli ti to nevadí, radši to nafouknu.“  Kývla jsem a šla si hrát na honěnou s kočičkou.

Jazz měl nafouklou pumu za pár vteřin, ale mě to trvalo delší chvilku. Cítila jsem jeho pohled na svých zádech. Ale nijak jsem si toho nevšímala a přestala si hrát. Kočička měla po srandě a já plnou nádobku krve.

Tekutinu jsem zavřela, aby ji Jasper necítil; nechtělo se mi hledat další pumu. A tu jsem mu podala. „Pohlídej to. Bude zábava.“ Já jsem se vrátila, abych ji zahrabala.

„Kde to nastražíme?“ zeptal se nedočkavě.

Zamyslela jsem se a napadlo mě *jeho louka*. „Co jeho louka?“

„Perfektní,“ přitakal mi. Jak se řeklo, tak se i udělalo.

Jasper, byl tak nedočkavý, že byl snad půl kilometru přede mnou. Když jsem tam dorazila já, už byl na místě. „Tak jo. Opřeme jí?“ zeptala jsem se.

„Co jí nějak zpacifikovat a udělat, že odpočívá. To by nebylo tak nápadné.“ Já jen přikývla a Jasper začal jednat. „Co tohle?“ optal se, když bylo vše hotové.

„Úžasný. A tu krev, malinko na ni a kolem, aby ji cítil.“ Vzala jsem si nádobku od Jazze a rozlila ji tak, jak se řeklo. Víčko jsem vrátila na své místo a nadechla se. „Páni. Ten se zblázní!“ z mého hrdla se začal ozývat škodolibý smích.

„Takže jak budem pokračovat dál?“

„No… my ho už nenachytáme. Také jsem pro, aby byl do celé věci vtažen Emmett. Co ty na to?“

„Máš pravdu, ale jsi si jistá, že mu to Emmett nevykecá?“

„Neboj se! Něco na něj mám, takže si to nedovolí!“

„Ty jsi taková mrška Bello,“ řekl až pochvalným tónem.

„Děkuju, ale tohle máme na krku oba.“

Nějak se mi ty naschvály začaly líbit, ale jednou se konec, ukázat musí. Nevěděla jsem kdy, ale teď mi to bylo jedno. Z mého přemýšlení mne vytrhl Jasper, když se ptal, jestli půjdeme. Bez rozmyšlení jsem se rozeběhla do domu a rovnou za Emmettem.

„Emmette.“

Jakmile jsem dořekla jeho jméno, stál před námi. „Tak co se děje?“ Byl tak nedočkavej, až to bylo lehce prokoknutelné.

„Nechceš vzít Edwarda na lov?“ Oba si nás měřil pohledem, ale bylo vidět, že on to nutně potřebuje.

„Co zas chytáte?“ zeptal se podezíravě.

„Nic. Ale chceme si od něj na pár hodin odpočinout. Má nějakou blbou náladu!“ prohodila jsem.

„Tak jo. Stejně to potřebuju.“ Nadechl se a zařval. Ale už tam byl sám.

Pohled Emmetta

„Edwarde,“ zakřičel jsem, protože jsem cítil svůj hlad.

„Co chceš?“ zabručel vedle mne Edward.

„Chci jít na lov, půjdeš semnou?“ řekl jsem neotřele.

„No zrovna dvakrát to nepotřebuji, ale jo,“ oznámil na konec.

No tedy, když to nepotřeboval, vyrazil, jak střela. Nečekal ani chviličku a běžel za svou kořistí. Já jsem si ho nevšímal a hledal svou kořist. Po čtvrt hodině jsem měl dost a začal hledat Edwarda.

Nedělalo mi to takovou práci ho najít během pár minut, ale ten pohled. Schoval jsem se za nejbližší strom, ačkoliv jsem věděl, že o mně ví.

Pohyboval se velmi opatrně dokonce tak, že to na něj bylo neobvyklé. Krčil se, aby ho neviděla, ale ona? Ani pohyb, zvuk, který by říkal, že žije.

Edward omylem šlápl ně větvičku, která se hned zlomila, ale puma nic. Klidně ležela a nevšímala si ho. Bylo mi to jasné, ale čeho jsem si nevšiml. Podivná barva srsti mi naznačila, že kočka je gumová.

Začal jsem se neslyšně chechtat, ale myslím, že Edward byl víc překvapený. Skočil po ní a zakousl se. Odtáhl své zuby od zvířete a zase se zakousl, ale to už nevydržel můj smysl pro humor. Hned mi došlo, co to na něj vymysleli.

„Emmette,“ zařval jak poražený lev, kterému kořist utekla.

„Já nic. Já to nevěděl,“ zakřičel jsem zpátky, ale to mu nebránilo v tom, aby mě pronásledoval až domu.

Shrnutí - Další

Tak co? Líbilo se? Doufám, že ano a já tu najdu komentáře, které mne dokopu k psaní dalšího dílu. :)

Máte nápad, co by mohl provést on jí? Nečekejte a napište. :)

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj Jasper 5: