Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moonlight - Prolog

28.06.2010 (19:45) • james • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 933×

Prolog

Bella:

A bylo to tady, den, na který jsem čekala snad celou věčnost. Ne, že bych se na vlastní svatbu toliká těšila, ale to, že mě od Edwarda nikdo už nikdy neoddělí, stálo za těch pár nevěřícných pohledů. Každý za tím hledal nějaký hlubší důvod, například těhotenství, jelikož nedokázal pochopit, proč se tak mladá holka jako já chce hned po ukončení střední školy vdávat. Důvod byl ale celkem povrchní, byla to moje část dohody, kterou jsem musela splnit, abych se mohla stát tím, čím byl on a strávit s ním zbytek věčnosti.

Ale to mi teď už bylo jedno, já svoji část dohody již dnes odpoledne splnila a teď čekala na tu jeho, pro kterou si vybral zvláštní místo, o kterém mi nic neřekl. Seděla jsem v letadle do Caracasu, ale podle jeho slov to měla být pouze přestupní stanice. Když jsem se ale dozvěděla, jak bude naše cesta pokračovat, zůstala jsem stát s otevřenou pusou.

„To vážně chceš jet lodí???“ Při té představě se mi začal zvedat žaludek z toho množství vody, které by mě obklopovalo, když bych se odhodlala k tomu plout někam s tímto nedobře vypadajícím člunem. Další věc bylo, že na severovýchod od Caracasu bylo jen pár ostrovů, kterýkoliv mohl být naším cílem.

„Nemáš se čeho bát, za chvilku budeme na místě.“ Snažil se mě uklidnit a kupodivu ani nelhal. Uběhlo zhruba půl hodiny a před našimi zraky se objevil malý ostrůvek, kterému dominovalo pár domů.

„Kde to jsme?“ zeptala jsem se ho.

„Na Martiniku. Naše rodina tu má jeden dům, kde trávíme málo času. Esmé mi nabídla, abych tě sem vzal a seznámil tě s ním, má to tu velmi ráda.“ A poté se už soustředil, aby s člunem najel blízko mola, které vedlo na zahradu toho impozantního domu.

Dům byl obrovský a na rozdíl od domu ve Forks naprosto jiný. Nebyl tak světlý, spíše zde byla pouze menší okna. Byl naprosto uzpůsobený tomu, jaké zde bylo počasí, a že se Cullenovi zde nemohli jen tak procházet každý den.

Vzal mě do náruče a nesl mě přes zahradu směrem k domu, ve kterém se již svítilo. Ukázal mi každou místnost a mě nezbývalo než obdivovat, jak to tu Esmé dokázala skvěle zařídit. Pak mě vzal do ložnice a pohled na ni mě uchvátil. Nevěděla jsem, jak to zvládl zařídit, ale hrozně se mi to líbilo. Pokoji dominovala obrovská postel z tmavého dřeva, podél které splývala béžová nebesa. Z každé strany postele byl jeden noční stolek ze stejného dřeva, jako byla postel. Zbytek pokoje byl sladěn do stejných barev. Nebo jsem si to aspoň myslela. Nebylo to moc poznat. Pokoj zalévalo pouze světlo snad ze stovky svíček, které byly rozmístěné po celém pokoji. Bylo to dokonalé. Plamínky svíček se mírně chvěly jako kdyby se něčeho bály. Bylo to jen otevřeným oknem, ze kterého sem do pokoje proudil horký Venezuelský vzduch. Také jsem se chvěla, ale nebylo to strachem. Edward mě pomalu postavil na zem a já se mu opřela zády o hruď. Když jsem se podívala pod nohy, spatřila jsem, že stojím na několika tmavých okvětních lístcích růží. Když jsem trochu zvedla zrak, zjistila jsem, že růže jsou po celém pokoji. Byla jimi pokryta i postel.

„Páni,“ hlesla jsem jen. Pořád jsem stála zády k němu. Slyšela jsem, jak se trochu uchechtl a obmotal mi jednu svou paži kolem pasu. Někam se natáhl a já sledovala jeho pohyb. Rukou se dotkl sterea a po chvíli pokoj zaplnila pomalá hudba. Bylo to piano. Zřejmě jeho skladby… Neměla jsem pro to slov. Má hlava byla naprosto prázdná. Nevěděla jsem, co si myslet, co říkat. Edward to však vyřešil za mě. Otočil si mě v náruči, takže jsem k němu stála čelem. Sklonil se a nosem se slabě otřel o ten můj. Vzal si mé ruce do svých a přitiskl si je k hrudi. Stále se nade mnou skláněl. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. Dlouho jsem se nemohla odtrhnout od toho jeho milujícího pohledu. Byl plný něhy, radosti, lásky… Sklonil svůj obličej ještě níž. Svými rty se skoro otíral o ty mé.

„Miluju tě, Bell,“ zašeptal těsně předtím, než spojil své rty s mými. Téměř okamžitě jsem se zapojila do souhry svých rtů s jeho. Nejprve mě líbal něžně, skoro jako když se vám to jenom zdá. Poté si mě ale přiblížil blíž k sobě a i jeho rty byly naléhavější. Rukama jsem se mu pevně obmotala kolem krku a přitáhla se ještě blíž. Trochu mě podzdvihl a přenesl mě blíže k posteli, nepřestávajíc mě líbat. Pomalu mě na ni začal pokládat. Stále jsem se pažemi pevně držela jeho krku, nutíc ho klesat se mnou. Lehnul si na bok těsně vedle mě. Jednou rukou se podpíral, druhou mi uhlazoval vlasy z čela, dále pokračoval k uchu, na krk, ramena, ruce. Chvíli si pohrával s mými prsty na rukou, než pokračoval k pasu, kde mě chytil a přisunul si mě ještě blíž k sobě. Byla jsem v sedmém nebi. V hlavě mi zněly skladby piana, celým svým tělem jsem vnímala Edwardovu přítomnost. Nevím jak, ale najednou jsem měla své ruce u lemu jeho trička a začala ho z něj stahovat. Na chvíli oddělil naše rty od sebe a předvedl mi oslnivý úsměv. Pomohl mi zbavit se jeho trička, které potom hodil někam za nás. Téměř okamžitě se opět přisál na mé rty a mně to vůbec nevadilo. Netrvalo dlouho a on mě začal vysvlékat z tmavých šatů, které mi dala Alice. Po chvíli jsme tam už oba leželi ve spodním prádle. Nemohla jsem už dále čekat. Byla jsem celá nedočkavá, věděla jsem, že ho chci. Tohle byl ten okamžik, na který jsem čekala tak strašně dlouho. To byl ten okamžik, který jsem si v duchu milionkrát přehrávala, než jsem šla spát. Teď byl tady. Cítila jsem lehký pocit strachu. Bála jsem se, že jakmile se této chvíle vzdám, pokud šanci, kterou mám, pevně nesevřu, navždy se ztratí a už nikdy to nebude mít takové kouzlo, jaké to má právě teď. Pomalu jsem rukou přejela celé jeho tělo, až jsem se zastavila u posledního kousku oblečení, co měl Edward na sobě. Pochopil. Sám si ho sundal a po chvíli probořil ty poslední mezery mezi námi. Prsty jsem se pevně zaryla do jeho ramen, ale to on nemohl přes svou mramorovou kůži cítit. Slabý výkřik jsem udusila v jeho ústech. Bolest ale rychle zastínil pocit naplnění. Teď jsem už opravdu poznala vše, co jsem chtěla. Můj okamžik, moje chvíle, na kterou jsem tak dlouho čekala, byla tady. Držela jsem ji pevně v rukou a jen tak se jí nehodlala vzdát. Edward pomalu začal splétat a znovu rozplétat naše těla. Létala jsem v obrovském víru, tančila na samém okraji útesu. Byla jsem jako v mrákotách. Pomalu jsem začala synchronizovat s Edwardovými pohyby, a když jsem otevřela oči, viděla jsem, že má na tváři stejný výraz uspokojení jako já. Když si všiml mého pohledu, usmál se na mě a znovu mě krátce políbil.

„Miluju tě,“ stihla jsem zašeptat chvíli předtím, než se pode mnou útes rozlomil a já spadla do hlubiny uspokojení. Zpočátku jsem nemohla dýchat, nemohla jsem mluvit, nemohla jsem na nic myslet. Jenom na to, že jsem tady a teď s Edwardem. Na to, že on je jediný muž, se kterým chci strávit zbytek života.

Ráno bylo krásné, když jsem se probudila v jeho náruči a zatoužila po něm znovu. Nenechal se dlouho pobízet, ale vše odpískalo moje prázdné břicho, když začalo kručet na celou místnost. Snídani mi dal do postele, ale to mi v danou chvíli bylo jedno, jelikož jídlo mi moc nechutnalo a to přinesl moje oblíbené cereálie s mlékem, které jsem snídala už několik let. Nevěnovala jsem tomu pozornost a odložila snídani na později, když v tom zazvonil Edwardovi telefon.

Zvedl ho a odpověděl: „Haló. Co se děje, Carlisle?“ Potom následovala dlouhá pauza, než mu Carlisle vysvětlil, co se děje. „Dobře rozumím, vrátíme se, jakmile to půjde. Ahoj.“

„To už odjíždíme? Včera v noci to tu bylo tak krásný.“ Začala jsem škemrat, abych si získala pár dní na tomto úžasném ostrově.

„Bello, zmizela jsi Alici, ona tě teď nevidí. Něco se děje a my nevíme co, možná jsi v nebezpečí, a proto se ihned večer vracíme.“

To mě šokovalo, jediné nebezpečí, které mi nyní hrozilo, byli Volturiovi a kdyby sem přicházeli, rozhodně by mě rodina nevolala zpátky, ale pokusila se mě včas proměnit. Ale zjevně šlo o něco jiného, o jinou hrozbu, o které neměli ponětí ani oni.

Nakonec jsem ale souhlasila a ještě tento večer jsme se vydali na cestu domů do Forks, abychom čelili další hrozbě, která mě čekala.

Shrnutí Následující>>

Autor: james (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moonlight - Prolog: