Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje malá Ruthie - 23. kapitola + epilog

Svatba a happy end...

08.01.2012 (21:15) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 63× • zobrazeno 9040×

23. kapitola

Parker si bral Ruthii každé odpoledne, a každé odpoledne malá brečela, a volala mě. Snažila jsem se proti tomu obrnit, nebrat si to tak, ale šlo to těžko.

Na svatbu bylo skoro vše připraveno a já tak přišla o jedinou věc, která mě dokázala přivést na jiné myšlenky. Původně se mělo jedna o malou svatbu, jen s Cullenovými a Rachel, nic velkého. U počtu hostů jsme zůstali, ale celá ta událost nabrala na pompéznosti a rozhodně to nebyl prostý obřad, jaký jsem si původně přála. Ale mávla jsem nad tím rukou. Nebylo důležité kde a jak to proběhne, hlavně, že se s Edwardem vezmeme.

Doktor White mi volal, že stále probíhají jednání a zatím neví nic určitého. Tím mě moc neuklidnil, spíš naopak. Ale doufala jsem. To bylo to jediné, co jsem mohla dělat. Měla jsem naději, že Edwardův krok mi pomůže získat Ruthii navždy.

ɀɀɀ

Můj svatební den. Představovala jsem si ho mnohokrát. Jako malá jsem si na něj i hrála, ale mé představy se skutečnosti ani vzdáleně nerovnaly.

Už ráno bylo trochu hektické. Rachel mě vzbudila už v osm hodin, prý že máme málo času. Pokud jsem já věděla, bylo ho víc než dost. Obřad byl až v pět odpoledne, tak jaký spěch?

Záhy jsem tomu přišla na kloub. Čekala mě vana plná horké vody a voňavé pěny, do které jsem se na dobrou hodinu naložila. Pak mi Rachel na obličej patlala jednu masku za druhou, dělala mi peeling a spoustu dalších věcí, o nichž ani nevím, jak se jmenují. Mani-pedi bylo pak naprostou samozřejmostí. Nohy jsem si oholila sama a Rachel se ještě tvářila uraženě.

Celé dopoledne jsem běhala s velkými natáčkami na hlavě. E.T. volá domů, napadlo mě při pohledu do zrcadla, kdy jsem na obličeji měla světle růžovou pleťovou masku a vlasy jako antény.

V poledne mi byl dopřán lehký oběd, prý žádné přecpávání. Ruthii jsem od rána neviděla, přes noc byla u Cullenových a měla se s nimi dostavit až na obřad.

Když jsem si myslela, že už mám všechno za sebou a budu moct jen relaxovat a trochu se třást nervozitou, která se mě s postupujícím časem zmocňovala, vrhla se Rachel na mé vlasy. Dohodly jsme se, že je budu mít rozpuštěné, ale prý i vlny se musí upravit.

A tak jsem asi hodinu seděla na židli a Rachel se věnovala každé vlnce, která mi na vlasech díky natáčkám vznikla. Pak ještě make-up, který mi přišel nekonečný. Chvílemi jsem si říkala, že tam usnu.

Neusnula jsem, to by mě Rachel zabila, a konečně jsem se mohla převléct do šatů. Byly jednoduché, princeznovské, se spadlými ramínky a jakoby zdobenou stuhou kolem pasu, která se pak táhla po zadním dílu šatů až dolů na menší vlečku.

Do uší jsem si nasadila perlové náušnice po babičce a bylo to.

„Jsi nádherná,“ řekla Rachel a utřela si vlhké oči kapesníčkem. „Ještě ti chybí jedna věc.“ Na okamžik odběhla a pak se vrátila s modrým podvazkem. „Něco nového a modrého,“ usmála se a pomohla mi ho nasadit. „Tady,“ podávala mi kytici. Pak ještě rychlá kontrola a šlo se.

Přijel pro nás Jasper, auto bylo ozdobené kyticí stejnou, jakou jsem měla v ruce. Na obřad jsme jeli do malého kostelíku, který sice nebyl ve městě, ale poskytoval větší soukromí a taky se mi víc líbil.

Na místě už stála dvě černá auta a před kostelem na mě čekaly holky s Ruthii, hned jsem se k malé vrhla, ale Rachel mě zarazila se slovy, že by mohla být zmařená její celodenní práce a to nehodlá riskovat. Pohladila jsem tedy Ruthii jen po hlavičce a obdivovala, jak moc jí to v růžových šatečkách sluší.

„Copak jí, ale tobě. Edward z tebe nespustí oči,“ pochlebovala mi Rosalie.
„Ale prosím tě.“
„Má pravdu,“ souhlasila Alice. „Už čeká vevnitř a zdá se netrpělivý.“
„Půjdeme, Carlisle tu bude za chvíli,“ rozhodla Rachel a vydaly se dovnitř.

Protože jsem neměla žádného mužského příbuzného, který by mě mohl odvést, požádala jsem Carlislea, aby zastoupil mého otce. Milerád souhlasil a mně se ulevilo, že nebudu muset jít uličkou sama.

„Bello,“ ozvalo se za mnou.
„Edwarde, co tady děláš? Nosí smůlu vidět nevěstu před svatbou, copak to nevíš?“
„Vím, ale nevěřím tomu. Jsi nádherná.“ Zastavil se kousek ode mě a prohlížel si mě. „Něco pro tebe mám.“ Teprve v tu chvíli jsem si všimla, že má v ruce žlutou obálku. „Aby sis to mohla případně rozmyslet,“ pousmál se.
„Co rozmyslet?“ nechápala jsem.
„Přečti si to sama.“ Podal mi obálku a sledoval, jak se dobývám dovnitř.

Netrpělivě jsem vyndala papíry v ní schované a vrchní přelétla očima.

„To je…“ Panebože! Parker se vzdal nároku na svou dceru a já ji mohla adoptovat a stát se tak její skutečnou matkou!

Zatočila se mi hlava. Uvnitř mě všechno jásalo, nemohla jsem tomu uvěřit. Četla jsem to znovu a znovu.

„Je moje. Jenom moje,“ radovala jsem se.
„White mi to přinesl, než jsme odjížděli sem. Myslel jsem, že bys to měla vědět ještě před svatbou. A je tu ještě něco.“ Hrábl do štůsku papírů a jeden vyndal. Přečetla jsem si to. Slzy.
„Ty bys chtěl?“ zeptala jsem se dojatě.
„Jestli o mě pořád stojíš, rád se stanu Ruthiiným otcem před očima všech.“ Pevně jsem ho objala. Zasloužím si vůbec já tak úžasného muže?

„Pořád si mě chceš vzít?“ zašeptal mi do vlasů.
„Co je to za otázku?“
„Když teď nehrozí, že ti Ruthii vezmou…“ Odtáhla jsem se.
„Edwarde, jak tě mohlo něco takového vůbec napadnout? Samozřejmě, že si tě chci vzít. Miluju tě.“
„To jsem rád,“ usmál se.
„Už nikdy o tom nepochybuj,“ nabádala jsem ho přísně, ale všechno se rozplynulo, když mě políbil.

„Měl bys jít, jinak tě Rachel zapálí,“ odstrkovala jsem ho od sebe.
„Uvidíme se za chvíli,“ řekl ještě a utíkal zpět do kostelíka.

Nadechla jsem se a zase vydechla. Bylo mi nádherně. Víc než to. Černé mraky se rozplynuly a zase vysvitlo slunce. Budeme rodina. Jedna rodina, jen mi tři a nikdo a nic nám to už nikdy nezkazí.

Epilog

„Mami,“ zakřičela Ruthii z houpačky. „Mami.“
„Už letím.“
„Chci dolů,“ oznámila mi. Sundala jsem ji a sledovala, jak hned utíkala na písek.

Ruthii byly čtyři roky a já si říkala, jak ten čas neskutečně letí. Kam zmizela ta malá holčička, co se mi batolila u nohou. Nedovedla jsem si přestavit, že jsem kdy žila bez ní. Stala se nedílnou součástí mého života. Možná jsem někdy byla až příliš úzkostlivá matka, jak mi naznačoval Edward, ale nemohla jsem si pomoct. Prostě jsem měla obavy, že by se jí mohlo něco stát, no.

Další děti nám osud díky Edwardově podstatě nenadělil, ale smířila jsem se s tím. Měla jsem malou a to mi stačilo.

Už jsem nepracovala ve škole, věnovala jsem se pouze své vlastní práci, kterou jsem každý měsíc posílala za Rachel, teď už Morgan-Ferguson-Donovanové, do New Yorku. Horac Morgan, jeden z jejích zákazníků, který si koupil několik mých obrazů, se jí nakonec stal osudným. Před rokem jsme byli s Edwardem na svatbě a za pár týdnů se pojedeme i s Ruthii podívat na miminko, která právě čeká.

Živá panenka bude něco pro malou. V pokojíčku měla tři miminka, která střídala podle toho, jak se jí to hodilo. Vozila je v kočárku po zahradě, krmila je, přebalovala a povídala jim pohádky. Je teda pravda, že za sebou panenky občas tahala za ruku nebo nohu, ale jinak jí to šlo. Budu na ní muset dát pozor, aby to náhodou nepraktikovala i s Dawsonem nebo Felicity, tak se bude Rachelin a Horacův potomek jmenovat, záleží jen na pohlaví.

„Ruthie, nejez tu hlínu.“ Chystala jsem se k ní rozběhnout a zabránit jí v tom vlastním tělem, ale zachytily mě chladné ruce, které mě přitáhly ke stejně chladnému tělu.
„Nic se jí nestane, neboj. Jsem doktor, vím to. Musí to vyzkoušet, aby zjistila, že jí to nebude chutnat.“ Pochybovala jsem o tom, ale za chvíli jsem viděla, jak Ruthie prská. Dobře jí tak.

„Co takhle dát ji na noc k našim?“ navrhl Edward. „Ráda uvidí babičku s dědečkem a oni ji určitě taky.“
„A co bychom tu pak sami dělali?“ zeptala jsem se nevinně.
Edward mě k sobě přitiskl, opatrně mi zkousl ušní lalůček a zašeptal: „Všechno, co budeš chtít.“ Pak mě pod příslibem večera o samotě políbil.

„Já chci taky pusinku,“ ozvalo se pod námi. Se smíchem jsem se odtáhla od svého manžela a dívala se, jak Ruthii zvedá a líbá ji na tvář. „A ještě od mámy,“ poroučela si malá. Poslušně jsem splnila její přání.

Pak mě Edward i s ní objal tak, že jsme vytvořili jakýsi sendvič s malou uprostřed. Ta pištěla radostí, mazlení zbožňovala. A já zbožňovala ji.

Ona a Edward dali mému životu nový smysl. Smysl, který se mi neskutečně zamlouvá.

Konec

---

Poslední kapitola skončila.

Když jsem Ruthii začínala psát, nikdy mě nenapadlo, že skončím tak brzy, ale už je to tady. Nějak jsem se zasekla a lepší je to zbytečně neprodlužovat. Snažila jsem se ten konec rozepsat, jak nejlépe to šlo. Dokonce jsem to i párkrát přepisovala, tak doufám, že se Vám to nezdá příliš rychlé, uspěchané nebo odbyté. Měla jsem tuhle povídku moc ráda a dala jsem si na tom záležet, aspoň mám ten pocit. Tak ho snad budete mít taky.:-)

Taky bych Vám moc ráda poděkovala, za neustálou podporu a několik umístění v Nej povídce měsíce. Především bych chtěla poděkovat věrným komentátorkám, protože bez nich bych možná skončila o hodně dřív.

To je asi všechno, co jsem měla u posledního dílu na srdci. Tak snad už jen, že doufám, že se Vám jak poslední kapitola, tak celá povídka líbila.

PS: Co se týče mých další povídek, tak mám nějaký nápad, ale jelikož mám zkouškové, budu se raději věnovat škole a povídkám až potom.

---

22. kapitola Ϫ SHRNUTÍ

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje malá Ruthie - 23. kapitola + epilog:

Opäť len ..paaaaani...nadhera!!!!si neskutočne nadana holka!kraaaaasa

Na tuhle povídku jsem narazila náhodou a okamžitě se do ní zamilovala! Je úplně dokonalá! Pro mě se v řebříčku oblíbenosti umístilo zatraceně vysoko! Kéž by tohle napadlo právě Stephenii a psala o tomhle! Nejkrásnější příběh světa!

Ahoj, zlato.
Rozhodla som sa povŕtať v tvojej tvorbe a narazila som na túto poviedku. Neviem, prečo som ju ešte nečítala.
Ale už ju mám za sebou a zasa ťa musím pochváliť.
To bola krása plná romantiky, trochu nepokoja, ale väčšinou som si to s Bellou a Edwardom úžívala.
Prekrásne, ale to sa nie je čo čudovať, keď si to písala ty.
Je to ďalšia poviedka, ktorú si pripíšem na svoj zoznam najobľúbenejších.

Mmm, škoda, že je konec. Tahle povídka je naprosto úžasná, jsem moc ráda, že jsem měla možnost si něco tak nádherného přečíst. Naštěstí všechno skončilo jak mělo a to je fajn. Snad budou šťastní nevždy. Děkuju za tuhle krásnou povídku, zpříjemnila mi den. Jdu si přečíst něco dalšího z tvé dílny.

