Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje malá Ruthie - 19. kapitola

23.12.2011 (07:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 6291×

19. kapitola

Bylo to jako na začátku. Aspoň nějakou dobu. Edward k nám chodil na návštěvy, pomáhal mi s Ruthií, bral nás na procházky a mě samotnou pak na večeře, do kina a tak různě.

Jestli jsem ho předtím milovala, nevěděla jsem, jak to pojmenovat teď. Zpočátku bylo všechno poněkud rozpačité. S odhalením jeho tajemství jsem se sice smířila, ale i tak jsem se občas bála, jestli tohle a tamto můžu. Edward mě však přesvědčil, že všechno bylo v pořádku, jak to bylo a není třeba mít strach.

Další trapná chvilka nastala při setkání s Cullenovými. Chvíli jsme se vzájemně pozorovali, až jsem je pozvala dál. Díky Emmettově prořízlé puse jsem se dozvěděla o jejich darech, což pro mě byl trochu šok, ale zvládla jsem to, aniž bych musela utíkat nebo něco podobného.

A tak šlo všechno dál a dál. Alice opět hlídala malou, já učila ve škole, náš vztah s Edwardem se vrátil do starých kolejí. Byla jsem neuvěřitelně šťastná.

Vánoce se kvapem blížily, což znamenalo spoustu věcí. Úklid, dárky, pečení… Ale taky spoustu sněhu, který napadl začátkem prosince.

S Ruthií jsme se válely v závějích, za její asistence jsme s Edwardem stavěli sněhuláka s hrncem na hlavě a mrkví místo nosu.

„Nedávej si to do pusinky,“ křikala jsem na Ruthii, která na rukavičku nabrala trochu sněhu a rozhodla se ho ochutnat. Pozdě. Malá se nadšeně usmála a chtěla to zopakovat, to už jsem k ní přiskočila a vzala ji do náruče. Nelíbilo se jí to. Cukala se a chtěla dolů.
„To víš, já tě pustím a ty nám to tu všechno spapáš. Z čeho bychom pak toho sněhuláka stavěli? Podívej, jak to Edwardovi jde.“ Ukázala jsem rukou na Edwarda, který uválel obrovskou kouli, sloužící jako základ našeho sněhuláka.

„Půjdeš mi pomoct?“ zeptal se Edward Ruthii. Přistoupil k nám a malá mu dobrovolně vklouzla do náruče.
„No jo, naštvala jsem ji.“ Edward se na mě usmál a líbnul mě na tvář. „Seženeš nám něco na oči, nos a pusu?“ požádal mě.

Přikývla jsem a odešla do domu. V ledničce jsem vyhrabala mrkev. Z misky ze stolu jsem sebrala pár vlašských oříšků na oči a pusu, a nakonec jsem našla hrnec, co jsem moc nepoužívala. Takto vybavená jsem se vrátila a viděla, jak před sebou Edward jednou rukou tlačí kouli a druhou drží Ruthii, která měla ručičky natažené před sebou, a vypadalo to, že koulí ona. Na tváři jí hrál veselý úsměv. Taky jsem se usmála, byl to úžasný pohled.

Odložila jsem svůj náklad a šla k nim.

„Ty jsi ale šikovná holčička,“ pochválila jsem malou a vzala si ji, aby Edward mohl vysadit právě udělanou kouli na tu první.

Zatím co pracoval na hlavě, udělaly jsme s Ruthií andělíčka ve sněhu. Byl malý, ale nejhezčí na světě. Pak jsme sněhulákovi zapíchly mrkev a oříšky a nakonec posadily na hlavu hrnec.

„Je krásný, co říkáš?“ ptala jsem se malé a pozorovala náš výtvor.
„Baba.“ S Edwardem jsme se hlasitě zasmáli.
„Jo, přesně takový,“ potvrdila jsem jí to a dala jí pusu na studenou tvářičku.

ɀɀɀ

Zdobení domu byla velká akce. Pomáhal mi s tím Edward, i jeho bratři, kterým to šlo krásně od ruky a ani se nemuseli moc namáhat. Měla jsem žárovičky v oknech, na verandě a keříčcích kolem domu. Dokonce i dub u domu dostal svítivý kabát.

Výzdobu jsem pak naaranžovala i v domě. Okolo zábradlí jsem obmotala jakousi šňůru umělých větviček, na krbovou římsu jsem umístila dřevěné Santovy sáně, které jsem si koupila na bleším trhu a do oken jsem vystříhala vločky. Nesměl chybět věnec na dveřích a kýčovitý svítící sob na předzahrádku, nemohla jsem si pomoc, no.

Zdobení stromečku byla rodinná záležitost. Ruthie, já a samozřejmě Edward. Tak nějak se samovolně stal součástí naší malé rodinky. Nikdo to nahlas neřekl, ale bylo to tak a doufala jsem, že to tak bude už napořád. Měla jsem nějaké staré ozdoby, ale na ten velký strom, co nám Edward sehnal, jich bylo málo, takže jsem ve městě koupila tři další krabice koulí a nějaké řetězy.

Opatrně jsem baňku za baňkou vyndávala z jednotlivých chlívečků a pořádně rozmýšlela, kde jí to bude slušet nejvíc. Díky tomu se celé zdobení protáhlo na necelé dvě hodiny. Ruthie se moc líbilo, jak se všechno třpytí, a kdybych ji nehlídala, podívala by se hodně zblízka.

Nakonec jsme na špičku stromu nasadili anděla, kterého jsem měla ještě z dětství. Když jsme stromek rozsvítili, zmohla jsem se jen na užaslé vydechnutí.

Pak mě přímo tam, v barevném světle, Edward nádherně políbil a mně bylo tak lehko a krásně, že bych mohla létat štěstím, kdyby mě nedržel pevně kolem pasu. Nemohla jsem se dočkat, až Vánoce skutečně přijdou. Mé první Vánoce s Ruthií, první Vánoce v novém domově, první Vánoce s Edwardem, a aby toho nebylo málo, i první Vánoce s Cullenovými, kteří nemohli chybět.

Nedovedla jsem si představit tolik lidí v tento den. Když jsem byla malá, byli jsme jen já a rodiče. Pak se rozvedli, a tak jsem trávila svátky s tátou. Po mámině svatbě s Phillem jsem občas jezdila k nim. S Claire jsme vždycky nedočkavě jedly večeři a doufaly, že už bude konečně ráno a my si budeme moci rozbalit dárky. V tu noc jsme chodívaly spát opravdu brzy a díky neutuchajícímu vzrušení jsme pak nemohly spát. Jaká pak byla radost, když jsme otevřely oči do jasného dne a pod stromem byly dárky, které obsahovaly naše nejtajnější sny.

Pak táta s Phillem zemřeli, máma začala cestovat a v New Yorku jsem to už tolik neprožívala. Někdy jsem navštěvovala Claire a někdy byla s Rachel. Nebylo to špatné, ale věděla jsem, že letos budou Vánoce výjimečné. Jiné prostě ani být nemohou.

ɀɀɀ

„Je to krása,“ řekla jsem, když jsem se z okna dívala na zářící ulici. Ačkoliv do Vánoc ještě zbýval nějaký ten čas, bylo všechno vyzdobené a osvětlené. Zbožňovala jsem tenhle čas.

Kolem pasu se mi obmotaly dvě silné, chladné ruce. Edwardovy rty se mi otřely o vlasy a pak si hlavu položil na mé rameno.

„Myslíš, že to Ruthii zvládne. Neměla bych pro ni radši dojet?“ zeptala jsem se a stále pozorovala světla venku.
„S Esmé a holkami jí bude dobře, nemusíš se bát. Dneska tě mám jen pro sebe,“ zasmál se tiše a otočil si mě v náruči. „Nemysli a užívej si. Ruthii je určitě moc spokojená. A já bych si přál, abys byla taky.“

Jeho výraz byl vážný. V očích se mu odrážely žárovičky a získaly tak na průzračnosti. Pousmála jsem se a obtočila jsem mu ruce kolem krku. Vytáhla jsem se na špičky a jemně ho políbila. Edward nereagoval. Zkusila jsem to tedy znovu. Tentokrát už mi nedovolil odtáhnout se. Přitiskl mě k sobě a vpíjel se do mých rtů. Ztrácela jsem pevnou pudů pod nohama. Svět okolo nás neexistoval. Byli jsme jen my dva. Já a Edward.

Když jsem myslela, že se mu prostě sesunu k nohám, podtrhl mi je a zvedl mě do náruče. Vypískla jsem překvapením.

„Co to děláš?“
„Nesu tě.“ Dal mi malou sladkou pusu.
„Mohla bych jít sama,“ namítla jsem, ale pevně jsem se ho držela kolem krku.
„To mohla, ale takhle je to lepší, mnohem,“ zašeptal mi do ucha a pak mě na něj líbnul.

Věděla jsem, že tohle je ta noc. Už když jsme začali mluvit o tom, že by malá mohla zůstat na noc u Esmé a Carlislea. Nejdřív se mi ten nápad moc nelíbil. Ruthii sama z domu nikdy nebyla a já si to nedokázala představit, jenže… Pak jsem si začala přestavovat, co by to znamenalo pro mě a pro Edwarda. Prázdný dům, jen my dva. To už tak špatné nebylo. A čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem měnila názor. Proto jsem se dohodla s Esmé, že si pro Ruthii v pátek v podvečer přijde. Pouštěla jsem ji jen nerada a měla jsem špatné svědomí, že ji posílám pryč, abych si mohla sama užívat. Ale zdálo se, že Ruthii se s Esmé líbí, a tak jsem je se spoustou rad a připomínek vyprovodila.

S Edwardem jsme si dali večeři při svíčkách, která neměla jedinou chybičku. Dívali jsme se na sebe přes zlatavé plameny a zřetelně jsem cítila, jak já sama začínám pomalu hořet. A teď, když mě nesl po schodech nahoru do ložnice, se ten pocit vrátil.

Jako bych byla nějaké křehké zboží, mě položil do peřin a natáhnul se vedle mě.

Rukou mě pohladil od čela, přes tvář, krk a výstřih až k pasu a líbal mě. Jemně a opatrně.

„Ani nevíš, jak tě miluju,“ řekl. „Jsi pro mě úplně všechno, jsi něco, v co jsem se nikdy neodvažoval doufat. Nemůžu uvěřit, že jsem tu s tebou.“ Polkla jsem. Jeho slova mi vháněla slzy do očí.
„Já nevěřím, že jsem tu s tebou. Miluju tě,“ vyznala jsem se mu z toho, co už stejně dávno věděl.

Pak, bez jakýchkoliv dalších prodlev, spojil naše rty a oba nás vynesl až do nebe.

Ráno jsem se probudila vyspaná do růžova. Protáhla jsem se a rukou zatápala vedle sebe. Postel byla prázdná. Zmateně jsem se rozhlédla. Přece neodešel?!

Posadila jsem se a v tu chvíli se otevřely dveře.

„Myslel jsem, že to stihnu, než se probudíš,“ řekl Edward držící tác se snídaní.
„To je pro mě?“
„Jistě,“ usmál se a tác mi položil na nohy. Sedl si vedle mě a rukou mě pohladil po tváři. „Dobré ráno,“ zašeptal a pořádně mě na přivítanou políbil. Tác na stehnech mi najednou překážel. Dovedla bych si přestavit lepší věci, než byla snídaně, ale Edward asi ne. Odtáhl se a začal mě krmit. Dával mi do pusy kousky ovoce z modrého talířku, croissant namazaný máslem a další laskominy, které pro mě připravil.

„Už nemůžu,“ úpěla jsem a dopila poslední doušek kávy.
„Je tu toho ještě dost,“ namítl.
„To je možné, ale já končím. Navíc…“ Postavila jsem tác na zem a rychle Edwarda objala. A jelikož jsme byli sami, nehodlala jsem ho jen tak pustit.

Příště nás, teda Bellu, Edward a Ruthii čekají Vánoce.

Přestože do Vánoc budu mít trochu víc času než obvykle, budu se věnovat nějakým těm vánočním radovánkám a dám si tak trochu oddech od psaní, což znamená, že další kapitola bude pravděpodobně až po Novém roce, řekla bych. Nerada bych Vám slibovala něco, co nemůžu splnit, takže to neberte jako definitivní termín, ale určitě budu psát dál. Snad se nezlobíte, ale potřebuju na to trochu zapomenout, pročistit si hlavu a nasbírat trochu té inspirace.

Ráda bych tedy Vám všem, co čtete Ruthii, popřála šťastné a veselé Vánoce a všechno nejlepší do Nového roku. A doufám, že se tu v roce 2012 zase všichni sejdeme.:)

18. kapitola Ϫ SHRNUTÍ Ϫ 20. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje malá Ruthie - 19. kapitola: