Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moji Andělé 4. kapitola Konec

21.05.2010 (13:15) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3864×

4. kapitola

Doma jsme byly za pár minut, Viky jezdila jako šílenec denně, ale tohle byla výjmečná situace, tak jsem nic neříkala. Doma jsem se zavřela v pokoji, a koukala do stropu, stále jsem přemýšlela, co tu chtějí. Někdo zaklepal na dveře a já ho vyzvala. Byla to Carlie. Přešla k posteli, na které jsem seděla, přisedla si a objala mně.

„Netrap se, však se to nějak dopadne,“ chlácholila mně, teď jsem si spíš já, připadala jako dítě, ne jako matka. Usmála jsem se na ní a objala jí.

„Děkuji, zlatíčko, nevím co bych si bez Vás počala,“ tiskla jsem jí k sobě pevně.

„Jo mami, to víme všechny, ale… mohla bys… mě pustit? Dusíš mně,“ zasmála se, ihned jsem jí pustila.

„Jasně, už byste si měli jít lehnout, je pozdě,“ pokárala jsem ji, stále byly napůl lidé a spánek potřebovaly. Carlie se na mně, ještě jednou usmála a zmizela z pokoje, netrvalo ani půl hodiny a z pokoje mých dcer, se ozývalo pravidelné oddechování. Já jsem si sedla k oknu a koukala ven, někdy kolem třetí ráno, jsem zalezla do sprchy a nechala svoje tělo dopadat uklidňující kapky, teplé vody. Nevím, jak dlouho jsem byla pod vodou, když jsem znovu otevřela oči, viděla jsem vše v novém světle. Holky klidně nechám, ať se seznámí se svou rodinou, ale mně k nim nikdo nedostane, ani moje dcery ne. Vylezla jsem zpod sprchy, kdybych byla člověk, rozhodně bych se rozpustila, ale já člověk nejsem tak hold mám smůlu. Povzdechla jsem si, rukou utřela páru na zrcadle a koukla se do něj. Viděla jsem tam tvář krásné ženy, mahagonové vlasy, rámovaly srdcovitý obličej, rudé plné rty, zlaté oči a bezchybná pokožka. Povzdechla jsem si. Proč já pitomá, jsem si někdy jen s upíry začínala? Nadávala jsem si. Ale to bych neměla dvě úžasné dcery a nejlepší kamarádku. Nikam jsem nespěchala, tak jsem se začala sušit, šnečím tempem. Namalovala jsem se, učesala se, když jsem vyšla z koupelny, bylo půl sedmé, ještě máme času, v šatně jsem našla skládanou minisukni, blankytně modré barvy, k tomu jsem si vzala bílý top kolem prsou, a k tomu boty na vysokém podpatku, které se zavazovali tenkými šňůrkami až ke kolenu, byly stejné barvy jako minisukně. Vlasy jsem měla vyčesané do neposlušného drdolu, na očích kouřové stíny, spodní linky, řasenku a lesk na rty. Vypadala jsem jako mladá kočka, a tomu jsem také chtěla docílit, nepochybuji o tom, že Edward Cullen, bude žárlit. Když jsem vyšla, bylo sedm, čas probudit holky, došla jsem k Renesmee a opatrně jí probudila, pak zašla za Carlie a to samé udělala u ní. Sešla jsem dolu a udělala snídani, sama jsem si nalila do hrnečku na kafe zvířecí krev, a v mikrovlnce jí ohřála, holky se přiřítily na snídani, já se opřela o linku, upíjela svoje kafe, teda krev, a koukala se na ně, byly už nachystané a  až se najedí, mohli jsme vyrazit. Viktorie sešla schody a postavila se vedle mě.

„Tak jak ti je?“ ptala se mně, já jsem si usrkla své krve a odpověděla jí.

„Ale jo, jde to,“ pokrčila jsem rameny, jako nezaujat pozorovatel. Viktorie se zatvářila neurčitě, holky dojedly a mi jsme mohli vyrazit, Viky jela se mnou a holky jela každá svým autem. Dojely jsme ke škole, Cullenovi už na parkovišti byly. Zaparkovali jsme daleko od nich a vylezly z auta. Jako správná modelka, jsem nejdříve z mého autíčka, vytáhla nohy, a poté následovala hlava, trup a nakonec zadeček. Však to znáte. Přes rameno jsem si přehodila batoh a zamkla auto. Viktorie stála a pobaveně mě sledovala.

„Ty si nedáš pokoj?“ smála se, já jsem se na ní jen zazubila. Ona se zasmála, holky se k nám připojily a mohli jsme jít. Všichni se za námi otáčely a pískaly. Užívala jsem si to. Kdy se Vám taky poštěstí, vidět čtyři nádherné holky na škole a které jsou volné? Málokdy. Pokračovali jsme do svých oborů. Dvojčata si vzala architekturu, Viktorie filozofii a já medicínu. Viky se na to necítila, tak šla na něco jiného. Došla jsem do třídy, byla naplněná z půlky a já si sedla doprostřed blíže k uličce, přehodila jsem nohu přes nohu, většině kluků se zrychlil tep, a hlasitě polkly. Pro mé štěstí, si tenhle obor vybral taky jeden z Cullenovic. A hádejte kdo? Ano přesně ten. EDWARD MS CULLEN. Přivřela jsem oči do škvírek a propalovala ho pohledem. Tak já ho usmažím jak vajíčko a budu mít klid. Tahle myšlenka se mi líbila, ale holkám by se to jistě asi nezamlouvalo, protože by přišli o tátu. Ušklíbla jsem se, a zaměřila zrak na svoje nehty. Hmm krvavě červená, moje nejoblíbenější. Edward kolem mě prošel bez všimnutí a usadil se v zadní lavici. Samozřejmě nejdál ode všech. Nějaká holčina z přední lavice se zvedla a mířila si to za ním.

„Nemá to cenu,“ poradila jsem jí. Ona se zastavila na dalším schodě. Otočila se na mně.

„Co prosím?“ zeptala se jako ta největší kráva.

„Nemá to cenu, stejně s tebou nikam nepůjde, až moc dobře ho znám,“ mrkla jsem na ní. Ona jen protočila oči a pokračovala za mladým MS. Když zklamaná a odmítnutá scházela dolu, musela jsem se ozvat.

„Já ti to říkala,“ zašklebila jsem se na ní a dál dloubala nehty. Pak jsem vstala a šla za ním. Sedla jsem si mu na lavici a dala zase nohu, přes nohu. Oči mu ztmavly, s muži je to tak jednoduché, vždy se až moc nechají ovlivnit přednostmi.

„Co tu chcete?“ ptala jsem se ho, a při tom ho sledovala.

„Studujeme, a co ty? Spřáhla jsi se s Viktorií?“ nadzvedl obočí, a měřil si mě pohledem.

„Jo je fajn, a pomohla mi v té nejtěžší chvíli,“ upřeně jsem se na něj zadívala.

„Řekni Bello, proč nikomu nemohu číst myšlenky?“ naklonil se blíže.

„Moje práce,“ poklepala jsem si na spánek, a nahnula se k němu blíž.

„Dar? A co ty dvě? Co jsou zač?“ nahnul se ještě blíže, jeho gesto jsem napodobila. Skoro jsme se dotýkali nosy.

„To tě nemusí zajímat, ale nech mě, a mojí rodinu nepokoji Cullene,“ zavrčela jsem mu nenávistně do obličeje, odklonila se, seskočila ze stolu a šla k sobě do lavice. Seděla jsem sama, jako každý upír lidi přitahuji, ale jejich pud sebezáchovy jim nedovolí ke mně přijít. Kantor přišel do třídy, stoupl si za katedru a rozhlídl se po lidech okolo, jeho pohled se zastavil na mně a na mých nohách. Sedla jsem si totiž, přesně jako předtím, slyšela jsem, jak se učitelovy zrychlil tep. Usmála jsem se na něj a čekala, co z něho vypadne.

„Tak... milí studenti… já jsem váš kantor na hlavní předměty, po celou dobu studia budete jen v této třídě, není potřeba stěhování, poněvadž všechny učebny jsou vybaveny stejně. A teď ke studiu, v prvním ročníku bude mít jen předměty, praxi až od druháků. Jestli s tím máte někdo nějaký problém, máte smůlu, tak jak sedíte, teď budete sedět po celou dobu Vaší školní docházky.“ Pohledem zabloudil ke mně, koketně jsem zakroutila kotníkem, jako každý chlap hlasitě polknul.

„Tady máte seznam předmětů, a učebnic, sešity bych výrazně doporučoval tlusté, linkované a s tvrdými deskami.“ Dal nějaké holce štos papírů, ta si vzala jeden a zbytek poslala dál. Jelikož jsem byla já, jaksi nejvýše a Edward seděl o dvě řady dál, musela jsem vstát, jeden papír mu dát a zbytek odnést kantorovy. Když jsem vycházela schody, abych si sedla, cítila jsem jeho pohled na mém zadečku. Protočila jsem oči a sedla si. Hodina byla nudná, plánovala jsem na dnešní odpoledne nákupy, holky snad pojedou taky, teda Nessie a Carlie určitě, ale nevím jak Viki. Po hodině se všichni sebrali a šli domu, profesoři nás dnes nechali být, jelikož nemáme žádné pomůcky. Zastavila jsem se u auta, odemkla ho, otevřela dveře dokořán a posadila se, koukaly jen moje nohy a jako vždy přitahovali největší pozornost. Poslouchala jsem rozhovory ostatních. Uslyšela jsem rozhovor několika kluků, jak se sázejí, jestli mně nesbalí.  Pak jeden přišel, stoupla jsem si, ale stále jsem byla o hlavu menší, jak on.

„Ahoj krásko, nechtěla by  si někam vyrazit?“ ptal se mně.

„Hm a proč bych měla chodit na rande, s někým jako jsi ty?“ O krok jsem k němu přišla blíže, slyšela jsem, jak Edward zavrčel. Tak to bude ještě zajímavé. Tomu klukovi se rozbušilo srdce rychleji.

„Protože kočka, jako jsi ty, by měla mít toho nejlepšího.“ Byl až moc sebevědomý, udělala jsem další krok k němu, pohladila ho po hrudi a ruku mu nechala položenou na podbřišku, chlapec se trochu zadýchal.

„Nemyslím si, že ty jsi ten nejlepší, takže s tebou na žádné rande nejdu, můžeš odejít.“ O krok jsem od něho odstoupila a opřela se o auto. Ten kluk se otočil a omámeně odešel, dostala jsem výbuch smíchu, za nedlouho přišla Viky a holky. Chtěly vědět, čemu se směji, vše jsem jim řekla a mi vyjely. Ještě v myšlenkách jsem jim řekla Nákupy. Vyjely jsme do nákupního střediska a šli rovnou do papírnictví. Nakoupily jsme vše, co jsme potřebovaly, když jsem to všechno nesla do auta, viděla jsem přijíždět Cullenovi. Protočila jsem oči, ale co se vlastně divím že? Zítra je normálně škola a mi potřebujeme učebnice. Holky byli ještě v obchodech a já stála u svého auta. Přicupkala ke mně Alice.

„Bello, tak ráda tě vidím,“ chtěla mně obejmout, ale já ji svým štítem zarazila.

„Drž se dál Cullenová, nestojím o miliskování, s nikým z vaší rodiny,“ řekla jsem jí odměřeně. Ona se zarazila, koukala na mně jak na magora. Pak fňukla, Jasper byl hned u ní a mě vraždil pohledem.

„Jestli jí ublížíš, tak si tě podám,“ vyhrožoval mi. Sladce jsem se usmála.

„Uvidíme, kdo bude mít navrh,“ řekla jsem ledovým hlasem, až ho zamrazilo. Přišla Viky s holkama.

„Co se tu děje?“ vstoupila do debaty.

„Už nic, právě jsou na odchodu.“ Jak kus ledu jsem byla, Viky na mně překvapeně podívala.

„Bello?“ ptala se.

„Vážně, nic se neděje, jen takové přátelské upozornění,“ Opravdu? Jen jsem kývla. Co kdybychom si zašli na lov, takové puma na smetaně? Ptala jsem se jí.

„Bello!“ Zaúpěla.

„Dobře, nechám toho, ale jen pro tentokrát, holky jedem domu,“ řekla jsem jim. Cullenovi na nás koukali nechápavě. Nasedli jsme do aut a vyjely směr domu. Zaparkovali jsme do garáže a odnesli tašky do pokojů.

„Mami? To byl táta?“ ptala se Carlie.

„Jo,“ vzdychla jsem. Přišla ke mně a objala mně.

„To bude dobré, uvidíš,“ utěšovala mně. Kéž by to byla pravda.

„Nechci, abyste si mysleli, že vám zakazuji se s nimi přátelit. Klidně s nimi buďte, ale mě nenuťte, dobrá?“ Carlie přikývla, vykouzlila na tváři úsměv a zmizela ve svém pokoji. Já jsem si sedla na postel a koukala do stropu. Proč ten život je tak složitý?  Někdo zaklepal na dveře, nevěnovala jsem tomu pozornost, vstala jsem a hodila na sebe něco pohodlnějšího, křaťásky a nátělník pod prsa, vlasy jsem svázala do culíku.

„Bello, mohla by si prosím?“ volala mně Viktorie. Povzdechla jsem si a šla dolu. Cestou jsem si stále, svazovala vlasy do culíku. Když jsem na schodech vzhlédla, viděla jsem nemilou návštěvu.

„Ale ne, jdu zpátky do postele, až odejdou tak mně vzbuď,“ otočila jsem se a šlápla na jeden schod.

„Tak to teda ne, tohle se vyřeší, ať chceš nebo ne, spát můžeš jít potom,“ zasmála se. Já se na ní kysele podívala.

„Fakt díky,“ zašklebila jsem se. Někdo si odkašlal, moje  nálada se ihned změnila, z hravé jsem přešla do otrávené, a pak na naštvanou.

„Co tu chcete?“ štěkla jsem a posadila se do křesla.

„Promluvit si,“ řekl Carlisle diplomaticky.

„Tak mluvte,“ vzala jsem si pilník a pilovala nehty.

„Bello,“ okřikla mně Viky a pilník mi vzala. Zaskučela jsem.

„Poslouchám,“ opřela jsem si hlavu o opěrku a sledovala je.

„Chtěli jsme se domluvit, jak to bude teď s územím,“ Začal.

„Nikomu jsme do jeho území nevtrhli, jen tu prostě studujeme, mi si nebudeme všímat vás a vy zase nás, pokud se vyskytne nějaký problém, závažný problém, jsme k dispozici,“ ukončila jsem s naprosto vážným obličejem.

„Slíbila jsi nám něco,“ spustila Renesmee.

„Svůj slib taky dodržím,“ řekla jsem jí něžně. Na holky bych nikdy nemohla být naštvaná, nebo na ně křičet. Vstala jsem, přešla k ní a objala jí, Carlie tu samozřejmě nesměla chybět.

„Máte ještě něco, na srdci?“ otočila jsem se na Cullenovi. Ti nás sledovali.

„Co jsou zač?“ zeptal se Edward.

„Poloupíři,“ pokrčila jsem rameny.

„Jsou ti tak moc podobné,“ udělal pár kroků k nám a můj štít se ihned roztáhl kolem. Cítila jsem, jak do něj Edward narazil.

„Co to…“ nechal větu vyznít do ztracena.

„Mami, dej to pryč,“ žádala mně Nessie.

„Mami?“ zalapali po dechu Cullenovi. Zavřela jsem oči a nehodlala je otevřít.

„Tak jo, co se tady děje? Proč Edward se nemůže pohnout blíž k tobě? Co tu dělá ona? Proč ty dvě ti říkají mami a jsou neuvěřitelně podobné Edwardovi?“ Emmett pištěl jako malá holka.

„Emmette, uklidni se, vše vysvětlím,“ uklidnila jsem ho. Zhluboka jsem se nadechla.

„Chtěla bych Vám představit Renesme a Carlie, moje a Edwardovi dcery.“ Tak a je to venku.

„Cože?“ vykřikla Rosalie.

„Je to tak, když se, se mnou Edward vyspal a potom odešel, zjistila jsem, že jsem těhotná, musela jsem se odstěhovat a tak jsem našla byt v Seattlu, tam mě potom našla Viktorie a pomohla mi. Díky ní jsem teď tady,“ usmála jsem se na ní a ona na mně. Bylo ticho, nikdo nepromluvil, já jsem stáhla štít a holky šli ke Cullenům, Edward je objal a hlavu zabořil do jejich vlasů, já jsem se otočila a šla ke dveřím, nikdo si nevšiml, že jsem odešla. Běžela jsem pryč, zastavila jsem se až u nějakého jezírka, skopla boty a nohy strčila do vody, bylo tu takové ticho, až mě z toho bolely uši, pak ale praskla větvička, cítila jsem jemný závan vůně, byl to Edward. Přešel až ke mně a posadil se vedle.

„Omlouvám se, za to co jsem vám způsobil, kdybych to věděl, nikdy bych neodešel, zůstal bych tu s vámi, pomáhal ti se vším,“ plané sliby.

„Já nevím, co ti mám na to říct, sám si mi řekl, že mně nemiluješ a najednou by si zůstával? Nerozumím tomu,“ povzdechla jsem si a zavřela oči.

„Bello, lhal jsem ti, tak moc mě trápilo že od tebe musím odejít a ještě víc mně zranilo, že jsi uvěřila, že tě nemiluji, kolikrát jsem ti to řekl, milionkrát jsem ti řekl, že tě miluji, chtěl jsem tě ochránit před mým světem, nikdy jsem tě nepřestal milovat, spíše naopak, moje láska k tobě ještě více za tu domu vzrostla,“ dokončil svůj monolog. Tak moc bych ráda jeho slovům věřila, ale co když mi lže?

„Kde mám jistotu, že když ti uvěřím, že mi znovu neublížíš?“ zeptala jsem se ho.

„Neudělal bych to, už na to nemám dostatek sil abych tě opustil, a navíc teď jsem získal dvě nádherné dcery, myslíš že bych byl tak bláhový a tak dokonalá stvoření opustil?“ zeptal se mně, vzhlédla jsem, jeho hlava byla blízko té mé, v jeho očích se odrážely pocity, co mi říkal. Musela jsem mu věřit. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Nejdříve byl zaskočený, ale polibek začal opětovat. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a on je obmotal kolem mého pasu, přitáhl si mně na klín. Když se naše rty, po nekonečně dlouhé odpojily, musela jsem mu to říct.

„Věřím ti, miluji tě,“ pohladila jsem ho po tváři.

„Miluji tě,“ zašeptal a znovu spojil naše rty do dravého polibku. Když jsme se od sebe odtáhli, tak svítalo. Vstala jsem a koukala se na obzor, snad začíná moje šťastnější období, v mé dlouhé existenci.

KONEC