Edward se dostal do Volterry. Do místa, kde je ten den ples. Bellu spatří, ale něco je špatně. Co? To se dozvíte, když si přečtete článek. Pak se vystřídá pohled Jaspera a Alice. A voalá, je tu další průšvih. Jste zvědavé, nedočkavé? Tak se přestanu vykecávat a hurá do čtení.
Prosím o komentíky... (Chvála, kritika a dotazy) Jsem tu jen pro VÁS!
Vaše Torenc
26.08.2010 (14:30) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3694×
Pohled Belly
Hrála nádherná písnička a já se k Aresovi přitiskla. V jeho náručí jsem se cítila jako nikdy.
Zavřela jsem oči a nechala se unášet hudbou a náhlým citem. V ten moment jsem si uvědomila, že používám něčí moc. Moc, která patřila…
„V těch šatech vypadáš… úchvatně," promlouval ke mně v duchu.
Otáčela jsem se stále dokola, aby to Ares nepoznal. Ale to se mi myslím moc nepovedlo. Jeho ruce se dotýkaly mých boků, které se vlnily do rytmu. Jeho doteky byly čím dál naléhavější a mě to dělalo dobře. Dokonce až moc.
V tom hlase, který mluvil přímo ke mně, byla slyšet nelibost, zášť a zklamání. „Bello, proč?“ ptal se mě, ale nechtěla jsem ho vnímat. Bolelo mě to. Věděla jsem, komu ten dar patří. Byl to Edward Cullen. Ten Edward, který mě doslova zazdil tou blondýnou. Kdyby alespoň byla vkusně oblečená a upravená, ale tohle trhalo oči nejen mě. Ale i Emmett si občas rýpnul. A to bylo co říct… jedině on se držel zpátky kvůli Edwardovi. Ale občas vybuchnul taky. Byla hrozně pitomá, naivní…
Zpátky jsem neposílala žádné myšlenky. Ale obrazy, které se odehrály ten den, co jsem odešla. Edward se zarazil. Věděl, že jsem trpěla… Ale nechápal proč. Vyslala jsem jedinou vzpomínku, krásnou vzpomínku. Mě a Edwarda, jak ležíme na louce a on mi vyznává lásku. Myslím, že to pochopil, ale už mi to bylo jedno.
Podívala jsem se na Arese a políbila ho. On se víc, jak ochotně zapojil do polibku. Cítila jsem jeho bolest, utrpení, ale co je proti tomu to, co udělal on mě? Ať si trpí.
„Bello,“ zavolal na mě známý hlas. Otočila jsem se a on stál kousek od nás.
„Edwarde,“ hlesla jsem a můj pohled směřoval k zemi a pak znovu na něj. Poslední dobou jsem si tu zem nějak oblíbila. „Omlouvám se. Aresi, tohle je Edward Cullen. Edwarde, tohle je Ares. Můj přítel,“ řekla jsem a můj pohled směřoval na spokojeného Arese. Ten se usmál a políbil mě do vlasů. Slyšela jsem, jak Edward zavrčel.
„Můžeme si promluvit?“ zeptal se mým směrem Edward.
„Jistě. Ale už nemáme, co řešit,“ odpověděla jsem a šla ze sálu ven. Zastavila jsem se až v zahradě. Otočila jsem se k němu a čekala, co z něj vypadne.
„Bello, já…“ říkal koktavým hlasem.
„Tak se vymáčkni. Ares na mě čeká!“ řekla jsem odmítavě a pohrdavě. V tu chvíli jsem pochopila, že k Aresovi asi něco cítím. On je… pozorný, vtipný, upřímný a sakramentsky hezký.
„Musíš se vrátit! Ne kvůli mně, ale ostatním,“ odpovídal, jak robot, kterého naprogramovali.
„Kdo říká, že musím? Edwarde, já se nevrátím!“ říkala jsem stroze.
„Omlouvám se za to, co jsem udělal. Ale lekl jsem se. Miluju tě a na tom se nic nezmění. Ty jsi můj důvod mé existence. Dokonce…“ nechal větu doznít.
„Co dokonce?“ ptala jsem se zvědavě.
„Dokonce, i když vím, že ty a Jasper,“ řekl slovo Jazz a mě začalo mrazení v zádech. On byl jen takové poblouznění, povyražení…
„Co je s Jazzem?“ vyhrkla jsem ze sebe.
„S ním nic, ale s námi!“ odpověděl. V jeho očích se objevily jiskřičky naděje, které jsem v zápětí uhasila.
„S námi? Edwarde, tys mi zlomil srdce, které je sice dávno mrtvé, ale cítím, žiju a potřebuju! U tebe jsem to přestala hledat v den, kdy jsi přitáhl tu couru!“ křičela jsem mu do obličeje, který se stáhl úzkostí. „Vyznáš mi lásku a zmizíš! Už to řešit nebudu. Nervy mám jen jedny a moje láska k tobě? Umřela. Tak odejdi a přestaň mě vyhledávat!“ odsekla jsem a odcházela.
***
Pohled Jaspera
Ten den, co odešla, zhroutil se mi svět. Měl jsem sice Alice, ale… byl jsem s ní tak dlouho, že jsem potřeboval změnu. A ta změna se jmenovala Isabella Cullenová. Zamiloval jsem se, nemohl, nesměl jsem to nikomu říct.
„Jaspere, co je s tebou?“ ptala se mě Alice, když si všimla, že jsem duchem jinde.
„Nic. To bude v pořádku.“ V ten moment – vize…
***
Pohled Alice
„Nic. To bude v pořádku.“ V ten moment – vize… Cože? Bella se přestala hlídat a její štít se deaktivoval. Zhrozeně jsem se podívala na Jaspera a on nechápavě na mě! „Jaspere Cullene, děláš si ze mě srandu?“ řekla jsem téměř křiklavým hlasem.
„Co jsem udělal?“ ptal se ublíženě.
„Ty a…“ nechala jsem větu odeznít. Bylo mi špatně… oni mi lhali. Všichni mi lhali! „Jak dlouho?“ ptala jsem se, ale už nepříčetněji.
„Pár měsíců. Ale je to pryč! Bella je pryč!“ řekl zklamaně.
„Ublížil si mi! Bolí mě to. Tohle jsem od tebe nečekala!“ promluvila jsem klidněji a odešla z místnosti. Bylo mi špatně stát, žít vedle někoho kdo mi tak dlouho lhal.
Rozhodla jsem se navštívit Bellu ve Volteře a promluvit si s ní o tom. Takhle to nenechám! On je můj a nikoho jiného.
Líbilo? Prosím o komentíky, jestli dál pokračovat. :)
Vaše TC
Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj Jasper 14:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!