Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj Jasper 13

13.08.2010 (13:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3775×

Pohled Edwarda

V ten den, co mi Alice řekla, že Bella odešla, jsem se zhroutil. Nechápal jsem její pohnutky, ale bylo mi jasné, že já jsem na vině. Ten měsíc, na který zrovna koukám mi připomíná moji Bellu. Křehkou, smyslnou a líbeznou. Několikrát jsem si představoval, jaké by to bylo, kdyby ona byla ještě člověk. Zabil bych jí? Zamiloval bych se? Jaké by to bylo dnes? Milion otázek, ale žádná odpověď nepřicházela. Tím se můj smutek zdvojnásobil. Zhluboka jsem vydechl a rozhodla se jednat! Přivést ji zpátky…

Hodiny na mobilu ukazovaly jednu hodinu ráno. Rozeběhl jsem se do domu, kde jsem si vzal nějaké věci a hovorem s letištěm jsem si zajistil letenku na dnešek.

„Edwarde, chci jít s tebou,“ šeptala Alice ze dveří.

„Alice, ne! Buď tu s Jazzem!“ ohradil jsem se.

Neměl jsem náladu něco takového řešit, ale jediné, co jsem věděl, bylo to, že Aro, by si ji tam nechal. Měl o ni velký zájem. No, asi tak jako o mě. Ale teď tam má Bellu a to mu nesmí projít.

Naházel jsem poslední kousky svého oblečení do kufru a zavřel ho. Vší rychlostí ho sebral z postele a pelášil k autu. Slyšel jsem hlas Alice, která žadonila, aby mohla taky. Nevšímala jsem si ji.

Letiště nebylo tak daleko, ale to čekání. Hrůza. Na druhou stranu jsem se uklidňoval tím, že tam budu rychleji než po svých.

Neustále jsem se koukal z okénka po pravé straně. Nesnesl jsem myšlenky ostatních. Neustále na mě někdo koukal, vzdychal, ale taky popichoval. Jak já teď tu svoji moc nesnáším. Z dálky jsem viděl Volterru. Ulevilo se mi, ale co když se Bella nebude chtít vrátit?

***

Pohled Belly

„Půjdeme? Je čas.“

„Dobře…“ Vstala jsem a následovala jí. Začala jsem ji mít ráda. Byla přátelská a milá. Na co sáhla, měla talent.

Asi tu chvilku pobudu. Melanie šla kousek přede mnou a já si cestou prohlížela zbytek hradu. Ostatní pokoje nebyly tak… ošklivé jako hlavní sál, ale všem něco chybělo. Nemohla jsem přijít na to co to je.

„Jsme tady. Hlavně si to užij. Když budeš potřebovat, někde tady mě najdeš,“ hlesla Mel a usmála se. Sál, do kterého jsem vešla, byl krásný, skvostný a perfektně zařízený. Vůbec mi nepřišlo, že to je ten samý, když jsem sem přišla.

„Páni. Tohle je…“ zašeptala jsem.

Mel se lehce usmála a přešla blíž k vchodu. „Ano. To je ten samý sál, když jsi přišla. Moje práce,“ pochválila se Mel.

„Opravdu? Je to krásný.“

„Dobře. Malinko mi pomáhal Ares.“ Byla jsem překvapená. Je opravdu tak šikovný, jak se zdá.

„No, tak to musím pochválit i jemu,“ zašeptala jsem a zmizela v davu.

Šla jsem pomalým a váhavým krokem. Nikoho jsem tu neznala. Snad jen Jane, Aleca a pár z gardy. Ani Ara nebo Marcuse jsem tu neviděla. Otáčela jsem se a hledala Arese. Bez úspěchu.

„Tady jsi,“ řekl překvapený Ares. „Bello, sluší ti to! Moc.“

„Děkuju. I ty nevypadáš… špatně,“ zhoupla jsem odpověď v otázku.

„Zatancuješ si semnou?“ Já jsem nečekala a vložila svoji ruku do jeho. Vedl mě doprostřed tancujícího davu. Líbilo se mi to, připadala jsem si konečně – žádaná, chtěná a uctívaná někým, kdo Vás opravdu chce.

Hlavou mi neustále zněla tahle písnička, ač jsem ji nikdy neslyšela. Byla svým způsobem smutná, ale už mi smutek po boku Arese nic neříkal. Vedle něj jsem se cítila… skvěle. V reálu hrála instrumentální hudba, která byla docela pomalá. Ares mě vedl kolem sálu a pak doprostřed. Tancovat uměl, to jsem musela uznat. „Je to krásný,“ špitla jsem. „Ta výzdoba,“ doplnila jsem svou myšlenku.

„Děkuju, ale je to spíš zásluha Melanie. To ona tohle ovládá na jedničku. Já jen vybral hudbu a osvětlení,“ odpověděl mi. V ten moment otočil mou maličkost zprudka doleva a já se automaticky zaklonila. A co, že se stalo? Všichni nám začali tleskat. Nechápala jsem to, každý tancoval, ale najednou všichni uhnuli a kolem nás se vytvořil kruh. Kdo myslíte, že v tom kruhu byl… Já s Aresem.

Rychlým pohybem jsem se dostala zpátky do normálního postoje, ale náš obličej se dostal do nepřiměřené blízkosti. Zadíval se mi do očí a zlehka semnou stále otáčel, i když žádná hudba nehrála. Pomalu, ale jistě jsem se mu vpíjela do očí. Měl je tak nádherné. Ten jeho úsměv. Váhavě jsem se k němu přiblížila a letmým dotekem ho políbila. „Miluju tě,“ hlesl Ares před polibky, co mi oplácel. Mírně jsem se odklonila a usmála.

„Já… je to na mě rychlé. Nesmíš spěchat,“ řekla jsem celá v rozpacích. Nebyl mi nepříjemný, ba naopak. Ale pořád tu byl Edward. Byla jsem na něj naštvaná, nenáviděla jsem ho za to, co udělal. Bylo na čase zkusit zapomenout.

Pohladila jsem Arese po hrudi a on jako by zavrněl. To mě donutilo roztáhnout rty do širokého úsměvu.

„Počkám. Ty jsi jediná, co mi přirostla k mému již mrtvému srdci. Myslím, že jsem našel tu, kterou jsem tak dlouho hledal,“ šeptal. Slyšela jsem ho. Zavřela jsem oči a políbila ho.

„Něco pro tebe mám,“ řekl, když se odvrátil.

„Co?“ zeptala jsem se ho zvědavě.

„Tak pojď se mnou a uvidíš,“ řekl vyzývavě. Nadzvedla jsem jedno obočí a následovala ho. Byli jsme tam během chviličky. Otevřel dveře a na stolku, co byl přesně uprostřed, ležela krabička. Nechápavě jsem se na něj podívala. „Tak jdi,“ pobídl mě.

Váhavým krokem jsem šla dovnitř. Pomalým pohybem vzala krabičku do ruky. „Aresi,“ hlesla jsem, když krabička byla otevřená. On se jen usmál a vyjmul náhrdelník.

„To nemůžu přijmout,“ říkala jsem, když mi náhrdelník zapínal za krkem.

„To víš, že můžeš,“ odpověděl a políbil do vlasů.

„Je nádherný,“ opáčila jsem. Podívala jsem se do zrcadla. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. To, co jsem viděla, bylo krásný. Vedle něj jsem vypadala, jako kráska. Vypadali jsme jako pár. Nádherný pár, který má budoucnost. V ten moment mi začal zvonit mobil. „Omlouvám se,“ řekla jsem jeho směrem a šla stranou. Sice zbytečně, ale nebylo to tak neslušné.

„Halo,“ řekla jsem do mobilu.

„Bello,“ ozvalo se z druhého konce. Byl to hlas Alice.

„Alice, jak se máš,“ zeptala jsem se jí se zájmem.

„Bello, vrať se! Prosím…“ žadonil její hlásek.

„Nevrátím se. Možná někdy, ale ne teď. Jsem tu šťastná,“ odpověděla jsem jí, ale otočila jsem se na Arese. Usmíval se.

„Bello, Ed…“ nechtěla jsem poslouchat další prosby, hovor jsem položila.

„Je vše v pořádku?“ promluvil Ares.

„Ano. Vše… Půjdeme si zatancovat?“ zeptala jsem se ho mírně vykolejená. Jeho odpovědí bylo kývnutí. Byla jsem mu vděčná, že se nevyptával.

Když jsme dorazili do sálu, pořád to tam žilo. Všichni tancovali, bavili se a užívali si.

***

Pohled Edwarda

Letadlo přistálo na letišti a já si pronajal auto, které mě dovezlo do Volterry. Cesta mi trvala asi hodin a půl, ale dorazil jsem tam. Čekalo mě překvapení, když jsem zjistil, že se tam koná ples. Nebyl jsem na to vhodně oblečen. Takže jsem si zajel do obchodu se společenským oblečením a jel zpátky.

„Edwarde,“ ozval se hlas za mnou. Otočil jsem se a viděl za sebou Marcuse.

„Marcusi,“ ozval jsem se zdvořile. Neměl jsem čas na tlachání, ale zdvořilost byla moje slabá stránka. Chvilku jsem tam stál a poslouchal ho. No, poslouchal, ale jak se říká… jedním uchem tam a druhým ven.

„Že Edwarde,“ ozvalo se.

„Jistě. Marcusi, omluv mě, ale půjdu se ukázat dovnitř,“ řekl jsem a zmizel. Slyšel jsem, jak zasyčel. Usmál jsem se a pokračoval v cestě za Bellou.

Když jsem došel do hlavního sálu. Nemohl jsem popadnout dech. Byla tam. Nádherná, úchvatná, ale šíleně okouzlující Bella. Bella, kterou jsem znal já.

Zarazil jsem se. Objímala jiného. Co to má znamenat? Říkal jsem si v duchu. Alice mi poslala vidinu, kterou měla. „Ona s ním chodí?“ opakoval jsem v duchu. Fakt díky Alice. Opravdu jsi mi pomohla.

Vydal jsem se k nim.

***

Pohled Belly

Hrála nádherná písnička a já se k Aresovi přitiskla. V jeho náručí jsem se cítila jako nikdy. Zavřela jsem oči a nechala se unášet hudbou a náhlým citem. V ten moment jsem si uvědomila, že používám něčí moc. Moc, která patřila…

"V těch šatech vypadáš... úchvatně," promlouval ke mě v duchu.

Shrnutí - Další

Líbilo se? Prosím o komenty, jestli pokračovat. Děkuji moc za podporu. Vážím si toho.

Vaše Torenc

PS: Teď na týden odjíždím. Takže nic nepřibude.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj Jasper 13: