Edward udělá hned několik překvapení. Bella se bude zajisté divit a ke konci k něčemu dojde. K čemu? To si prosím přečtěte.
Děkuji za předešlé komentáře. Budu ráda, když tu nějaké i dnes zanecháte. PeTi
23.07.2010 (22:00) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3591×
7. Překvápka 1/2
„Překvapení, hned to uvidíš.“ Byla jsem zvědavá, co z něho nakonec vyleze. Položil mě zlehounka na měkkou lavici. Pohladil mě po tváři a já čekala, co se tedy stane.
Máchl rukou jako kouzelník a v ruce třímal nádhernou kytici lilií. Nevěděla jsem, jak se sem dostaly. Hrozně se mi to jeho kouzlo zalíbilo. Podal mi je. Přičichla jsem k nim. Nádherně voněly. Lilie jsem měla nejraději, jenže nikdy jsem mu to neřekla, že bych je měla ráda.
„Děkuji ti. Mohu se už posadit?“ poděkovala jsem mu a pohladila ho zároveň po prstech pravé ruky.
„To není všechno. Dneska budou jen samá překvápka,“ upozornil mě romanticky naladěným hlasem. Najednou jsem zaslechla motor tátova auta. Odjížděl pryč. Byla jsem celkem ráda, že mě tu nebude kontrolovat.
„Zavři prosím oči a neotvírej je, dokud ti nepovím. Ano?“ Kývla jsem již se zavřenými očky.
Vzal mou ruku do svých a nějak s ní divně hýbal. Chtěla jsem otevřít oči, ale on si toho nejspíše všiml, tak mi každé víčko políbil. Musela jsem se nad tím pousmát.
Cítila jsem na své ruce něco studeného, nemohla jsem odhadnout, co to tak mohlo být. Pořád si s tím hrál. Byla to celkem pekelná situace. Pak si vzal každý můj prst zvlášť a něco studeného na něj pokládal. Opravdu jsem netušila, o co se to jako hodlá pokoušet. Když každý můj prst na mých rukou se setkal s dotykem Edwarda. Tak jsem teprve mohla otevřít oči.
„Zkus hádat, co jsem udělal.“ Nabízel mi hádanku.
„Dával jsi mi na ruce led?“ Nad tím zakroutil hlavou a přívětivě se usmál.
„Tak se koukni, doufám, že se ti to bude líbit.“ Svým zrakem jsem se zasekla na mých nehtech. Byly upravené.
„Ááá, francouzská manikúra. To jsem si chtěla vždycky udělat, ale nešlo mi to nikdy, fakt že jo. A potom tohle. Páni… Nestačím se divit. A potom tohle…“ Musela jsem upřít zrak na moje zápěstí. To zdobil stříbrný řetízek a jako malý přívěsek na něm byla pravá perleťová perla.
„Doufám, že se ti to líbí. Chodil jsem na brigády a střádal jsem na opravu toho náramku. Mám ho od své prababičky. Řekla, ať ho dám dívce, u které si budu jistý, že s ní budu chtít být navždy…“ Tohle mě dostalo do kolen. Vyznával mi tu věčnou lásku. Se šťastným pláčem jsem se na něho vrhla a pořádného objala. Taktéž mě objal.
Svůj obličej mi zabořil do vlasů. Cítila jsem, jak vdechuje mou typickou vůni. Ze zadu jsem ho hladila po vlasech.
Najednou jsem se od něho odtrhla a utíkala do domu. Nechala jsem ho tam sedět… V mém pokoji jsem nahmatala peněženku a vytáhla z ní pět babek. Koukla jsem se ze svého okna na zahradu. Edward cupital a hrál si s Casidy. Sešla jsem schody, ale jak jsem měla na nohou žabky, tak se mi nožka z ní vysmekla a já se po velice dlouhé době natáhla. Nijak jsem neřešila narůstající modřinu na ruce a šla za Edwardem.
„Kam jsi mi zmizela?“ optal se se zvědavostí. Usmála jsem se a přišla blíže k němu.
„Musela jsem ti něco dát za tu perlu. Tak prosím, otevři bez odmlouvání ruku a vezmi si to,“ poručila jsem mu jemně. Bez námitek si to tedy vzal. Když spatřil, co jsem mu dala, tak se zjevil.
„Bell, tohle nejde, to já nemohu,“ odporoval, ale já si to nenechala líbit.
„Edwarde, za perlu se vždycky musí něco dát. Je jedno kolik, ale musí… To je pravidlo, takže bez průpovídek si to vezmi.“ Vzal si to a šel se opět usadit na tu houpačku. Posadila jsem se vedle něho.
„A teď přijde to hlavní překvapení. Chtěl jsem ho jako první, ale nevadí.“ Položil mě na houpačku. Opět jsem musela zavřít oči.
„Ale cokoliv by ti bylo nepříjemný, tak se prosím ozvy. Pochopím to. Hlavně se ničeho neboj,“ upozorňoval mě. Připravila jsem se tedy na ten nastávající okamžik. Mou mysl jsem nechala pomalu a volně plout.
Edward se nade mne sklonil. Cítila jsem z něho sálající teplo. Něžně se dobýval do mých úst. Mírně jsem je otevřela… Dostal se dovnitř svým jazykem a dorážel na ten můj. Nechtěla jsem být pozadu. Ty samá gesta něžnosti jsem mu oplácela. Sluníčko krásně připalovalo.
Přesunul na mne své nedočkavé ruce. Pomalu se posouvaly nahoru od mých lýtek až k bříšku. Při tom mě neustále líbal. Já mu svou levou ruku přemístila na bedra. Pravačka si to zamířila za jeho odhalený krk. V břiše se mi začínaly vařit a honit všelijací motýlci.
Rukou mi zašmátral pod tričko. Vyčkával, jak zareaguji. Zakývala jsem pozitivně hlavou. Pokračoval tedy dál. Začal více dorážet na mé rty. Nechtěla jsem být pozadu. Mírně jsem se nadzvedla, opatrně a jemně ho skousla do rtu. Pohladil mě něžně po vlasech. Pak jsem opět dopadla na deku.
Rukama mi zašmátral opět pod tričko, tentokrát mi velice pomaličku rozepnul podprsenku, která mimochodem byla značková. Shodou okolností to byla značka Edward. Ramínka mi jednoduše urval. Zajímalo mě, odkud to vzal, ale nechtěla jsem mu to kazit. Vyndal ji zpod trička a více se podíval na tu značku, která byla vyšitá na jednom ze dvou košíčků.
Usmál se, využila jsem tu chvilku.
„Edi, ty už si někdy s někým… spal?“ zeptala jsem se s ostychem v hlase.
„Ne, nespal. Doufám, že se mě nebojíš… Já nevím, jestli to chceš… Teda, ne, že bych byl zvrhlík. Jistě to pochopím, neboj se to říct…“ Však on mluvil s daleko většími zádrhely. Jemně jsem ho pohladila po tváři. Jeho tvář, která se dívala do lesa, jsem otočila na moji. Jemně jsem ho políbila na rty.
„Ne, nebojím se. Prosím, pokračuj dál ve svém neskončeném díle,“ požádala jsem ho. Něžně mě položil na záda. Jeho ruce mi pomalu vyhrnovaly tričko nahoru až přes hlavu. Pak ho jen položil na opěradlo houpačky. Pozorně si prohlídl má prsa a z úst se mu vydrala věta, na kterou nikdy nezapomenu…
„Krásná prsa.“ Musela jsem se tomu uculit.
„Ty šmudlo,“ vyslovila jsem na něho něžně. Opět mu začaly cukat koutky. Líbal mě na obličeji. Jeho ruce se zabývaly mými prsy a především bradavkami. Celkem mě to lochtalo, tak jsem se různě nakrucovala. To mě pokaždé políbil někam jinam, než chtěl on. Takže se mu povedlo políbit i kus dřeva z té houpačky.
Přestal se dotýkat mých bradavek a přenechal mi „řízení“ našeho románku.
Posadila jsem se a do něho lehounce drkla, aby si lehl. Podmanil se mému zákroku. Polštářek jsem mu dala pod hlavu. Naklonila jsem se a mlaskala mu do oušek. On začal potichounku vrnět… Prostě to byl kocourek. Rozepínala jsem mu jeho šedě kostkovanou košili, pod kterou se ukrývala přenádherná hruď, za kterou se nemusel stydět ani Jasper. To byl můj učitel na tělocvik. Sice se o něco málo lišil od lidí, ale byl v pohodě.
Stáhnula jsem mu ji dolů a začala ho na ni pusinkovat a jezdit svým jazykem. Přišlo mi to divný, ale Edwardovi se to hrozně moc líbilo. Pak jsem se opřela na lokty vedle jeho hlavy. Ležela jsem tedy na něm a zpříma mu hleděla do očí. Ta zeleň mě na tolik pohltila, až se mi jeden loket svezl po dřevě do jedné mezery mezi dřevy. Neudržela jsem se na jednom loktu, tak mi hlava padla na Edwardův obnažený hrudník.
Začali jsme se tomu hihňat, že jsme takový nešikovní. Ale potom Edward zvážněl. Věděla jsem, co mělo přijít. Nejspíš to nejhlavnější. Kývla jsem.
Přiblížil se a pomalu mi svlékal kalhoty, když jsem je měla sundané… Tak teď jsem na to musela jít já. Sundala jsem je celkem v pohodě, ale měl pořád botasky a ponožky. Botasek se zbavil rychle. Mně se tam nelíbily ty ponožky.
„Edí, sundáš si ty ponožky? Já si to nikdy nepředstavovala s ponožkami. Ne, že bych si to nepředstavovala, ale myslím na partnerovi,“ opravila jsem se, když mi došlo, jak vyzněla celá ta věta. Usmál se, políbil mě a nakonec si je sundal. Pak jsme si vzájemně hleděli do očí a vzájemná touha nás pohltila.
Tak a první 15-ka je za námi. Doufám, že se vám aspoň trochu líbil dnešní dílek. Co si myslíte, že by se tak mohlo, ještě stát? Díky za všechny komenty. PeTi
Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Miluješ mě ještě? - Kapitola 7.:
mocinky krasna povidka moc se my libi 
Přidat komentář:
