Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje malé druhé Já - 2. kapitola - Nebe

CCM04

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Moje malé druhé Já - 2. kapitola - NebeJaká je smrt? Kdo to ví? Emily po plese zkolabovala a dostala se do míst, z kterých obvykle není návratu. Asi má štěstí... a nebo smůlu? A co vlastně dělá v její nemocnici až příliš znalý doktor Cullen? Přeji příjemné čtení :)

04.02.2012 (07:30) • Teginka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1137×

Bílé světlo i tma, všechno je všude a přece nikde. Doopravdy nevím, co jsou zač pocity, co mám, nebo co to se to vlastně děje… všechno je tak neurčité a ostré zároveň. Tak tohle je smrt? To není tak hrozné. Nikdy jsem neměla čas o ní vážně přemýšlet, nečekala jsem, že mě potká tak brzy, ale vlastně jsem se jí asi trošku bála… no ano, zbytečně. Je to docela příjemné. Nikde nic… všude všechno… Jak vám to mám jen vysvětlit?

 

Bílou zářivou tmou se míhaly obrazy z mého života. Moment, vážně z mého? Viděla jsem tváře, které pro mě byly úplně nové i staré známé, a tak nějak jsem měla pocit, že kdybych byla na zemi a živá, teď by byl ten čas, kdybych začala brečet a truchlit pro ty věci, co vidím. Co mi tolik říkají a přece nevím, odkud jsou a pro ty, které jsem tolik milovala. Ale tady to takhle asi nefunguje. Mám v srdci… nebo v duši… nebo co ze mě vlastně zbylo, jen klid. Určitou kombinaci melancholie, citové účasti a flegmatismu. Zvláštní, že? Ne, není, tady to vypadá jako ta nejpřirozenější věc na světě. Jenže slova na to u nás nemáme…

Z obrazů vystoupili moji milí i ti, které vím, že znám a přece jako bych je nikdy neviděla. Jsou mojí součástí, to že je nepoznám, nevadí. Moje podstata je má v sobě. Vedou mě dál skrz obrazy, až se zastavíme u desítek či stovek mlhavých záclon visících za sebou. Je na nich vepsán celý můj život. Dobré i zlé. Vidím samu sebe. Vidím, co dělám, a taky sleduji, co provádí moje malé druhé já. Zároveň sleduji tisíce obrazů. Jak jsem rozbila panenku, jak jsem brečela v postýlce, jak jsem si hrála na pískovišti, jak jsem uhodila kamaráda z první třídy, jak jsem dostala první jedničku, hádala se s rodiči, kupovala nové šaty, políbila svého kluka, objímala maminku, řezala si žíly, brala drogy… všechno. A taky jsem cítila všechno, co jsem tehdy cítila. A cítila jsem taky to, co cítili ti všichni ostatní. A odpouštěla jsem a milovala… a snažila se pochopit to moje malé druhé Já, které mi přece tolik ubližovalo. Je tady se mnou? Já nevím… asi ano. Možná jsem to já? Vzpomenu si, jaký je strach, ale necítím ho. Tady on není. Nebojím se. Jak bych taky mohla? Vždyť jsem tady se všemi svými milovanými a oni mě přece vedou do nebe… Nebo ne?

 

„Nemusíš tam jít.“

„Že ne?“ ptám se překvapeně.

„Můžeš se vrátit zpátky. Tvůj čas ještě nenadešel, ale jestli tu chceš zůstat, nikdo ti bránit nebude.“

„To do nebe smí i hříšníci? Já jsem velmi hříšná.“

„Tohle přece není nebe. Ale můžeš tomu tak říkat, jestli chceš. Kdo definoval ráj?“

„Ráj… to je přece tak hezké. Já se nechci vrátit. Nebylo mi tam dobře.“

„Vážně? Co ti chybělo, malá? Před problémy se utíkat nemá, ale za to tě nikdo nepotrestá, jen ty sama můžeš. A ty to taky uděláš. Jako každý. Vrátíš se teď anebo potom? Vyber si. Máš tu možnost. Někdo nemá.“

„Co je tedy za výběr- teď anebo potom. Stejně tam musím? To bude ale jiný život, ne? Úplně jiný.“

„Bude a nebude. Sama si vybereš. A vybírej dobře.“

„Kdo vlastně jsi? Anděl?“

„Jsem ty a jsem oni. Jsem Každý a Nikdo. Znáš mě. Možná jsem Anděl. Sebe se ptej.“

„Dobrá. Pověz mi, Anděli, co mě dole čeká?“

„Spousta bolesti a problémů, taky spousta nového. Spousta lásky. Mnoho toho už víš a ještě mnohé se dozvíš. Spousta věcí je na cestě k tobě. Spousta. Máš na to sílu. To jistě máš. Někoho bych zpátky neposílal, tebe ano. Ty jsi jiná. Jsi jiná, moje malá.“

