Iselle se vrací do La Push, když tam dojde, čeká ji špatná zpráva. V okolí se vyskytne nebezpečí, jak pro Iselle, tak i pro vlkodlaky. Dokáží se ním vypořádat? Přežijí boj, který je čeká?
11.09.2010 (17:30) • PixieOfWater • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1053×
Pohled Iselle
Setřela jsem si slzu a zahleděla na okolní hroby. Hrob, který patří mým prarodičům a mému nevlastnímu dědečkovi. Rychlými kroky jsem se vydala zpět. Jen silou vůle jsem zažehnala pochmurné myšlenky.
Dnes mi je čtrnáct let, ale pro normální lidi, žijící ve sladké nevědomosti, mi je osmnáct. Osmnáct, to číslo ve mně vyvolává špatný pocit, ale zdá se, že to tak cítím jen já. Na kraji lesa jsem se zastavila a rozhlédla jsem se kolem sebe. Nic. Potřásla jsem hlavou, něco se mi asi zdálo.
Rozeběhla jsem se upíří rychlostí skrz les. Nebyla jsem rychlá jako upír, byla jsem pomalejší. Upír by mě po nějaké době chytil a vlkodlak ještě rychleji. Přidala jsem na rychlosti. Směr? La Push. Konečně jsem překročila hranici rezervace.
Zpomalila jsem a dál už šla lidskou chůzí. Na lovu jsem byla minulý týden, takže na lov vyrazím za několik dnů. Konečně doma. K mému překvapení tam na mě čekali vlkodlaci, samozřejmě v lidské podobě, se zachmuřenými výrazy ve tváři.
Něco se dělo, něco bylo špatně.
„Co se stalo?" zeptala jsem se hodně znepokojeně.
„Četla jsi dnešní noviny, Ise?" zeptal se mě Seth. Zavrtěla jsem záporně hlavou. Slova se tedy ujal Sam Ulley, který byl alfa společně s Jakem.
„V okolí Forks a La Push se začaly objevovat záhadné vraždy a zmizení, hlavně v Seattlu."
Odmlčel se a po chvilce dodal :
„Mohou za to pijavice a máme podezdření, že v tom má prsty i ta rudovlasá pijavice..." Ztuhla jsem. Víc říkat nemusel, už jednou jsme se setkali a nebýt smečky, tak bych tady teď nebyla.
Viktorie, jak se ta pijavice jmenovala, se chtěla pomstít, ale protože moje matka byla už mrtvá, přenesla to i na mě. Chtěli jsme ji chytit a zabít jako Laurenta, který byl tehdy s ní, ale utekla a přísahala nám krutou pomstu. Ještě teď mi ta slova zvučí v hlavě, jejich ozvěna a chlad, s jakým je vykřikla než zmizela.
„Ještě se uvidíme, Iselle! Vrátím se a tentokrát nebudu sama, protože bitvu jste možná vyhráli, ale válku ne!!!"
Nevím, jak dlouho jsem tam nehnutě stála, asi nějakou dobu určitě, protože když jsem se vrátila do přítomnosti, byl v místnosti jen Seth.
„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se a rozhlížela jsem se.
„Ty jsi nás opravdu nevnímala?“ zasmál se nevesele Seth.
„Ostatní hlídají hranice. Abych pravdu řekl, nelíbí se nám to. Proto jsem dostal rozkaz od alfy, že na tebe mám dávat pozor.“
Přemýšlela jsem o Viktorii a její pomstě, když ke mně dolehla jedna zbloudilá myšlenka: „Doufám, že se jim nic nestane. Je to nezvyk, takhle je neslyšet, když bojují s těmi pijavicemi a...“ Dál už jsem neposlouchala a prudce jsem se otočila na Setha.
„Proč jsi mi to neřekl? Mohla bych možná nějak pomoct! A proč ostatní odešli bojovat? To se střetnou s těmi pijavicemi? Vždyť ani nevíme, kolik jich je!“ křičela jsem na něj hystericky.
„Klid,“ snažil se mě ulidnit Seth, i když sám klidně nevypadal.
Slyšela jsem v jeho myšlenkách, jak proklíná moji schopnost čtení myšlenek. Otočila jsem se na něj a poprosila jsem ho v myšlenkách:
„Přeměň se, ať alespoň víme, jak na tom jsme.“
Přikývl a vzápětí tam místo něj stál mohutný vlk. Zaposlouchala jsem se do jeho myšlenek a smečky. Oba jsme vzápětí ztuhli...
„Ne!!!“ vykřikla jsem. Nevím, jestli jsem to vykřikla nahlas nebo v myšlenkách. Nebylo to teď důležité. Otevřela jsem prudce okno a vyskočila hbitě ven. Vnímala jsem jen útržky Sethových myšlenek, kde na mě křičel : „Počkej, Ise!“
Neposlouchala jsem ho, v hlavě my vířily pouze myšlenky, které jsem předtím uslyšela, myšlenky smečky. Zmatené myšlenky, jejich bolest a strach o své blízké, za které položí svůj život. Bylo jich jen několik a i ty najednou utichly.
To znamenalo jediné. Na tohle byla pouze jedna jediná odpověď. Odpověď, které jsem se velmi obávala. Blížila jsem se k bojišti a obávala se toho, co zde spatřím. I když jsem to věděla, v hloubi duše jsem tomu odmítala uvěřit. Vždycky je naděje. A já se k ní nyní upnula celým svým srdcem.
Stanula jsem na mýtině pokryté krví, krví těch, kteří se za mě obětovali, těch, kteří se mě pokusili ochránit. V jedné kraťouliké chvilce se mi najednou zbořil celý svět. Projelo mnou zoufalství.
Mýtinou se ozval chladný smích. Smích té, jež to všechno způsobila, Viktorie.
„Tak se opět setkáváme, Iselle. A tentokrát ty jsi ta poražená, sama a bez ochrany, bez těch odporných psů, kteří tu právě...“
Prudce jsem ji přerušila :
„Dost! Jak můžeš být tak krutá? Nestačí, že má matka je mrtvá Musíš ještě ničit životy těch, které jsem milovala? Mé rodině?“
Viktorie se chladně zasmála svým krutým hlasem a odpověděla:
„Ne, nestačilo to, ale teď je má pomsta téměř u konce.“
Rozhlédla jsem se kolem sebe, nebylo žádné východisko, ne pro mě. Obklíčilo mě šest krvežíznivých pijavic a jedna, která prahla po pomstě. Zemřu, byla jsem téměř smířená se svým osudem, nebylo proč žít.
Viktorie se ke mně pomalu přiblížila, nebylo proč spěchat, jenom tím prodlužovala moje utrpení. Zavřela jsem své oči a čekala na smrt...
Autor: PixieOfWater (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Minulost nezůstává navěky skryta - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!