Takže, Bella se již v minulé kapitolce vrátila do Forks, teď sedí s Edwardem na obědě a stojí před rozhodnutím, musí se rozhodnout, jestli zničí nebo nezničí Edwarda, jak se rozhodne se dozvíte právě v této kapitolce. Zase, i když to nemám zvykem, je tu i pohled Alice, která vše pozoruje a snaží se přijít na to, co je Bella zač.
07.01.2011 (18:30) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1221×
Rozhodování
„Ahoj, Bells,“ usmál se na mě Edward, nechtěně jsem se podívala do jeho hlubokých, zlatých očí a už jsem se v nich topila, v hlavě se mi přehrály všechny okamžiky z louky. Miluji tě, Edwarde!
Stála jsem před rozhodnutím: Rodina a povinnosti královny nebo Edward? Nedokázala jsem pořádně myslet, rychle jsem sklopila zrak.
„Co se děje, Bells?“ zeptal se mě Edward starostlivě. Kdyby věděl, co se mi honí hlavou, určitě by se takhle mile a ochranitelsky nechoval. To on tu byl v nebezpečí, on byl oběť.
„Nic,“ odpověděla jsem. Stále jsem nevěděla, jak se rozhodnout. Mé moudřejší já stále jen opakovalo: Je to upír, nenávidíš ho! Ale mé lidské a naivní já bylo také dosti hlasité a přímo na mě křičelo: Miluješ ho! Podívala jsem se na Edwarda, který byl stále starostlivý. Ovšem teď se projevil můj několikadenní „výcvik“ a mé tygří já vyhrávalo, už jsem nebyla člověkem, alespoň né dost na to, abych Edwarda nezabila. „Edwarde,“ oslovila jsem ho nakonec.
„Ano, Bells?“ divil se, tohle mi něco připomínalo, ano, má minulá pozvánka pro Edwarda do lesa.
„Co kdybychom zítra zašli opět do toho lesa?“ zeptala jsem se ho, ale jedna má část doufala, že nepřijme, že bude rozumný a bude se ode mě držet dál. Alespoň tak daleko, abych ho nemohla zničit. Zítra byla škola, ale to mi nevadilo, stejně jsem chtěla jít až večer.
„Dobře,“ odpověděl bezmyšlenkovitě, myslím, že ho má pozvánka potěšila, ale to by neměla, vzhledem k tomu, že to bylo jako by ho pozvala smrt. Super, sama jsem si vymyslela novou přezdívku: Smrtka.
„V kolik pro tebe mám přijet?“ zeptal se mě Edward.
„V šest,“ odpověděla jsem, počítala jsem, že hodinu bude trvat cesta tam a protože se už v osm stmívá, nebudu mít šanci se z toho vykroutit.
„Budeš muset být doma před setměním?“ zeptal se Edward s úsměvem na tváři.
„Ne, tentokrát nebude bratr doma, bude u vás," dokončila jsem větu v duchu. Edwarda to trochu zarazilo, ale nevypadalo to, že by mu to vadilo, prostě jen počítal s tím, že se najednou zvednu a uteču.
Pohled Alice
Edward už znovu seděl u stolu s Bellou, která se ke vší smůle vrátila. Věděla jsem, že je něco špatně, ale Edward mě prostě neposlouchal. Ta holka se mi vůbec nezamlouvala. Proč je jen Edward takový tupec? pomyslela jsem si, Edward kupodivu nezareagoval, měl plnou hlavu té Belly, je divná a nejspíš také nebezpečná, ona není člověk, všichni to víme. Žádná moc na ni nepůsobí, nevíme o ní nic, ani na jejího bratra nepůsobí žádná z našich mocí, ale tomu Thomasovi, jak se prý jmenuje, důvěřuje Carlisle. Nikdo mé varování nebere vážně! Radši jsem se tedy zaposlouchala do jejich rozhovoru, protože jsem potřebovala vědět víc, proč mé vidění mizí, když se v něm objeví ta holka.
„Co kdybychom zítra zašli opět do lesa?“ zeptala se Bella, přála jsem si, aby se Edward na něco vymluvil, aby pochopil, že na něj ta holka šije boudu, čímž jsem si byla jistá.
„Dobře,“ odpověděl Edward, ani se na mě nepodíval, nechtěl vědět, co si o tom myslím, ani se nezeptal na počasí, jako to udělal minule. Je on vůbec normální? ptala jsem se sama sebe v duchu. Najednou jsem se zarazila, protože jsem si všimla, že budoucnost Edwarda i celé naší rodiny okamžitě zmizela po tom, co Edward odpověděl.
Takže to nebyla náhoda, když se moje vize minule ztratily, to dělá ona, něco je tu špatně, hodně špatně. Neviděla jsem prostě nic, co by se mělo stát po včerejším večeru. Tohle mohlo značit jen dvě možnosti, buď se k nám ta holka nastěhuje, což je velice nepravděpodobné, nebo, na což jsem nechtěla ani pomyslet, se nám všem něco stane, něco hrozného a ta hrozba přichází od ní, od Belly.
„Jaspere,“ zašeptala jsem tak, aby mě nikdo kromě naší rodiny neslyšel.
„Co se děje? Jsi nějaká bledá.“ Samozřejmě to Jasper myslel obrazně, protože zblednout hrůzou jsem nemohla, už tak jsem byla bílá jako křída.
„Něco se stane, nic nevidím,“ řekla jsem rychle, byla jsem s toho ještě v šoku, tohle se mi nelíbilo, bylo to zlé, moc zlé.
„Neboj, víš, jak to bylo posledně,“ uklidňoval mě Jasper.
„Ale teď nevidím nikoho z nás!“ zpanikařila jsem, Jasper zvážněl a i Rose se na mě podívala. Věděla jsem, že se něco stane a nebude to nic dobrého.
„Bella?“ zeptala se Rose, její jméno řekla s opovržením. Přikývla jsem.
Děkuji všem, kteří mou povídku čtou, jsem moc ráda za super komentáře, vidím, že je čím dál více lidí, kterým se tato povídka líbí. Jsem vám všem moc vděčná, protože bez čtenářů by tato povídka byla k ničemu.
Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Miluji tě, ale musím tě zničit (17):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!