Bylo to vážně úžasné, když se brali měla jsem slzy v očích. Jsi nadaná ! Ta povídka se ti vážně povedla

páni, skláním se před tebou. Tady ta povídka je opravdu úžasná a musím se přiznat, že jsem jí doslova hltala... Když mě někdo vyrušil tak jsem měla pocit, že mu zakroutím krkem. Opravdu nádhera

úžasná povídka, jemná, krásná i s napětím a vše dokonale procítěné skláním se

Nádherná povídka s úžasným koncem. Krásně píšeš a tato povídka je snad nejlepší co jsem kdy četla. . NÁDHERA .

Nádherné! Nevím co dál napsat. Nemám slov. Bylo to tak krásně realistické... Opravdu úžasná povídka. Jsem ráda, že jsi to ukončila právě takhle. Docela jsem se konce bála, protože jsem už cca. od 17. kapitoly přemýšlela, jak vyřeší fakt, že je Eda upír, který nestárne. Nevím, děsila sem se nějakých vypjatých scén, kdy budou všichni zoufalí, protože to prostě nemá řešení. Neumím si představit, že by se Bella chtěla nechat přeměnit - ani že by to po ní Edward chtěl.
No, nakonec se tohle vůbec řešit nemuselo a já sem za to nesmírně šťastná. Prostě nádhera!!! Píšeš krásně a jsem ráda, že jsem si dnes našla čas Ruthie přečíst.

Moc povedená povídka...děkuju, že jsi jí vymyslela

úžasná povídka! teda... jen mi trochu nesedělo, že potom, co Bella zjistila, že je Edward upír už to nijak neřešili, protože já, kdybych zjistila, že je můj kluk upír rozhodně by mě to nenechalo spát a pořád bych s ním o tom mluvila :D

Moc krásné,všechny kapitoly se mi opravdu moc líbily a obdivuji jak umíš psát protože jsem se okamžitě vžila do děje.

Nádherná povídka Je skvělé, že to tak pěkně zkončilo

Nádherná povídka. Se zatajeným dechem jsem ji přečetla. Ruthii jsem si zamilovala a těm dvěma přeju krásný život.

Myslím, že ten závěr, který si nám dopřála je opravdu krásný. Svého štěstí se dočkali a co bude dál si každá z nás může domyslet - fantazii na to jistě máme bohatou.
Díky, že jsem tuto kouzelnou povídku mohla číst .

Milá Rutiinko,
přeji Ti, jen to nej. K nejlepší mamince jsi nyní získala i tatínka. (Toho Ti závidím)

A teď vážně. Tuhle povídku jsem měla a mám moc ráda. Skončila v nejlepším a nedošlo tu na zbytečné a časté klišé. Je to jen na fantasii čtenářek, aby si domyslely, jak to E a B vyřešili s nesmrtelností a jinými záležitostmi.

Svatba a happy end. Vlastně jsi to všechno napsala už v tom mini perexu. Jsem ráda, že to dopadlo dobře, i když je mi líto, že tak rychle. Opravdu to bylo trošku uspěchané, ale když píšeš, že ses zasekla, tak jsem vděčná za to, žes to dopsala. Vím, že můzám neporučíš a občas se to prostě stane. Třeba, až se od upírů na nějakou dobu odpoutáš, tak tě to zas chytne. Ale určitě piš, byla by velká škoda, kdybys přestala.
Díky za povídku a těším se na další tvůj nápad.

Nádhera

užasný

Bravo,bravo,bravisimo!!!!

Milovala som Tvoju poviedku - po Hotele Tentation to bolo niečo iné, milé, láskavé, nežné, plné citu a lásky . Vždy som bola po ďalšom diele úplne rozcítená a mimo .
Viem, že si mala a máš svoje dôvody na to, že si poviedku tak skoro ukončila a nevyužila si jej plný potenciál, čo je naozaj veľká škoda a koniec, resp. posledné diely si písala tak, aby si poviedku čo najskôr ukončila . Je mi to ľúto, lebo máš čo ponúknuť .
V každom prípade ešte raz ďakujem za možnosť prečítať si túto Tvoju absolútne nežnú a láskavú poviedku, ktorej som poctivo každý mesiac od jej začiatku dávala svoj hlas v naj poviedke mesiaca .
Dúfam, že aj ďalšia Tvoja prípadná tvorba bude aspoň taká dobrá ako doteraz a čo najskôr sa s ňou s nami podelíš

Skvělá povídka! Od začátku do konce!!! :-)

Pekná poviedka... len škoda, že si nenapísala, že či bude s Belly upír... ale inak super

ta povídka je nej ,nej, nej, škoda že už je konec

Nádherná povídka a krásná poslední kapitola. Jsem ráda, že to dopadlo dobře a Ruthie zůstala u Belly.

škoda že je konec tato povídka se mi moc líbila a proto ji tleskám

Nádherný konec. Jsem ráda, že to skončilo happy endem Těším se na další tvoji tvorbu ale tuhle povídku jsem moc ráda četla a dávala mi energii do dalších dní. Jsi moc šikovná

Až dneska jsem začala číst tuto kapitolovku. Teda respektive včera, ale usnula jsem, protože jsem byla unavená a bylo mi špatně.

Jsem ráda, že jsem se k tomu nakonec odhodlala, protože to stálo za to!!!

Úžasná povídka bude mi hrozně chybět !!!

byla to nádherná povídka, která patřila mezi mé nejoblíbenější třeba se k ní jednou vrátím

Krásný konec,krásné povídky.

Krásná povídka

Celá povídka se mi moc líbila !

Tahle povídka byla skvělá, škoda, že končí. Asi by nebylo dobrý to nějak zbytečně natahovat, ale přišlo mi, že ten konec byl trochu uspěchanej. Ale jinak nemam co vytknout :)

ach nádhera ten koniec bol proste dokonalý milujem happy endy
úžasná poviedka

Krása Ten konec prostě boží Miluju tvoje povídky,píšeš úžasně a takhle povídka byla jedna z nejlepších Moc se těším na další

skvělá kapitola a úžasný epilog, celá povídka byla úžasná

Byla to ta nejkrásnější povídka, jakou jsem kdy četla. Bylo to něco trochu jiného než všechny ostatní, a tím byla jedinečná. Jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst, nekolikrát mi pomohla utéct od reality, ve které žiju a ponořit se do světa, který také není úplně růžový, ale přesto je krásný. Tato poslední kapitolka se mi moc a moc líbila, byla jsem ráda, že to takhle dopadlo a trošičku mě mrzí, že byla poslední, ale sama vím, jak je těžké příběhy psát... proto se Ti klaním za takto úžasnou povídku a přejí hodně štěstí při zkouškách

pěkné... ael.. KONEC????

skvelá kapitolka...
zbožňujem šťastné konce...
naozaj si to skvele ukončila...
celá poviedka sa ti vydarila...
teším sa na ďalšie diela...
takže keď budeš mať po skúškovom budeme radi...

Nádherný. Dokonalý konec, líp to dopadnout nemohlo.

Tahle povídka vážně stála za to, ikdyž musim se přiznat, že jsem jí žačla číst až po vydání 12. kapitoly ale i tak mě děsně chytla. Je škoda, že poslední dobou se tu kvalitní příběhy objevují čím dál míň.

Škoda, že už končíš. Byla to moc hezká povídka a jsem moc ráda za ten konec. Prostě miluju happy endy!

Jujky konec ach jo! Měla jsem tvoji povídku moc ráda. Škooda, že nebylůa delší! Těším se na tvou další tvorbu :D

Krásný konec.

Páni... To bylo úžasné, ale čekala jsem, že to bude delší. No nic. Ale bylo to krásné. Píšeš suprově, dokážeš čtenáře vtáhnout do děje.

úžasná povídka, líbí se mi, že se vzdal, moc pěkné, jen tak dál, mám ráda tvoje povídky, ale tahle je beze sporu nejlepší, tleskám ti a přeju hodně čtenářů a nápadů ve tvé budoucí tvorbě

Krásna poviedka. Som rada, že skončila tak ako skončila a možno sa stretneme pri tvojej ďalšej tvorbe.

Tak tohle byl regulérně nejkrásnější možný konec celé téhle povídky jsi skvělá

toto bola úplne nádherná poviedka... môžem povedať, že jedna z mojích obľúbených, takže mi je aj celkom ľúto, že už je koniec... no nevadí, koniec bol krásny.... som rada, že malá zostala u Belly a Edwarda

áááá nádhera... škoda že už je konec úžasná povídka, doufám, že začneš psát další...

Je mi nesmírnou ctí, že můžu poslední díl této úžasné povídky komentovat mezi prvními. Hltala jsem každou větu, každé slovo i každé písmeno. Moc mě mrzí, že už je Ruthie u konce, a v nejlepším se má skončit a to se ti, myslím, podařilo.
Upřímně doufám, že napíšeš zase něco takového. A tak mě napadá... Nechtěla bys k Ruthii napsat volné pokračování?

Přidat komentář:

Nick:

Text: