Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moonlight - 5. kapitola - Konečná

26.01.2011 (11:30) • james • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1038×

5. Konečná

Po návratu domů už na nás čekali a Emmett se uculoval od ucha k uchu. Bylo mi hned jasné, nad čím uvažuje, aniž bych se ptala Edwarda.

Do rezervace se nikomu moc nechtělo, měli jsme velké obavy, jak na to smečka a rada zareaguje. Obávali jsme se nepřijetí a zrušení smlouvy z jejich strany. Nechtěla jsem vidět svého bývalého přítele, ale jít s nimi jsem musela. Projevit svou dobrovolnou vůli. Jak k smíchu, jako kdyby Jacob, Sam nebo i Billy dobře nevěděli, jak jsem se rozhodla.

Bylo pět odpoledne, když jsme tam přijeli a všichni už čekali u Blackových doma. Nerada jsem viděla Jacoba, ale tentokráte jsem to musela přežít.

„Ahoj, Jacobe. Dobrý den, Billy.” Snažila jsem se o kapku zdvořilosti, kterou jsem nemohla najít. Můj hlas mě jako vždy prozradil.

„Bello,” odpověděl Billy a obrátil se na Carlislea. „Co od nás potřebujete?”

„Billy, víte, když jsme uzavřeli smlouvu s vaším otcem, nepočítalo se nikdy s tím, že bychom ji porušili. Nepočítalo se s tím, že by mohla nastat situace, jaká je nyní. Nikdo z nás netušil, co se kdy v našem životě stane, dobře až na Alici.” Potom se chvilku odmlčel.

„Běžte rovnou k věci.”

„Billy,” chopila jsem se slova, „oba víme, co chci. Chci být upírem, chci být s Edwardem navěky. Proto tu dnes stojím a žádám vás jako Erphaimova dědice, dovolte výjimku ze smlouvy. Nechte je vyplnit moji vůli. Nikdo z nich nechce porušit smlouvu jako takovou, jen chce splnit mé přání. A já vám slibuju, že se dlouho nebudu zdržovat zde v lesích, abych nemohla ublížit žádnému zdejšímu člověku.”

„Bello, sice to víme, ale jsi dcera mého nejlepšího přítele a já ho nemohu nechat připravit o dceru takovým způsobem.” Zatvářil se bolestně.

„Myslím, že oba víme, že k tomu dojde tak jako tak, jde jen o to, jestli budeme dál žít v míru, nebo spolu bojovat, dokud jeden nepadne.” Nahodila jsem bolestný, smutný výraz a doufala, že mi pomůže. „To vážně chcete? Chcete vidět syny rodin z rezervace umírat?”

„Bello,” chopil se slova Jacob. „Nebudeme to pouze my, kdo bude umírat, i když vás bude snazší poskládat dohromady. Nechci s tebou bojovat, ale nedáváš nám jinou možnost.”

„Jacob má pravdu. Smlouvu nemůžete brát zrovna tak, jak se vám hodí a pokud chcete výjimku, budete ji muset porušit. V případě Belly vám ji nedáme.”

A to byl hřebíček do rakve všech mých nadějí. Otočila jsem se a vyšla ven se slovy, která jsem si šeptala pro sebe, ale ostatní je určitě slyšeli: „Stejně to tak skončí.” Edward se přidal hned ke mně a rodina nás následovala na naší cestě domů.

Nikdo z nás nemluvil, všem bylo jasné, co nastalo. Vlci i upíři se vrací do lesů a budou bojovat o své přežití. Zabij nebo budeš zabit. Nic mezitím neexistovalo. Byla jsem zklamaná z mého tehdy nejlepšího přítele, byla jsem zklamaná z přátel své rodiny, kteří možná už Charliemu seberou jedinou možnost mě v životě spatřit, i když ne jako člověka. Byla jsem celkově zklamaná, že to bude moje přeměna, která začne válku s mými dřívějšími přáteli a našimi spojenci.

Před námi byla poslední noc, kdy jsem měla být člověkem. Ráno přijedou naši přátelé z Denali a pomohou nás chránit, zatímco já budu procházet přeměnou. Všichni jsme se shromáždili doma a já s Edwardem šla do našeho pokoje, abych udělal těch pár posledních věcí, které jsem jako člověk chtěla ještě udělat. Za prvé jsem musela napsat Reneé a Charliemu, abych nějak vysvětlila, proč mě následujících pět a více let neuvidí a potom jsem ještě chtěla dovybavit těch pár osobních věcí, co jsem si před svatbou přivezla od Charlieho sem.

Sedla jsem si k počítači a zkontrolovala poštu, jestli tam nemám něco od maminky. Samozřejmě to už zase nevydržela a psala mi:

Ahoj zlatíčko,

jsem ráda, že se vám na dovolené líbí. My s Philem se nyní chystáme na cestu do Evropy. Oba si potřebujeme trochu odpočinout od práce a já taky přijít na jiné myšlenky. Doufám, že se opět brzy uvidíme.

Mám tě moc ráda. Pozdravuj Edwarda.

Ahoj, Reneé.

Když jsem dočetla její mail, bylo mi hodně smutno a cítila jsem, že mírně pláču. Co jsem ji teď měla říct? Že se dlouho neuvidíme nebo snad že se možná neuvidíme už vůbec? Bylo mi hodně smutno při pomyšlení na zklamanou Reneé, ale slíbit jsem ji v tuto chvíli nic nemohla. Nakonec jsem se dostala k tomu, že jsem ji odepsala:

Ahoj mami,

Užijte si to v Evropě a dejte mi vědět, jak se vám tam bude líbit. S Edwardem jsme se domluvili, že na pár let opustíme Státy a vydáme se na cestu do Austrálie a dalších míst, abychom si užili chvíli společně, než se někde usadíme. Budeme si psát.

Hrozně mi chybíš.

Bella

Potom jsem ještě zavolala Charliemu a řekla mu, co nyní s Edwardem plánujeme. Popřál mi hezkou cestu a musela jsem mu slíbit, že zůstaneme v kontaktu, i když pár týdnů po proměně s ním asi schopná mluvit nebudu, ale to bude muset vydržet. Pak jsem vyndala těch zbývajících pár věcí z krabic a šla s Edwardem za mojí rodinou do obývacího pokoje, kde už probíhaly přípravy na obranu naší rodiny. To, že smlouva je neplatná, se už nemůže změnit.

„Edwarde, ty zůstaneš u Belly pro všechny případy. My se je pokusíme zadržet venku společně s Denaliovými.”  Oznamoval mu Carlisle, když jsme přišli dolů. Nebylo to ani tak pro něj jako pro mě, věděl, že budu mít potřebu vědět, že je se mnou až budu hořet.

Sice mě netěšilo pomyšlení na boj, pomyšlení, že opět kvůli mně se moje rodina vystaví do smrtelného nebezpečí, ale nedokázala jsem tomu zabránit. Mohla jsem si pouze zvolit, které nebezpečí bude menší, i když to bude znamenat, že buď nenávratně zmizí několik lidí, které tolik miluji, nebo během pár dní se bude konat hromadný pohřeb spousty lidí z rezervace, kteří zemřou kvůli tomu, aby mě zastavili, abych nemohla nikomu z rezervace ublížit, i když by mi to moje rodina nikdy nepovolila.

V tu chvíli jsem se podívala na Edwarda a všimla si jeho výrazu, který míval, když zrovna se snažil poznat, o čem přemýšlím. Dnes to nebylo třeba říkat, každý jsme mysleli na to samé. Mysleli na toho druhého, jehož ztrátu bychom ani jeden nepřežili, mysleli na to, co nás zítra čeká a čemu budeme muset čelit, každý v objetí svého partnera.

Seděli jsme tiše celou noc a trávili možná poslední chvíli, která nás jako rodinu čekala. Byla jsem tak nervózní z toho, co přicházelo, že jsem nedokázala usnout, i kdybych moc chtěla.

Všechny ze zamyšlení vytrhlo něco, co já jsem nemohla slyšet. Ale v tu chvíli se všichni zvedli a šli ke dveřím, ve kterých jsem najednou spatřila mně známou tvář. Tanyina rodina konečně přijela a oznámila tím poslední hodinu mého života, kterou jsem ještě měla na to, abych si s nimi stihla promluvit a pomohla mé rodině vysvětlit, o co je vlastně žádáme. Po dlouhé době jsem je viděla zase kompletní tentokráte i s Irinou, která si nemohla odpustit tu čest pomstít se za jejího zabitého Laurenta. Byla jsem moc ráda, že je tu máme všechny, alespoň tak máme větší šanci přežít útok vlkodlaků.

„Tanyo, vítejte,” pozdravil ji Carlisle, „jsme rádi, že jste přijeli.”

„Carlisle, ani nevíš, jak jsme rádi, že vás zase vidíme. Do telefonu jsi říkal, že potřebujete pomoc, že máte nějaký problém s vlkodlaky. Co se tady děje?”

„Chystají se k nám na návštěvu Volturiovi, podle jejich slov jen zdvořilostní návštěva, ale Alice před měsícem ztratila Bellu z vizí a my se bojíme, že zdvořilostní návštěva za sebou skrývá trestní výpravu.”

„Pokud dobře chápu, kam tím míříš, chystáte se Bellu proměnit?”

„Chystáme, ale je tu menší problém. Máme uzavřenou smlouvu s vlkodlaky, na které jsme před pár lety nedovolili Irině zaútočit a ta smlouva má i doložku, kdy my nesmíme kousnout člověka, aby dále tato smlouva platila. A to se chystáme porušit.” Potom se na chvilku odmlčel a čekal, než Tanya pochopí, co tím naznačuje.

„Znamená to snad, že po nás chcete, abychom s vámi bojovali proti vlkům?”

„Ve skutečnosti po vás chceme, abyste nám je pomohli porazit. Válka mezi klany skončí až poté, co jeden zahyne rukou druhého.”

Tanya se podívala po ostatních, kteří jen mírně přikývli na souhlas, že tentokráte se postaví po boku své prodloužené rodiny, které naposled při útoku Victorie nepřišli na pomoc. „Jsme v tom s vámi. Až do konce.”

„Děkujeme Tanyo, ale vždycky budete mít tu možnost odejít, pokud by se situace vyvíjela nepříznivě pro nás,” nabídl ji Carlisle únikovou cestu pro případ hrozící porážky.

Potom už se moje rodina odebrala nahoru do našeho pokoje, kde se měla proměna odehrát.

„Miluju tě, Edwarde. Ať se stane cokoliv.” A naposledy ve svém lidském životě jsem ho vášnivě políbila a lehla si na postel, abych sebou po kousnutí nešvihla na zem, a zavřela oči.

„Miluji tě,” zašeptal, když se ke mně skláněl a poté mě kousl.

Předchozí Shrnutí Následující

Autor: james (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moonlight - 5. kapitola - Konečná: