Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost žije s námi - 22. kapitola

13.10.2022 (09:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3525×

22. kapitola – Paní Cullenová

Ráno mě Alice vzbudila v sedm ráno, je magor. Ale pokud jsme chtěli vše stihnou i s testy do dvanácti, nezbývalo, než aby to bylo brzo. Dnes bylo pondělí a spousta lidí nešla do školy, protože to chtěli vidět, i učitelé. V rozespalém stavu mi pomohla se obléct, vzít prášky a odvezla mě k nim domů, kde mě uvěznila v koupelně. Vše se konalo u nich doma. Alice mě začala líčit a Rose se pustil do účesu. Já jen seděla a pokoušela se ještě spát.

Když jsem se probudila, byla jsem hotová. Alice mi pomohla do šatů, postavila mě před zrcadlo a já nemohla uvěřit vlastním očím, že jsem to já. Přede mnou stála kráska. To, že jsem to já, jsem poznala podle medailónku, který se mi vyjímal na krku. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Konečně se vdávám a konečně z lásky. Otočila jsem se na Alice a Rose, už měli šaty pro družičky, moc jim to slušelo. Z ničeho nic u mě klečela Alice a chytla mě za kotník, lekla jsem se, nandávala mi podvazek. Necítila jsem se ani moc nervózní, protože tohle jsem celou dobu chtěla.

„Jsi krásná,“ prohlásily obě sborově. Opatrně jsem je objala.

V tom se do dveří vřítila máma a praprababička, společně s tátou. Máma mě okamžitě začala objímat.

„Holčičko, jsi krásná,“ řekla máma, když si mě pořádně prohlídla. Začaly jí téct slzy z očí. Věděla jsem hlavní důvod, nikdo nedoufal, že se dožiju toho, abych se vdávala. Alice vyhodila mámu i Rose a táta si odskočil.

„Jsi ještě krásnější, než tenkrát. Užij si to holčičko, buď šťastná. Takhle jsem si tě přála vidět celé ty roky. Jako šťastnou budoucí ženu toho, koho miluješ.“ Pevně jsem ji objala.

„Mám tě ráda, matko. Nikdy jsi za nic z toho nemohla. Vše byla má svobodná vůle, jako tady to,“ zašeptala jsem jí. Poté odešla dolů. Podívala jsem se na Alice a ta celá zářila.

„Na nic nemysli, užívej si tyhle chvíle. Uvidíš, že vše dobře dopadne,“ řekla a v tom přišel táta. Alice odešla a my s tátou šli pomalu ke schodům.

„Belli, jsi krásná,“ zašeptal.

„Děkuju,“ odpověděla jsem a objala ho. Nabídl mi rámě a hudba se rozezněla.

V hlavě mi běhalo jen jedno, Edward je tam dole a čeká na mě. S úsměvem jsem sešla schody. Celou dobu jsem se dívala na zem, abych nezakopla. Když jsem se rozhlédla, viděla jsem, jak je v obýváku Cullenových celá moje rodina a skoro celá škola. Necítila jsem se nervózní.

V první řadě seděla moje rodina a moje budoucí rodina. Podívala jsem se před sebe a tam uviděla anděla. Mého dokonalého anděla. Měl na sobě černý smoking, vlasy rozcuchané a krásný úsměv. Byl krásnější, něž všichni bohové světa. Zadívala jsem se mu do očí a tam viděla tu lásku. Celou cestu k němu jsem se mu dívala do očí.

Někde jsem slyšela, že člověk má místo rozumu poslouchat srdce. A já si v tuto chvíli byla jistá, že celou tu dobu to srdce poslouchám. Celou dobu tlouklo jen pro mého anděla.

Pomalu jsme došli k Edwardovi. Táta mi dal pusu na čelo a poté vložil mou ruku do Edwardovy. Zářivě jsem se na něj usmála, jako on na mě. Otočili jsme se k oddávajícímu a on začal. Já ho nevnímala, vnímala jsem jenom Edwarda a to, že brzy vše bude, jak má být.

Otočili jsme se k sobě čelem a dál poslouchali, vpíjela jsem se mu do očí.

„Táži se vás, Edwarde Anthony Masene Cullene, zda si berete zde přítomnou Isabellu Marii Swan dobrovolně za svou zákonitou manželku a budete ji milovat a ctít v nemoci i ve zdraví, v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“ Při tom posledním se Edward ušklíbl. I přesto jsem byla napnutá, co odpoví.

„Ano,“ prohlásil hrdě a stále se mi díval do očí. Můj úsměv se ještě více roztáhl, pokud to bylo možné.

„Táži se vás, Isabello Marie Swan, zda si berete zde přítomného Edwarda Anthony Masena Cullena dobrovolně za svého zákonitého manžela a budete ho milovat a ctít v nemoci i ve zdraví, v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“ Dívala jsem se mu do očí a konečně jsem byla připravená říct to.

„Ano!“ Edward mi víc stiskl ruku. Alice přicupitala i s našimi prstýnky. Edward mi ho navlékl na jeho místo, kde zůstane po zbytek věčnosti. Poté jsem mu já navlíkla prsten.

„Tímto vás prohlašuji mužem a ženou. Nyní můžete políbit nevěstu.“

Jen co to dořekl, Edward už hladově spojil naše rty. V jedné ruce jsem svírala kytici a druhou jsem mu zapletla do vlasu, on mě objal kolem pasu. Tenhle polibek byl neobyčejný, plný vášně, lásky a jiných citů. Byl dlouhý a krásný. Když jsme se od sebe konečně odtrhli, všichni se začali radovat.

Okamžitě mě držela máma v náručí a blahopřála, jako zbytek rodiny. A poté zbytek hostů. Všichni se pomalu začali přesouvat ven, když v tom jsem byla nad zemí - Emmmett.

„Vítej, sestřičko,“ řekla radostně a zatočil se se mnou. Poté mě všichni objali, i Jasper.

Neustále jsem držela Edwardovou ruku, nechtěla jsem ho už nikdy pouštět. Než jsme vyšli za ostatníma, Carlisle mi vzal krev a přes poslíčka poslal do nemocnice.

Začala hrát hudba a já s Edwardem začala tančit.

„Tančíme spolu teprve podruhé,“ uvědomila jsem si. Jen se usmál a políbil mě.

„Jakpak se cítíte, paní Cullenová?“ zeptal se s úsměvem na rtech.

„Báječně, pane Cullene. Akorát jsem trochu zklamaná.“ Udiveně se díval.

„A z čeho?“

„No, já si přála být Masenová,“ zrudla jsem. Tomu se uchichtl.

„Tak možná příště.“ Vytřeštila jsme oči.

„Sotva jsme se vzali a ty plánuješ další svatbu? Zapomeň.“ Zasmál se a dlouze mě políbil. Poté jsem tančila s tátou a všemi muži v rodině. Když chtěl tančit Mike, Edward mě odvedl pryč. Když bylo půl dvanácté, začala jsem se strachovat. Edward mě odvedl dovnitř, kde na nás čekal Carlislé z výsledky.

„Bell, je to v pohodě. Vypadá to, jako kdyby jsi nikdy žádnou nemoc neměla.“ Vrhla jsem se mu kolem krku.

„Děkuju,“ zašeptala jsem, byla to ta nejlepší zpráva. Když jsem ho pustila, odešel. Vrhla jsem se kolem krku i Edwardovi, ale toho jsem vášnivě políbila. Byli jsme tam dlouho, musela nás přerušit až Alice a odvést zpátky. Oslava se začala rozjíždět a všichni se bavili až do večera, což mě překvapilo. Kdykoliv to šlo, byla jsem s Edwardem a odmítala ho pustit.

Všichni se pomalu rozcházeli domů. Moje rodina okamžitě odjela na letiště vraceli se domů. Bylo mi jasné, že se tímhle s nimi loučím.

Když všichni odjeli, Alice mě zatáhla do koupelny u Edwarda. Donutila mě si vzít na sebe modré skoro nic.

„Takže máte celý dům jen pro sebe na čtyři dny. Užijte si to,“ objala mě a poté zmizela.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Minulost žije s námi - 22. kapitola: