Omlouvám se za tak dlouhou dobu. Je tady další dílek, který ukáže Edwardovi pocity, když se vrátil sám - bez Belly. Jak na to reagoval Jazz? A co Alice? Přivede ji domů? Prosím komentíky. Vaše Torenc
20.09.2010 (18:15) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4425×
„Alice,“ promluvila jsem polohlasem. Ona ke mně přilítla a já letěla vzduchem.
***
Pohled Edwarda
V ten den, co mi Bella řekla, že se se mnou nevrátí se mi zbořil svět. Věděl jsem, co způsobilo moje jednání, ale nikdy nikomu nevysvětlím, že jsem se normálně a lidsky lekl budoucnosti.
Kdy jsem vyšel za doprovodu Aleca a Jane z hradu, zamířil jsem ke svému vypůjčenému autu. Stálo tam u strany silnice. Samotné a zapomenuté. Vlastně. Stejně jako já. Přiznám se, počítal jsem s tím, že se se mnou Bella vrátí, ale… co jsem si myslel? Ublížil jsem jí. Udělala největší chybu svého života a odešla. Nezbývalo mi nic jiného, než se stáhnout do ústraní a odejít. Odejít domů. Sám! Ach, jak moc tohle bolí. Dojel jsem na letiště, kam jsem nastoupil a neohlížel se. Ona se rozhodla. Rozhodla se pro jiného. Proč?
Po pár hodinách letu jsem se konečně dostal domů. „Edwarde, kde je Bella?“ zeptala se Esme jízlivě. Pokrčil jsem rameny a podíval se do země. V ten moment byl u mě i Jasper, který mě sledoval a nechápal.
„Ona se nevrátila?“ ptal se. V jeho očích byla vidět ta bolest, kterou cítil dlouhou dobu. Dobu, co odešla bez vysvětlení. Zažili toho hodně, alespoň to by si zasloužil. Vysvětlení.
„Ne,“ řekl jsem neslyšně. „Je mi to líto, ale potkala jiného!“ zněl můj hlas. Věděl jsem, že mu způsobím bolest, ale on se potřeboval vzpamatovat. Vzpamatovat z jejího vlivu. Bez jakéhokoliv vysvětlení – odešel.
V krku mě začalo pálit. Bolelo to. „Půjde se mnou někdo na lov?“
***
Pohled Belly
Alice rozkázala, abych si zabalila všechny věci. Cítila jsem se tak ponížená, zlomená. Jak je to jen možné? Zabaleno jsem měla během chvilky, co se taky budu namáhat normální rychlostí, že!
„Bello,“ promluvila Alice za dveřmi, které byly mimochodem zavřené.
„Už jdu!“ zněla má odpověď. Ač nerada, vzala jsem kufr a vyšla ven. Tajně jsem doufala, že se nikdo nedozví, že odjíždím. Mýlila jsem se!
„Bello, ty opravdu odjíždíš?“ ptala se Melanie. Odpovědí bylo mé kývnutí. V jejích očích se zračila čistá bolest. Bolest, kterou pocítí její bratr z mého odchodu. Z odchodu bez rozloučení a jakéhokoliv vysvětlení.
„Promiň. Zvorala jsem, co jsem mohla. Teď to musím urovnat. Zase se vrátím. A zůstanu tady!“ zněla tentokrát moje slova. Slova, která si byla jistá, že se tak stane. Jednou se vrátím a už neodejdu! „Prosím, řekni Aresovi, že ho miluju!“ Mel kývla a já následovala Alice, která se rozeběhla ke svému autu. Jako doma si vybrala Porsche. Žluté Porsche. Jak typické.
Vyšla jsem z hradu, ale stále jsem na sobě cítila něčí pohled. Otočila jsem se, ale nikdo tam nestál. Ven na nádvoří směřovalo jedno malé okénko. Svítilo tam. Nebylo nic vidět, ale ten pohled mě spaloval.
„Jedeme?“ ptala se Alice netrpělivě.
„Jistě,“ odpověděla jsem a otevřela dveře auta. Naposledy jsem se rozhlédla a nasedla.
Cesta ubíhala rychle, protože Alice neztrácela žádný drahocenný čas. Čas, který by jinak doma věnovala Jasperovi. Žádná z nás nepromluvila. Buď nebyl důvod, nebo ten strach, který nás spaloval, byl ještě horší. Ptáte se jaký strach? Strach z odpovědnosti. Jakou já mám vlastně odpovědnost. Už mě ve Forks nic nedrží! Edward, který se zalekl budoucnosti, a proto si přivedl lidské plémě? Ne! Tohle byla opravdu zodpovědnost z jeho strany. Co kdyby jí někdo zabil? Jak by se choval? A Jasper, kterému jsem dala volnost, aby se věnoval své družce a mé sestře.
Zase jsem zklamala, protože můj štít přestal fungovat v tu chvíli, když se na plese objevil Edward. „Nastoupíme do letadla a ty ani necekneš. Jinak si mě nepřej!“ hrozila Alice.
„Neboj se! Je čas, dát to vše do starých kolejí!“ oponovala jsem ji. Udělala na mě zlostný pohled, ale hned ho stáhla, když jsme parkovali.
Po osmi hodinách
Dlouhé čekání na letišti mě stálo vykecanou díru do hlavy od Alice. Pořád mi připomíná, abych se zachovala jako Cullenová. Když jsme vycházeli z haly letiště, uviděla jsem auto. „Tak nastup!“ přikázala. Bez výmluv jsem poslechla a připravovala se na výslech svého nesmrtelného života.
Tentokrát nám cesta nezabrala takovou dobu, což byla tedy ohromná škoda. Udělala bych cokoliv, abych ten nepříjemný návrat oddálila.
Blížila se poslední zatáčka k našemu domu. Tiše jsem zavrčela a zhluboka nadechla, ač jsem to nepotřebovala.
„Tak jdi,“ povzbuzovala mě Al, když jsme zastavily před domem.
Znovu jsem se nadechla a upíří rychlostí jsem se vydala do domu. „Půjde semnou někdo na lov?“ ptal se Edward přítomných.
„Já bych ti nestačila?“ ptala jsem se tentokrát nesměle. Všichni se na mě podívali, ale jediná Esme mě objala.
„Chyběla jsi mi,“ šeptala jsem ji do ucha. V tu chvíli se ve dveřích objevil Jasper.
Líbilo? Prosím, žadoním o komentíky... U předešlého dílu za ně moc děkuju... Udělaly mi obrovskou radost. A kolik jich přilétne k téhle kapitolce?
Moc děkuji. Vaše Torenc
Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj Jasper 17:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!