„A co ona? Vrátí se?“

„Proč by se vracela? Ona je ty a ty jsi ona. Je s tebou pořád. Miluj ji, jen tak ji zkrotíš. Není to zlá bytost, je to bolest, trauma a stres. Vyléč ji, dušičko, vyléč ji a vyléčíš sebe. Věřím ti. Věřím vám oběma. Nenech se však uchlácholit. Lehké to nebude.“

„Takže mám jít zpátky? Myslíš?“

„Já nemyslím, to ty. Je to dobré rozhodnutí. Vrátit se sem můžeš vždycky. Sbohem, malá. Sbohem, dítě.“

 

Smrt je mnohem snazší než z mrtvých vstání. Moje nebe zmizelo jako pára nad hrncem, ale mně to připadalo jako věčnost. Ta bolest! Bolelo mě celé tělo. Ten nával emocí byl málem nezvladatelný. Sotva jsem měla sílu udržet oči, a přesto se mi z nich valily slzy proudem. Silný pach dezinfekce mi zaplnil nos a mně se chtělo zvracet. Hlava mi třeštila. Bylo to jako obří kocovina. Kolem mě pípaly přístroje a ten zvuk mě jako kladívka tloukl do spánků a nedal pokoje. Co jsem to provedla?! Proč, já kráva, jsem se vracela. Co z toho mám? Dobrý pocit? To sotva!

 

„Pane doktore, myslím, že se probírá. Honem! Zavolejte sem doktora Cullena. Je to naléhavé!“

„Sestřičko, uklidněte se. Jsem přímo tady.“ Ten hlas. Pocit, co ve mně vyvolal, mi připadal jako poslední střípek mého nebe. Možná, že Anděl mě sem přišel vzít zpátky. Pochopil, že nezvládnu. Nezvládnu to tady…

„Jsem moc rád, že jsi to přečkala, holčičko. Všichni jsme se moc báli. Ne, neotvírej oči. Jistě tě to moc namáhá. Na chodbě čeká tvoje maminka. Mám ji k tobě zavolat?“ Neznatelně jsem škubla hlavou.

„Tak tedy ne, počkáme, až ti bude lépe. Při tvém stavu nedokážu odhadnout bolestivost. Je to zlé?“ Stáhla jsem obličej v křeči.

„Ano, ano… to mě moc mrzí, holčičko. Hned se o to postarám. Teď ti dám něco proti tomu utrpení, souhlasíš? Ták, velmi dobře, jen malé píchnutí, ani to neucítíš. Za pár minut se ti uleví. Až ti bude lépe, rád bych si s tebou ještě promluvil, to jistě chápeš. Je tu mnoho nevysvětleného, ano velmi mnoho. Ale věř mi, já hodně chápu. Jsi u mě v dobrých rukou.“ Dlaní mrazivou jako led a hladkou jako hedvábí mě pohladil po horkém čele a beze slova opustil místnost.

Léky brzy začaly působit, bolest těla odešla, ale ta horší bolest, bolest duše, ta byla cítit mnohem víc. Neobtěžovala jsem se otevírat oči a rozhlížet se kolem. Jeden pohled mi stačil. Začala jsem nahlas brečet, až jsem se zajíkala. Chladné prsty mi uchopily dlaň a dělaly na ní uklidňující kroužky. Doktor byl celou dobu tady? To je podivné.

„Jen se vyplač. To ti uleví. Neboj se, neboj. Jsem tady. Nedovolím, aby se ti něco stalo. Já ti pomůžu. Společně se s ní vypořádáme. Zvládneme to. Slibuji.“

Nechápala jsem to. Nechápala jsem vůbec nic. Jak může vědět? Celá jsem se klepala, ale jeho slova a jeho hlas mě, bůh ví proč, uklidňovaly. Věřila jsem mu.

Pomalu jsem otevřela oči. Překvapeně jsem zamrkala. Tohle určitě byl můj Anděl. Tak mladý a krásný! Tak majestátný. Jeho zlaté oči na mě hleděly s pochopením a já věděla, že se na něho můžu spolehnout. Bude to můj strážný anděl tady na zemi.

 

Autor: Teginka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Moje malé druhé Já - 2. kapitola - Nebe:

 1
5. Teginka
04.02.2012 [13:23]

TeginkaDěkuji pěkně :))

4. kacik
04.02.2012 [13:14]

kacikmoc pěkné ;) Emoticon

3. Michy
04.02.2012 [11:59]

úžasné, nádhera, rozhodně pokračuj moc se těším na další kapitolky Emoticon Emoticon

2. MM
04.02.2012 [9:58]

hezké Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. KacenQaCullen
03.02.2012 [14:34]

KacenQaCullenv článku jsem ti opravila chyby, tak si na ně dávej pozor. Díky. Emoticon Emoticon

+ řadová číslovka - 2.kapitola > 2. kapitola,
+ čárky,
+ překlepy,
+ chybějící písmenka,
+ mezery mezi slovy,
+ není důvod, proč bys měla psát nebe s velkým počátečním písmenem,
+ stejně tak, když píšeš Anděl s velkým počátečním písmenem od začátku (jako bys jej nazvala tím jménem), v následujících slovech bude také velké "A",

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře